pondělí 29. února 2016

Hračky pro miminko / 0 - 6 měsíců

Pokud máte doma jako já malé miminko a k němu o něco větší dítě, dáte mi za pravdu, že s hračkami pro mimino si hlavu zas tak moc nelámete. Jakub (5,5 měsíce) totiž statečně objevuje, co dům dal. Dokud byl úplný ležáček, byl odkázaný na pasivní přijímání toho, co jsem mu já nebo Klára cpala před obličej a později do ručičky. Teď se z Jakoubka stal plazící se živel a nic ho nezastaví. Dnes se za námi doplazil do vedlejší místnosti, vyrazil na strastiplnou náročnou několikametrovou cestu za veselými hlasy, které ho sobecky na chvíli opustily. Od jeho narození volím cestu absolutní svobody, děti nechávám spolu, Klárce vysvětlujeme, co může a co se nesmí, bedlivě sleduju, aby neměl v dosahu malé věci, co by mohl spolknout, ale jinak to nechávám na přírodě :) Kubík si tak často hraje s Duplem, s dřevěnými potravinami, šustícími obaly, omalovánkami a s chlupy na koberci. Mňam.

I přes to všechno má svoje oblíbené "klasické" hračky, se kterými tráví rád svůj pobyt na zemi. Tady je seznam hraček pro dítě od narození do půl roku, které se mi u malého miminka výborně osvědčily, třeba se někomu z vás bude hodit (dobře si totiž pamatuju, jak jsem procházela mraky eshopů a hledala vhodné hračky pro Kláru, když byla miminko).

Hrací kolotoč nad postýlku

Samozřejmě si jej můžete koupit, ale pokud máte tvůrčího ducha, zkuste si nějaký originální vyrobit, třeba podle zásad Montessori. Klárka měla kupovanou barevnou klasiku, Kubíčkovi jsem na první tři měsíce kolotoč upravila, sundala jsem ze závěsů barevná zvířátka a nahradila je černobílými srdíčky. Dřevěný držák pro dětský kolotoč můžete koupit třeba tady a tady zase dřevěný závěs. Co si na něj navěšíte, je jen na vás.

Found on Pinterest

Hrací dečka se závěsnými hračkami

Pořiďte dostatečně velkou hrací deku s hrazdičkami, na které jdou navěsit hračky. Na trhu je jich spousta, většinou jsou hodně barevné. Snad na každé hrací může malé miminko postupně objevovat nejrůznější aktivity. My máme tuto kvalitní deku s polštářkem značky Oops, se 3 zrcátky, pískacími a šustivými prvky. Je taková trochu jiná, motiv města mi přijde originální. Kdybych nekoupila výhodně tuto, vybrala bych asi deku značky Skip Hop. Na druhou stranu, Kubík bude mít za chvíli 6 měsíců a na dece už moc dlouho nevydrží, poměrně rychle se otočí a šup někam pryč. Takže začněte brzo :)


Found on Google

Měkké knihy, Quiet books, Silent books

Nejrůznější měkké knížky milovala i Klára. Máme jich doma několik, ať už gumové, které jdou vzít i do vany, nebo textilní, kterým se často říká Activity books. Jsou super, dítě se s nimi může mlátit do hlavy (nebo vás) a nebolí to. Jdou vzít do kočárku, do MHD, k doktorovi. Zpříjemní cestu autem. Pokud jste šikovná a kamarádíte se s šicím strojem, vyrobte si nějakou. Inspirace na Pinterestu je nekonečná. A pokud šikovná nejste a jste ochotná investovat nějakou tu tisícovku, na Fleru si nechejte nějakou ušít na přání - třeba tady.


Muchláček

Klára je sice nijak nevyhledávala, Kubík o něco víc. Jsou děti, které přímo milují něco žmoulat, cucat. Obzvlášť ty, které se nekamarádí s dudlíčkem, jako je ten můj. Skvělí jsou malí placatí plyšáci nebo malé dečky s barevnými štítky z různých materiálů. Dobrou zkušenost mám se značkami Snooze Baby a Happy Horse.


Plyšová hračka s aktivitami

Tady je mnoho možností, buď nějaký plyšák, který má na bříšku zrcátko, místo nohy kousátko, pískající hlavu a šustící ucho, je vyroben z různých materiálů a má hezké barvy, nebo stejně může posloužit měkká kostka nebo balónek s rolničkou. Máme všechno a obě děti tyto hračky milovaly. Jsou naprosto nezbytné, pokud často cestujete autem. Při troše štěstí se jimi děti rozptýlí. Níže na fotce jde vidět Skip Hop žirafa a papoušek. Klára měla Lamaze soba a dodnes s námi jezdí v autě. Navíc jsou tyto hračky dost multifunkční, oceníte je i v kočárku, pomocí šikovných klipů připevníte kamkoliv potřebujete.


Barevné spojovací kroužky

Přitom taková blbost. Céčka pro mimina. Kuba je miluje. Máme doma asi dvě sady a hraje si s nimi rád. Kouše, trhá, třepe. Klára zkouší spojovat a rozpojovat. Zábava za pár korun, na doma, do kočárku, autosedačky.

Found on Google

Oball

Toto byla Jakoubkova první oblíbená hračka. Ze začátku si hrál s Klářiným velkým Oballem, na Vánoce dostal svůj menší, zelený a chrastivý. Oball je měkký a díky otvorům se krásně drží i tou nejmenší ručičkou.


Chrastítka a kousátka

O nich jsem nedávno psala samostatný příspěvek - klik. Pokud taky propadnete kouzlu těch dřevěných, doporučuju rozhodně značku Plan Toys. Zatím jsem nenašla lepší, jsou krásně zpracovaná, barevná, přitom vkusná. Kuba je miluje. Z kousátek doporučuju pořídit aspoň jedno chladivé, které může ulevit při bolestech rostoucích zoubků.

Jednoduchá leporela

Kubovi čteme jednoduchá říkadla, českou klasiku, jako je Vařila myšička kašičku a Foukej foukej větříčku. Pak nějaké básničky o zvířatech. Takto malé děti potřebují nesložité ilustrace, z toho důvodu jsem na Vánoce pořídila originální černobílé leporelo pro nejmenší děti.

neděle 28. února 2016

Slečna drsňák

 
Jarní outfit malé slečny v kontrastu s nezbytným autíčkem
 
 
Malá baletka na motorce: Punk's not dead
 

středa 24. února 2016

Když prší

Nikdy jsem neměla ráda déšť. Od té doby, co máme Klárku mi zas tak moc nevadí. Ona totiž miluje, když prší. Maminka s tatínkem totiž oblečou Klárce gumáky a nepromokavé kalhoty a můžeme vyrazit. Navíc dostala svůj první vytoužený deštník a to je teprve sranda. Vymetá všechny kaluže, skáče v nich a je opravdu šťastná.

 
Čepice: babička
Nákrčník: Crawler
Bunda: bazárek
Nepromokavé kalhoty: Lidl
Gumáky: bazárek
Deštník: proděti.cz

úterý 23. února 2016

Když řve a řve

Nemyslela jsem si, že mě toto potká. Když mi kdysi kamarádka říkala, že její syn plakával v kočárku, pomalu jsem tomu nevěřila. Klára byla totální kočárkomil, jen se vyjelo, už spala, klidně i v zaparkovaném kočárku na balkóně. Kuba byl od začátku jiný. Muselo se dost jezdit a nespal v něm tak tvrdě jak Klára. Ale jakžtakž to šlo. Teď už to teda moc nejde. Už to trvá tak měsíc a stojí to za prd. Z kočárkárny vyjíždíme pravidelně s řevem, který trvá několik minut, než usne. Pak spí půl hoďky a pak se většinou vzbudí (někdy plynule přejde do hlubokého spánku, ale je toho míň a míň). Když se vzbudí, začne řvát. Jde vidět, že se mu v kočárku nelíbí. Občas se "upláče" k dalšímu spánku. Je to pro mě dost složitá a ne moc příjemná situace, s Klárkou se snažím chodit dvakrát denně ven a moc nevím, jak na to. Jsem rozhodnutá vyzkoušet příští týden sporťák, protože chci, aby byl Jakub venku spokojený. Jestli nezabere toto, asi mi hrábne. Jsem přesvědčená o tom, že 95% dětí kočárek miluje a s řevem chodíváme venku snad jen my :(

Řekněte mi prosím, kdo to taky zná, co s tím a slibte mi, že se to brzo zlepší...

pondělí 22. února 2016

Malé radosti

Ani já ani Chlupáč nejsme zrovna shopaholici, v nákupech se nijak nevyžíváme a nejradši ze všeho nakupujeme jídlo. Skoro všechno nakupujeme přes internet, ale jednou za čas nás to stejně nemine.

Takhle to pak vypadá, když vyrazíme někam do obchoďáku... Kuba je nespokojený, mrčí a fňuká, chce se nosit, tak jde do šátku, kde za chvíli zalomí podle mě v dost nepohodlné pozici. Klára naopak září (ač to dřív taky nesnášela), vrhne se k nejbližšímu houpacímu autíčku a křičí "Tati, penízky". Jednou zaplacenou jízdou to však nekončí a okupuje autíčko celou věčnost, dokud ji neodlákáme na nějaké jídlo. V obchodě bere křížovky a křičí "Maminko, velké omalovánky". Za chvilku najde suverénně největšího plyšového medvěda v celém supermarketu a táhne ho k pokladně. Pak si prohlíží všechny knížky. Pak všechny přesnídávky. Pak najdeme jarní bundu, co se nám líbí, hned ji chce nosit a přidá k tomu i svoje první sluneční brýle (i s mega cenovkou), které nesundá z očí ani v garáži (to pak fňuká, proč jako moc nevidí?). Ještěže to máme fakt jen občas :)


neděle 21. února 2016

Zábava pro miminko / Silikonové korále

Jakub mi přijde víc kontaktní než bývala Klárka jako miminko. Nevím, možná je to jen můj pocit, možná je to dáno tím, že je prostě druhý a logicky není v mých silách soustředit 100% svého času jen na něj, možná si tím kontaktem vynahrazuje, že na každé zakňourání nereaguju hned podle jeho představ. I když se z plných sil snažím. A protože si to jako matka všechno uvědomuju, snažím se to kompenzovat jinak. Jakoubka nosím v šátku, když je třeba, kojím ho víceméně na požádání, spí se mnou v posteli. Nedopustím, aby strádal. A dělám to vlastně i proto, aby nestrádala Klára. Když je Kuba v šátku, mám volné ruce pro ni. Když spí se mnou, víc se vyspím a ráno jsem o trochu čilejší.

Jakub je už hodně aktivní miminko, rád pozoruje všechno kolem sebe, otáčí se na bříško, pokouší se o jakési plíživé pohyby, už dva měsíce ho zajímají hračky, hraje si s nimi, všechno rád žmoulá a okusuje, ač nemá zatím ani jeden zub. Tak jsem si je pořídila. Chtěla jsem je dlouho a pořád jsem zvažovala, jestli je opravdu využiju. Mluvím o silikonových korálcích Mama Chic. Využívám je dnes a denně, nikde si moc dlouho nepoleží, buď je mám na krku já, nebo je pro sebe uloupí Klára, nebo si s nimi hraje Jakub. Vybrala jsem si karmínově červené, červenou mám ráda, hodí se ke mně, i k našemu zelenému šátku. A aby toho nebylo málo, zkusila jsem i náramek ve stejné barvě. Vypadají moc hezky, taková příjemná bižuterie, která neplní jen estetickou funkci. Design je přitom jednoduchý a nadčasový.


Korálky nosím na krku, když kojím, zaměstnají Kubovy ruce a já tak předejdu nějakému tomu šrámu ve výstřihu, nebo modřince na prsu. Nebo vytrhaným vlasům. Nosím je, když nosím :) Když je Kuba v šátku, rád se korálků dotýká a probírá je těmi prťavými prstíky. S náramkem si hraje, když ho třeba držím v náručí, nebo když ho přebaluju. Dobře se mu drží v malé ručce a je to jedno z jeho nejoblíbenějších kousátek. Mama Chic je tedy u nás fakt v kurzu, zoubky na nich brousí zatím jen Klára a dírky v nich nepozoruju (jen musím dokola vysvětlovat, že nemůže kousat ten černý plastový uzávěr, aby ho nezničila).



Korálky i náramek jsou vyrobeny z potravinového silikonu, jsou na skus měkké, tedy na dotek příjemné. Neobsahují žádné škodliviny, jsou pro dítě bezpečné i díky bezpečnostnímu plastovému uzávěru a díky uzlíkům mezi jednotlivými korálky. Bezpečnostní uzávěr je fajn věc, víceméně se jen k sobě nacvaknou dvě malé plastové části. Dítě je ale velice lehce rozepne, stačí zatáhnout a jsou dole. Aspoň tak nehrozí udušení matky :) Korále se jednoduše udržují v čistotě, stačí rychle opláchnout vodou.



Bižuterii mám ráda, korálků, náušnic a náramků mám doma plno, proto jsem nadšená, že někdo přišel s touto vychytávkou. S korálky i náramkem jsem maximálně spokojená - funkci plní na sto procent a obě mé děti zaujaly na první pohled /dotek.

sobota 20. února 2016

To chci / Jarní nákupy z druhé ruky

Mnoho maminek kupuje pro své děti všechny oblečky nové a nedokážou si představit, že by svému andílkovi pořídili něco, co už někdo před ním nosil. Já to mám přesně naopak. Samozřejmě, že kupujeme dětem i nové věci, ale upřímně moc ráda nakupuju dětské hadříky po bazarech. Mám pár oblíbených zdrojů, kterým věřím, a tam pak dokážu strávit hodiny hledáním něčeho pěkného. Přece ne všechno musí být nové a v dnešních bazarech jdou objevit moc hezké kousky za pár korun. I když nejsme zrovna "ultra zelení", odpad důsledně třídíme a nákup v bazarech a sekáčích podporuju i z hlediska ekologie.

Já už ve vzduchu cítím jaro (a nikdo mi to nevymluví), proto jsem se začala prohrabávat širokou nabídkou bazaru na portále eMimino.cz.

Jakmile Jakub už nebude ležící a zachumlaný v korbičce, může se začít trochu parádit. Na jaro už mu budou všechny kombinézy a overaly malé, zasloužil by si proto tento fešácký kabátek. Mám slabost pro rifle (kterou naneštěstí nesdílí můj Chlupáč), ale když objevím nějaké hezké, musím je mít. Klárce rifle sluší, ale Kuba na ty svoje první stále čeká. Nadchly mě tyto tmavě modré džíny s kšandami. K nim by mu určitě slušela i taková košile. A aby bylo teplo na nechodící nožky, musíme pořídit i capáčky - líbí se mi tyto kožené, se kterými mám dobrou zkušenost, nebo tyto plátěné.

Klára už si ráda vybírá oblečení sama, ví co se jí líbí, co jí sluší. Pak stojí u zrcadla a říká: "Toto moc Klárce sluší". V každé velikosti musí mít jedny rifle, prostě se mi v nich líbí, kvalitní dětské džíny jsou příjemné na nošení, jsou měkké a nikde netáhnou. Nejlepší zkušenost mám se značkami Next a Gap. Proto jsem pro ni vybrala tyto skinny rifle. Jedny z desítky legín určitě krásně doplní tato tmavá tylová sukýnka. A protože na jaro sama ráda nosím trenčkoty, vybrala jsem jeden béžový kabátek i Kláře, sice asi moc nezahřeje, ale parádu v něm určitě nadělá.

Zdroj: emimino.cz

Pokud stále zvažujete, pro a proti, přečtěte si těchto 10 důvodů, proč v bazarech nakupovat.

středa 17. února 2016

5. měsíc s Jakubem

Miminko roste a už to vlastně není zas takové miminko. Čas utíká nějak rychleji, přijde mi, že jsem ještě předevčírem měla pupek. Jakub má 5 měsíců a stává se z něj malý neposeda. Fakt ho nemůžeme nechat bez dohledu a když jsem párkrát nechala hlídání na Klárce a odskočila si na záchod (ano, ano, já vím), nedopadlo to podle mých představ. I když vlastně on je celkem statečný a pláče jen když je ospalý a má hlad. Nějaký ten karambol ho většinou nerozhodí. Je to druhorozené dítě a musí být tvrdý :)


Pátý měsíc byl hodně o pohybu. 1. února se poprvé sám přetočil na bříško a od té doby je na břichu furt, i když je unavený k padnutí, to bříško prostě musí dát. Je už celkem oříšek rozumně ho přebalit nebo převlíct, když se mi imrvére otáčí. A pak samozřejmě zuří, když ho nechci pustit. Klára je malý diktátor a ráda Kubovi něco zakazuje (ano, je asi po mě). Třeba právě v situacích, kdy chce Jakub na břicho, tak ho poměrně nekompromisně otáčí zpátky a říká "Nene, Kubi, nemůžeš teď na bříško". Takže tak, hlavně, že na to komandování nejsem doma sama :) Z břicha na záda se otočí málokdy, většinou spíš nějakou nehodou. Na bříšku se mu líbí moc, mnohem víc, než si pamatuju u Kláry. Když je vyspaný, vydrží si hrát i hodinu. Baví ho všechno. Hračky má celkem okoukaný, ale baví ho Duplo, celofán, obal od čokolády a Klářiny oblečky. To zuří pak ona. Ale ne, rád si hraje s čímkoliv, baví ho pořád kousátka a chrastítka, měkké knížky (i ty tvrdé), kostky, balónky, jakžtakž hrací deka. A převracením na bříško jeho pohybové aktivity nekončí. Umí se dost dobře pohybovat a šoupe sebou po bříšku tam, kam potřebuje, nejlépe mu to jde po podlaze, začíná sympatická fáze leštění plovouček. Je to malý rarášek, vypadá, že ho život baví, často se směje, je lechtivý a smíchy umí úplně křičet. Většinou mu dvakrát denně čteme, jednou já, jednou Chlupáč, to má rád. Taky má rád, když mu Klárka zpívá. Miluje znělku Máša a medvěd, když se Klára dívá, on ani nedutá a u úvodu písničky se vždycky blaženě usměje. Druhé dítě asi taky bude televizní, co naplat.


Kojím. Kojím a nepřikrmuju, počkám do ukončeného šestého. Ten měsíc to ještě vydržíme, je ale fakt, že se na období příkrmů těšíme. Jakub se doslova sápe po jídle, je jím úplně fascinovaný a jde vidět, že chce. Dostal už olíznout jablíčko a dnes se Klára smilovala a dala mu líznout banánu. Těším se na nějakou změnu, kojím sice ráda, ale myslím, že už by si dal i něco jiného. Kojení se teď trochu zpravidelnilo přes den, snažím se vytvořit nějaký režim a zdá se, že to funguje. On se místo cucání aspoň pořádně napije, když má hlad. V noci kojíme jak kdy. Někdy jen 3x, jindy 5x, ale nějak se to zklidnilo a už to není tak kritické. Nepřijdu si vyčerpaná a při kojení rychle usneme oba dva. Dudlík nechce ani vidět, v tomto je opravdický opak své sestry. Pořád to trochu zkouším, vím, že by se nám ulevilo, ale on si s ním jen hraje a vůbec ho nesaje. Myslím, že už se nám to nepodaří zlomit.


Přes den spí většinou dvakrát, když se mu povede jeden spánek delší, tak dvakrát, když ne, tak třikrát. Denní spánky má totiž zvláštní. Je přesný jak hodiny. Půl hodina spánku a je to. Je to trochu náročné, co si budeme namlouvat, ale člověk to musí přijmout tak, jak to je. Je taky trochu průserář, co se kočárku týče. Tak moc bych potřebovala, aby v kočárku spal, když jsem s Klárkou venku. Dřív byl dokonalý. Teď zase spí půl hodiny a oči jak baterky. Při troše štěstí za chvíli usne a spí pak další dvě hodiny, obvykle ale nemůže zabrat, tak začne plakat. Pláče někdy 5 minut, někdy 20. Pak nakonec usne. Přičítám to hlubokému kočárku, myslím, že už touží po tom vidět ven a prostor v korbě mu začíná být těsný. Jsem teda odhodlaná přesídlit do sporťáku (který má mimochodem Maxi Cosi vychytaný). Na webu proděti.cz jsem si vybrala tento úžasný celoroční fusak Lodger Bunker Outdoor. Dnes mi ho doručí a nemůžu se dočkat, jak ho vyzkoušíme. Doufám, že moje taktika zabere a že Kubíček bude v kočárku spokojenější. Pokud nezabere ani toto, čeká nás poslední možnost - šátek nebo nosítko na ven.

Takže takový byl 5. měsíc našeho miminka. Už mi nepřipadá moc podobný na Klárku, když byla miminko. Zub zatím žádný. Vlasů moc nemá, postupně je ztrácí. Vzadu na hlavě má lysinku. Oči má snad každým dnem větší a tmavší. Opět chytl od Klárky nějakou virózu, ale zvládl to statečně. Rád se koupe, nerad si stříhá nehty. Jakub slintá, kope, štípe, škrábe a trhá vlasy. Náš malý tyran. Vím ale, že nám tak dává najevo svou lásku. Jinak to zatím neumí.

úterý 16. února 2016

Láska na první pohled

Máme ho doma! Mám radost! Konečně máme sedací vak pro děti, teď teda zatím pro Klárku, ale je pro oba, dva pufy se nám do pokojíčku fakt nevlezou :) Pořídila jsem tento božský limetkový sedací vak a je to jednoznačně láska na první pohled.


Brzo dodám podrobnější recenzi této skvělé věci, kterou podle mě milují snad všechny děti. A nejen ony, posezení je vážně pohodlné. Těším se na nějakou volnou chvíli, kdy se do něj zavrtám s knížkou.

pondělí 15. února 2016

Ultimativní

Zase jsem se jednou odhodlala vyvolat další sadu fotek a zařadit je dětem do jejich alb. Při procházení archivu s fotkami jsem narazila na tuto mikulášskou. Co dodat?


Tak to dopadá, když dítěti (dnes má 29 měsíců) hlídáte příjem cukrů. Dáváte jí pít jen čistou vodu, každou kašičku, každou přesnídávku, každou křupku sledujete ostřížím zrakem, aby neobsahovaly přidané cukry, kupujete jen bílé jogurty, pečete zdravé cukroví, z darovaného kinder vajíčka jí vykucháte jen tu plastovou část...

Pak jedno odpoledne vyrazíte na mikulášskou besídku (nebo na slavnost dýní, nebo na drakiádu) a všechno vaše odhodlání je v trapu. Klárka tehdy od anděla dostala lízátko (tak nechutně veliké) a samozřejmě jsem neměla to srdce jí ho vzít. To si nedovedete představit, kolik štěstí měla v očích. Nepustila ho z ruky, byla celá ulepená a ták napumpovaná cukrem, že tam řádila do naprostého padnutí.

Znáte to taky? Jak moc jste důslední a neoblomní?

čtvrtek 11. února 2016

Knihy pro děti / O králíčkovi, který chtěl usnout

Chci se s vámi podělit o další krásnou knížku pro děti. Pořídila jsem ji nedávno na základě mnoha kladných recenzí. A nezklamala.

 
Kniha O králíčkovi, který chtěl usnout se stala světovým bestsellerem a má pomoci dětem lépe usínat. Autorem je švédský psycholog Carl-Johan Forssén Ehrlin a tuto výjimečnou knihu napsal na základě svých několikaletých zkušeností se spánkem malých dětí. Knížka je psaná trochu nezvyklým způsobem, protože v ní autor využívá různé relaxační techniky, které pomohou, aby se vaše dítě před spánkem uvolnilo. Je určena k tomu, aby rodiče předčítali, některé pasáže se totiž mají záměrně zdůraznit, jiné se mají vyslovit potichu, jméno králíčka se má "zívnout" a na vyzvání často v knize oslovujete své dítě. Je to takové malé představení a přesně tak to mají děti rády.


Příběh je velice jednoduchý, malý králíček Kája se chystá jít spát. Je moc unavený, ale už dopředu tuší, že to nebude tak jednoduché. Má toho přece tolik v hlavě, nad čím musí přemýšlet. Maminko, pomoc! Jeho laskavá maminka ví, co s tím. Vezme Káju na návštěvu k moudrému kouzelníkovi Zíválkovi, ten prý umí uspat každého. Po cestě potká králíček další zvířátka, která mu prozradí, jak jednoduché a příjemné usínání může být.

Už dlouho jsem v knížce neviděla tak nádherné ilustrace. Jsou celostránkové a velice propracované, přitom krásně jednoduché.



Klára už teď s usínáním problém nemá, zhruba od svých dvou let usíná sama (po čtení na dobrou noc) ve svém pokojíčku, ale do té doby to byl boj. Neustálá a dlouhá asistence směřující k usnutí. Mám ale neblahý pocit, že budeme muset začít číst tuto knihu Jakubovi. Ten má sice k usínání prso, ale jinak to vůbec neumí. Vidím, jak je unavený a přitom nemůže vůbec zabrat. Jsem tedy odhodlaná na něm tuto techniku vyzkoušet :)

úterý 9. února 2016

Jaro ve vzduchu

Když jsem dnes dopoledne na teploměru zmerčila 10,5 °C, zavýskla jsem si. Taky cítíte ve vzduchu to jaro? Nikdo mi to nevymluvíte. Já vím, že už tam je (i když Chlupáč dnes z práce přišel s tím, že zítra má začít sněžit). Každopádně já to vidím optimisticky, v 5 je ještě světlo a tak nevypadáme jako úplné bludičky, když vyrážíme odpoledne ven.


Klářiny oteplováky zahrabávám ve skříni hlouběji a hlouběji, na místo nich vytahuju trošku funkčnějšího materiálu. Už podruhé jsem pro Klárku objednávala rostoucí softshellové kalhoty u Dáši, která na Fleru tvoří pod nickem Emma09. Softshellky jsou skvělé, jednak jsou velice kvalitně ušité, navíc vypadají dobře, jsou pohodlné (hlavně díky nápletu v pase a dvěma skladům v oblasti kolen pro lepší pohyblivost), neprofouknou a neprovlhnou (vodní sloupec 10 000 mm). Vnitřní vrstva je teplá fleecová, takže se v nich dá i v chladných dnech, když pod ně dáte dítěti punčocháče nebo podvlíkačky.





Největším plusem je jejich trvanlivost. Kláře její první softshellky vydržely něco málo přes rok, protože s ní krásně rostly. Kalhoty se dají prodloužit jednoduchým ohrnutím záložky na nohavici a délka kalhot se tím prodlouží o 4,5 cm. Náplet v pase v tomto "růstu" taky dobře poslouží - já jsem si přála náplet o šířce 8 cm, přijde mi to pro dítě pohodlné.




Peru je ručně, menší nečistoty jdou setřít vlhkým hadříkem a nemusí se rovnou prát celé.

Emma09 má širokou nabídku, zaměřuje se ale především na výrobky ze softshellu - vybrat si můžete z teplejšího nebo slabšího softshellu, různých barev, lemovacích gum i z reflexních nažehlovaček.

My jsme s kalhotami opravdu spokojení, slouží víc než dobře. Tak pokud taky zvažujete na jaro nákup nějakých softshellových kalhot, doporučuju!

pondělí 8. února 2016

Knižní výzva / Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Titul: Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Autor: Patrik Hartl
Nakladatelství: Bourdon
Rok prvního vydání: 2012
Počet stran: 236

Anotace

Román vypráví s vtipným nadhledem příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě zkusí položit otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. A protože si musí přiznat, že by sami ze sebe nejspíš byli zklamaní, nezbývá jim, než se rozhodnout, jestli s tím chtějí něco udělat.
Kdyby měl Karel charakterizovat, jaká tato kniha je, pravděpodobně by řekl, že je to výzva. Výzva nebát se v poločase rozpadu změnit a čelit pohodlnosti.
Prvok by asi neváhal pateticky dodat, že je to příběh o svobodě a odvaze, která je k ní potřeba. A taky o tom, jak milovat. Manželky, milenky, matky i dcery.
Tečkovi by to bylo fuk, protože knížky nečte. Ale kdyby zjistil, s kolika ženami se v tomto příběhu vyspí, možná by ho to zaujalo natolik, že by si zrovna tenhle román přečetl.
A Šampón by hlavně považoval za důležité, aby se při čtení této knížky čtenáři dobře bavili. Protože podle něj v ní jde především o to, o čem zpíval Freddie Mercury: Show must go on!


Recenze

Ač je mi podobný žánr poměrně cizí a knihy tohoto ražení běžně nečtu, jsem ráda, že jsem tentokrát udělala výjimku. Protože jsem toho poslední dobou moc nenaspala a cítím se vážně dost jetá, přesně toto jsem potřebovala. Absolutně nenáročný styl. Navíc hýří vtipem, což je ideální na pošmourné zimní dny a nekonečné virózy.
Co jsem na knize ocenila nejvíc byl právě styl. Román je opravdu čtivý, psaný lehkým perem. A fakt je to sranda. Nepamatuju si, u které knížky jsem se tolikrát smála nahlas. Ať jsou to samotné výrazy v knize použité, či vtipné situace, opravdu vtipné gagy najdete na každé stránce.
Knížka je sympatická i formátem, žádná bible, ideální do kabelky nebo do čekárny u doktora. Přečtenou ji máte za pár dní. Je to přesně ten typ knížky, u které vůbec nevadí, když vás pětkrát na jedné stránce vyruší dítě. Provedete, k čemu jste vyzývána, vrátíte se ke čtení a nemusíte se bát ztráty nitě.
Příběh sám o sobě mi přijde dost přitažený za vlasy a dost pochybuju, že by se s tím zas tolik mužů středního věku dokázalo ztotožnit. Všechno se to točí kolem hry s jasnými pravidly, a to plnění odvážných úkolů. Kdo výzvu nesplní, je beznadějným sráčem. Ač je kniha humorná, když se nad ní člověk hlouběji zamyslí, je to taková klasická tragikomedie. Podstata je smutná, postavy jsou nešťastné a se svými životy nespokojené. Proto skrze tyto výzvy hledají nejen ztracený mladický elán a odvahu, ale i svoje vytoužené štěstí.
P.S. Docela by mě zajímalo, jak by svět kolem nás vypadal, kdybychom všichni zkusili jeden den mluvit jen a jen pravdu. Ve vážných situacích, ale i v odpovědích na banální otázky. Myslím, že si to nikdo z nás nedovede vůbec představit. Nelhat. To by bylo rázem kolem nás sráčů...

neděle 7. února 2016

Za vanu veselejší

O koupání dětí jsem toho už napsala dost tady v listopadovém příspěvku. Jakuba koupu pořád v malé vaničce, ve které už to začíná být poněkud stísněné, ale evidentně ho to i tak baví. Nedávno začal radostně kopat a cákat kolem sebe - k naší nesmírné radosti - koupeme totiž v obýváku :) Klára se koupe taky ráda, ale víceméně až od doby, kdy je ve velké vaně - od jejích 8 měsíců, kdy k ní do vany přibyly i všemožné hračky. Teď ji teda docela často jen sprchujeme (hlavně kvůli chladnějším podmínkám a častým nachlazením), ale jednou za čas je potřeba pořádná koupel.

K jejím stávajícím hračkám do vany (gumová zvířátka, vodolepky, pastelky do vany a Yookidoo kouzelný kohoutek) přibyla další zábavná aktivita. Chytání rybiček nesmí chybět v žádné koupelně, zabavíte se celá rodina. Rybářská sada LUDI poslouží jak ve vaně, tak v bazénu, ale klidně ji můžete vzít i na dovolenou k moři. Sada obsahuje plastový rybářský prut s háčkem a 6 pěnových rybiček v atraktivním provedení. Aby se sada dobře uchovávala a přenášela, je v plastovém barelu. Otvory v rybkách jsou dost velké na to, aby si se zaháknutím poradily i malé děti, chce to jen trochu trpělivosti. Chápu, že háček je udělaný kulatý schválně kvůli bezpečnosti, ale myslím, že kuličky na konci mohly být drobnější, což by chytání ještě trochu usnadnilo.



A aby naše koupelnová výbava byla kompletní, pořídila jsem konečně koupací kšilt Clippasafe. Klára má totiž problém nechat si umýt vlásky. Tento pěnový kšilt v univerzální velikosti je ideální pro děti, které se bojí, že jim při mydlení vlasů poteče voda do obličeje a očí. Na hlavu jednoduše navléknete, pěna dobře přilne a už nehrozí žádné nepříjemnosti. Tato vychytávka u nás opravdu zabrala a je praktičtější než srolovaný ručník na čele. Co doporučuju, je navlékat kšilt až na namokřené vlasy, když jsme to zkoušeli na suché, měla jsem pocit, že jí je trhám :( Pokud máte doma podobný problém, tento kšilt rozhodně doporučuju.


pátek 5. února 2016

Sranda ve dvou

Začíná to být doma vážně zábavné. Většinou. Jde vidět, jak Jakub hltá každý Klářin krok, každý pohyb, každý její počin. Furt ji hledá očima. A co si budeme namlouvat, Kláru je dost slyšet, takže se otáčí za každým jejím skřekem. A taky jde vidět, že Klára je šťastná, že má konečně dobrého parťáka na lumpárny. Baví je to spolu a Klárka znovu objevila kouzlo starých a dávno zapomenutých hraček. Zkoumá všechna miminkovská chrastítka a kousátka, ukazuje je Jakubovi, hraje si s ním na hrací dece. Kuba jí zase okusuje žirafu z Lega a dřevěnou mrkev z kuchyňky. Čteme si spolu knížky, Klárka ho často lechtá, houpe ho na lehátku (jak jste mohli vidět na videu na nešem Facebooku), zpívá mu a občas i něco zatančí. A tak. Den co den.





Pro ty, které zajímá, jakou máme hrací deku, pořídila jsem švýcarskou hrací dečku Oops. Motiv města mi přišel milý, netradiční a nijak extra přeplácaný. Na obloucích jsou poutka, na které jdou zavěsit hračky, k dece jsou dodávány celkem 4 závěsné hračky - 3 zvířata a 1 zrcátko. I na samotné podložce jsou dvě zrcátka a další zábavné prvky, které děti baví a rozvíjí. Psovi šustí ucho, pod želvím krunýřem je schované malé zrcátko, kočce píská ocásek, auto i letadlo se pohybují po provázku. Je super.

čtvrtek 4. února 2016

Knižní výzva

Po delší době zase konečně čtu. Čtu knížku. Opravdickou a papírovou. Normální beletrii. Žádnou psychologii dítěte, ani vývoj dítěte v prvních třech letech života, ani návody na úspěšné uspávání dětí. Knížka hezky voní. Pořád mi někdo vytahuje záložku a já pořád hledám, kde jsem skončila. Těším se, až se potom podělím na blogu. Tipů na dobré počtení není nikdy dost. Mám totiž takový závazek. Minimálně jedna knížka za měsíc s recenzí pro vás. Navíc bych chtěla trošku pestřejší čtení, nejen ty moje severské úchylárny. A na oplátku čekám tipy na dobré knihy zase od vás. Knižní výzva je tady!