úterý 17. prosince 2013

Vzpomínky na těhotenství

V momentě, kdy jsme s mužem dospěli k rozhodnutí, že jsme připraveni na dítě, a když dítě dospělo k názoru, že je připravené přijít mezi nás, rozhodla jsem se, že budu dokonalou moderní matkou. Yummy mummy. Těhotenství jsem pojala hrdinsky, první tři měsíce jsem ještě s kolegy dělala zimní výběhy, jógu jsem cvičila ještě pět dní před termínem porodu, snažila jsem se chodit všude pěšky. Na porod a mateřství jsem se připravovala ryze odborně, vyhýbala jsem se modrým koníkům, diskuzím na emiminu, ze slov těhulka a mimísek se mi zvedal žaludek (to ostatně platí pořád). První tři měsíce mi bylo zle (ikdyž muž říká, že přeháním), zhubla jsem pár kilo, všechno mi strašně smrdělo, když na ulici někdo kouřil, přecházela jsem na opačnou stranu silnice. Zázvorová lízátka nepomáhala, chutnala mi jen tzv. nemocniční strava (všechno neslané, nemastné, nekořeněné), kyselé pomeranče a občas jsem si dávala colu po lžičkách. S mužem jsme se rozhodli, že chceme překvapení, a na pohlaví miminka si počkáme až do porodu. Miminko dostalo krycí jméno Fazůlka (podle první podoby na ultrazvuku). V únoru jsme jeli do Rakouska na hory, všichni lyžovali a já si dopřávala skvělé mrazivé a slunečné procházky po kopcích. Po prvním trimestru mi už bylo lépe, cítila jsem se skvěle, nijak jsem stále nepřibrala, jen se mi hezky tvarovalo bříško. V květnu jsme si užili skvělý road trip po Sardinii a Korsice a zařekli jsme se, že sem někdy musíme vzít i Fazůlku. V červenci jsme strávili víkend v Budapešti, užili jsme si tam třicítky i velkou gay parade. V srpnu jsem se se slzou v oku rozloučila  se zaměstnáním a odešla na mateřskou, chodila na předporodní přípravu, navštěvovala různé semináře a stále cvičila jógu. Termín se blížil a začala jsem to fakt cítit. A myslím, že až tehdy jsem si začala opravdu uvědomovat, že za chvilku budeme tři. Termín jsem měla stanovený na 16.9.2013, ale už v pátek 13. jsem věděla, že Fazůlka do pondělí nevydrží :)




sobota 7. prosince 2013

Začínám blogovat

Není to tak úplně pravda. Blog jsem si na blogspotu založila už před pár lety s úmyslem plnit ho tím, co jsem kdy napsala. V jedné ze svých prací (no vlastně ve dvou) jsem byla "šéfredaktorkou" firemního časopisu, psala jsem fejetony, editorialy a podobné věci. Tyto příspěvky jsem si z blogu ale stáhla a podívala se na blog úplně z jiného úhlu. Chci, aby tento blog byl deníček můj, mé rodiny, aby si Fazůlka (až jednou doroste) mohla počíst. Člověk totiž strašně rychle zapomíná a ty nejobyčejnější věci jsou ty nejkrásnější. Chci si je tedy takto uchovávat. Primárně je tedy určený pro nás, naše blízké, pokud na něj někdo narazí, třeba mu přijde taky fajn, řekne to své kamarádce, ta třeba své sestře a třeba se ze mě jednou stane opravdická blogerka :)