Český handmade / Láska jménem merino

Zhruba před šesti lety jsem navázala opravdu silný vztah s dětským oblečením z merino vlny. Klárce bylo půl roku a my jsme zatoužili poprvé vyrazit na hory. No, na hory. Na Šumavu, abych byla přesná. Bylo jaro. Velmi studené jaro. A vlhké jaro. Klára byla malý plaz. Do té doby jsem znala jenom štítek "100% bavlna". Ale hory přece! To už zasluhuje trochu funkčního oblečení. Tak Klárka dostala svoje první pidi softshelky a taky první rostoucí body z merina. To bodyčko s modrými ježky od Crawler pořád máme, a věřím, že ho i slušně prodám. Tyto věci mají sice vyšší pořizovací náklady, ale jejich hodnota díky kvalitě zas tolik neklesá. Od té doby jsme spolu s merinem ušli dlouhou cestu. K bodyčkům postupně přistávaly legíny, tílka, trička a kukly. Vidím i cestu, které ušlo samotné české merino. Gramáž, barvy, vzory, vychytávky i kousavost. Té se mnoho lidí bojí. Já osobně klasickou vlnu z tohoto důvodu nemusím, merino mi přijde tak moc odlišné a děti nikdy nekousalo. Nosí ho skoro celoročně při určitých příležitostech - v létě na cestování jim oblíkám letní slabou verzi merina Crawler, od podzimu do jara nosí merino jako hřejivou podvlékací vrstvu a na kukličky nedám dopustit.

Dětský pokoj / Hrací podložka s motivem silnic

Při každé návštěvě Ikey to slyším z obou stran. Mami, my chceme do pokojíku koberec s těmi silnicemi. To nás bude děsně bavit, fakt. Docela to chápu, taky by se mi to jako děcku líbilo. Kubík s těmi svými dopravními prostředky by si užil. Jenže my před rokem zrušili doma skoro všechny koberce. Něco jsme vyhodili, ty z pokojíku jsme odnesli do sklepa, kdyby nám v zimě bylo zima. Namísto toho mají děti v pokojíčku českou pěnovou podlahu Vylen, o které jsem už mnohokrát psala. A koncem léta děti dostaly ty svoje vytoužené silnice. Ale ne na koberci. Je to taková pěnová hrací podložka, která jde krásně složit do malého kvádříku a zavřít do skříně na tu dobu, co ji nikdo nepoužívá. Mám hodně ráda skladné věci.

Mama tip / Bambusová nerezová termoska Woodway

Myslím, že lepší načasování pro článek o termohrnku jsem si nemohla vybrat. Prudké ochlazení a nástup toho pravého pošmourného podzimu je tady. Já teda této části podzimu říkám zima a toto zimní období zůstává v mém vnitřním nastavení až do března. Prožívám opravdu dlouhou zimu... Mám zhruba dvě tři krátké zpříjemnění. Advent, Vánoce a zimní lyžovačku na horách. Jinak bych se vážně obešla. Loňská zima byla dlouhá. Matěj byl miminko a to velmi nespokojené miminko. Teď už je o poznání spokojenější, ale pořád nechodí. Takže pobyty venku budou v zimě jedním velkým dobrodružstvím, protože mu i tak dopřávám volný výběh z kočárku. Já už si do kočárku přibalila praktický podsedák a termosku na čaj. Brzy přibude i pár drobných na podvečerní svařák.

 

Audio pro děti / Slyšíš, jak mluví stromy?

Vztah mých dětí k přírodě mi přijde naprosto klíčový. Vždycky jsem podvědomě chtěla, aby jim bylo venku dobře, proto odmala trávíme tolik času mimo domov. Nejen na hřišti, ale taky v lese, u rybníka, v parku nebo na louce. Doma máme hodně knih o přírodě, ale taky šikovné poznávací karty, které s sebou občas bráváme na výlety. V této přírodní výchově nám hodně pomáhá i Montessori prostředí, které jsme pro děti vybrali. Když jsme loni procházeli naučnou stezku s informačními panely v nejbližším lese, byla jsem až překvapená, kolik toho mé malé děti o přírodě vědí. Kolik poznají stromů, plodů a listů, že poznají ptáky, které já ne, že jsou si jistí, jak vypadají stopy lesních zvířat. Z tohoto důvodu jsem dětem (a trochu i sobě) pořídila nádhernou audioknihu Petera Wohllebena Slyšíš, jak mluví stromy?

Podpora projektu / Agáta pro Dětské krizové centrum

Svět není vždycky bezpečné místo. Děje se tady spousta špatného. Jako každý dobrý rodič se snažím své děti ochraňovat seč mi síly stačí. Jenže ne každé dítě má někoho, kdo ho ochrání. Ne každé dítě se dokáže se svým problémem svěřit. A ne každé dítě může svým blízkým věřit, někdy jsou to totiž právě oni, kdo ubližují... Tato témata jsou pro mě vyloženě bolestná. Teď, když jsem trojnásobnou mámou, vnímám tyto události mnohem citlivěji než dřív. Děti, které by měly prožívat nejšťastnější dny svých životů, se plácají ve složitých problémech, jsou týrané nebo zneužívané, nevědí si rady. Naštěstí existují centra, která pomáhají. A někdo taky pomáhá těmto centrům, aby mohly fungovat. Agátin svět si pro svůj letošní charitativní počin vybral právě Dětské krizové centrum.
 

Knižní výzva / Síla přírody

Titul: Síla přírody (Force of Nature)
Autor: Jane Harper
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání originálu: 2017
Počet stran: 399

 

Anotace

 

Pět žen neochotně popadne krosny a vyrazí po rozbahněné cestě vpřed. Vrátí se však jen čtyři.

Pro kolegyně z kanceláře to měl být výlet, který je vymaní z klimatizované komfortní zóny a povzbudí v nich houževnatost a týmového ducha. Jedna z nich se ale z pochodu australskou buší nevrátí a každá ze zbylých žen popisuje proběhlé události trochu jinak. 

Agent federální policie Aaron Falk se snaží zjistit, co se s Alicí Russellovou stalo. Pohřešovaná totiž o svém zaměstnavateli i spolupracovnících ledacos ví. 

Její kolegyně Falkovi vyprávějí o dnech prožitých na cestě — o strachu, násilí a ztracené důvěře. Vyšetřování zavede agenta hluboko do odlehlého lesa. V horách na něj čeká odhalení tajemství, spletitá síť osobních i pracovních vztahů a také zrada. Došlo ale k vraždě? Jak dobře známe lidi, se kterými trávíme v práci tolik času?

 

Dárková inspirace / Dárky ke 4. narozeninám pro kluka

Tak, už to je měsíc za námi. Před měsícem jsme oslavili vlastně všechny troje narozeniny s prarodiči, před třemi týdny proběhla zahradní oslava s kamarády, minulý týden jsme ještě skromně popřáli Matějkovi. Uf. A můžu pomalu (spíš už docela rychle) začít řešit Vánoce. Vím, že tipy na dárky se vždycky hodí, nafotila jsem tedy to, co se u nás letos osvědčilo. Začnu Jakoubkem a jeho světem. Absolutně největší úspěch slavil modrý nenápadný dalekohled, který si už v létě sám vybral v Decathlonu. Asi týden s ním spával, bral si ho do školky a na každý výlet. Párkrát jsem je na balkóně přistihla, jak šmírují sousedy. Fajn.

Kam s dětmi v Brně / Muzeum hraček

Ani nevím, kdy naposled jsem přidávala na blog tip na výlet. Nebo na nějaké zajímavé místo. Fotky z výletů schraňuju, archivuju, informační brožurky uchovávám, texty ve mě dozrávají jako víno. Doslova. Muzeí hraček je po republice dost, my jsme je nikdy nevyhledávali, není to úplně můj šálek kávy, ale myslím, že jsou mezi rodinami oblíbené. To by bylo, abychom aspoň to brněnské Muzeum hraček na Měnínské bráně nenavštívili. Přesně si pamatuju, jak dávno jsme tady byli. Já byla v prvním trimestru s Matějem, Klárka s Kubíkem byli čerstvě po neštovicích, byl studený konec zimy, nic moc se nedalo dělat. Tak jsme výletovali po Brně. Takže aspoň krátká reportáž. Pro pořádek.

 

Knihy pro děti / Moje maminka je nejsilnější na světě

Tato milá kniha mi tak moc připomíná náš rodinný příběh, že vám ji chci ukázat, pokud ještě neznáte. Nějak tuším, že podobné situace se odehrávají i u vás doma. Ještě donedávna jsem byla Jakubův výhradní nosič. Náš Jakoubek je totiž neuvěřitelný sběratel. Venku sebere všechno. Mami, tento klacík je tak zvláštně zakroucený. A podívej se na tu velkou kůru, co vypadá jako kus čokolády. Hele, zapalovač. Tento střep by se mi mohl hodit. A tyto ulity by se nám hodily na výzdobu. Počkej, ještě šiška, ořech a těchto dvanáct kamenů. Tak, poznáváte se už taky? Přiznám se, že teď už mu to moc nežeru. Nes si sám, co potřebuješ. Ale každý týden musím dělat velkou debordelizaci kočárku, jak tam Matějovi leccos přistane. Každý den po školce vysypáváme všechny kapsy, dáváme do misky k botníku, odkud poklady nenápadně postupně opět mizí :) Nesmím zapomenout na chudáka pračku, co ta už zažila. A abych byla spravedlivá, Klára na tom není o moc líp. Minulý týden se vrátili ze školkového výletu v lese s batohy narvanými kaštany. Každý jich nesl tak pět kilo. A vsadím se, že vůbec nemrčeli, že je mají těžké...

 

Nošení dětí / České rostoucí nosítko KiBi

Záměrně už v nadpisu nepoužívám sousloví "nošení miminka", protože budu psát i o nošení větších dětí. Klárka se jako malá nosila jen v krosně. Já tenkrát o nějakém šátku nebo nosítku ani neuvažovala, ale hory jsme milovali už tehdy. Takže nutnost nošení vyvstala na jaro 2014, když měla Klára půl roku, a my jsme vyrazili na Šumavu. Pořídili jsme drahou krosnu na nošení dětí Salewa, která byla super kvalitní, pohodlná, nastavitelná, Klárce se tam vysoko strašně líbilo, nicméně o ergonomické nošení asi moc nešlo. Přežila to, přežil to i Chlupáč, který ta kila tahal. V krosně se nosila ještě o dva roky později, kdy jsme strávili týden v Dolomitech, a půlročního Kubíka jsem měla v mém prvním ergo nosítku Beco Butterfly. Teď už mám za sebou šátky, ergo nosítka i krosnu, můžu teda docela dobře posoudit, co mi v jaké situaci vyhovuje nejvíc.

Matěj / 12. měsíc s třeťátkem

Září je fičák. Vždycky. Je to náš měsíc. Začátek školky, jedny narozky, druhý narozky, výročí svatby (to je teď trochu na vedlejší koleji). Ze všech 12 měsíců s Matějem, ten poslední utekl nejrychleji. Vlastně ani nevím, jak. Jak jsem se na nelehkém začátku modlila, aby to švihem poskočilo dopředu, teď už mám zas děsy z toho, že to nezastavím. Že se náš život řítí dopředu závratnou rychlostí, že ani nestíhám vnímat všechny ty krásy a pokroky, co mé děti dennodenně dělají. Matěj měl v pondělí rok! V pondělí večer jsem si málem navodila porodní bolesti, jak moc intenzivně jsem myslela na svůj třetí porod. Jak moc to bylo jiné, jak moc to bylo hezké (i když to bolelo jako prase a v tu chvíli jsem to rozhodně jako žádnou velkou nádheru nevnímala). Vzpomínám si na následnou pohodičku v porodnici. A taky si vzpomínám na první uplakané měsíce doma. Jak moc to bylo náročné, jak moc mě to překvapilo, jak moc mě to zasáhlo. Já už jsem to přece jako trojnásobná máma měla všechno znát a umět. A třetí už by nemělo řvát. A když už, měla bych ho umět rychle utišit. První měsíce jsem si připadala totálně marná. Teď to zpětně beru zase jako krok dopředu. Zocelení. Posunutí hranic. Další level mateřství.

Miminko / Zvířecí leporelo pro děti 6-12 měsíců & Giveaway

Haf. Mňau. Bů. Tohle je (trošku přikrášlený) výsledek ročního snažení, každodenního čtení a prohlížení knížek. Ani jedno z dětí neumělo v roce mluvit. Jakože skoro vůbec. Co si pamatuju (a Matěj mi to teď oživuje), skoro všechno bylo "Ba" a "Da". Prostě se jim moc rozmlouvat nechtělo, což doháněli poněkud ostřejšími zvuky a pokřiky. Dnes jsem šla s Matýskem do školky pro Klárku a Kubíka a Matěj furt v kočárku poskakoval a pištěl "Ha. Ha. Ha!". Já se usmívala, ano, ano, miláčku. Nerozumněla jsem ani zbla. Když pak kroutil hlavu z kočárku ven a koukal kamsi za mě, otočila jsem se. Šel tam pes. Haf, haf, jasně. Takže dobrý, ty zvířecí knížky mají smysl. Přece jen si něco pamatuje. Matěj si čtení posledních pár měsíců vyloženě zamiloval, každý večer si jako rituál (vytvořil si ho sám) tahá do postele knížky a prohlížíme, povídáme. Pořád preferuje jednoduché ilustrace, ideálně jeden osamocený obrázek na stránce. Začíná propadat kouzlu "pohybujících se" výřezů a okýnek. Do sbírky malých šikovných leporel pro miminka z nakladatelství Pierot přibyl třetí díl, tentokrát pro děti od půl roku zaměřený jen na zvířata.

 

Knihy pro děti / Jde sem lesem

Tak trochu osud. Tato nádherná kniha si k nám domů našla cestu rovnou dvakrát. Prostě ji to k nám táhlo. Jednu jsem si vybrala u nakladatelství Portál už před nějakou dobou, druhý výtisk teď dostala Klárka od kamarádky k narozeninám. Co se dvěma stejnými knihami? Chvilku jsem zvažovala soutěž, ale pak jsem se rozhodla jinak. Darovala jsem ji do naší školky. Přijde mi tak krásná, tak poučná, že jsem si řekla, že si ji děti zaslouží. Pohádková kniha s tak trochu zaklínacím názvem Jde sem lesem zaujme každého čtenáře, který miluje přírodu a kouzelné příběhy.

 

Důležité momenty / Jakub čtyřletý

S odchodem Jakoubka do školky, jako bych ze dne na den přišla o pravou ruku, nebo třeba o levou ledvinu. Tak moc mi přijde divné, že ho na sobě nemám nonstop nalepeného, že ho nemůžu co chvíli pohladit, že mě půl dne nikdo netahá za uši. Že neslyším stokrát denně naléhavé a neodkladné "mami". Přes den mi chybí jeho smích, jeho oči rozzářené dětským štěstím. Ale byli jsme tak domluveni, až uhodí čtvrté narozeniny, půjdeš za Klárkou do školky. A tak se stalo. Z Jakuba se rázem stalo velké děcko, zmizely miminkovské rysy, konečně začal smrkat a zapojením do kolektivu se učí mnoha novým věcem. V tomhle školku rozhodně potřeboval. A trocha Montessori řádu mu vůbec neuškodí.

Audiokniha / Italské jednohubky

Titul: Italské jednohubky
Autor: Marta Kučíková

Interpret:  Lucie Juřičková
Délka poslechu: 5 hodin 0 minut
Seženete na Audiotéce

 

Anotace

 

Vlídné a humorné postřehy ze života domorodců z podhůří italských Dolomit očima české Marty.

Proč jsou italští staříci stále frajeři a jejich osmdesátileté manželky upravené šťabajzny? Proč nosí Ital malou peněženku? Proč se nebojí mluvit o lásce v jakémkoli věku? Proč jim asfaltově silná káva nezpůsobí infarkt? Proč respektují úřady i autority? Proč má horal něžnou duši? A čím je podle Italů známá naše krásná rodná česká hrouda? Proč se ke všem dětem chovají jako k vlastním? A proč si vůbec stále zpívají, i když mají pracovní soboty?

O lehkosti i nelehkosti života v podhorském italském maloměstě, viděné nejen ze zpovědní kasy hokynářského krámku, vypráví autorka žijící v těchto končinách již třináct let s vtipem i nadhledem.