pondělí 26. října 2020

Knihy pro děti / Edison: Záhada ztraceného myšího pokladu & Podpora vydání Einsteina

O některých knihách se se tolik mluví. V momentě, kdy vyjdou, objevují se všude. Na sítích, v recenzích, v tisku. Jsou něčím výjimečné. Příběhem, ilustracemi, originálním zpracováním. A slaví dlouhodobý úspěch, nejsou to žádné rychlokvašky, po kterých se za rok slehne zem. Až ten prvotní boom opadne. A přesně takoví jsou "myšáci". Celá dynastie myšáků, dalo by se říct. Myšáci vycházejí už od roku 2014 v nakladatelství Dynastie a hodnocení jsou více než vysoká. Zatím jsou na světě 3 díly a v současnosti bojuje o přízeň čtenářů díl čtvrtý s názvem Einstein v rámci crowdfundingové kampaně na Hithitu. Moc jistot nám v této divné době nezbývá, kvalitní literatury není však nikdy dost. Podporou tohoto (a mnoha jiných) projektů můžeme přispět malou kapkou do moře k rozhýbání české oslabené ekonomiky. Pokud myšáky znáte, nejspíš už máte předplaceno, pokud neznáte/nemáte, vězte, že tohle je opravdu skvostná knížka pod vánoční stromeček.


sobota 24. října 2020

Vánoční inspirace / Adventní kalendář Betlém & Giveaway

"Hele, teď budeme mít doma konečně tolik času na řešení Vánoc, viď?", konstatovala před pár dny kamarádka. Hmm, tak jako nevím. Přemýšlím, jak bych co nejšikovněji vyměnila její děti za moje. Já s těmi svými třemi v zádech sotva zvládnu čůrat. Nedejbože něco kloudného praktikovat. Vytvářet hodnoty? Řešit vánoční dárky? Pche. Tak leda o půlnoci, když pan Matěj velkoryse dovolí. Navíc jsem těm dvěma starším slibovala, jak je vezmu v listopadu do hračkářství, a každý si bude moct k Vánocům vybrat jednu hračku. Sliby chyby. Mám alibi. Tentokrát za to fakt nemůžu. Takže budu zase všechno řešit online, což mi úplně nevadí skrz logistiku, ale někdy je fajn věci vidět zblízka. Kubík se mě dnes ptal na adventní věnec a taky si vzpomněl na čokoládové odpočítávání. Tak jsem mu v kalendáři ukázala, jak daleko jsou Vánoce. A při té příležitosti si Klárka vzpomněla na Nesladkář. Vzpomínáte na jeho loňskou premiéru a tvoření farmy?


čtvrtek 22. října 2020

Chytrá hračka / Tkaničkové vyšívání Quercetti

Tím, jak nám postupně ubývá organizovaných aktivit, mi přibývá víc a víc vrásek, propocených triček a v lednici se záhadně ztrácí víno. Tady přestává sranda. Jak zavřeli sportovní aktivity, řekla jsem si, že je budu víc honit po lese. Když zavřeli Kláře školu, byla jsem celá důležitá, že si aspoň vyzkouším to domácí vzdělávání, po kterém někde v hloubi duše toužím. Toužila. Už ne. Můj prvotní elán a schopnost zásobovat Klárku po domácku vytvořenými pracovními listy se někde začal vytrácet. A jsem vděčná za to každodenní hodinové online okénko s paní učitelkou, kdy se choulím v rohu u zdi, aby ostatní neviděli, že jsem ještě v deset v pyžamu a zapíjím suchý rohlík silnou kávou. Mezitím se k nám dobývá Matěj, myslí si, že voláme s babičkou. Kubíka sobecky posílám do školky. Ale přijde mi, že domů chodí nějak brzo. Že jsem sotva stihla uvařit oběd...


úterý 20. října 2020

Audiokniha / Baletky & 9. narozeniny Audiotéky

Titul: Baletky
Autor: Miřenka Čechová
Interpret: Tereza Dočkalová
Délka poslechu: 4 hodiny 35 minut
Seženete na Audiotéce

Anotace

Příběh o tanci, divokých devadesátkách a hledání sebe sama.

Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou. A pak tu odvrácenou. Když baletky zmizí za oponou, obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Na utrpení jsou trénované. Próza tanečnice a režisérky Miřenky Čechové vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisů. Hlavní hrdince ještě nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Poznává klubový život v Praze, sex a drogy, a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla.


pondělí 19. října 2020

Dětský pokoj pro tři

Máme víceméně hotovo. Myslela jsem, že se to potáhne dýl. Dlouho jsme zvažovali, co s námi bude. Jestli najdeme něco většího, co nám bude vyhovovat. Někdy na jaře, jak toho času na přemýšlení bylo nějak víc, jsme si řekli, že ten pokoj dětem uděláme. Dokonce jsem napsala do redakce Bydlení iDnes a překvapivě moje téma zpracovali. Utvrdili mě v tom, že se nemáme vzdávat ložnice na úkor dvou dětských pokojíků. Taky mi potvrdili, že výměna místností (pokoj za ložnici) je díky metrům čtverečním dobrý nápad. Sice jsme jejich architektonického řešení nevyužili, protože by vyžadovalo kompletní výrobu na míru, ale aspoň tyto dva zásadní body mi spadly ze srdce. Samozřejmě se našly stupidní komentáře pod článkem, jakože jsme nezodpovědní, když si uděláme tři děcka a máme jen třípokojový byt, ale tak už to v dnešní době chodí. Na konstruktivní komentáře nemá morál každý. V červnu jsem ještě popisovala naše pokojíčkové dilema v tomto článku. Tam už jsem celkem jasně nastínila, jaká je moje představa, a taky mi začalo chodit spousta podnětů od vás. A mě potěšilo, že se v tom neplácáme jediní.


pátek 16. října 2020

Knihy pro děti / Alenka pro nejmenší

"Existují mimořádné tituly, které byly, jsou a budou, dokud budou existovat knihy a jejich čtenáři." Myslím, že úvod bych nemohla napsat lépe. Jsou knihy, dětské nebo dospělácké, které nestárnou, prověřenými léty se zařadily mezi klasiku, mezi doporučovanou četbu, mezi seznam knih, které musíte přečíst než zemřete. Když se teď dotknu těch dětských, napadá mě na první dobrou Malý princ a Alenka v říši divů. Jsou to vlastně ještě dětské knihy? Nebo spíš knihy s přesahem, které mohou číst děti, ale mnohé dají i dospělému? Malého prince jsem dětem zatím nevytáhla, jen jim ho ukazuju na obrázcích a občas se vytáhnu nějakým tím moudrem. Ale na Alenku jsem se vyloženě těšila. Mám ji ráda, tajuplný a tak trochu strašidelný příběh na mě vždycky dýchl prazvláštní atmosféru. A když přišlo loni nakladatelství Books & Pipes s překladem verze pro nejmenší čtenáře, nemohla jsem odolat. Knihu Alenka pro nejmenší napsal a upravil sám pan Lewis Carroll, takže povolaný z nejpovolanějších. Kniha je navíc obohacena původními kolorovanými ilustracemi Johna Tenniela, takže předčítání je skutečným uměleckým zážitkem, nikoliv nepovedenou adaptací legendárního příběhu, kterých už také bylo víc než dost.


úterý 13. října 2020

Matěj / 24. měsíc s třeťátkem

Mám doma dvouletého syna Matěje. Je šikovný, dobře jí, tančí a hraje si s auty. Spokojeně čůrá a kaká do pampersek, skoro nemluví, teda aspoň ne pomocí slov, a během noci se stále vydatně kojí. Je takový ne úplně tabulkový dvouleťák. Jenže jako matka třetího dítěte z toho necítím nervozitu. Nevadí mi, že se na nočník zatím práší, že mu rozumím jen já a děcka, když nám chce něco sdělit. To kojení mi teda trochu vadí, ale to je o mě, ne o něm. Zatím jsem nesebrala tolik odhodlání, abych ho odstavila. Už totiž vím, že některé věci člověk neuspíší, ani kdyby se na hlavu stavěl. Dotazy prarodičů, jestli už by neměl sedět na nočníku, mě nechávají chladnou. Netlač řeku, teče sama. Vzpomínáte?