Dolomity / Den čtvrtý

Dnes poklidnější den, nemáme za sebou tolik nachozených kilometrů, ale za to výškově to bylo slušné. Vyjeli jsme na nejvyšší horu Dolomitů, až na vrchol rozsáhlého vápencového masivu Marmolada (nejvyšší vrchol Punta di Penia 3343 m). Je super, když se na třítisícovku dostanete i se dvěma malými dětmi. Abych byla přesná, my jsme se dostali na druhý nejvyšší vrchol Marmolady - Punta di Rocca (3265 m). Lanovka za 30 EUR na osobu ve stylu "dobytčák" (až pro 70 lidí) vyjížděla prudce vzhůru z městečka Malga Ciapela a po dvou přestupech jsme byli za nějakých 10 minut nahoře. Můj strach z výšek přetrvává (tolik lidí se mi diví, jak můžu milovat hory), ale zhluboka jsem dýchala a v nosítku uspávala Jakuba. Nevýhodou těchto výstupů bývá nejisté počasí. V perfektním výhledu nám bránily mraky, občas se mlha rozplynula a my se tak mohli podívat směrem do údolí na jezero Fedaia. Zahlédli jsme několik lyžařů, kteří sjížděli skály přímo z vrcholku a nahoru to zase šlapali po svých. Na severní straně Marmolady leží poměrně velký ledovec, jediný takové velikosti v celých Dolomitech. V mezistanici lanovky se taky nachází malé muzeum První světové války, ze kterého mi doteď běhá mráz po zádech (během války tudy vedla hranice mezi Rakouskem-Uherskem a Itálií a šla tudy fronta). Vojáci si budovali hluboké tunely uvnitř ledovce, dodnes se tady občas nacházejí ostatky a válečné vybavení.

Na zpáteční cestě na hotel jsme se prošli kolem modrého jezera Lago di Fedaia (2053 m) v průsmyku pod Marmoladou. Až nám bylo líto, že se v té průzračné nádheře nemůžeme vykoupat.

Dolomity / Den třetí

Dnes celý den azurová obloha. Proto jsme udělali pro nás nejzásadnější výlet právě dnes. Tre Cime di Lavaredo. Myslím, že fotky tohoto skalního masivu jsou tak profláklé, že je zná skoro každý. Tato přírodní krása je navíc dobře dostupná, zhruba první polovinu zvládne i šikovný důchodce, člověk s kočárkem nebo na vozíčku. Pokud chcete udělat celý okruh jako my, potřebujete dobré boty a aspoň nějakou fyzičku. Pokud máte malé děti, mějte s sebou krosnu nebo nosítko, děti to jinak celé neujdou. Výchozím bodem je parkoviště pod chatou Rifugio Auronzo (2330 m), dostanete se sem po zaplacení mýtného (24 EUR). Odtud začíná okruh kolem Tre Cime, zpočátku široká rovinatá kamenitá cesta vede až k chatě Lavaredo (2344 m) - vidíte, že převýšení mezi chatami není skoro žádné. Tady se rozhoduje, co dál. My jsme moc neváhali a rozhodli jsme se masiv obejít. Od chaty první velký stoupák ke zbytkům sněhu u sedla Tre Cime. Tam si Klára postavila sněhuláka, poklouzala se a Jakuba jsme na zemi za řevu přebalovali :) Severní stranu jsme šli po úzkých vyšlapaných cestičkách, mezi malými skálami a velkými kameny, nahoru a dolů, občas jsme překročili nějaký potůček. Tato odvrácená strana byla pro nás už poměrně náročná s dětmi v nosítkách, ale stála za to. Z této strany jsou totiž Tre Cime nejhezčí. Celý okruh nám s četnými přestávkami trval asi 5 hodin. Bolí nás celé tělo, jsme trochu přismahnutí od sluníčka, ale spokojení, že jsme to zvládli.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u jezera Lago di Misurina a na krásnou Cortinu d'Ampezzo budeme vzpomínat s nechutí, protože jsme kvůli desetiminutové zmrzlině dostali první italskou pokutu za špatné parkování :)

Dolomity / Den druhý

Jedna malá komplikace přišla hned první noc v Itálii, Jakuba stihla nečekaná rýma a mě tím pádem nečekaná neprospaná noc :( Mám pocit, že jsem jen kojila a spala v nepřirozené pozici asi tak tři hodiny. Ráno nás naše čilé děti zvyklé na tmavé závěsy vzbudily asi o půl sedmé. O to dřív jsme mohli vyrazit do hor.


U městečka Corvara jsme nasedli na lanovku (Planac, 1711 m) a vyjeli sedačkou do dvoutisíců (Pralongia, 2016 m). Pro děti první cesta lanovkou proběhla hladce, já jsem z toho byla celkem nervózní a nejradši bych na ní Kláru přilehla (Kuba byl v nosítku). Chlupáč se smíchem fotil a já bych ho nejradši za tu jeho lehkomyslnost zabila :) Z vrcholu nás čekala poklidná túra směrem dolů, přes rozkvetlé louky a stinné lesy. Klára polovinu cesty trhala kytky a říkala nám, že je to dort, druhou polovinu cesty se chtěla nést. Umývala si ruky v šíleně ledové vodě, natloukla si zase koleno, zpívala travička zelená. Jakub to celé prospal u mě v nosítku. Užili jsme si to.

Dolomity / Den první

Vstávání o půl čtvrté ráno, přenesení polospících dětí do auta a vyjeli jsme před svítáním ve 4. Před námi 8,5 hodiny cesty čistého času. To se díky několika pauzám protáhlo na hodin 12. Italské hory nás přivítaly deštěm, naštěstí bouřka zmizela tak rychle, jak přišla, a odměnou nám byly tyto výhledy. Z těch 12 hodin Jakub dost prospal a asi 45 minut prořval. Snažil se dostat z autosedačky. Celkem dobré skóre. Klára cestu přežila v pohodě díky dvěma spánkům a spoustě jídla. Malá farma s kozami. První italské kapučíno. První ciao bella. Do městečka Caprile, kde budeme týden bydlet, nás zavedlo několik prudkých stoupáků a posledních 29 serpentýn, které se  našim žaludkům nějak zvlášť nelíbily.

Knižní výzva / Sen noci svatojánské

Titul: Sen noci svatojánské (En midsommarnattsdröm)
Autor: Arne Dahl
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok prvního vydání: 2003
Počet stran: 344

 

Anotace

 

Slunovrat je za dveřmi, čas položit pod polštář sedm květů a snít svatojánský sen. Skupina A pod vedením Kerstin Holmové však nemá na magii severského svátku ani pomyšlení. Na stůl se jí řine jeden podivný případ za druhým. Ředitel televizní společnosti je po premiéře zbrusu nové reality show nalezen se dvěma kulkami v hlavě, polské zdravotní sestře kdosi zasekne sekeru do hlavy, zamýšlená vražda ze cti skončí nečekaným zvratem a vody Mälarenu vydají tajemství, které vše vrhne do nového světla. Také Paula Hjelma na novém postu u interní inspekce čeká nelehký úkol a vše má nakonec mnohem osobnější rozměr, než se zpočátku mohlo zdát.

 

 

Recenze

 

První kniha, co jsem od Dahla četla. Ač se jedná o úspěšného a známého švédského autora, zatím jsem neměla tu čest. Skočila jsem do rozjetého vlaku (Sen noci svatojánské je už několikátou knihou v řadě o vyšetřovací skupině A), ale neměla jsem problém se "chytnout". Ze začátku jsem přemýšlela, že knihu odložím a najdu si něco jiného. Neudělala jsem to hlavně proto, že to nemám ve zvyku, ale přiznám se, že prvních pár desítek stránek mě moc nenadchlo. Celkem zmatek, moc postav, přemíra expresivních výrazů a často i hlubokých "filozofických" myšlenek, kde nic tu nic. Ale rychle se to zlomilo a po skončení první čtvrtiny se to dost rozjelo. Kniha je čtivá a zajímavá, místy mi přišla mystická - vše kolem svatojánské noci je tak nějak magické. V knize jsou dva hlavní hrdinové - Paul a Kerstin, asi aby to bylo genderově vyhovující, mám radši standardní vzorec. Co mě na knize iritovalo, že celý příběh byl takový divoký galimatyáš. Tuším že 5 dílčích kriminálních příběhů, které se postupně v knize objevují a zdánlivě spolu nesouvisí, se v závěru spojí do jednoho mega případu. Boj dobra se zlem. Zločin a trest. Oko za oko. Jako myšlenka je rozhodně líbivá, ale opravdu mi to přišlo dost přitažené za vlasy, až nereálné, vrahovo plánování až moc dokonalé. No a na to, jak byly jednotlivé příběhy dopodrobna popsány a řešeny, závěr se mi zdál tak nějak zkrouhnutý, odbytý, zbytečně rychlý. Byl to zas trochu jiný styl severské detektivky, než jsem zvyklá a rozhodně vyzkouším ještě další knížku od Arneho Dahla.

Cestování s dětmi / Na pláž

Pomalu balíme a smažíme řízky :)) Výbava nejen k vodě je zkompletovaná, nachystaná do kufrů (při sledování předpovědi počasí to však vypadá, že ji budu muset ještě vybalit, tropy v Brně přežijeme jedině na koupáku). Zbývá ještě poštelovat krosnu a doladit plány výletů. Jinak hlásím, že jsme připravení a natěšení.

Obě děti mají na pláž trička s UV ochranou, článek o nich si můžete přečíst tady.

 

Jakub se bude koupat v tyrkysových plavkách SplashAbout Happy Nappy. Tyto plavky už si v různých velikostech odzkoušela Klára a máme s nimi dobrou zkušenost. V těchto plavkách dítě  nemusí nosit plenku, jsou vyrobeny z měkkého elastického neoprénu s přiléhavým střihem, všechny nečistoty tak zůstanou opravdu uvnitř (moč propouští z 60%). Máme je vyzkoušené na Klárce po dobu dvou let a fungují tak, jak mají.

 

Klárka už bude mít svoje první opravdické plavky, teda spíš koupací kalhotky, celodílné jsem jí zatím z praktických důvodů nepořizovala. Vybrala si sama plavky s kanýrkem a Minnie.

 

I na minulých dovolených se nám nejvíc osvědčily osušky s kapucí. Jakub si bere svoji oblíbenou bílou osušku Puj (recenze tady), Klárka už má dva roky parádní osuškové pončo v tmavě modré barvě značky Jojo Maman Bébé.

 

K vodě bude Klára chodit v pohodlných botkách k vodě značky Coqui. Recenzi jsem na ně psala už minulé léto. Rychle se nazouvají, můžou být mokré od rána do večera a hned uschnou.

 

Na hlavu jsem dětem nechala ušít lehounké pirátky s kšiltem. Klárce jsem vybrala světle růžovou látku s černými kočkami, Jakub má námořnickou. Pirátka má vzadu i dlouhou clonu, zastíní tak krk a horní část ramen. Obě pirátky mi ušila paní Markéta na Fleru. Slamák je kupovaný v H&M.

 

Klára dorostla do věku, kdy si nechá jakžtakž vysvětlit, že je potřeba nosit sluneční brýle. Bohužel si je na očích nenechá moc dlouho, za chvíli ji začnou obtěžovat a odkládá je, kam může. Nicméně já to beru jako nutnost, chránit její oči od mala. Na toto léto dostala skvělé Ki ET LA dětské sluneční brýle ve smaragdové barvě, kterou máme poslední dobou v oblibě. Pokud vás zaskočí cena, věřte, že za to stojí. Tyto brýle jsou nerozbitné a totálně ohebné (jsou celé vyrobené z moderního materiálu, který mi připomíná silikon), nenajdete na nich žádný pant ani šroubek. V této odolnosti vidím jejich největší výhodu, můžete po nich jezdit odrážedlem a přežijí to :) Tato francouzská značka brýlí dbá na maximální ochranu citlivých dětských očí díky kvalitním polykarbonátovým sklům s filtry (nejvyšší kategorie 4, 100% UVA, UVB a UVC filtr). Skla slunečních brýlí navíc můžete nechat v optice vyměnit za dioptrická. Na ručky brýlí můžete připevnit nastavitelný pásek, který udrží brýle na hlavě za každé situace. Navíc se mi moc líbí jejich jednoduchý moderní design a velký výběr barev.

 

Zdroj: Google

Originální zábava a učení s FU.FO

O FU.FO už jsem jeden článek psala, tehdy, když jsme si domů pořídili bezva hry - párování ponožek a vláček. Lenka (FU.FO) toho dělá ale neuvěřitelnou spoustu a uvidíte, jak vás její práce nadchne. Pokud tedy sdílíte moje nadšení pro originalitu, kreativitu a hravost :) Své hand-made papírové výrobky, které jsou skoro všechny posedlé puntíky, prodává na Fleru a u vybraných prodejců.

Pokud s dětmi rádi malujete, tvoříte, nebo jinak kreativně blbnete, můžu doporučit "Puntíkovánky". Omalovánky zná každý, ale puntíkovánky budou vaše děti (asi i vás) bavit o něco víc. Protože se využívají vodovky a malý pěnový váleček. Je to takový velký blok formátu A4 o 14 listech z tvrdého papíru, na každém listě je předpuntíkovaný nějaký základní tvar (kruh, čtverec, šestiúhelník...). Dítě pomocí malého pěnového válečku (průměr 18 mm) namočeného do vodovek plácá puntíky do této šablony. Práce s barvami je super, po jednom namočení dítě udělá puntíků několik a přitom každý jiného odstínu, jak je na válečku barvy míň a míň. Každý list je na kraji perforovaný, můžete si jej snadno vytrhnout a použít jako dekoraci. Kláru puntíky hezky zabaví, při prvním tvaru potřebovala celkem dost asistence (hlavně proto, aby všechny puntíky nebyly černočerné, stejně tak jako každá barvička ve vodovkách), ale princip rychle pochopila. Přijde mi, že s válečkem se jí dobře pracuje, jak je malý, hezky se jí drží v prstech a má v nich mnohem větší cit, než kdyby malovala štětcem nebo pastelkou. Jakékoliv tvoření je nesmírně důležité pro rozvoj pravé hemisféry našeho mozku, proto mohou být puntíkovánky hezkým dárkem i pro dospěláky, kromě základních tvarů můžete mít i ptačí nebo africké.

S Klárkou se teď hodně často bavíme o lidských emocích. Vysvětlujeme si, proč je někdo smutný, nervózní, nebo proč se stydí. Snažíme se ji učit, jak se tyto emoce projevují, jak je na lidech poznáme. Mám pro ni přichystané obrázkové kartičky se 6 základními emocemi (smutek, hněv, strach, překvapení, znechucení, štěstí), brzy o nich na blogu bude samostatný příspěvek. FU.FO má pro tyto účely takovou bezvadnou pomůcku. FU.FO a jeho nálady. Poměrně velká (cca 30 x 30 cm) kartonová hlava FU.FA má pohyblivé obočí, oči, pusu, navíc může mít i slzičky nebo červené tváře. Jednoduše tak můžete měnit výrazy tváře tohoto roztomilého medvěda, buďto jak vás zrovna napadne, nebo můžete využít jednu z 11 předloh. Podle mě je to pěkná a jednoduchá pomůcka, když se s dětmi chceme bavit o pocitech. Medvěd má i praktické poutko, můžete si ho tak doma pověsit třeba na dveře.

Asi všechny děti mají rády samolepky. Pořád by něco někam lepily. Měla jsem radost, když jsem v balíčku od Lenky objevila taky dva archy samolepek. Tyto kulaté velké samolepky s motivy ptáků a afrických zvířat se budou dětem líbit, může si s nimi něco ozdobit, nebo je můžete využívat jako motivační samolepky, třeba při učení se na nočník, za každý úspěch, jedna samolepka do připraveného archu.

Tak co, co z autorské tvorby FU.FO byste si vybrali?

Cestování s dětmi / Termosky Skip Hop

Vždycky, když jsme jeli někam autem na dovolenou, nesměla mezi předními sedadly chybět termoska s teplým čajem nebo kafíčkem. Bylo to pro mě takové must-have na cesty. Když jsem nedávno objevila krásné dětské termosky oblíbené značky Skip Hop, moc dlouho jsem neváhala. Navíc jsem s výrobky této americké značky velice spokojená, máme toho doma už spoustu a na další nákupy se určitě brzo chystáme.

Klárka měla zatím všechna pitíčka a lahvičky plastové a ač všichni moderní výrobci deklarují 100% nezávadnost, přijde mi, že ten plast jde vždycky trochu cítit. I to byl jeden z důvodů, proč jsem pro Klárku chtěla koupit nějakou nerezovou láhev. Pořídila jsem tuto termoskovou láhev na vodu, akorát máme žlutou s opicí. Jsem nadšená, opravdu nikdy po odšroubování víčka nejde nic cítit. Termoska má objem 350 ml a prázdná váží 190 g (ano, oproti plastu je o něco těžší). Láhev má silikonové brčko (v balení je navíc jedno náhradní), opatřené zaklapávací krytkou. Tělo láhve je pogumované, dobře se tak drží v dětské ruce, nepálí ani nestudí. Lahvička má i praktické poutko na suchý zip, máme ji tak často připevněnou ke kočárku. Z lahve se velice dobře pije, brčko je asi dobře "nadimenzované", dítě vypije nápoj do poslední kapky bez velkého úsilí - některé lahvičky, co máme doma, bych nevycucla ani já :) Termoska není vhodná ani do myčky ani mikrovlnky.

No a protože nás čeká za necelý týden dovolená v horách, oceníme i dvě termosky na jídlo Skip Hop, které jsem dětem objednala. Pořídila jsem rovnou pro každého jednu, Jakub má modrou s žirafou a Klára žlutou s opicí. Ráno totiž vyrazíme z hotelu a vrátíme se navečer. Jídlo s sebou. Nevím, jestli vždy najdeme místo, kde se v klidu najíme, kde nám ohřejí skleničku, nebo naopak bude takové horko, že by se jogurt v batohu upekl. Tato termoska o objemu 325 ml (a hmotnosti 240 g) deklaruje, že teplé jídlo udrží až 7 hodin, studené 5. To je asi trošku nadsazené, mám vyzkoušené tak 5 a 4 hodiny. Což je pro nás přijatelné. Termoska má navíc v integrovaném držáčku uchycenou vidličko-lžičku (ta jediná mi není moc sympatická). Termosku si neumyjete v myčce ani neohřejete v mikrovlnce. Tuto vychytávku asi budeme využívat dlouho, nejen na dovolených, ale i při delších cestách kočárkem, na výletech, třeba jednou i do školy.