sobota 29. června 2019

Prstové barefoot boty Vibram Fivefingers VI-B

Postoupila jsem na vyšší level barefoot. Aspoň já to pocitově vnímám jako obrovský milník. Když jsem ještě pracovala u ajťáků (rozuměj v životě "před nimi"), neměla jsem o nějakém barefoot ani tucha. Jen si pamatuju, že pár kluků běhalo po openspacu v ne moc hezkých prstových botách. Vozili si je tenkrát ze služebek v US. Uplynulo šest let a v jedněch takových si to běhám sama. Od brzkého jara mi dělají společnost Vibram Fivefingers VI-B. A jaké jsou? Jedním slovem úžasné.
 

středa 26. června 2019

Miminko / První dětské nádobí

Už kolem čtvrtého měsíce jsem se začala hlavně duševně připravovat na první příkrmy. Matěj je sice hojně kojen (podle pediatra víc než je zdrávo), ale já se vždycky na období této velké změny těším. Nese s sebou velká očekávání, jestli teda začne líp spát. Prd. Nezačne. Nebo teda aspoň u nás tohle nefunguje, ani u jednoho žádná kaše k lepšímu spánku nevedla. Zatímco Klára byla super jedlík, Jakub byl absolutní nejedlík. A Matěj? Dělá mi radost. Začátky byly velmi opatrné. Ale já byla trpělivá. A trpělivost se tady opravdu vyplácí. Někdy pomůže dát pár dní pauzu. A je fajn být nadšená z každé snězené lžičky. Prakticky od začátku mu vyloženě jedou doma připravované masovo-zeleninové příkrmy, naopak kupované mi v Tatrách razantně odmítl. To znamená jediné, budu vařit i na dovolených. Jupijej. Má rád bílý jogurt a večer si dá trochu kašičky, zatím jsem střídala značky i typy, zdá se, že nemá vyhraněné preference. Pomalu začíná přijímat kousky pečiva a křupky, dnes mě potěšil, když si dal poprvé pár lžiček domácí ovocné přesnídávky, které mi babička z vlastní zahrádky statečně zavařuje. Miluje banán, meruňku, dužinu z hroznů, ožužlává hrušky, jablíčka, okurek i papriku. Jsem velice vděčná oběma našim rodičům, že nás hojně zásobují domácí bio zeleninou a ovocem. Je velká úleva (a tím nemyslím jen tu finanční) nemuset všechno kupovat.

pondělí 24. června 2019

Knihy pro děti / Jak vyzrát na pavouky

Bojím se pavouků. Velkých i malých. Iracionální strach si s sebou nesu už z dětství a do dneška jsou pavouci něco, co doma nedokážu překousnout, a něco, co mi dokáže zkazit celkový dojem z dovolené. Bohužel. Snažím se seč můžu, abych svůj strach nepřenášela na děti, nevím však, do jaké míry se mi to daří. Když před dvěma týdny Chlupáč odjel na služebku na druhý konec světa, objevili jsme na stropě v obýváku s Jakoubkem dost velkou nohatou potvoru. A Kubík prý, co s tím jako udělám. No co, já nic. Psala jsem i Chlupáčovi, že se bude muset vrátit, že to sama nezvládnu. Naštěstí to zachránila moje mamka, která za námi přijela na prázdniny. Ona mě totiž vždycky před pavouky zachraňovala. Na základě tohoto zážitku jsem si vzpomněla na své železné zásoby čtiva ve skříni a vytáhla jsem novou knížku s všeříkajícím názvem Jak vyzrát na pavouky, která vyšla už v roce 2015 v nakladatelství Portál.

pátek 21. června 2019

Chytrá hra / Rychlý jako rys & Giveaway

Postřehovky jsou super. Jsou bezva v tom, že nevytváří zásadní věkové bariéry. Máme doma sice už jednu menší cestovní verzi na trénování postřehu, když jsem ale dostala nabídku k testování přímo obří společenské hry Rychlý jako rys španělské značky Educa, nemusela jsem dlouho váhat. V Agátině světě totiž vědí, že doma s dětmi hry hrajeme často a velice rádi, tak se mi naprosto trefili do vkusu. Ačkoliv je na hře uvedeno 6+, nemusíte se jí bát ani s mladšími dětmi. My ji nejprve vyzkoušeli s Jakoubkem (necelé 4) a rozhodně jsme se pobavili. Samozřejmě nemůžu soutěžit na rychlost s tříleťákem, ale  fantazii se meze nekladou. Můžete si vymyslet svá vlastní rodinná pravidla.

čtvrtek 20. června 2019

DIY / Upcyklovaný džínový věnec v letním duchu

Pořád nám visel na dveřích zajíc. Sice to nebyl vyloženě velikonoční věnec, ale už to začínalo smrdět trapností. Mladí zajíčci už totiž dávno odhopkali někam do lesa a bylo na čase trochu se hnout i u nás doma. Mezitím zimu vystřídalo léto, takže zadání bylo jasné. Letní věnec. Jednoduchý na výrobu, materiál i na vzhled. Minimalismus k létu patří. Léto rovná se modrá. Tak jsem přemýšlela, jakou stuhou obmotám polystyrenový korpus, až mě napadlo mrknout do skříně. U jedněch oblíbených riflí jsem si všimla začínající trhliny na zadku. Tak odvážná zase nejsem. A tu se zrodil nápad, recyklovat, teda upcyklovat moje milované džíny. Bylo to vlastně raz dva a spokojenost veliká. Navíc jsem šikovně využila něco, co bych jinak vyhodila do koše.

středa 19. června 2019

Pozvánka / Wannado Festival Tour 2019

Kroužky. To je věčné téma. Mají mít malé děti kroužky? Nebo si mají užívat volnost pohybu někde na hřišti? Smysluplná výplň volného času nebo otrokařina pro celou rodinu? Nejsem zastáncem toho, cpát malé děti (cca do 6 let) do nějakých specializovaných sportovních kroužků. Nemám žádné nesplněné ambice, které bych si potřebovala hojit na svých dětech. Ale! Moje děti nejsou žádné knedle a hýbou se hodně. No, teď v létě trochu knedle jsou :/ Co jsem vyhodnotila jako nejvíc přínosný kroužek pro děti zhruba od 2 do 6 let, je Sokol. Pro někoho přežitek, pro nás nejlepší možný výběr. I fyzioterapeuti doporučují pro tyto malé děti hlavně všestrannost. Kotrmelce, skákání na jedné noze, házení, běhání, šplhání a zdolávání překážek. Pokud by vám Sokol nevoněl, určitě najdete i podobně laděnou aktivitu v modernějším (a nákladnějším) duchu. Klárka bude mít v září 6. Do Sokola chodí už čtvrtým rokem a přestává ji bavit. Začíná se jasně profilovat, teď se na workoutovém hřišti sama naučila výmyk. Dá jich klidně deset za sebou, v jakékoliv výšce a klidně třeba i na laně. Takže je jasné, že zvažujeme gymnastiku (ale i atletiku). Nejspíš na podzim vyzkoušíme oboje a Klárka se sama rozhodne. Hlavně ve velkých městech je sportovních oddílů nespočet. Pokud nevíte, jaké jsou vůbec možnosti, nebo chcete zjistit, co bude vašemu dítěti sedět, určitě nevynechejte Wannado Festival Tour 2019.
 

pondělí 17. června 2019

Matěj / 8. měsíc s třeťátkem

Matěj v osmém měsíci získal rychlost, dva zuby a šestou nemoc. Byl to plodný měsíc, doufám teda, že ne doslovně :) Rychlý skok z "jarní zimy" do "jarního léta" celkem prožíval, horka ho poměrně zmáhala, hlavně ta první, než si na ně trochu zvykl. Musel si zvyknout, že máme v bytě hic, že máme i dva balkony, na které jde umístit bazén, musel si zvyknout, že v šátku a v nosítku se oba potíme podstatně víc než v kočárku, musel si zvyknout na to, že pot nepříjemně kouše. Ale konečně jsme do kočárku přibalili piknikovou deku a Matějek může ochutnávat nejrůznější přírodniny. Trávu rád nemá vůbec, když se ho nějaké stéblo nedejbože dotkne, řve. Mohl také konečně vystrčit faldíky na vzduch a pokořit bodyčko s krátkými rukávy.

pátek 14. června 2019

Dinosauři / Aktivity s modely dinosaurů Vol.1 & Slevový kód

Slibovala jsem nějaký šikovný soupis aktivit s dinosaury. Když je totiž vaše dítě miluje, dřív nebo později vás začne nudit jen prachobyčejné hraní, lovení a hledání potravy. Jakub si dlouho vystačil sám, ale pak mě do svých her začal přibírat a já jsem chtěla přijít na to, jak naše hry s modely zvířat obohatit. Aby byl Jakoubek spokojený a já měla pocit, že děláme i něco kapku užitečného. Tak jsem koupila knížky, pracovní listy, samolepkové úkoly, Černého Petra i karty ve stylu vojny, puzzle, apod. Někdy vám to tady ukážu. Dnes jsme počítali všechny modely dinosaurů, co máme doma. Máme jich prosím 43. Asi 15 velkých a zbytek malých. Na obranu svých dětí musím říct, že jakékoliv modely zvířat u nás frčí a spolu s legem je to jedna z nejoblíbenějších aktivit. Ve velké krabici máme modely obyčejné, za pár kaček z místního hračkářství, ale z velké části ty kvalitní a realistické. V poslední době jsem se uchýlila ke značce Safari Ltd. Ručně malované figurky, miniatury a vzdělávací pomůcky tohoto amerického výrobce jsem poznala nejprve v našem Montessori centru. Životní cykly, různé přiřazovací série, třísložkové karty... A tak jsem je začala kupovat i domů. Není to levná záležitost, ale je to prakticky nezničitelná hračka, která zůstane klidně k dispozici dalším generacím. Kdysi jsem tady na blogu v článku o knize Mapy dávala volně ke stažení poznávací karty zvířat. Nedávno jsem karty ještě rozšiřovala o nové přírůstky, tak můžete stahovat tady.

pondělí 10. června 2019

To budou zuby...

Přísahala jsem na holý pupek, že se třetím dítětem nebudu všechny protivnosti, nespánky a divoké kousání čehokoliv svádět na růst prvního zubu. U Kláry jsem si totiž byla jistá, že jí první jednička roste už ve dvou měsících, jak byla přes den uplakaná a v noci neuspatelná. A víte, kdy ji narostl? V deseti měsících prosím. Jakub? Když začal ve třech měsících blbě spát a budíval se po dvou hodinách, bylo vymalováno. Zuby. Jasně, co jiného. Tak ne, první vylezl v devíti měsících. Zařekla jsem se, že Matěj mě nedostane. Ani náhodou. Zatvrdila jsem se, že budu dělat, jakoby žádné zuby ani neexistovaly. Ani na ně nepomyslím. Nebudu mu cpát každý den lžičku do pusy a načumovat tam s baterkou. Ani homeopatiky se tentokrát nebudu zásobovat. Ale ty jantarový korálky mu pro jistotu koupím už před narozením, jo?

sobota 8. června 2019

Chytrá hračka / Barevné autobusy TAYO & Giveaway

I když bych si to někdy přála, rozhodně u nás doma nenajdete jen vzdělávací hračky a hry. Myslím, že ty u nás sice převažují, nicméně nebudu vám nic nalhávat. Hlavně Kubíka musím ke každé edukativní aktivitě dost přemlouvat. On si chce prostě hrát. Jednoduše, po svém, klidně celý den. Neměla bych to řešit? Někam to posouvat? Vždyť Klárka v jeho věku už pokořila těžké levely u Červené Karkulky. Puzzle si sama vytahovala ze skříně. Navlékala, provlékala, stavěla. Ale protože vím, že každé moje dítě je absolutní unikát, se svými možnostmi, schopnostmi a zájmy, nechávám Kubíka lozit po kolenech na zemi, nechávám ho bojovat s dinosaury a nechávám ho vymýšlet zapeklité a často dost absurdní dopravní situace. Když se mi začátkem roku ozvala paní, že začala z Jižní Korey dovážet roztomilé autobusy TAYO, a jestli bychom je doma nevyzkoušeli, nemusela jsem dlouho váhat. Autobusy a jiná vozítka této korejské značky jsou totiž tak moc hezké, že se do nich Klárka s Kubíkem hned zamilovali.

středa 5. června 2019

Když respektující výchova lítá oknem

Snažím se. Ušla jsem kus cesty. Pořád se zlepšuju. Někdy jsem na sebe vyloženě hrdá, jak jsem to v té či oné situaci skoulela. Snažím se jít příkladem. Neplýtvám příkazy a zákazy. Dávám lásku a pochopení i v takových situacích, kdy by jiní trhali dítě v zubech. Nepopírám jejich pocity. Nezlehčuju. Nesrovnávám. Nevnucuju. Objímám. Vedu. Zhluboka dýchám... A pak to stejně občas rupne. A já křičím. A já vyhrožuju. A já se nechovám hezky. Rozhodně ne láskyplně a s respektem k té malé nepochopené duši. A nejradši bych je v těch zubech roztrhala taky.
 

úterý 4. června 2019

Knižní výzva / Říkala si o to

Titul: Říkala si o to (Asking for it)
Autor: Louise O'Neill
Nakladatelství: Bookmedia
Rok prvního vydání originálu: 2015
Počet stran: 248
 
Anotace
 
Emmu O'Donovanovou nikdy nenapadlo, že by se její život mohl tak nenávratně změnit. Ze dnů plných slunce se staly bezútěšné hodiny strávené mezi zdmi jednoho domu. Myslela si, že ji čeká skvělá budoucnost. Jednoho rána se ale vzbudí na trávníku před svým domem. Nepamatuje si, co se stalo, nepamatuje si, jak se tam dostala. Všichni ostatní ale ano. Všichni o Emmě mluví, všichni k tomu mají co říct. Nikdo už nevnímá, že za dívkou, která byla nejprve označována za couru a poté za objekt znásilnění, je pořád lidská bytost, která vše cítí.
Kam až můžou zajít důsledky jedné události? Říkala si o to, když na večírku pila alkohol? Říkala si o to, když si oblékla provokativní šaty? Nebo je to jen dnešní pokřivené vidění světa, kde se to prostě "takhle stává"?
 

sobota 1. června 2019

Audiokniha / Dny opuštění

Titul: Dny opuštění (I giorni dell‘ abbandono)
Autor: Elena Ferrante
Interpret:  Lucie Žáčková
Délka poslechu: 8 hodin 0 minut
Seženete na Audiotéce
 
Anotace
 
„Jednoho dubnového odpoledne, sotva pár minut po obědě, mi manžel oznámil, že mě opouští.“ Příběh ženy, které se v jediném okamžiku převrátí život naruby. Do té doby žila osmatřicetiletá Olga, matka dvou dětí, poklidným životem ženy v domácnosti, která vše podřizuje potřebám manžela a rodiny. Zpočátku nedokáže uvěřit, že by nastalá změna mohla být nevratnou, že by se její muž domů už nikdy nevrátil. V okamžiku, kdy je nucena tuto skutečnost přijmout jako fakt, se v ní spustí obranné mechanismy. Reakce je překvapivá i pro ni samotnou: dosud klidná, vlídná a chápající Olga v sobě najednou odhaluje temné, odpudivé stránky, o kterých do té doby neměla ani tušení a které v sobě přes veškerou snahu nedokáže potlačit. Prožívá sarkastické období, chová se obscénně, pohrdá sama sebou, svým intelektem i vlastním tělem. Vulgaritu vzápětí střídá apatie, Olga se propadá do stavů netečnosti, i ty nejobyčejnější úkony pro ni představují nepřekonatelné bariéry, neřešitelné situace. Až nečekaná smrt psa a touha uchránit děti od bolestných, traumatických zážitků donutí Olgu se znovu vzchopit, najít opět pevnou půdu pod nohama a čelit osudu s hrdostí a odhodláním.