pondělí 21. října 2019

Knižní výzva / Síla přírody

Titul: Síla přírody (Force of Nature)
Autor: Jane Harper
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání originálu: 2017
Počet stran: 399
 
Anotace
 
Pět žen neochotně popadne krosny a vyrazí po rozbahněné cestě vpřed. Vrátí se však jen čtyři.
Pro kolegyně z kanceláře to měl být výlet, který je vymaní z klimatizované komfortní zóny a povzbudí v nich houževnatost a týmového ducha. Jedna z nich se ale z pochodu australskou buší nevrátí a každá ze zbylých žen popisuje proběhlé události trochu jinak. 
Agent federální policie Aaron Falk se snaží zjistit, co se s Alicí Russellovou stalo. Pohřešovaná totiž o svém zaměstnavateli i spolupracovnících ledacos ví. 
Její kolegyně Falkovi vyprávějí o dnech prožitých na cestě — o strachu, násilí a ztracené důvěře. Vyšetřování zavede agenta hluboko do odlehlého lesa. V horách na něj čeká odhalení tajemství, spletitá síť osobních i pracovních vztahů a také zrada. Došlo ale k vraždě? Jak dobře známe lidi, se kterými trávíme v práci tolik času?
 

neděle 20. října 2019

Dárková inspirace / Dárky ke 4. narozeninám pro kluka

Tak, už to je měsíc za námi. Před měsícem jsme oslavili vlastně všechny troje narozeniny s prarodiči, před třemi týdny proběhla zahradní oslava s kamarády, minulý týden jsme ještě skromně popřáli Matějkovi. Uf. A můžu pomalu (spíš už docela rychle) začít řešit Vánoce. Vím, že tipy na dárky se vždycky hodí, nafotila jsem tedy to, co se u nás letos osvědčilo. Začnu Jakoubkem a jeho světem. Absolutně největší úspěch slavil modrý nenápadný dalekohled, který si už v létě sám vybral v Decathlonu. Asi týden s ním spával, bral si ho do školky a na každý výlet. Párkrát jsem je na balkóně přistihla, jak šmírují sousedy. Fajn.

úterý 15. října 2019

Kam s dětmi v Brně / Muzeum hraček

Ani nevím, kdy naposled jsem přidávala na blog tip na výlet. Nebo na nějaké zajímavé místo. Fotky z výletů schraňuju, archivuju, informační brožurky uchovávám, texty ve mě dozrávají jako víno. Doslova. Muzeí hraček je po republice dost, my jsme je nikdy nevyhledávali, není to úplně můj šálek kávy, ale myslím, že jsou mezi rodinami oblíbené. To by bylo, abychom aspoň to brněnské Muzeum hraček na Měnínské bráně nenavštívili. Přesně si pamatuju, jak dávno jsme tady byli. Já byla v prvním trimestru s Matějem, Klárka s Kubíkem byli čerstvě po neštovicích, byl studený konec zimy, nic moc se nedalo dělat. Tak jsme výletovali po Brně. Takže aspoň krátká reportáž. Pro pořádek.
 

neděle 13. října 2019

Knihy pro děti / Moje maminka je nejsilnější na světě

Tato milá kniha mi tak moc připomíná náš rodinný příběh, že vám ji chci ukázat, pokud ještě neznáte. Nějak tuším, že podobné situace se odehrávají i u vás doma. Ještě donedávna jsem byla Jakubův výhradní nosič. Náš Jakoubek je totiž neuvěřitelný sběratel. Venku sebere všechno. Mami, tento klacík je tak zvláštně zakroucený. A podívej se na tu velkou kůru, co vypadá jako kus čokolády. Hele, zapalovač. Tento střep by se mi mohl hodit. A tyto ulity by se nám hodily na výzdobu. Počkej, ještě šiška, ořech a těchto dvanáct kamenů. Tak, poznáváte se už taky? Přiznám se, že teď už mu to moc nežeru. Nes si sám, co potřebuješ. Ale každý týden musím dělat velkou debordelizaci kočárku, jak tam Matějovi leccos přistane. Každý den po školce vysypáváme všechny kapsy, dáváme do misky k botníku, odkud poklady nenápadně postupně opět mizí :) Nesmím zapomenout na chudáka pračku, co ta už zažila. A abych byla spravedlivá, Klára na tom není o moc líp. Minulý týden se vrátili ze školkového výletu v lese s batohy narvanými kaštany. Každý jich nesl tak pět kilo. A vsadím se, že vůbec nemrčeli, že je mají těžké...
 

čtvrtek 10. října 2019

Nošení dětí / České rostoucí nosítko KiBi

Záměrně už v nadpisu nepoužívám sousloví "nošení miminka", protože budu psát i o nošení větších dětí. Klárka se jako malá nosila jen v krosně. Já tenkrát o nějakém šátku nebo nosítku ani neuvažovala, ale hory jsme milovali už tehdy. Takže nutnost nošení vyvstala na jaro 2014, když měla Klára půl roku, a my jsme vyrazili na Šumavu. Pořídili jsme drahou krosnu na nošení dětí Salewa, která byla super kvalitní, pohodlná, nastavitelná, Klárce se tam vysoko strašně líbilo, nicméně o ergonomické nošení asi moc nešlo. Přežila to, přežil to i Chlupáč, který ta kila tahal. V krosně se nosila ještě o dva roky později, kdy jsme strávili týden v Dolomitech, a půlročního Kubíka jsem měla v mém prvním ergo nosítku Beco Butterfly. Teď už mám za sebou šátky, ergo nosítka i krosnu, můžu teda docela dobře posoudit, co mi v jaké situaci vyhovuje nejvíc.

úterý 8. října 2019

Matěj / 12. měsíc s třeťátkem

Září je fičák. Vždycky. Je to náš měsíc. Začátek školky, jedny narozky, druhý narozky, výročí svatby (to je teď trochu na vedlejší koleji). Ze všech 12 měsíců s Matějem, ten poslední utekl nejrychleji. Vlastně ani nevím, jak. Jak jsem se na nelehkém začátku modlila, aby to švihem poskočilo dopředu, teď už mám zas děsy z toho, že to nezastavím. Že se náš život řítí dopředu závratnou rychlostí, že ani nestíhám vnímat všechny ty krásy a pokroky, co mé děti dennodenně dělají. Matěj měl v pondělí rok! V pondělí večer jsem si málem navodila porodní bolesti, jak moc intenzivně jsem myslela na svůj třetí porod. Jak moc to bylo jiné, jak moc to bylo hezké (i když to bolelo jako prase a v tu chvíli jsem to rozhodně jako žádnou velkou nádheru nevnímala). Vzpomínám si na následnou pohodičku v porodnici. A taky si vzpomínám na první uplakané měsíce doma. Jak moc to bylo náročné, jak moc mě to překvapilo, jak moc mě to zasáhlo. Já už jsem to přece jako trojnásobná máma měla všechno znát a umět. A třetí už by nemělo řvát. A když už, měla bych ho umět rychle utišit. První měsíce jsem si připadala totálně marná. Teď to zpětně beru zase jako krok dopředu. Zocelení. Posunutí hranic. Další level mateřství.

pondělí 7. října 2019

Miminko / Zvířecí leporelo pro děti 6-12 měsíců & Giveaway

Haf. Mňau. Bů. Tohle je (trošku přikrášlený) výsledek ročního snažení, každodenního čtení a prohlížení knížek. Ani jedno z dětí neumělo v roce mluvit. Jakože skoro vůbec. Co si pamatuju (a Matěj mi to teď oživuje), skoro všechno bylo "Ba" a "Da". Prostě se jim moc rozmlouvat nechtělo, což doháněli poněkud ostřejšími zvuky a pokřiky. Dnes jsem šla s Matýskem do školky pro Klárku a Kubíka a Matěj furt v kočárku poskakoval a pištěl "Ha. Ha. Ha!". Já se usmívala, ano, ano, miláčku. Nerozumněla jsem ani zbla. Když pak kroutil hlavu z kočárku ven a koukal kamsi za mě, otočila jsem se. Šel tam pes. Haf, haf, jasně. Takže dobrý, ty zvířecí knížky mají smysl. Přece jen si něco pamatuje. Matěj si čtení posledních pár měsíců vyloženě zamiloval, každý večer si jako rituál (vytvořil si ho sám) tahá do postele knížky a prohlížíme, povídáme. Pořád preferuje jednoduché ilustrace, ideálně jeden osamocený obrázek na stránce. Začíná propadat kouzlu "pohybujících se" výřezů a okýnek. Do sbírky malých šikovných leporel pro miminka z nakladatelství Pierot přibyl třetí díl, tentokrát pro děti od půl roku zaměřený jen na zvířata.