Knihy pro děti | Miluju tě

Třetí kniha od Iryny Zelyk do naší sbírky se jmenuje Miluju tě - Jedinečná kniha o bezpodmínečné lásce. Máme teď doma s Klárkou zase nějaké období, takže ji poslední dny čteme s dětmi dost často. Musím říct, že z těch tří, co v knihovničce od autorky už máme, se mi tato modrá se šnečkem líbí nejvíc. Nejvíc totiž odráží náš rodinný život. A taky se v ní svým způsobem vidím i já... Přesně proto knihy od autorky miluju, protože vůbec nejsou jen čtením pro děti, najde se v nich i každý dospělý.

Pozvánka na online konferenci Růst společně 2022

Jestli se snažíte vychovávat děti jinak, než jak jsme byli vychováváni my, možná si ve vyhrocených situacích kladete nepříjemnou otázku. Bude to dobré? Co když je tohle všechno špatně? Co když přece jen měli naši rodiče pravdu? Co když to neklapne a všechna ta vložená energie do "jiné" výchovy se mi vrátí jako bumerang v podobě nevychovaného spratka? Nikdy vás to nenapadlo? Buďte rádi. Mně to totiž občas naskočí v hlavě, bliká to tam na mě jako policejní maják, někdy pocítím náznak strachu a pochybností. Protože vám nebudu nic nalhávat: semtam je to u nás doma pěkně na hraně respektující výchovy :D Pak si ale o tom popovídám s kamarádkou, s druhou, se třetí, s matkami jiných dětí z Montessori školky, proberu na přednášce a vím, že pochyby máme všechny. Protože chybovat je v pořádku. Protože se pořád učíme, zkoušíme to znovu a lépe, děláme to sice s láskou, ale někdy s vypětím všech sil. Nastavujeme hranice, nabízíme volnost, přinášíme do rodiny vlídnou komunikaci bez manipulace, respektujeme potřeby našeho dítěte. Když přemýšlím, co je v naší "nové" výchově pro mě to úplně nejsložitější, bezpochyby bych řekla, že nalezení rovnováhy mezi disciplínou a svobodou. S tím asi bojuje každý, kdo vyrůstal v době, kdy děti prostě poslouchaly...

Moje tělo

Není snadné si to přiznat. Už mi není dvacet. Ba ani třicet. Ve třiceti jsem porodila první dítě, o dva roky později druhé a o další tři roky třetí. Tři těhotenská břicha za osm let. Jeden císařský řez. Diastáza. Břišní kýla. Před čtyřmi měsíci laparoskopická operace kýly a diastázy. Po Vánocích jsem se vrátila k józe. Dnes jsem stála přímo proti zrcadlu. A je to tam. Všechno výše uvedené se na mém těle podepsalo. Je to prostě fakt, kterému je nutno čelit. Chci vám něco říct, něco hrozně osobního. Bojím se lézt na váhu a velmi nerada se dívám na své tělo do zrcadla. A už se nevlezu do riflí 36. A koupila jsem si celkový plavky...

2022. Jaký asi budeš?

Takový, jakýho si tě uděláme. I když nám svět přináší každou minutu nové výzvy, nové radosti i starosti, my si svůj osud dotváříme. To, jak budeme žít, záleží jen na nás. Čím se necháme ovlivnit, čím se necháme vystrašit, čím se necháme pohltit, čemu řekneme ano, čemu se otevřeme. O Vánocích jsem byla prakticky offline. Měla jsem tak spoustu času na rodinu, ale i na sebe. Tím, že na mě před Vánocemi dolehlo psychické i fyzické vypětí z posledních týdnů, tělo řeklo dost a celé svátky jsem prostonala. Já to tak mívám. Někdy totiž neumím sama dobrovolně zatáhnout za brzdu. Tak to mé tělo musí udělat za můj mozek samo. I proto nebyly naše svátky hektické, byli jsme víceméně doma, spolu. Hodně jsme si četli a hráli. Večery jsem trávila s Chlupáčem a novým seriálem. Měli jsme konečně čas probrat naše sny a plány...

Soutěž o vstupenku na online konferenci Růst společně 2021

Velká online konference Růst společně pro rodiče a učitele mateřských škol se kvapem blíží! Už za nějakých deset dní se můžeme virtuálně potkat v jednom z přednáškových sálů a nechat se inspirovat zajímavými osobnostmi nejen z českého prostředí. Začíná se v pondělí 11. října a program je nadupaný. Teď jde jen o to najít si čas sama pro sebe. Nespornou výhodou je, že zakoupením registrace získáte neomezený přístup ke všem videím, takže zhlédnout je můžete kdykoliv, klidně v deset večer, až naše domácnosti příjemně ztichnou. Všechny nezbytné informace o konferenci, o programu, o přednášejících, ukázková videa a registrační formulář najdete na stránkách Růst společně.

Mama tip / Online kurzy Digitální zdraví dětí

Žijeme ve velice rozporuplné době. Na jednu stranu jásáme z technologií, které nás obklopují a každodenně nám pomáhají. Na druhou stranu nás tyto technologie děsí. Kradou nám volný čas, působí informační chaos, berou nám děti. Čas, který ušetříme tím, že na mobilu najdeme vlakové spojení k babičce nebo ordinační dobu pediatra, zase vložíme do rukou sociálních sítí. My jsme na technologiích ještě nevyrostli, užíváme je až teď, až když jsme rozumní a uvědomělí :) a umíme říct včas stop! Ale co naše děti, které se do éry internetů už narodily? Proto nás to tak straší. Co už je moc? A není to málo? Jedno je jasné. Není jednoduché vybalancovat tu správnou hranici. Míru zapojení digitálních technologií do našeho rodinného života. Digitální zdraví je oblast stále téměř neprozkoumaná, pořád existuje velmi málo dat k tomu, abychom dokázali říct, jaký vliv bude mít tato doba na naše budoucí životy. Protože mi to ale není jedno a hledám cestu, kterou se s dětmi vydat, zaregistrovala jsem se do online kurzů Digitální zdraví dětí.

Provlékací BUUK aneb Quiet book úplně pro každého

Já a BUUK jsme už opravdoví kamarádi. A co líp, dobře se spřátelil i s mými dětmi. Známe se nějaký ten pátek, on se mi často ukazuje, já k němu často promlouvám a slibuju, že si na něj udělám víc času. Nejen že pomaličku pokračuju v šití svého prvního quiet booku, ale dětem jsem na podzim pořídila ještě vychytané a jednoduché provlékačky ze stejné rodinné dílny. Princip provlékání evidentně nezaujal jen nás, proto v BUUKu přišli s nápadem vytvořit provlékací quiet book. Je to pořád velmi šťavnatá novinka a jsem šťastná, že ji mám doma. Tady je totiž velká pravděpodobnost, že tuhle homemade knihu Matějkovi připravím ještě do té doby, než nastoupí do školky.

Mama tip / Tradinář

Je málo knih, které dokáží ženu tak pohladit po duši, jako Tradinář. Kniha určená především rodinám, protože nabízí velké množství inspirace k rodinnému krbu. Kniha pro rodiny, které chtějí společně prožít plnohodnotný život, pro rodiny, které se umí v tomto divokém čase zastavit, kniha pro rodiny, které zapojují děti do rodinného koloběhu a tvorby rodinné atmosféry. Kniha koncipovaná na celý rok, kniha, ve které si budete rádi listovat, kniha, kterou můžete s láskou darovat. Tradinář se nesmírně povedl autorskému duu Monika Kindlová a Martina Boledovičová, vyšel v roce 2019 v nakladatelství Smart Press.

Matěj / 24. měsíc s třeťátkem

Mám doma dvouletého syna Matěje. Je šikovný, dobře jí, tančí a hraje si s auty. Spokojeně čůrá a kaká do pampersek, skoro nemluví, teda aspoň ne pomocí slov, a během noci se stále vydatně kojí. Je takový ne úplně tabulkový dvouleťák. Jenže jako matka třetího dítěte z toho necítím nervozitu. Nevadí mi, že se na nočník zatím práší, že mu rozumím jen já a děcka, když nám chce něco sdělit. To kojení mi teda trochu vadí, ale to je o mě, ne o něm. Zatím jsem nesebrala tolik odhodlání, abych ho odstavila. Už totiž vím, že některé věci člověk neuspíší, ani kdyby se na hlavu stavěl. Dotazy prarodičů, jestli už by neměl sedět na nočníku, mě nechávají chladnou. Netlač řeku, teče sama. Vzpomínáte?

Audiokniha / Temná dcera

Titul: Temná dcera

Autor: Elena Ferrante

Interpret: Helena Dvořáková

Délka poslechu: 4 hodiny 54 minut

Seženete na Audiotéce

Anotace

Leda, profesorka anglické literatury na florentské univerzitě, pochází stejně jako všechny hrdinky románů Eleny Ferrante z Neapole. Kdysi odtamtud utekla, aby se vdala a porodila dvě dcery. Nyní odpočívá na pláži v jižní Itálii, rozvedená, její dospělé děti odjely za otcem a ona se ke svému překvapení cítí konečně spokojeně a svobodně. Setkání s mladou matkou Ninou a její malou dcerou v ní však probudí zasunuté vzpomínky na dětství, na matku, se kterou měla, tak jako většina hrdinek Eleny Ferrante, komplikovaný vztah, a na dcery, které milovala tolik, až se začala bát, že se v nich rozplyne a ztratí sama sebe.

Zprvu poklidné přemítání nad novým životem se postupně proměňuje v drásající konfrontaci s temnými vzpomínkami, která posléze vyústí v drama. Elena Ferrante i v tomto románě nahlíží do nitra ženy, do jeho skrytých zákoutí, odkrývá narušené vztahy hrdinky k její rodině, k partnerovi i k sobě samé a nechá vyplouvat na povrch dlouho potlačované destruktivní pocity.

Matěj / 23. měsíc s třeťátkem

Včera jsem potkala sousedku, která mi povídá, že jejich třetí dítě - syn - je za odměnu, že hodně spinká, skoro nepláče. Tak jsem si vzpomněla na naše první týdny a měsíce s Matějem. A trochu naštvaně mu povídám: "Slyšíš to? Takhle se to dělá!". Bylo to tak těžké a očekávání tak odlišná. Jenže s dětmi prostě matka očekávat nemůže, je to zrádné, je to často bolestné. S dětmi nejde nic naplánovat, nátura mimina všechno naškatulkované stejně převálcuje. Matěj nás válcoval několik prvních měsíců. Teď skoro ve dvou letech je strašně veselé děcko. Pořád se směje, pitvoří, dělá blbiny. Baví mě to s ním.

Matěj / 22. měsíc s třeťátkem

Letní mód Matěj snáší celkem dobře. Já taky. Potí se, nechce nosit sandálky, které jsme společně s velkou parádou (a po půlhodinovém řevu, kdy si nechtěl nechat změřit nohu) vybrali - sbohem mé milované Tikki. Je konzervativní až to pěkné není, lpí na věcech, které zná a nechce přijmout změnu. Takže celé léto chodí v teniskách Vivobarefoot Primus, díkybohu, že jsou tak prodyšné. A díkybohu, že se neštítí chodit bosej. Každé ráno si potřebuje sám vybrat ponožky, nejčastěji sahá po červeném páru. Přestal být hysterický ve vaně, ale musíme být extrémně opatrní a ani náhodou se nepřiblížit k hlavě. Ehm, vlasy jsem mu od dovolené nemyla.

 

Matěj / 21. měsíc s třeťátkem

Víte, jak se věci dají zakřiknout? Opravdu. Já to umím zcela dokonale. Když si libujete, jak vám jde společně to či ono, jak je vaše dítě spolupracující v nějaké činnosti, jak dobře jí, jak bezva spí. Tak na to bacha. Nevím, proč nám to ten někdo dělá, ale opravdu se něco zákonitě pokazí, když to s chválou přeženete. Myslím, že nás to má udržet bdělé, ve střehu, v neustálém napětí, abychom byly připravené, že opravdu může být vždycky ještě hůř. Před měsícem jsem měla dítě, které ze sebe rvalo oblečení, když slyšelo téct v koupelně vodu. Řvalo nadšením při zběsilém úprku do vany. Smálo se, když ze sprchy pršela voda. Prosím pěkně, toto období skončilo. A mám co dělat, abych to do puberty ještě zvrátila. Jinak si nenajde holku.

 

Blogerská výzva / Dětský pokoj pro tři

Tři děti v třípokojáči. Ty jo, to tam prostě nenacpeme. No ale chtěli jsme to. Mít velkou rodinu a chtěli jsme být boží a vlastně vůbec nejlepší a tak. Jenže naše touha najít dům snů s tak akorát zahradou troskotá někde na pomezí dvanácti mega a totálním zapadákovem desítky kilometrů za hranicemi Brna. Mám štěstí, že mám tak suprovou povahu, protože mít povahu "na bydlení" jako Chlupáč, nevím, jak bych tu naši současnou bytovou situaci unesla. Skromnost piluju od dětství a dokážu se radovat z těch úplně nejmenších věcí. On naopak sní a je takový víc nespokojený. Já miluju náš byt. Zbožňuju místo, kde žijeme, a nedovedu si představit balit saky paky. Jasně, brala bych dva pokoje navíc a obří terasu nebo klidně i předzahrádku. Ale zůstat neshledávám jako rodinnou tragédii. Co mě ale teď začíná hodně pálit, je dětský pokoj pro tři. S velkou parádou jsem vám ukazovala pokojík pro dva. A pak do toho vlítl Matěj. Blíží se doba, kdy by se měl za děckama přestěhovat (až ho teda jednoho krásného dne odstavím). To bych ale tím pádem měla architektonicky zabrat. Trošku mě vyburcovala blogerská výzva, která mi v mailu přistála, a tímto článkem soutěžím o nábytek a vybavení na Heureka.cz.

Červen měsíc audioknih / Mé TOP 4 Vol.2 - Zůstaň se mnou

I tento týden vám tady na blogu chci připomenout, že červen je měsícem audioknih. Audioknihy jsem začala poslouchat s dětmi. Klárka mi umožnila naposlouchat hodiny a hodiny více či méně hodnotných příběhů během sáhodlouhých procházek s kočárkem. To bylo totiž místo, kde spala. Spala dlouho, někdy se s ní ani jezdit nemuselo. Moc dobře si vybavuju horké léto v našem zámeckém parku, sebe na lavičce a několik dílů Nesbovských thrillerů. Chlapečci mi tyto klidné odpočinky nedopřáli. Ani jeden nebyl kočárkový typ. Ale byli/jsou zase hodně kojící typy. Takže ty prokojené hodiny a nekonečné uspávání mi věnovaly další várky cizích příběhů. Nikdy jsem však poslechem nenahradila papírové knihy, ty pořád potřebuju, ale každá forma "čtení" u mě plní jinou funkci. Většinou tak mám na kontě jednu klasiku a jednu audioknihu za měsíc. A dětské.

 

Matěj / 20. měsíc s třeťátkem

Svůj den Matěj oslavil s dvěma našimi kamarády ze školky, kteří dnes slavili narozeniny. Matěj si užil první velkou společnost jiných dětí (mimochodem nové slovo "dědi"). A aby tomu dodal na důležitosti, prostě vynechal polední spánek. A dal to. Důstojně, bez emocí, překvapivě i bez prsa. Pašák. Na druhou stranu čekám bouřlivou noc, oni to tak paradoxně někdy mívají...

 

Matěj / 19. měsíc s třeťátkem

Matějův 19. měsíc mám spjatý s prvním pořádným oteplením, kdy léto skoro přeskočilo jaro. Kraťase a tričko. 19. měsíc budu mít taky nadobro spojený s týdnem stráveným v Jeseníkách na chatě, kdy jsme se vzdali veškerých zaběhlých vzorců, režimů a omezení. Týden absolutní svobody a volnosti. Nás pět a příroda. Pan Covid byl na míle daleko. Matěj se v tomto období stává poměrně samostatným článkem rodiny, buduje si své názory, umí dost razantně říct ne, spoustu věcí chce dělat sám. A mě se tím pádem vrací složité období, ve kterém matka brousí hrany své trpělivosti a silné vůle. Pomoz mi, abych to dokázal sám. Kouzelné heslo, které nás už 6 let provází životem v Montessori. Je tak pravdivé. A tak moc to funguje.

 

Jak jsem v karanténě nešila roušky, ale BUUK

Cíle jsou nezbytné. Posouvají nás dál. Ale dovedou i stresovat. Takže můj cíl začít s šitím Quiet Booku o Vánocích vzal za své. Vzpomínáte si na článek o šicí výzvě? Jak jsem se rozhodla otestovat kompletní sadu Buuk.cz? Ha. Plány byly, realita je jako obvykle převálcovala. O svátcích na šití nezbyl čas. Pak jsme odjeli na hory. Pak jsme bojovali měsíc s chřipkou (nebo jsme byli pacienti 0?). Pak přišlo jaro a zanedlouho poté Covid. Pan Covid, který spolu s Babišem donutil šít celé Česko roušky. Ale mě ne. Já si je koupila od holek z Dupeta. I tak jsem s nouzovým stavem vzala do ruky jehlu a nit a začalo mé ultra kreativní období. Překonání sebe sama, hledání časových rezerv, které tam vůbec neměly být. Návod jsem měla pěkně nastudovaný, však jsem ho o Vánocích přelouskala hned několikrát, jsem přece systematik.

Mama tip / Proteinová svačina pro matku v poklusu

Hlavně dobře jez. I polévky, jo? A pořádně se vyspi. A vitamíny, jíš? Jo a nos nátělník, záda v teple jsou základ. To jsou rady mého táty. Rady, které jsem začala dostávat v době, co jsem se odstěhovala z domu na koleje. A které dostávám i teď ve 37 letech. No co, jsem pořád jeho dítě a to, že se dokážu postarat o domácnost a tři malé děti, ještě neznamená, že se dokážu kvalitně postarat o sebe. Vitamíny beru a tílko nosím. Polévky vařím. S tím spánkem víte, jak to je. Dlouhodobým kojením jsem si zavařila a prostě jsem si koledovala o spánkový deficit. A strava? Rozhodně jím líp, co mám děti. Omezilo se koření, přibyla zelenina. Každý den teplé domácí jídlo, někdy i teplá večeře se zadaří. Snídám. Ale svačinky? Kafé a půlka Milky. Tak nějak. Když mě nedávno oslovil český výrobce proteinových, nízkosacharidových a keto produktů - společnost KetoFit, zda bych nechtěla vyzkoušet nějaké dobroty, z výše zmíněného důvodu jsem na spolupráci kývla.

 

Mama tip / Havlíkova přírodní apotéka

Byla jsem nevěrná. Rostlinným olejům, kterým jsem dávala už tak dlouho přednost před krémy. Jenže jsem jenom žena. Jsem žena, která neutrácí za oblečení. Ani za kabelky. Vlastně ani za boty. A čím, krom knížek, si mám dělat radost? Něčím, co dodá mému strhanému obličeji aspoň nějaký ten jas :) Ač se letos žádná zima prakticky nekonala, moje pleť potřebovala na jaro velkou vzpruhu. Asi jsem se v posledních měsících poněkud zanedbávala, možná ze mě Matěj vycucává s mlíkem i veškerou vláhu, ale můj obličej volal sos. Pleť jsem měla suchou, unavenou, napjatou, někdy jsem ji ani olejíčky nebyla schopná promastit. Bylo třeba zakročit. Obličeji jsem pořídila tři malé zázraky. Zázraky ukrývající se pod značkou se sofistikovaným názvem Havlíkova přírodní apotéka. Sice jsem byla krapet nevěrná olejům, zůstávám ale zcela oddaná přírodní kosmetice.