středa 24. prosince 2014

Třpytivý Štědrý večer

Kouzelný vánoční večer je za námi, Klárka spinká (ráda bych řekla pokojně, ale...), plná zážitků z dnešního dne. Myslím, že by si tady v obýváku hrála až do té doby, než by padla vyčerpáním ve svém novém domečku :)

Ne, teď vážně. Večer se povedl, třpytivý proto, že Klárka milionkrát ošahala všechny baňky na stromku a svíčky se třpytkama, potom se šmudlila a šmudlila, až jí tvářičky flitříky jen zářily.

Z kapra jí nejvíc chutnal brmaborový salát, ale opět se potvrdilo, že je buďto vděčný strávník, nebo já jsem výborná kuchařka :)

Když pod stromečkem viděla dárky, jak jinak, výskala štěstím. Bezkonkurenčně vedly sáňky od babičky a dědy, na ně se hned vyšplhala a lezla nahoru, dolů, stále dokola a přišla si strááášně moc důležitá. Co ještě bylo pod stromečkem? Spousta knížek, z nichž prostě musím zmínit leporelo Koukej, kouzlo (Daniela Krolupperová, Andrea Tachezy), ze kterého sama nemůžu spustit oči.

Knížka je naprosto úžasná, protože je tak jiná...

Taky přišel čas na první Lego, jsem zvědavá, kdy ji to opravdu chytne. Moc se těším, až zítra vyzkoušíme omyvatelné fixy dovezené z Francie. Sázka na jistotu byl ikeácký tunel i s domečkem, myslím, že zítra z něj nevyleze. No a nakonec dřevo v různých podobách - barevný stavebnicový vláček anebo třeba městečko s dopravními prostředky.

Byl to hezký den, dlouhý a únavný, těším se, jak si zítra nových věcí společně užijeme a snad se brzo dočkáme i nějakého toho sněhu, ať vyzkoušíme sáňky.
P.S. já už se těším na svoje nové severské detektivky a na mňamku, kterou si s mužem dáme v Koishi :)

Není lepších procházek

Milujeme místo, kde bydlíme. I kdybychom se někdy hnuli z bytu, rádi bychom domek zase v Medlánkách. Je tady všechno, co máme rádi. Jako třeba letiště. Ideální místo na procházky, výšlapy na kole, běhání, koukání, sezení na pivku. Chodíme sem pořád, ať je léto nebo zima. Dnes, na Štědrý den, neděláme výjimky. Dopoledne bylo tak krásně, všechno na večer máme předchystané a nesnášíme vánoční stresy. Vyrazili jsme a jestli se výlet vydařil, posuďte sami :)

 Ráda s ní takhle blbnu, protože to ji zaručeně rozesměje :)

 Mamííí, to je ale obrovské hřištěééé!


 
V hlavní roli táta: řidič, krmič a nosič

A zlatý hřeb "večera" - prasátko. Aneb viděli jsme zlaté prase i bez půstu :)

Štědré ráno u nás doma

Teoreticky jsou to už 3. Klárčiny Vánoce (první u mě v bříšku, druhé prospala v kočárku na balkoně jako miminko), prakticky však první, ze kterých už bude mít Fazůlka rozum. Strašně jsme se proto na dnešek těšili.

Stromek jsme nazdobili včera v noci, aby Klárinka měla ráno překvapení! A že bylo. Líbily se baňky, světýlka, výzdoba, korálkové řetězy, zkrátka všechno. Klárka reaguje srandovně na něco, co se jí líbí. Ječí, výská. Ječela a výskala. Potom dlouho dělala baňkám "malá malá". Bylo to trochu dojemné.

Jsme zvědaví, co řekne na hromadu dárků, které najde pod stromkem odpoledne, jak jí bude šmakovat kapr se salátem a jak dlouho s námi u stromečku večer vydrží.

Tak mějte taky tak šťastné Vánoce jako my tři!


úterý 23. prosince 2014

Šťastné a veselé

Přejeme vám krásné a pohodové svátky. Buďte obklopeni těmi, co máte rádi, Vánoce o ničem jiném ani nejsou. Prožijte je v klidu, bez zbytečných shonů, ať máte na co vzpomínat a ať se o to víc těšíte na ty další.


První den pro sebe bez ní

Klárce je 15 měsíců a kousek. Ač to zní neuvěřitelně, nikdy jsem bez ní nebyla dýl než hodinu, když jsem na józe, nebo, když ji některý z prarodičů vezme na procházku.

Dnes bylo ale všechno jinak. Babička s dědečkem se nabídli, že přijedou na celý den a budou hlídat, abychom si mohli v klidu všechno nachystat na Vánoce. S mužem jsme to pojali trošku jinak, zabrali jsme, co jsme mohli, to jsme nachystali, a naplánovali si sportovně-relaxační den. Dopoledne jsme si po dvou letech zahráli squash (prý, že se se mnou ani nezapotí, pche!) a odpoledne jsme po dvou letech byli spolu sami v Infinitu - v saunovém světě, který oba tak milujeme. Užili jsme si to neskutečně, babi s dědou asi taky. A nebylo nic hezčího, než když mi Fazůlka vběhla po návratu do náruče!

čtvrtek 18. prosince 2014

Vařím pro Klárku a s Klárkou

Minulé Vánoce, když se začalo přibližovat období prvních příkrmů, jsem si od Ježíška nechala nadělit nějakou dětskou kuchařku. Ježíšek víc než překvapil, když přinesl světový bestseller od Annabel Karmel "Vaříme pro kojence a batolata". Knihu jsem si hned zamilovala, i když mi bylo jasné, že britská kuchyně a britský přístup k dětskému stravování se bude hodně lišit od českého, ale i tak! Je fakt skvělá, rozdělená do 5 kapitol podle věku dítěte. U nás našla opravdové uplatnění až od cca 12 měsíců, kdy Klára začala jíst téměř všechno. Na rozdíl od některých českých kuchařek je pojata moderně, recepty jsou neotřelé a zajímavé, plné zeleniny, ale i ryb. Na co se fakt těším (a ještě jsme tam nepokročili, protože Kláru zatím držíme co nejdál od cukru) jsou sladké recepty. První české vydání je doplněno o komentáře České pediatrické společnosti, což knihu trošku aklimatizuje na naše podmínky. Nicméně nutno dodat, že i tyto české komentáře už jsou trošku přežité. Kuchařka je vhodná pro maminky, které rády objevují nová jídla, na druhou stranu nechtějí strávit celou mateřskou za plotnou. A když už, vemte si na to malého pomocníka :)
Milý Ježíšku, věděl jsi, že Annabel Karmel v Česku vydala i další knihu? Rychlé a snadné recepty pro kojence a batolata - 100 nejlepších jídel, která připravíte za pár minut. Děkuju!


středa 17. prosince 2014

Přišla jsem o třetí čtvrtinu moudrosti

Další osmička je venku! Trpím. A stále kojím, takže hrdinsky bez prášků od bolesti. Trpím :) Koupila jsem si homeopatika Hypericum Perforatum, které by mi od bolesti měly pomoct, no tak nevím, kdo řekne, jak by to bolelo bez nich? Mám hlad, bojím se kýchnout a nevím, jak Klárce vysvětlit, že mi není do skoku... Tentokrát to byla rychlovka v křesle zubní ordinace, oproti minulu, kdy mi je museli vysekávat v nemocnici. To byla aspoň operace hodna bolestného. Nyní bez dárků... Asi málo zdůrazňuju, jak moc to bolííííí...

čtvrtek 11. prosince 2014

Poprvé s Klárou v knihkupectví + 5 knih, které mě zaujaly

Dnes jsme byly poprvé s Klárkou okouknout knihkupectví. Já knížky miluju. Odjakživa. Odmala jsem chodila do knihovny a ráda vzpomínám na čtení před spaním. Dodnes je pro mě knížka tím nejoblíbenějším dárkem. Ráda bych, aby v tomto byla Klárka po mě. Prakticky od narození jí s mužem čteme, zatím jsme teda u leporel, ale už se blíží doba těch skutečných, papírových :)

Návštěva domu knih byla "výživná". Klárka je divočák, mohla jsem čekat, jak to bude probíhat, ale důležité je, že mise byla splněna: "Knihy nakoupeny a dítě nic nerozbilo". Budeme to podnikat častěji, takové tématické výlety za kulturou, až se budou blížit druhé narozeniny, začneme chodit do knihovny.

Při té příležitosti mě napadlo podělit se s vámi o 5 dětských titulů, které mě v poslední době zaujaly, a mám v plánu pro dceru (až ještě trošinku povyroste) pořídit.

1. Kuchyňské pohádky (Hana Pinknerová) - kniha vypráví 12 neobvyklých pohádek z prostředí kuchyně, které se však lehce "otírají" o tradiční pohádky. Hrdiny příběhů jsou běžné věci, které každou noc ožívají a podnikají jedno dobrodružství za druhým. Kniha má nádherné ilustrace.


2. Ferdinande! (Robin Král) - trojrozměrné leporelo, ze kterého si s dětmi můžete postavit domeček. Vtipným veršem popisuje příběh ztraceného netopýra, opět mě zaujaly krásné ilustrace.


3. 12 hodin s Oskarem (Eva Maceková) - kniha o pětiletém Oskarovi a jeho všedním dnu je plná veselých detailů, které s dětmi můžete probírat od rána do večera. Obrazová kniha není tak o čtení jako spíš o objevování...


4. Knížka (Tullet Hervé) - neobyčejná knížka, která vám přesně řekne, co s ní máte dělat. Rozvíjí pozornost a zrakové vnímání dítěte, určitě pobaví celou rodinu.


5. Ivanka je nemocná (Kateřina Janouchová) - krátké texty pro nejmenší posluchače přiblíží ty nejběžnější situace v životě dítěte - např. nemoc.

Recenze / Kočárek Maxi Cosi Mura 4 Plus

Když jsem byla těhotná, sháněla jsem recenze na kočárky, kde se dalo. Nakonec jsme se po zvážení všech pro a proti rozhodli pro Maxi Cosi Mura 4 Plus. Po víc než roce užívání už dokážu sepsat, co se mi líbí a co bych chtěla jinak - třeba to pomůže dalším rodičům ke snadnějšímu rozhodování. Cenově bych řekla, že Maxi Cosi Mura 4 Plus patří k průměru. My za něj v roce 2013 dali necelých 20 000 Kč. Nutno dodat, že máme trojkombinaci.

Autosedačka - vajíčko CabrioFix lze používat až do 13 kilo, což je poměrně hodně, a je to výhoda, pokud máte většího jedlíka. Podle testů patří k nejbezpečnějším na trhu, instalace do auta je jednoduchá, ať už jen pomocí pásů nebo IsoFixu. Má vestavěnou látkovou stříšku, která jde hezky schovat do sedačky, když ji nepotřebujete. Má i novorozeneckou vložku, aby i malé miminko hezky leželo. Jednoduché nacvaknutí za pomoci redukcí na kočárek Maxi Cosi, ale i třeba Quinny. Doporučuju dokoupit nějakou vložku do sedačky proti zašpinění a zničení potahů. Hezky sedí ty od Pinkie.cz.

Největší výhoda hluboké korby je její velikost. Maxi Cosi patří mezi větší kočárky, Klárka se vozila v korbičce až do 7-8 měsíců a vydržela by i dýl, kdyby už nechtěla sedět :) Výrobce uvádí nosnost 10 kilo. Má pohodlnou matraci, měkké polstrování kolem, zdá se pohodlná a poměrně zateplená. V boudičce je okýnko, takže dítě můžete pozorovat ze své pozice. Výhodou je pláštěnka a moskytiéra přímo na míru, takže se obejdete od všelijakých univerzálů na trhu. Největší nevýhodu vidím v její otevřenosti. Korba je velká a celý tento velký prostor je otevřený, bez jakékoliv ochrany proti větru, sluníčku nebo třeba mrholení. Spousta levnějších kočárků má různé clony, stínítka a chránítka, takže se obejdou bez zavěšených látkových plen na korbě. Opět je to řešitelné, na léto si můžete dokoupit slunečník, nebo univerzální clonu, ale to už je něco navíc. Mně to opravdu chybělo a byl by to jeden z důvodů rozhodnout se příště pro jinou značku.

Sporťák Maxi Cosi mě nadchnul nejvíc. Využíváme od 8 měsíců a jsem velice spokojená. Má 3 polohy, včetně úplného lehu, což ocení hlavně rodiče mladších dětí a větších spáčů. Pohodlná sedačka a měkké pětibodové pásy. Super je, že sedačku můžete nacvaknout a otočit buďto čelem k sobě, nebo od sebe. Největší výhodou je opravdu obrovská bouda/stříška včetně bočnic. Dítě je chráněno za každého počasí. Součástí kočárku je i velká pláštěnka na míru. Moskytiéra naopak ne. Co mi opravdu chybí, je nánožník, škoda, že Maxi Cosi nedodává přímo ke kočárku. Museli jsme dokupovat univerzální Emitex, který hezky sedí pouze pokud je sedačka otočena ve směru jízdy.

Kočárek se díky své velikosti řadí spíš k těžším, nevím přesně, kolik váží, ale na mě je poměrně těžký a pokud bych neměla většinu pochůzek bezbariérových, byla bych dost strhaná. Rozhodně není na každodenní skákání po schodech nebo v MHD.

Chtěli jsme kočárek do terénu, nejen na chodníky, ale i na polní cesty. Maxi Cosi Mura má gelová kolečka, což má své výhody i nevýhody. Nemusíte se bát, že píchnete, nebudete muset stále pumpovat, ale gelová kolečka jsou poměrně tvrdá, což v terénu poznáte. Chybí mi i trošku odpružení. Dcera byla dobrý kočárkový spáč, divoká a skákavá cesta ji nikdy nevadila, ale stojí to za zvážení.

Nákupní košík není moc velký a hlavně u sporťáku je k němu dost špatný přístup. Rozhodně to není na každodenní velký nákup.

Maxi Cosi Mura se dobře a jednoduše skládá, je to otázkou několika vteřin. I složený je poměrně velký.

Kočárek je designově hezký, pro dítě pohodlný, ale rozhodně by potřeboval pár vychytávek, které by usnadnily život rodičům.

středa 10. prosince 2014

Mráz je tu

Podle mě přišla ideální zima. Dnes nám na procházce svítilo sluníčko, teploměr ukazoval jeden pod nulou, takže všechny lákavé kaluže v okolí rybníka a hřiště pokrýval tenký led, bahýnko se nám výjimečně nelepilo na botičky ani na rukavice. Poprvé v zimních botkách. Čepici si nestrhává. Rukavice zůstávají na rukách. Poprvé uklouzla na ledu :) Smála se moc. No, o trochu míň než já. Už chodíme ven často bez kočárku. Jasně, často se to neobejde bez ručiček směřujících ke mně a polozoufalého "mama", ale i tak je to úspěch. Těšíme se na první sníh!


úterý 2. prosince 2014

Filmový bonbónek / Temný případ

Jsem asi trošku netypická ženská, nikdy jsem neujížděla na romantických komediích, spíš naopak - mám ráda thrillery a dramata, prostě trošku temnoty do mého jinak sladkého života :)

Co mě v poslední době fakt zaujalo, byl osmidílný seriál True Detective, v češtině Temný případ. Dva detektivové - Martin Hart (Woody Harrelson) a Rustin Cohle (Matthew McConaughey) se společně sejdou u poněkud obskurní vraždy mladé prostitutky. Samozřejmě se nejedná ani o první ani poslední vraždu, navíc to chce někdo "nahoře" ututlat. Tím začíná sedmnáct let trvající hon na sériového vraha, to ve zkratce. Samo o sobě to nezní jako nic převratného, že. ALE!

1. Herecké výkony jsou naprosto dokonalé. Až nadmíru podivínský Rust se svými stíny z minulosti, filozofickými monology, tlustým skicákem a vzhledem drogově závislého ztroskotance, na druhé straně impulzivní a záletný Martin, na oko milující hlava rodiny, trochu buran. Bravurně zahrané role. McConaughey by zasloužil Oscara. Přemýšlela jsem, jak moc by mě seriál nadchl, kdyby titulní role hrál někdo jiný. McConaughey & Harrelson jsou prostě boží!

2.  Prostředí Louisianského zapadákova je jako stvořené pro temné příběhy. U těchto typů snímků je prostředí klíčové a vždycky, když byly v záběru továrenský komplex u řeky a nekonečné močály, mi běhal mráz po zádech, a mrtvoly jsem málem viděla v té řece skutečně plavat.

3. Prolínání několika časových rovin dodává seriálu spád, stejně tak, jako prolínání rovin profesních a osobních.

4. Skvělý soundtrack. Úvodní znělka je prostě pecka! Far From Any Road (The Handsome Family), poslechněte si ji zde. Mrazí vás?

5. Tolik temných hlášek, nad kterýma budete ještě v posteli rozjímat (co si budem nalhávat, hlavně z úst Rusta) se jen tak v jednom filmovém počinu neslyší. "To realize that all your life, all your love, all your hate, all your memory, all your pain, it was all the same thing, it was all the same dream. A dream that you had inside a locked room. A dream about being a person. And like a lot of dreams, there's a monster at the end of it."

Co dodat? Trochu mě zklamal závěr. Na to, jak byl seriál roztahaný (v dobrém slova smyslu) byl finiš až příliš rychlý. Nějak mi tam scházelo větší rozpletení věcí kolem Carcosy.

sobota 29. listopadu 2014

Těšíme se na Ježíška

Dnes jsem s Klárkou vyrazila do MaTáty tvořit náš první společný adventní věnec. No adventní, jak se to vezme... Svíčky jsem oželela (vím, jak Klára zbožňuje všechno, co bliká a doutná), takže máme závěsný... Už nám doma visí, zatím ani nic neodpadlo a byla jsem dokonce od muže pochválená. Jinak to bylo moc příjemné dopoledne, příště ještě vyměním kojící čaj za svařák a bude to ideálka :)
P.S. 1: Klárka mi pomáhala opravdu jen minimálně, spíš mi k tomu dělala zvukový doprovod
P.S. 2: Mezi přikládáním tavící pistole a stříháním stuhy jsem Klárce našla 5. zoubek
P.S. 2: Buďte shovívaví, říkám, že je to můj první...
 






pátek 28. listopadu 2014

Předvánoční odpočítávání stylově

Klárka je ještě malá a tak se ji snažíme držet od sladkostí a nezdravých věcí. Nejsme 100% důslední, ale sušenky ji peču domácí, nakupuju ve zdravé výživě, pořídili jsme šunkovar, hlídám, co obsahuje cukr, co sůl a tak. Jak teda s adventním kalendářem, který všechny děti tak milují? Ještěže existuje Fler a nezruční lidé (jako jsem já) mají v hlavě aspoň spoustu nápadů. Zaujal mě adventní kalendář od paní, co si říká Coolnicka, trošku jsme ho doladily podle mých představ a tramtarará, tady je! Kornoutky jsou sice maličké, ale na nějakou tu křupku to zatím stačí a příští rok dokoupím nějaké látkové pytlíčky, kam se vleze třeba i mandarinka.


čtvrtek 27. listopadu 2014

Konečně začínáme!

A je to tady... Už to brousíme nějaký ten pátek, ale dcera Klára (nyní 14 měsíců) už tento prvek dovedla téměř k dokonalosti, takže je čas na hrdé zveřejnění :) Jak jsem říkala, miluju jógu. Moc. A dlouho. Kdysi, to jsem byla těsně po porodu, vyčerpaná, bolavá a lehce v depresích jsem na @boredpanda objevila fotky Laury, jak se svojí dcerou cvičí jógu, a ještě se při tom fotí. No paráda, ještě jsem se na facebooku zařekla, že do toho půjdem taky. Uplynul zhruba rok. A tady jsou fotky Klárky v pozici "střecha". Není kouzelná? Strašně ji to baví a dnes jsem jí řekla: "Klárinko, udělej střechu". A ona ji fakt udělala. Řekla bych, že je v ní dokonce lepší než já :)




sobota 1. listopadu 2014

Kachní prso: láska na první pohled

Ráda vařím a ráda sleduju pořady o vaření. Zbožňuju Pohlreicha. Vždycky mě lákalo zkusit připravit kachní prso, čemuž výše zmíněný přezdívá "jediný steak z drůbeže". Víte, takové to prso, které je ještě uvnitř trošku růžové a kůžička je dokřupava? Tak jsme ho s manželem zkusili uvařit a paráda! Jako přílohu jsme zvolili bramborovou kaši a na másle orestovanou a potom dušenou zeleninku. Ani esteticky to nevypadalo zle, co říkáte?

Co potřebujeme:
Kachní prsa s kůží
Olivový olej
Brambory
Smetana na vaření nebo mléko na bramborovou kaši
Mrkev na kostky
Petržel na kostky
2-3 barevné papriky na kostky
Hovězí vývar
Máslo
Sůl a pepř

Postup:
Dáme vařit brambory na bramborovou kaši. Kachní prso položíme kůží nahoru a tuto kůži několikrát podélně nařízneme, z obou stran osolíme a opepříme dle chuti. Na pánvi rozpálíme olivový olej, vložíme prsa (nejprve kůží dolů), přimáčkneme a zprudka orestujeme z obou stran. Poté vložíme prsa do trouby (180 stupňů, 10 minut). Z brambor a smetany/mléka rozmačkáme bramborovou kaši. Na olivovém oleji orestujeme připravenou zeleninu, osolíme, opepříme. Do orestované zeleniny vlejeme vývar, chvíli dusíme pod pokličkou. Na závěr přidáme máslo, které směs jednak trochu zahustí a zjemní chuť.



čtvrtek 2. října 2014

Jak jsme začali milovat dýně

Možná je to ostuda, ale až letos (ve svých jednatřiceti) jsem poprvé ochutnala dýni. Zdá se vám to nemožné? Mně už teď taky... Nechápu, jak jsem se od takové dobroty mohla držet tak dlouho. Poprvé jsem ji navíc koupila v létě kvůli Klárce, měli bio, tak jsem si řekla, že to zkusíme. Klára ji od té doby miluje ve všech podobách a já začala hledat všechny možné recepty na Hokaido, máslovou i špagetovou dýni. Rozhodně u nás ale vede dýňová polévka od Chez Lucie, kterou asi nikdy nevyměníme za jinou...

Co je potřeba?
Dýně Hokkaidó
50g másla
1 střední cibule

3 stroužky česneku
1l zeleninového vývaru
2 bobkové listy
1/4 lžičky muškátového oříšku
15 ml citrónové šťávy
200g smetany nebo šlehačky
Sůl a pepř

Zakysaná smetana
Krutonky nebo bagetka

Postup:
Dýni omyjeme, rozpůlíme (zavolejte si na to raději muže), vydlabeme lžící semínka a nakrájíme na kostky (Hokkaidó neloupeme). Na másle necháme zesklovatět najemno nakrájenou cibulku, přidáme prolisovaný česnek a dýni. Chvíli restujeme. Po chvíli přilejeme vývar, citronovou šťávu, bobkový list, muškátový oříšek, sůl a pepř dle chuti. Vaříme pod pokličkou do změknutí (cca 30 minut). Stáhneme, vyndáme bobkové listy a rozmixujeme tyčovým mixérem. Poté do krémové polévky vlijeme smetanu a trochu prohřejeme. K samotnému podávání se nejlépe hodí krutonky nebo opečená bagetka a zakysaná smetana.

pondělí 15. září 2014

Klárka slaví první narozeniny

Je až k neuvěření, jak ten rok utekl! Ještě před rokem jsem měla velké břicho a ještě větší očekávání. V bříšku totiž byla schovaná Fazůlka, neměli jsme tucha, jestli budeme mít holčičku nebo chlapečka. Většina lidí tipovala kluka. A vidíte, je to Klárka a má už 1 rok. Rozhodli jsme se pro menší oslavu, nic velkého ani oficiálního, ještě z toho stejně nemá rozum. Už měsíc dopředu jsem hledala recept na nějaký zdravý narozeninový dort, tímto díky Madame Coquette za parádní "neškodný" dortík z tvarohu, banánů a jahod. Byl to opravdický smash cake, naše odhodlání nechat Kláru se v něm patlat nebralo mezí :) Klára byla vykulená, největší úspěch měla samozřejmě svíčka na dortu, jak jinak. Dort ji v konečném důsledku moc nenadchl, takže jsme ho s Chlupáčem dojídali ještě pěkných pár dní. Z dárečků měla naopak velkou radost, se zájmem okukovala Yookidoo kouzelný kohoutek, ukazovala nám nové knížky a prohlížela si velké měkké "lego" kostky. Příští rok už oslavu pojmeme ve větší parádě, balónky, konfety a podobné radosti. Všechno nejlepší, Klárinko!