čtvrtek 19. února 2015

Z čeho mám radost / Peněženka na drobáky

Kdo chodí často ven s kočárkem, nebo potřebuje někam vyletět jen "nalehko" bez velkých kabelek, mi dá jistě za pravdu, že některé věci jsou potřeba minimalizovat. Jako třeba peněženka. Mám klasickou koženou velkou peněženku, která pojme všechno, od milionu drobáků, po stovky věrnostních kartiček a nejrůznějších vizitek. Dokud jsem chodila do práce s velkou (ok - normální) kabelkou, žádný problém. Ale na mateřské jsem neustále v pohybu, dvakrát denně s kočárkem, na hřišti, atd., takže kabelku s sebou nenosím a velkou přebalovací tašku na kočárek jsem prodala, protože mi přišla nepraktická a Kláře bránila ve výhledu. Pořídila jsem si jen malý organizér od Pinkie (bohužel si trochu musím postěžovat na kvalitu) a nastalo dilema, jak tam vecpat vše nezbytné (plenku, ubrousky, sváču, pitíčko, lesk na rty...). A hlavně mobil a peněženku! Se studem ve tváři musím přiznat, že jsem nějakou dobu používala na peníze takovou taštičku původně na mobil. No fuj. Nicméně účel plnila, než se začala rozsypávat a navíc se mi tam nevlezla třeba občanka. Nastala vhodná chvíle pro milovaný Fler. Asi po hoďce brouzdání jsem objevila paní Damonu, co šije malé kapsičky na cokoliv. Veselé, holčičí, hravé. Nic elegantního, žádná supr stylovka, ale ták praktická. Vejdou se mi tam přesně ty věci, co potřebuju - mé miliony, občanka, šalinkarta, všemožné kartičky. Navíc ty korálky jsou oblíbenou hračkou pro Fazůlku na cestách :)

pondělí 16. února 2015

V čem capat doma

Jsem ten typ člověka, kterého deprimuje, když na něco neexistuje jednotný názor. Myslím tím názor na něco odborného, lékařského a z mého pohledu důležitého. Jsem pragmatik. Mám ráda jasná fakta, statistiky, důkazy. 1+1=2. Když budete dlouho nechráněni na přímém slunci, spálíte se. A tak dál.

Snad nejvíc mě v dnešní době trápí očkování. Já samozřejmě očkovaná jsem, ale pouze na to, co bylo povinné, když jsem byla dítě. Zatím jsem však nesáhla (a troufám si říct, že asi ani nesáhnu) po nadstandardních vakcínách. Neprošla jsem očkováním proti rakovině děložního čípku, chřipku léčím klasicky postaru a na klíšťata se snažím jít od lesa - preventivně a opatrně. Samozřejmě nejvíc jsem nad očkováním začala přemýšlet, než se nám narodila Fazůlka, očkovat jsem sice chtěla, ale s odklady. Někteří mí blízcí přátelé své děti neočkují vůbec a jsou si jistí, že dělají dobře. Za své přesvědčení by dali ruku do ohně. Já toto prostě nedokážu. Jak bych mohla teď o něčem tak zásadním rozhodnout, když na to opravdu neexistuje nějaký jednotný a jasný názor. Pročetla jsem spoustu článků o škodlivých účincích, věřím jim na sto procent, bohužel dokonce znám jeden smutný příběh osobně, ale i tak jsem nedokázala být tak striktní, abych neočkovala. To je však na zcela jiné povídání. Teď jsem chtěla psát o něčem jiném, méně kontroverzním, méně vážném, ač velmi důležitém. O papučích :)

Found on Pinterest

I tady mě dost stresuje to, že ani na tak jednoduchou věc, jako je obouvání malých dětí, neexistuje jasný a jediný názor, vědecká studie, kterou nic neotřese. Kterou po pár letech nikdo nevyvrátí a neobrátí ji naruby.

Fazůlka začala chodit v 11 měsících, před tím už tak měsíc obcházela nábytek. Pevné boty na ven jsem ale pořídila až v roce, tudíž asi po měsíci samostatné chůze. Do té doby měla jen celokožené capáčky, jsem nadmíru spokojená s českou značkou Capiki. Firma nabízí mnoho vzorů a velikostí, za přijatelnou cenu, zpracování je kvalitní, botky opravdu vydrží. Poslední studie i (především) zahraniční pediatři tvrdí, že dítě by své první krůčky mělo dělat ideálně naboso (samozřejmě pokud nemají nožky nějaký problém), aby se správně vyvíjelo svalstvo na noze. Nožka tak přirozeně cítí každou nerovnost, přizpůsobuje se jí a tak se správně vyvíjí. Klárka tedy ťapala víc než měsíc v kožených capáčcích, poznala v nich nerovnosti oblázkové pláže v Chorvatsku a okusila v nich dokonce i vlny :) Na podzim, když jí byl rok a kousek jsme koupili klasické kožené botky na ven, v kožených capáčkách už začínalo být mokro a chladno. Jsem rozhodnutá, že teď na jaro pořídím aspoň jedny botky barefootové. Jak to půjde chci s Fazůlkou chodit na boso - na zahradě u babiček, osvědčených pískovištích a dovolených. V plánu máme taky navštívit barefootovou stezku v Brně (to bylo velké překvapení, když jsem ji objevila). Hrozně se těším. Informace o stezce bez bot najdete tady, včetně filozofie barefoot.

V čem jsem měla dlouho dilema a co se mi po čase vyřešilo samo, byly papučky na doma. Velice dlouho jsme i doma používali Capiki, pak jsem trochu zaváhala a koupila klasické látkové papuče s Žirafou, pevné s gumovou podrážkou, do kroužků, ale i domů, na chladnější dny. Když jsem se totiž ptala našeho pediatra, v čem chodit doma, řekl, že buď bosa, nebo v pevných papučkách. Není příznivec capáčků, prý mu přijde, že je v nich nožka nehezky "sešmatlaná". Stará škola? Ono to tak možná trochu vypadá, ale je to skutečně pravda? Není to jen ta nařasená kůže po stranách? Není to přece elastan, že jo. Takže jsme to doma porůznu střídali, chvilku měkké, chvilku tvrdé. Ale! Klára začala dávat něco najevo. Už byla zas o něco větší a signály předávala líp a líp. A já si začala víc všímat těchto poselství. Když jsem jí ráno řekla, že ještě obujeme papučky, ukazovala energicky na capáčky. Takže máme jasno. Dítě si vybralo a já doufám, že správně. Že její instinkt má pravdu. Nebo je jí v nich jednoduše líp. Docela to chápu, kožené botky jsou nádherně ohebné, takže ji nezavazí, když leze po kolenou, když všelijak sedí s nohama pod sebou. Nikdy se jí v nich nepotila noha, krásně dýchá. Občas chodí doma jen v ponožkách, ale přijde mi, že podlahy máme dost studené, takže ji jen tak nenechávám moc dlouho. Snad v létě bude líp.


Informace v češtině o barefoot najdete na stránkách Nohynaboso nebo Chůzebezbot.

Jak to máte s domácími botkami vy? V čem chodí doma vaše děti? Co na to vaši pediatři?

středa 4. února 2015

Chytrá hračka / Bino dřevěný vláček

Mám strašně ráda dřevěné hračky, stále mi přijdou trochu oldschool v dnešním plastovém světě. Jsem vděčná, že jich všude přibývá a v obchodech jdou najít i vskutku pěkné kousky. Na druhou stranu, když byla Fazůlka menší, sahala jsem spíš po těch plastových, protože mi přišlo, že si s nimi neublíží tolik, jako s tvrdým dřevem :) A například plastové Lego je taky nesmrtelné. Tím chci ve zkratce říct, že dřevěné hračky u mě teď sice vedou, ale plast slepě neodsuzuju.

Teď nás například moc baví dřevěný skládačkový vláček od Bina, který jsme pořídili na Vánoce zde. Mašinka táhne dva vagónky, každý má na sobě dva kolíky, na které se dají navlékat barevné kostky - domečky. Každá kostka je jiná, mají krásně zpracované detaily. Ideální pro malé děti na trénování jemné motoriky a trpělivosti. Navíc Bino je česká firma, pro mě tedy o důvod víc rozhodnout se pro hračky této značky. Rozhodně brzo pořídím nějaké další poklady.