čtvrtek 31. srpna 2017

Klára a Jakub / Posedmnácté

Jsem jedináček. Hodně velkou část dětství mi dělal bráchu o pár let mladší bratranec Jakub. Trávili jsme spolu hromadu času, lezli jsme spolu po stromech, házeli jabka po sousedech, hrávali na ulici do noci na schovku. V bouřce jsme si přes stůl přehazovali deku a zalézali s německým katalogem Quelle, odkud jsme si z každé stránky vybírali, co bychom chtěli mít. On si půjčoval moje barbíny, já jeho indiány. Pár let jsme byli nerozluční. Pak se to začalo vytrácet, každý jsme si našli jiné kamarády, jiné zájmy. Dnes si na dálku zamáváme, když přijedu k našim, a náhodou ho někde zahlídnu. Pro mě to bylo krásné dětství a Kuba byl super "brácha". Nebyl ale brácha opravdický, nebydleli jsme spolu, nesdíleli jsme jeden pokoj, nezažívali jsme stejnou výchovu. Nikdy proto nemůžu úplně dobře pochopit sourozenecký vztah. Nevím, jak silná může být sourozenecká láska ani jak bolestná může být sourozenecká rivalita. Nedokážu se vžít do kůže Jakuba a Kláry, nemůžu srovnávat.

středa 30. srpna 2017

Důležité momenty / Klára jde do školky

A je to tady. Nevím, jestli se na tento milník dokáže matka nějak dopředu připravit. Já se připravená necítím. Celkem nečekaně nám vyšla pro Klárku Montessori školka, o kterou jsme hodně usilovali, kde ale vůbec nemělo být volné místo. Nakonec se jedno nečekaně uvolnilo a školka si vybrala právě nás. Tohle beru jako znamení. Vím, že tady bude o Kláru dobře postaráno. Nejsem si jistá, jak to bude probíhat, vzhledem k povaze své dcery tuším, že minimálně začátky nebudou jednoduché. Ale udělám všechno pro to, aby byla Klárka spokojená. A hlavně šťastná. Taky se budu muset trochu sebrat já, protože mi končí jedno období. Období, kdy jsem s Klárkou doma. Kdy se vedle ní probouzím, kdy mi během vzácných 5 minut ráno dovolí se s ní pomazlit, kdy poslouchám její a Kubíkovo šťastné povídání, kdy se několikrát během dopoledne vztekne, kdy mi pochválí oběd a kdy tvrdě protestuje s odpoledním spánkem. Končí mi tohle vzácné období, období nepřetržité péče, láskyplné období s mojí holčičkou. Jsem nostalgická, patetická a asi i trochu trapná, mnozí z vás mi neporozumí, ale já to tak cítím. Na druhou stranu vím, že Klára ten pravidelný kolektiv potřebuje, a že Montessori pro ni bude zdravým a respektujícím prostředím.

pondělí 28. srpna 2017

Boty na terasu, zahradu a k vodě, které děti milují

Víte, že mé děti nosí barefoot boty. Na tom se nic nemění. Ale. Přece jen jsou určité druhy bot, které mají děcka v botníku, a které nálepku barefoot nemají. Jedná se buďto o boty velmi sezónní nebo nějakým způsobem úzce zaměřené. Tak třeba gumáky. Gumáky jsem zatím v barefoot variantě Klárce ani Jakubovi nekoupila. Nebo teď zrovna musím Klárce do školky pořídit cvičky na jednu hodinu týdně v tělocvičně a zvažuju, jestli se ty z Decathlonu nebudou klouzat. A co teprve nepromokavé sněhule. Vždycky ale dbám na to, aby dané boty splnily aspoň dvě ze tří kritérií zdravé boty: nízká hmotnost, co největší ohebnost a dostatečná šířka v oblasti prstů. I proto mají Klárka s Kubíkem svoje Coqui. Za nás jsou tyto nazouváky ideální obuví na balkón, k bazénu, nebo k babičkám na zahradu.

sobota 26. srpna 2017

Slovinsko / 5 dní s dětmi v Triglavském národním parku

Tak dlouho jsme vymýšleli, kam ještě zaletíme na pozdní letní dovolenou, až jsme skončili zase na horách. A zase na Balkáně. Ve hře toho bylo tolik. Zvítězilo Slovinsko. Táhne nás to sem. Ještě než se nám narodily děti, jsme už procestovali velkou část Slovinska (Bled, Bohinj, Velika Planina, Predjama a jeskyně Postojna, Lublaň, Piran...). Tentokrát jsme to zapíchli už v Julských Alpách. A z toho, co jsem zatím poznala, je to to nejlepší, co ve Slovinsku navštívit. Vrátili jsme se spokojení, příjemně unavení a nabití tou velikánskou energií. A taky trochu rozlítostnění, že to tak pekelně rychle uteklo.

středa 23. srpna 2017

Knižní výzva / Paganiniho smlouva

Titul: Paganiniho smlouva (Paganinikontraktet)
Autor: Lars Kepler
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání originálu: 2010
Počet stran: 560

Anotace

Jedné letní noci je na palubě opuštěné lodi ve stockholmském zálivu nalezeno mrtvé tělo. Plíce ženy jsou plné slané vody, ale stopy po ní nezůstaly ani na oblečení ani na těle. „Utopila se,“ prohlásí lékař. „Utopila?“ Lékař přikývne a usměje se: „Utopila se přímo na palubě plující lodi.“ „Asi ji někdo uviděl ve vodě a vytáhl ji nahoru.“ „Kdyby to bylo tak jednoduché, vůbec bych nemarnil váš čas…“ Dalšího dne je ve svém bytě nalezen mrtvý muž. Houpe se v oprátce uvázané na háku ve stropě, na kterém běžně visí lustr. Jak se to stalo? Strop je vysoký a v místnosti není jediný kus nábytku, na který by muž mohl vylézt. Ale detektiv Joona Linna je stejně přesvědčen, že šlo o sebevraždu. Samozřejmě že má pravdu. Muž spáchal záhadnou sebevraždu, ale i to je pouze předehra k závratně rychlému a nebezpečnému běhu událostí.

středa 16. srpna 2017

23. měsíc s Jakubem

Už skoro dva roky píšu Jakoubkův deníček. Tak moc osobní je můj blog. Je plný emocí, zážitků, detailů z našeho života. Pomalu se připravujeme na narozeniny, které děti společně oslaví v půlce září. Schraňuju pro vás dárkovou inspiraci, nakupuju, distribuuju po rodině. Takže se brzy těšte na tipy pro dvouleťáka (jasně, budou tipy i pro čtyřleté).

pondělí 14. srpna 2017

Cestování s dětmi / Únava a nevolnost v autě

Máme štěstí a doufám, že se nás bude držet. V autě nikdo nezvracíme. Děti asi vycítily, že jsme cestovatelská rodina, a nechtějí prudit víc, než je zdrávo. Jezdíme často, už jen to, že babičky máme daleko. Dětem nevadí při jízdě nic, ani když se dívají na pohádku, ani když si prohlíží knížky. Já sice občas pocítím lehký náznak nevolnosti, což v praxi znamená jednu z těchto tří možností: buď jsem těhotná, nebo mám nedostatek cukru v krvi, nebo jsme v dosti náročném terénu jako jsou horské serpentýny. Většinou to spraví kousek čokolády :) Co teda dělat, aby bylo cestování autem co nejpříjemnější?

pátek 11. srpna 2017

Časopis pro děti / Ben Já Mína

Jsme spíš knížkoví, s časopisy pro děti se teprve hledáme. Mně kdysi dávno máma z práce nosívala Čtyřlístek a já tu pravidelnost milovala. Klára si občas v knihovně nějaké časopisy prohlíží a já na začátku roku trochu unáhleně předplatila Raketu. Ač je skvělá, nemyslím si, že do ní moje děti už dospěly. Takže na ně čeká ve skříni pár výtisků tohoto unikátního a bezreklamového pokladu. Na začátku léta se mi do rukou dostal recenzní výtisk nového časopisu pro předškolní děti s názvem Ben Já Mína. Časopis vydává Junák - český skaut. Já ke skautu žádný osobní vztah nemám, takže jsem se na časopis podívala zcela nezaujatě. A líbí se mi moc - hlavně díky krásným ilustracím a taky proto, že ho zvládnou i menší děti.

středa 9. srpna 2017

Knihy pro děti / Domov

Umění já nerozumím. Nechápu proč se zrovna to či ono proslavilo a proč umění stojí tolik peněz. Nijak to nezpochybňuju, ale vždycky přemýšlím, proč zrovna tahle jedna kytice slunečnic patří k nejslavnějším obrazům světa. Nerozpoznám styly ani autory. Ok, poznám da Vinciho Monu Lisu a Poslední večeři, zmíněné Slunečnice Van Gogha a taky Munchův Výkřik. Nedokážu o slavných obrazech mluvit, nepoznám techniku ani neocením práci se světlem, ale dokážu u nich stát a přemýšlet. Uklidňují mě. Ani nevím, proč to vlastně nedělám častěji. Já a umění? Je to jednoduché - líbí nebo nelíbí. Mám ráda, když mě něco donutí přemýšlet (nejen na mateřské). Ve všem musím najít smysl. Musí to na mě něčím dýchnout. Pak se cítím spokojená. Máme doma pár dětských knížek, které bych směle nazvala uměním. Rozhodně je to knížka Domov, která vyšla letos v nakladatelství 65. pole, a kterou jsem si zamilovala v knihkupectví na první pohled.

úterý 8. srpna 2017

Spousta z vás mě zná. Někteří líp, jiní hůř, někteří jste mí kamarádi už dlouho, s jinýma jsem se v životě neviděla. Ale myslím, že nikdo z vás mě nezná úplně dobře. Protože já jsem tak trochu introvert. Mám lidi ráda, ale nejlíp je mi stejně s Chlupáčem. A s dětma teda. Ideální den? Někde v horách, kde nepotkáme živáčka. Hrozně ráda chodím sama do kavárny. Jsem kozoroh, ale já těmto věcem moc nerozumím. Když se mě někdo zeptá na znamení, dost se bojím, co dostanu za ortel. Je mi 34 let a posledních pár let mám problém to vůbec spočítat. Mám potíže s rozhodováním. Ve své podstatě jsem stydlivá. Jsem hrozný puntičkář a systematik. A jmenuju se Jana. Stejně jako moje máma.

neděle 6. srpna 2017

Nejměkčí barefoot sandálky Tikki Shoes

Jakubovi nějak podivně a hlavně rychle skáče noha teď v létě. Naivně jsem si myslela, že letošní léto Kuba přežije v bazárkových Nike Sunray Protect (nechala jsem se trošku zlákat davy a popravdě moc nechápu, co na nich všichni vidí, už bych je znovu nepořídila). Vyrostl z nich na dovolené. Tak jsem vybírala a zvažovala, co bude nejlepší. Na základě dobré zkušenosti u Klárky jsem se rozhodla, že i Kubíčkovi koupím sandálky Tikki Shoes. Jsou to snad ty nejměkčí boty, co znám. Rolování nikdy nebylo jednodušší :) A z obchodů bohužel mizí před očima.

čtvrtek 3. srpna 2017

Baby Essentials / Osuška Lodger Bubbler

Srpen nás přivítal tropy a proto je pořád ideální čas na různé letní vychytávky. Když se řekne léto, automaticky mi to v hlavě secvakne a vybaví se mi voda. Vždycky jsem byla koupákové dítě a vlastně mi to vydrželo dodnes. Zdá se, že děti zdědily tyto moje geny, a půjdou v mých stopách. Klára s Jakubem toho k vodě moc nepotřebují - plavky, osušku a jídlo. Jim by vlastně možná stačilo jen to jídlo :) Všechno už jsem trochu nakousla v posledním "dovolenkovém" příspěvku. Osušky od Lodgera si ale zaslouží mnohem větší pozornost, ostatně jako každý jejich produkt. A že jich už doma máme...

úterý 1. srpna 2017

Knižní výzva / Ten, kdo stojí v koutě

Titul: Ten, kdo stojí v koutě (The Perks of Being a Wallflower)
Autor: Stephen Chbosky
Nakladatelství: Brio
Rok prvního vydání originálu: 1999
Počet stran: 214
Seženete v internetovém knihkupectví Martinus.cz

Anotace

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.