čtvrtek 28. dubna 2016

Dětský pokoj / Dětské samolepky na zeď + giveaway

Ač mám ráda jednoduchost a čistotu, myslím, že dětský pokoj by měl být útulný a trošku zdobený. Dětem dělají radost maličkosti a pokud chceme, aby v něm rádi trávili svůj čas, je fajn je obklopit několika dětskými dekoracemi.

Než přišly děti, neměli jsme doma žádné tapety, ani žádné samolepky na stěnách. Pouze bílá výmalba a dva obrazy v obýváku - James Dean a Marilyn Monroe. Dominantní barvy v bytě byly černá a bílá. Dětský pokoj jsem chtěla jiný. Barevnější, přitom vkusný, moderní a poměrně jednoduchý. A taky jsem do některých otázek chtěla zapojit přímo děti - zatím teda Klárku. Jedna zeď pokojíčku je sytá a poměrně tmavá fialová (je podle mě naprosto dokonalá a ať si říká kdo chce, co chce, barva je unisex), ostatní stěny jsou v odstínu cappuccino. Hezky to ladí. Nábytek je bílý. Jak Klárka rostla, začala jevit zájem o různé dekorace. Na Fleru jsme spolu vybrali tři ilustrace od Dythree, vrtat a bouchat se nám nechtělo, využila jsem tak svých oblíbených dekoračních Washi pásek. Musím říct, že pořád drží a hlavně to vypadá naprosto originálně. Mám v plánu jimi přilepit i látkové girlandy, uvidíme, jestli unesou i trochu víc. O Washi plánuju samostatný příspěvek brzo, jde s nimi totiž úplně čarovat.



A co by to bylo za dětský pokoj, kdyby v něm nebyla aspoň jedna samolepka na zeď. Klárka má nad postelí svoje tři bílé víly, které ve tmě jemně svítí. Ke každé víle máme svůj příběh, který si před spaním povídáme. Na stěně u hracího koutku s legem máme nalepený cirkusový vláček plný zvířat. To je sice taková hodně barevná a dětská záležitost, nicméně dětem se zvířata líbí a Klárka je nadšeně Kubíkovi popisuje. No a Jakub bude mít nad postelí svoje město. Samolepku pro něj jsem pořídila s předstihem, když jsem procházela nabídku obchodu s dekoracemi a samolepkami na zeď. Váhala jsem mezi námořnickým motivem a tímto městem, nakonec vyhrálo město, moc se mi líbily jemné barvy a vkusné obrázky. Tato samolepka je poměrně velká - na délku má 150 cm. Těším se, až dostane své čestné místo a až mi ji Jakub pomůže nalepit.





Pokud přemýšlíte, že byste něčím podobným ozdobili byt nebo dětský pokoj, pojďte si zasoutěžit o jednorázovou slevu na nákup v eshopu Decor4walls. Kupón v hodnotě 300 Kč můžete použít na nákup dětských samolepek na zeď, nebo různých dekorací na zeď.

Pravidla jsou jako vždy jednoduchá:
1. buďte fanouškem mého FB profilu
2. buďte fanouškem FB profilu Decor4walls
3. spolu s emailem na vás mi do komentáře napište, jaká samolepka by vám udělala největší radost

Výherce vybereme s dětmi ve čtvrtek 5.5.2016. Šťastnému pak pošlu emailem unikátní kód (platný do 14.10.2016).

úterý 26. dubna 2016

Důležité momenty / Klára bez dudlíku + Dudlíková giveaway

Takový milník! A v jeho pozadí velký a dlouhý příběh o naší holčičce a dudlíku. Když jsem si v roce 2013 chystala věci pro první miminko - Kláru - byla jsem odhodlaná dudlík nekupovat. Děsily mě dechberoucí příběhy laktačních poradkyň, že dítě bude zmatené a nepozná dudlík od prsu. A já tak chtěla kojit. Žádný jsem dopředu nepořizovala a už v porodnici mi bylo jasné, že to bude těžké. Když jsme si tenkrát Fazůlku přivezli domů, prvních pár nocí jsem spala se svým malíčkem v její pusince. Tak moc ji sání uklidňovalo (pokud se mě ptáte, proč jsem raději v její puse neměla prso, jednoduše odpovím, že nám první čtyři měsíce kojení nešlo a Klára nebyla rozhodně žádný prsomil). Po pár dnech jsem ráno vyslala Chlupáče do lékárny, koupit nějaký malý kulatý dudlík - co nejvíc podobný bradavce - pro názornost jsem mu ještě narychlo prso ve dveřích ukázala. Přivezl klasickou růžovou "květinku" - osvědčenou klasiku, latexový dudlík za dvacku. Trochu se mi nelíbil, z obrázků jsem znala spíš ty vystajlované hypermoderní silikonové dudlíky, nicméně Klára se zamilovala a hned dudlík přijala. Uklidnila se a my se líp vyspali. Od té doby žádné jiné dudlíky nechtěla, pouze tyto oldschool. Vyzkoušeli jsme snad všechny značky, bez úspěchu. Od té doby měla Klára dudlík, na kojení se to nikdy nepodepsalo a já ji kojila do 19. měsíce - ukončili jsme to hlavně kvůli mému druhému těhotenství. Asi od roku měla dudlík jen na spaní, příp. při nemoci. Přes den jsme ji to celkem v pohodě odnaučili. Na druhou stranu jsme si nedovedli představit, jak se ho zbavíme na spaní. Klárka na něm byla celkem závislá a při zmínce o odsunu dudlíku někam jinam, rezolutně odmítala. Blížil se druhý porod a já to nechtěla lámat přes koleno, abychom nezpůsobili Klárce nějaké trauma - přišlo miminko = vzali mi dudlík. Dny běžely, naše druhé miminko dudlík nikdy nechtělo. Před 14 dny jsem byla s Klárkou u zubaře a ten jí pochválil zuby, ale upozornil na vznikající předkus právě kvůli dudlíku. Hezky všechno vysvětloval a Klára poslouchala (děti jsou tak neskutečně vnímavé). Dal několik rad - koupit úplně jiný a co nejplošší dudlík, hned po usnutí dudlík z pusinky vytáhnout, vyhodit ho úplně. Pár nocí jsme praktikovali druhý způsob a po usnutí Klárce dudlík vytahovali, to se ale opakovalo několikrát za noc a přestalo nás to bavit - teda hlavně Chlupáče, který k ní vstává. V neděli 17.4. po odpoledním spánku Chlupáč Kláru navnadil na právě upečené dýňové cupcakes, ale pod podmínkou, že dnes se sama zbaví dudlíku. Ona, že jo. Vzali jsme dudlík s sebou na odpolední procházku, našli jsme nejvhodnější místo u rybníka a Klára dudlík sama hodila do vody. Vyřízená věc. Prostě to tak bylo, bylo to její vědomé rozhodnutí, proto to šlo tak hladce. Bez pláče, vzteku, smutku. Od té doby je bez dudlíku, spí hezky, možná ji déle trvá usínání, ale kvalita spánku se nezměnila. Jsem na ni moc pyšná, že tento pro ni těžký krok zvládla. A co je hlavní, do ničeho jsem ji netlačila a přijde mi, že z toho má sama upřímnou radost.

Pár dudlíkových tipů

Pokud ani vaše dítě nepřijímá ty moderní silikonové dudlíky, můžu vám doporučit jeden typ latexového dudlíku, který se nám osvědčil. Vypadá hezky a jeho tvar je trochu jiný oproti klasické kytičce. Je to dudlík Baby Nova, sice je na konci kulatý, ale u těla dudlíku je poměrně dost zploštělý, což je základ "zdravého" dudlíku. Aby ta část u plastového těla dudlíku, kterou má dítě mezi zuby, byla co nejužší. Jde to trochu vidět na fotkách.


Zubaři doporučovaná zdravá verze dudlíku - anatomický dudlík značky Curaprox. Pokud bych měla dítě, které v pohodě přijme jakýkoliv dudlík, rozhodně bych do této mini varianty šla.

Super desinfekce nejen na dudlík a nejen na cesty je tato 100% přírodní desinfekční voda Aquaint.

A pokud jste se pročetli až sem, zde je slíbená Giveaway. Ve hře jsou dva kusy nádherných silikonových dudlíků mé oblíbené značky Suavinex. Jsou určeny pro miminka od 6 měsíců, jsou v jemných modrých odstínech. Dudlíky Suavinex se mi líbí ze všech nejvíc, mají krásný moderní design, těla nejsou moc velká. Rozhodně stojí za to! Popište mi tady do komentáře dudlíkový příběh vašeho dítěte spolu s mailem na vás, buďte fanouškem mého blogu na FB a Klárka v sobotu 30.4. vylosuje vítěze, kterého brzy potěší tyto rozkošné dudlíčky.

neděle 24. dubna 2016

Klára a Jakub / Počtvrté

Často slyším, jak spolu malí sourozenci bojují, jak žárlí, jak to prostě nefunguje. U nás to zatím klape báječně. Jsem za to neskonale vděčná. Mají se rádi. Neuvěřitelně moc a jde to vidět. Je to príma dvojka.

Klára si svého malého brášku pěkně hlídá, chrání si ho, nedej bože, aby se k němu na hřišti někdo přiblížil, hned skáče z houpačky a brání ho vlastním tělem tak, jak jsem ji to naučila já, když jsem bránívala já ji před divokými dětmi :) Prostě udělá rukou hranici, za kterou si nepřeje nikoho pustit. Občas ještě dodá, že si opravdu nepřeje, aby se na něj dívali a šahali. Známí ji nevadí, hlídá ho ale před cizinci...

Doma si spolu často hrají. Prohlíží si spolu knížky, Klárka pro Jakuba staví Duplo stavby, ukazuje mu zvířátka, nově ho pobízí ke hrám ve stylu "chyť mě". Odběhne od něj, zavolá "Kubíčku, pojď za mnou!". A on leze. A směje se. A Klára se směje taky.


Upřímně toto jsou pro mě tak slastné okamžiky mateřství, že bych do toho klidně šla potřetí. Na druhou stranu křiku je u nás pořád víc než dost :)

středa 20. dubna 2016

Knižní výzva / Muž jménem Ove

Titul: Muž jménem Ove (En man som heter Ove)
Autor: Fredrik Backman
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání: 2012
Počet stran: 334

Anotace

Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety - což on sám považuje za převrat, ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí - začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.


Recenze

Asi jsem ji konečně našla.Vždycky, když se mě někdo v nějakém dotazníku ptal na nejoblíbenější knihu, marně jsem hledala odpověď. Teď už ji mám - do knihy Muž jménem Ove jsem se zamilovala. Už s prvními veselými stránkami mě kniha dostávala a čím hlouběji jsem se do dojemného příběhu začítala, milovala jsem Oveho víc a víc. Děsný cajdák? Ale kdeže :)
Z žádné knihy, co znám, nesrší tolik emocí. Tolik jsem se nasmála, dvakrát jsem brečela... Příběh Oveho je prostě silný, život k němu byl krutý. Ove je až sympaticky nerudný a podle mě každý z nás v Ovem uvidí někoho, koho dobře zná. Možná jsou Oveho charakterové vlastnosti typické pro muže 50+, já v něm trochu viděla oba naše "dědečky" - mého tátu i tchána. Ove je přímý a houževnatý muž, pro každodenní kritiku nejde daleko. Bručoun, protiva a velký konzervativec. Ale i přes to všechno má diagnostikované "příliš velké srdce". Příběh je z poloviny nadmíru humorný, z té druhé nadmíru dojemný. Román o podstatě života, o tom, že nic není černobílé, o síle neobvyklých přátelství a o tom, proč není dobré soudit druhé na základě prvního dojmu. Je to přesně ta kniha, která ve vás něco zanechá, taková, o které budete ještě v posteli přemýšlet, možná vás nenechá chvilku usnout... A možná jako já zatoužíte stát se aspoň na chvíli Oveho kamarádkou.
Musím pochválit i skvělý překlad ze švédštiny, Jitka Herčíková našla bravurní výrazy pro Oveho peprný slovník. Od severských detektivek jsem na pár týdnů přešla k severskému dramatu. I tento styl Švédové zvládli s přehledem. Budu se těšit na další, Fredriku Backmane.

neděle 17. dubna 2016

7. měsíc s Jakubem

Sedmiměsíční Jakub je drak. Nemůžu uvěřit, jak rychle se začal pohybovat. Zhruba v 6,5 měsících začal lozit po kolínkách, začal klečet a začal si stoupat. Sám si zatím nesedl. Zkouší to, ale pořád neví, jak na to. Sedá si spíš na paty, než klasicky. Trochu se bojím, aby sed zcela nepřeskočil a nezačal rovnou chodit :) Skoro celý den po něčem leze (k mé hrůze), o něco se zvedá a stoupá, bohužel i padá. Nejoblíbenější věc doma je Klářina kuchyňka, o kterou se zvedá pořád. Jak to začal zvládat, začíná machrovat, jednou rukou se přidržuje kuchyňky a druhou rukou mi vytahuje knížky z knihovničky. Pak se nemůže divit, že to občas nedopadne. Stejně rád leze po mně, po nočníku, po schůdcích, po krabicích...


Odhadem se dostává k 8 kilům a už se pronese, v náručí mě z něj za chvilku bolí všechno a v nosítku to za hodinu taky jde poznat. Moji náruč teď potřebuje víc než kdy dřív. Dostihlo ho totiž období nazývané separační úzkost (Klárka to měla taky v 7. a 8. měsíci). U Jakuba to začalo ze dne na den, dřív si spokojeně hrál klidně hodinu na zemi a já jsem si mohla dělat, co jsem zrovna potřebovala. Teď mě Jakub potřebuje mít stále na blízku, někdy stačí, když mě vidí ve stejné místnosti, někdy ne. Když odejdu do koupelny, vidím, jak se splašeně otáčí a s pláčem mě hledá. Je úzkostlivější, plačtivější. Někdy ho rozebere táta, častěji Klárka, ale máma je top. Separační úzkost je zdravým vývojovým stádiem dítěte v citové oblasti, kdy si miminko vytváří hluboký citový vztah k jedné pro něj nejdůležitější osobě - většinou k matce. Projevuje se někdy mezi 6. a 12. měsícem života a trvá  několik týdnů až měsíců. Toto "citové vydírání" vede u nás k několika zásadním bodům - většinu času trávím povalovaním se po podlaze, aby mě měl co nejblíž, v noci jsem opět živým dudlíkem a nedokážu spočítat, kolikrát ho za noc kojím, dost ho nosím, a v neposlední řadě je u nás často dost rušno. Věřím ale, že za pár týdnů to Jakoubek s mojí pomocí zvládne překlenout a budeme mít zase pohodové usměvavé a společenské miminko.


Vydává hezké zvuky a první broukání. Nejčastěji slyšíme doma něco jako "bababababababa" a opravdu nekecám, když tvrdím, že několikrát řekl "mama".

Co se u nás konečně zlomilo je kočárek. Začíná v něm být opravdu spokojený, vydrží i hodinu v bdělém stavu, než začne mručet a usne. Kouká ven na Kláru, děti, auta, při tom si hraje se Sophií žirafou a něco si spokojeně brouká. Někdy v kočárku spí přes dvě hodiny, někdy půl. Někdy se vzbudí s pláčem a putuje do nosítka. Ale už naše vycházky nejsou tak stresující. Mám radost. Přes den spává Kuba třikrát - jednou před polednem v kočárku, potom si zdřímne po obědě u mě v obýváku a potřetí zase v kočárku navečer. Noční spaní stojí za prd pořád. Teď máme období, kdy jsme vzhůru každé dvě hodiny (někdy hodinu). Doufám, že to souvisí s tou separační úzkostí a že se to aspoň trochu zlepší, protože je to únavné. Spí se mnou v posteli, občas cestuje, občas spí na bříšku.


Začali jsme ho koupat ve velké vaně (vanička už mu byla malá) a většinou se tam k němu nasomruje Klára. Pak tam spolu cákají a dělají blbosti, Kuba se vody nebojí a zkouší, co voda umí. Stejně jako Klára začal trpět na atopický ekzém. Nejvíc ho má nad zadečkem v oblasti, kde končí plenka, pár menších ložisek má i na nohách. Musím s ním zajít na kožní a snad to rychle vyléčíme správnou péčí. U Klárky se nám to pěkně dařilo i bez nějakých drastických opatření. Doufám, že nezačíná být nějak alergický na jednorázové plenky, látkovat se mi prostě moc nechce.

Jak už jsem psala výše vyžaduje teď hodně pozornosti, během dne má jen pár krátkých úseků, kdy se něčím zabaví sám a většinou ho zabaví něco ne moc vhodného - nejraději by jedl papír po hrstech, nebo si hrál s igelitkami. Klasické hračky už se mu okoukaly, musím vytahovat z krabic nové a nové, nejvíc má rád ovladače, mobily, chůvičky. Taky něco, co šustí a hraje.


Zuby nemá žádné, ale troufám si říct, že je to na spadnutí. Občas když se do něčeho tvrdého zakousne, zařve bolestí, dásně má nateklé a v místě jedniček už vidím náznaky. Asi :)

No a největší novinka na závěr - konečně baští. Po 14 dnech pauzy, kdy si s první mrkvičkou a bramborou nevěděl rady, jsme na to zase najeli a ono to šlo. Nevím, jestli mu domluvil doktor (říkal, že už začíná být pobledlý a že už by měl jíst zeleninu a maso), nebo jestli ho vyburcoval můj příspěvek o prvních příkrmech, ale v pátek 8.4. začal regulérně jíst. Už máme vyzkoušený fenykl, červenou řepu, bramboru, brokolici, cuketu a dýni. Tento týden začnu zeleninu kombinovat a pomalu najedeme na masíčko. Dostává chlebovou kůrku (já pak hodinu uklízím ten bordel lepkavej), rýžové, kukuřičné a jáhlové křupky. Brzo zkusím kaše a asi za měsíc ovoce.

Máme za sebou týdenní prázdniny u babičky, když byl Chlupáč na služebce, nějakou střevní virózu, návštěvu u kamarádů (kde se choval jako nejspokojenější miminko na světě), nějakou tu kavárnu, první krásné jarní dny. Jaro miluju, je to moje nejoblíbenější část roku, proto jsem odhodlaná si to s dětmi užít na maximum. Nevyspání ani separační úzkost mi v tom nezabrání :)

čtvrtek 14. dubna 2016

Můj boj s diastázou

Po druhém porodu jsem si kromě krásného syna odnesla ještě něco, něco s ošklivým názvem diastáza, neboli rozestup přímých břišních svalů (diastasis recti). Skrytě si myslím, že jsem ho měla už po prvním těhotenství, jen jsem o něm nevěděla. Po porodu Jakuba mi rehabilitační sestra při svém rutinním rychlém kolečku řekla, že diastázu mám, že si mám v lékárně koupit stahovací pás (Hartmann Verba velikost 2) a pomalu začít cvičit. Pás jsem si koupila hned. A s cvičením? Víte, jak to je, po porodu jste ráda za každý nebolavý pohyb, když miminko spí, užíváte si ten pocit a odpočíváte taky. Začala jsem tedy až o dost později. Na plno jsem se na cvičení vrhla až tak 2 měsíce po porodu, dokonce jsem si domluvila rehabilitace, které mám čerstvě za sebou. Jsem z nich ale trochu zklamaná a vím, že spravit břicho si můžu jen a jen sama.

Dvě ze tří žen po porodu trpí rozestupem břišních svalů. Nejčastěji trpí maminky dvojčat a ženy drobnějšího vzrůstu, které mají krátké přímé břišní svaly a v těhotenství relativně velké břicho (což byl rozhodně můj případ). V těhotenství se děloha rychle zvětšuje a tlačí na vaz, který spojuje pravý a levý přímý břišní sval. Vaz se nestíhá přizpůsobit rychlému růstu bříška, tlakem se vytahuje a ztrácí pružnost. Po porodu nedokáže správně fixovat polohu přímých břišních svalů a ty se rozestoupí do stran.

Zdroj: google.com
 
Diastáza může za nehezký vzhled břicha po porodu. Já jsem sice pod svojí předtěhotenskou váhou, jsem hubená, ale břicho teda nic moc. Mám ho jak ve 3 měsíci těhotenství. Je vypouklé, diastáza způsobuje, že bříško trčí jednak dopředu, ale rozšiřuje i pas. Samotný pupík je vystouplý a nepěkný. Navíc se může rozestup dále zhoršovat, třeba špatným cvičením, nebo taháním těžkých věcí (třeba Kláry a Jakuba :)). Může způsobit závažné potíže, jako jsou silné bolesti zad, špatné držení těla, ale i kýlu.
 
Jak poznáte, že máte diastázu?
 
Lehněte si na záda, nádech a s výdechem se pomalu zvedejte do sedu. Tím napínáte přímý břišní sval. Stačí jen trochu. Břicho by mělo být rovnoměrně oblé. Jestli vám na něm mezi hrudní kostí a pupíkem vystoupí stříška ve tvaru A, máte diastázu. Vystouplá stříška je místo, kde se mezi ochablým svalstvem tlačí ven obsah dutiny břišní. Vážnost situace si můžete sami změřit. Velikost rozestupu se měří na prsty, podle toho, kolik jich do vzniklé mezery "natlačíte". Pokud je rozestup "na dva prsty", měl by se spravit časem sám, pokud je na tři a víc, musíte nosit stahovací pás a správně cvičit. Bohužel je to běh na dlouhou trať.
 
 
 
Když jsem začala chodit na rehabilitace, měla jsem rozestup na 3 prsty, dnes vidím nepatrné zlepšení a jsem někde mezi 2 a 3. Cvičím denně, asi 15 minut. Na cvičení nosím stahovací pás. Myslím si na správné držení těla, abych tím aktivovala hluboké svalstvo. Když vstávám nebo lehám, dělám to přes bok. Když zvedám děti, jdu celá do dřepu, zatnu břicho a celá se s nimi zvedám. Snažím se to nedělat moc často. Což minimálně u Jakuba nejde. Zatím nechodím na žádná klasická hromadná cvičení (jóga, pilates), bojím se, že bych přetěžovala přímý břišní sval a tím diastázu zhoršila.
 
Na rehabilitacích mi ukázali několik vhodných cviků, jinak to byla ztráta času. Lepší je podívat se na nějaká videa, kterých v dnešní době najdete bezpočet. Důležité je si před cvičením uvědomit, že nesmíte posilovat přímý břišní sval, jinak si rozestup pravděpodobně ještě zhoršíte. Je třeba zaměřit se na posilování šikmých břišních svalů, hlubokého stabilizačního systému, dobře je to popsáno v tomto videu.
 
 
Na následujících videích najdete několik základních cviků na posílení hlubokého stabilizačního systému, což je opravdu základ, jak mi řekla i fyzioterapeutka.
 
 
 
Sestavte si svoji vlastní sestavu, která vám bude vyhovovat, potom k ní přidejte posilování šikmých břišních svalů, tím ty přímé stáhnete jakoby k sobě. Vysoce účinné by mělo být prkno na straně, které cvičím každý den několikrát. Na následujícím videu se mrkněte na posilování šikmých břišních svalů.
 
 
Je super, že v dnešní době internetu najdete všechno (hledejte výrazy diastasis recti excercise, apod.). Na některá videa však opatrně, zkuste si ve svém vlastním těle uvědomit problém, a velice brzo nejlíp poznáte, co je vhodné a co ne. Pokud by vás i přesto zajímaly konkrétní cviky, můžu napsat další příspěvek.

úterý 12. dubna 2016

Knihy pro děti / Gruffalo & Výtvarka & Farma

Minulý měsíc se nám opět příjemně rozrostla knihovnička o tři kousky z nakladatelství Svojtka & Co., které díky povaze vydávaných knih patří k mým nejoblíbenějším. Knih z tohoto nakladatelství máme doma několik, pár jich ještě čeká ve skříni na svůj čas a dalších pár jich je zrovna teď na cestě.

Přiznám se, že tuto rubriku na mém blogu píšu nejraději. Knihy mě fascinují, ráda hledám zajímavé a originální knížky pro sebe i pro děti. Pročítám recenze, procházím nabídky knihkupectví, ptám se známých. O to větší mám radost, když mi někdo z vás napíše milá slova, že děkujete za tip na bezva počtení. Proto to dělám, díky

Tady je dnešní knižní inspirace pro děti.

1. Leporelo Jak to žije na venkově


Krásně ilustrované leporelo s rozevíracími stránkami je vhodné pro děti od 1 roku. 4 velké dvoustrany seznámí ty nejmenší čtenáře s životem na farmě. Ač je knih podobného žánru mnoho, u této mě jednoznačně zaujaly ilustrace (připomínají mi Andreu Tachezy) a desítky malých detailů, o kterých si můžete s dítětem povídat - strašák v poli s obilím, žížala schovávající se před husou, myška utíkající před kočkou, pavouk spřádající si pavučinu... Knížka vás proto jen tak neomrzí, kromě jednoduchého textu můžete objevovat právě tyto drobnosti, které jsou běžnou součástí života na venkově.






 
2. Výtvarka pro nejmenší - Pro šikovné děti od 2 let


Já sama ve výtvarce nikdy nevynikala. S Klárou si sice kreslím, plácám plastelínu, občas najdu inspiraci na internetu, ale už docela dlouho jsem hledala nějakou ucelenou knihu kreativních nápadů, co s malými dětmi doma tvořit. Objevila jsem tuto, která je vhodná pro děti od dvou let. V knížce je 30 návodů na jednoduché výrobky z papíru, lepenky, plsti, součástí knihy jsou i šablony, které vám usnadní práci. Zkoušeli jsme tak vyrobit hezké přáníčko ve tvaru berušky, narozeninovou korunku a plachetnici z krabičky od vajíček. Příště se chystáme na papírové obličeje, které ozdobí brčka na každé oslavě. V knížce najdete výrobky k Vánocům, Velikonocím i k narozeninám.






3. Kniha se zvuky - Gruffalo


Tato kniha u nás vede na plné čáře a předčila všechna moje očekávání. O světoznámé knížce o Gruffalovi jsem četla už poměrně dávno, přemýšlela jsem, co tak na ní může být. A teď je mi to víc než jasné. Veršované vyprávění o lesní příšeře je opravdu vtipné. Když k příběhu navíc pustíte tlačítkem jeden z deseti doprovodných zvuků, přidáte nějakou tu grimasu, máte hotové domácí divadlo. Klára to pak úplně hltá a já se u toho musím smát, jak je zápletka zábavná. Knížka baví i Jakuba, když mačká jednotlivá tlačítka se zvuky a ono se něco děje.




pátek 8. dubna 2016

Hračky pro miminko / Žirafa Sophie

Dlouho jsem hledala něco, co by Jakubovi částečně nahradilo dudlík. V postýlce (ve které mimochodem stále nespí) má plyšového koníka Nattou, má tam i muchláčka, zatím je teda nějak moc neprožívá. Na kočárku mu visí papoušek Skip Hop, s ním si občas hraje a zabaví se s ním na chvíli. Já ale hledala něco, co si vezme do ručky a bude to moc žumlat a kousat, něco z přírodního materiálu, tentokrát však ne ze dřeva.

A tak jsem narazila na světový fenomén - žirafu Sophii. V nějakém časopise jsem totiž na ni viděla reklamu a začala jsem googlit, co na ní vlastně je. Po pár článcích a recenzích jsem se rozhodla, že ji pro Jakuba pořídím. Máme ji doma asi dva týdny a stala se rodinným miláčkem. Já jsem člověk, co se snadno nadchne pro hezké a propracované výrobky, pro silné značky se zajímavým příběhem a s perfektním marketingem (ano, vzdělání se prostě nezapře). Klárce se líbí všechno nové a neokoukané, ona nikdy podobnou hračku neměla. No a Kubovi se líbí, protože se dá skvěle žumlat a kousat. No a Chlupáč je od povahy skeptik :)



Sophie měří 18 cm, je vhodná pro děti od narození a celá je vyrobená ze 100% přírodního kaučuku. Tento materiál je bezvadný, je měkký, pružný, matný a jemně hrubý, má specifickou vůni a hlavně opravdu žádná chemie. Hračka se díky tomuto materiálu dokonale udržuje v čistotě, stačí umýt ve vodě - kaučuk je voděodolný. Rozhodně nehýří barvami, žirafa je něžně světlá, vkusná. Všechna použitá barviva jsou potravinářská. Sophie má výrazné černé oči, které zaujmou i nejmenší děti, na těle typické žirafí hnědé skvrny. Tyto prvky stimulují zrak kojenců. Dlouhé nohy a výstupky na hlavě (uši a růžky) slouží k úlevě při prořezávání zoubků - z naší zkušenosti mohu potvrdit, že Jakub se do těchto dvou míst zakusuje nejčastěji. Žirafa Sophie je jako dělaná pro malé ruky, jde krásně chytnout buď za nohy, nebo za dlouhý krk. No a konečně - umí pískat, čímž stimuluje dětský sluch. Když s ní já nebo Klára zapíská, Jakub se ve vteřině směje. Vozíme ji v kočárku i v autě, používáme při přebalování a nechávám ji mezi hračkami, aby si ji mohl Kuba najít, kdy se mu zachce. Začínají se mu prořezávat první zuby (tedy, myslím) a jde vidět, že kousání žirafy mu vyhovuje. Hračka tak vydává dost srandovní zvuk, jak ty holé dásně jezdí po přírodní gumě, tak si Jakub vrže a vrže :)




Žirafa Sophie se vyrábí v mnoha variantách (mně se nejvíc líbí tato originální) a myslím si, že je to ideální dárek pro miminko k narození.




Sophie la Girafe se narodila ve Francii v roce 1961 a stala se od začátku velice oblíbenou, protože hračky v podobě exotických zvířat nebyly úplně běžné. Představte si, že žirafa Sophie vypadá přesně tak, jak kdysi. Pořád se také vyrábí tradičním způsobem a při výrobě se využívá mnoho manuálních operací. Žirafa se stala opravdovou ikonou, často se objevuje na bulvárních fotkách celebrit se svými dětmi. Každoročně sbírá mnoho ocenění.

pondělí 4. dubna 2016

Jakub a příkrmy / Šikovní pomocníci na první příkrmy

Před 14 dny jsem poprvé zkusila dát Jakubovi něco jiného než mateřské mléko. Ještě před měsícem jsem si říkala, že Kuba bude dobrý jedlík po sestře, protože se nám asi od 4 měsíců sápe po jídle, po každém talíři, po každém rohlíku, po každém jablku. Jak se ale blížil čas prvního zkoušení zeleniny, začala jsem být skeptická, protože Jakub se tvářil nemile na každou lžičku s kapkami a dokonce si neporadil ani s lahví s odstříkaným mlékem, když jsme byli s Chlupáčem v sauně a hlídala babička. Prso je zkrátka prso :)

Asi jako každý jsem začala s mrkvičkou. Vařená v páře z kojenecké vody, rozmačkaná na hladké pyré a dochucená trochou mateřského mléka. No nic moc, bojoval a dávil se, herečka jedna. Druhý ani třetí den nebyl o moc lepší. Tak jsem zkusila bramboru, domácí s láskou vypěstovanou babičkou a dědou. Tři dny bez úspěchu. Tak jsem to odložila. Možná jsem to vzdala moc rychle, ale nějak jsem cítila, že ještě není připravený. Mám v plánu vyzkoušet to tento týden.

Měla jsem v úmyslu tady napsat hezký článek o příkrmech, co vařit, jak vařit, různé tipy a osvědčené recepty. Musím s tím ale počkat do doby, než se Kuba rozjí. Bude se mi o tom líp psát.

Obecné doporučení

- začínat se zeleninou od ukončeného 6. měsíce (nekojené děti mohou začít o 2 měsíce dřív)
- zeleninové, později maso-zeleninové příkrmy mají nahradit polední dávku mléka
- nejprve zkoušet jednodruhové zeleninové příkrmy, aby se rozpoznala případná alergie
- první vhodná zelenina: mrkev, brambora, květák, brokolice, pastinák, fenykl
- začínat pomalu s pár lžičkami, postupně přidávat, až se dostanete na množství cca 100 - 150 g (to už je plná dávka, po které nemusí následovat mléko)
- po týdnu, dvou, kdy dítěti šmakuje zelenina, přidávat k ní maso a kombinovat víc druhů zeleniny, jednou týdně maso nahradit vařeným vaječným žloutkem
- ze začátku mixovat na pyré, vařit v kojenecké vodě, ideálně v páře
- příkrmy jdou mrazit, ať nevaříte každý den miniaturní porce zeleniny
- nesolit, je možné přidat pár zrníček kmínu, později třeba majoránku, bazalku
- pro lepší stravitelnost a vstřebatelnost některých vitamínů se doporučuje do každého příkrmu přidat pár kapek rostlinného oleje, příp. ždibek másla
- s ovocnými příkrmy se radí počkat tak měsíc, co dítě s chutí baští zeleninu, ovocné přesnídávky nahrazují svačinu
- ovoce je nejlepší lokální, ne exotické (s výjimkou banánu): jablka, hrušky, meruňky, broskve
- lepek zkoušet podávat nejpozději s ukončeným 7. měsícem - i bezzubé dítě si poradí s kůrkou chleba, křupkou, nebo s obilnou kaší
- postupně jde zařadit bílý jogurt, žervé, různé kašičky, semolinové těstoviny, rýže
- vodu jako pitný režim kojené dítě nepotřebuje, možná až v letních měsících

Co budete k prvním příkrmům potřebovat kromě hrnce, kojenecké vody a tyčového mixéru? Mám pro vás několik tipů, co se mi osvědčilo, hlavně tedy u Kláry (Klárka byla a je na jídlo boží. Skoro vždycky jedla s chutí všechno), u Jakuba jsme pořád v očekávání :)

Bryndáky

Nejvíc se mi osvědčily ty neoprénové, především kvůli snadnější údržbě a "nepromokavosti". Klára měla značku Close, pro Jakuba jsem vybrala super modrý bryndák s pejskem značky Oops. Je doporučený pro děti od 3m, přijde mi ale poměrně velký - i teď v 6 měsících Jakubovi těsně nedoléhá. Zapínání na suchý zip. Bryndák je moc hezky zpracovaný, barevný, dětem se líbí, jde prát v pračce a má praktickou malou kapsu, která sem tam něco zachytí :)



Misky

Mám dva druhy misek na samotné krmení. Už pro Klárku jsem objednala tři velikosti porcelánových misek na Bella Rose, takové roztomilé a stylové. Z jedné - té největší - jí Klára dodnes. Ty dvě menší byly super právě na první příkrmy. Dokud se dítě nekrmí samo, porcelán je fajn. Vy si případné rozbití ohlídáte a máte zaručenou absolutní zdravotní nezávadnost. Ceny těch pěkných a kvalitních jsou ale vyšší než těch plastových a melaminových misek. Ty mám doma samozřejmě taky a rozhodně vidím i výhody. Jsou nerozbitné, lehké a dítě se z nich může krmit samo, nehrozí žádné střepy ani poškození v myčce. Mám ráda melaminové nádobí značky Skip Hop, o které jsem psala příspěvek dříve. A teď jsem Jakubovi pořídila ještě plastovou misku NUK Easy Learning. Líbí se mi, že má protiskluzovou základnu, takže neklouže (což je fakt zásadní věc a chtěla bych to u všech misek). Designově je velice jednoduchá a lehká, jde mýt v myčce na nádobí a může se ohřívat v mikrovlnce (na rozdíl od melaminových). Má dvě víčka, jedno pro uskladnění v ledničce, nebo na cesty, druhá s otvory pro ohřev právě v mikrovlnce. To je dost dobrá vychytávka.



Lžičky

Zatím nejlepší zkušenost mám se silikonovými lžičkami Tommee Tippee (obecně mám tuto značku moc ráda a máme od nich doma mnoho výrobků, které můžu doporučit). Tyto lžičky jsou určeny pro první krmení, jsou měkké a vhodné pro nejmenší, dostatečně dlouhé, nejsou nijak hluboké, prostě tak akorát.


Netekoucí hrneček

Klárka nikdy nepoznala klasické měkké pítko ve tvaru dudlíku, v 6 měsících začínala s hrnečkem Tommee Tippee Explora, najdete jej třeba v této startovací sadě. Lahvička má tvrdé pítko, je malá 150 ml, Klárka si na ni rychle zvykla. Protože jsem ale jaksi nemohla najít klučičí variantu, zkusila jsem svoji další oblíbenou značku Suavinex. Tento modro-zelený netekoucí hrníček Hello Fox je nádherný. Objem je 200 ml, má dvě ouška pro snadné držení a fakt neteče (na rozdíl od mnoha jiných "netekoucích" hrníčků). Jedinou nevýhodu vidím v tom, že se musí vynaložit celkem velké úsilí při sání. Nejde to moc hladce, což může být u začátečníků dost problém. Na druhou stranu výhodou je odklápěcí víčko pro lepší ochranu pitíčka.



Malé kelímky/formičky/krabičky na mrazení příkrmů

Troufám si říct, že se bez nich neobejdete, pokud tedy nemáte času na rozdávání a jste schopná vařit každý den čerstvou porci. Já to tak neměla a mrazila jsem (a vlastně pořád mrazím) dost. Uvařila jsem větší porci a zamrazila pár porcí na pozdější použití. Na trhu je mnoho možností, ze začátku se mi nejlíp pracovalo s Baby Cubes - objem je jen 40 ml, ideální na první příkrmy (ale hůř se shánějí). Sada obsahuje 8 malých krabiček s víčky včetně praktického tácku. Podobná alternativa jsou tyto formy na mrazení od Nuk. Doma máme ještě tyto kelímky s víčkem Tommee Tippee (objem cca 80 ml) a líbí se mi i tyto nádoby na mražení stejné značky. No a máme ještě mnoho dalších, malých, velkých, kulatých a hranatých. Kelímků na mrazení není nikdy dost, i teď mrazím Klárce poměrně dost, hlavně tedy sezónní potraviny (domácí špenát a dýně) a polívky.


Jak jste začínali s příkrmy vy? Přijaly je vaše děti v pohodě a rychle? Jak postupovat, když Jakub odmítá?