pondělí 30. listopadu 2015

Uchovávání vzpomínek

Ač to zní jako hrozné klišé, je to pravda. Až s dětmi vidím, jak čas letí. Chci si zapamatovat každý den, každou minutu, každý milník, každý důležitý okamžik. Nechci na nic z toho zapomenout, i když vím, že to není možné. Děsí mě to. Děsí mě, že už teď si nepamatuju některé věci, jak to třeba bylo s Klárkou ze začátku, když byla miminko.

Ještěže existuje spousta možností, jak si všechny důležité chvíle uchovat. Když už ne v naší paměti, tak někde, kde to vždycky rychle a spolehlivě najdete.

Já mám kromě stovek zálohovaných fotek v elektronické podobě pro každé své dítě i jedno klasické papírové fotoalbum, kam si jednou za čas nechávám vyvolat ty nejzásadnější fotky - porod, narozeniny, první krůčky, dovolené, prázdniny u babiček apod. Hrozně dlouho jsem se k tomuto kroku nemohla dokopat, ale teď v létě jsem si řekla, že už fakt musím. Tady tu papírovou klasiku já mám nejradši, ke každé fotce píšu i krátký popisek se zaznačením místa a data. Věřím, že to pro děti bude jednou hodnotná památka.


Určitě znáte takové ty knihy "první rok naší holčičky", kde jsou předpřipravené texty a místa na fotografie. Nikdy jsem nebyla příznivcem těchto alb, ale pro obě děti jsme je dostali jako dárek, tak jsem jim tyto deníčky začala vést. Dost mi na nich vadí, že na některé věci nedokážu úplně odpovědět, některé stránky zůstanou navždy prázdné (např. informace o křtu), některé "kolonky" mi tam naopak schází. Ale Klára už má tu svoji kompletní i s fotkami (měla ji do 1 roku) a vypadá to dobře. Některé milníky tam zapisuju stále na každé volné místo, které ještě najdu - poprvé ve školce, poprvé ve svém pokojíku... Pro Jakuba mám deníček na 5 let, tak jsem zvědavá, jak nám to půjde :)


Pro obě děti jsem si na Fleru pořídila dřevěnou bedýnku na vzpomínky. A postupně plním tím, co mi přijde důležité a k čemu máme zvláštní vztah. Takže kromě náramků z porodnice, fotek z ultrazvuků, blahopřání k narození miminek, tam máme třeba Klárčiny letní šatičky, které ji Chlupáč přivezl z New Yorku a ve kterých jí to moc slušelo, první dudlíky, svíčku z narozeninového dortu... Jednou tam třeba bude i ustřižený pramínek vlasů nebo první vypadený zub :) Truhlička je hladce opracovaná, nenalakovaná, mám v plánu ji s dětmi dozdobit, pomalovat, až na to budou mít ten správný věk.


A v neposlední řadě chci zmínit oblíbené fotoknihy. Ty si sice neděláme pro nás, ale obdarováváme jimi prarodiče (případně praprarodiče). Už od nás dostali svatební album, Klárčiny první měsíce života a určitě něco bude i od Jakuba :) Dříve jsem využívala nejznámějšího dodavatele na trhu, vadilo mi ale, že se musí stahovat do počítače objemná aplikace. Nyní jsem dostala nabídku vyzkoušet si tvorbu fotoknihy od české firmy Reptisk. Největší výhodu vidím v jednoduché online aplikaci - nic si nemusím stahovat, fotky nahraju z disku poměrně rychle (jako třeba do alba na Facebook), po registraci a následném přihlášení mi tam dokonce zůstanou uložené, takže se můžu k práci kdykoliv vrátit. Pro někoho výhoda, pro jiného nevýhoda, může být celková jednoduchost až strohost - na výběr máte pouze ze dvou formátů (Standard 19x19 cm za 499,- nebo Premium 23x23 cm za 599,-), dvou barevných provedení (černá nebo bílá). Minimální počet stran je 40. Každou stránku (kromě titulní) si můžete rozvrhnout dle nabízeného layoutu, fotky můžete v rámečku posouvat, zoomovat, otáčet. Přijde mi škoda, že nelze vkládat žádné textové popisky k jednotlivým fotkám, nebo alespoň nadpisy. Jediným editovatelným textem tak je název fotoknihy na titulní straně, v přesně určeném místě, s přesně daným fontem. Mám ráda jednoduchý design, nejsem příznivcem divokých fontů ani žádných "blbůstek" kolem, ale možnost alespoň malé personifikace by neuškodila. Když jsem se o tuto připomínku s tiskárnou podělila, informovali mě, že začátkem roku 2016 se chystá velký upgrade systému a jednotlivých aplikací, tudíž od nového roku bude i tato služba dostupná a knihu si budete moci více přiblížit svým individuálním požadavkům. Super je, že virtuální fotoknihu si u Reptisku můžete udělat zdarma a odkaz poslat třeba svým přátelům. Knihu (40 stran) jsem měla hotovou asi za půl hodiny i s uploadem fotek a včetně samotného objednání. Rychlovka, to na mateřské se dvěma dětmi oceňuju. Pokud by někoho z vás tato možnost zaujala, tady je krátké video s návodem, jak jednoduché to je.
Doručení objednaných fotoknih bylo opravdu rychlé, deklarují do 48 hodin. A výsledek? Kvalita tisku je výborná, samozřejmě v závislosti na kvalitě samotných zdrojových fotografií. Upozorňuju na to, že vazba je měkká, přebal knihy z tlustého křídového papíru o gramáži 350 g. Vnitřní strany jsou také z křídového papíru o gramáži 170 g. Zpracování je kvalitní, lepená vazba o 40 stranách je pevná. Z knihy máme radost a myslím, že není lepšího dárku pro naše blízké.

Titulní strana, jednoduchý design, bílá barva
 
Detail knihy, kvalita tisku je výborná
 
A bonus nakonec. Jestli máte v plánu pořídit sobě nebo někomu z rodiny fotokalendář, Reptisk pro vás připravil krásnou vánoční soutěž. Stačí, když najdete doma 13 fotek, v jednoduché online aplikaci během pár minut připravíte soutěžní kalendář a obešlete své známé, aby vám dali hlas. Pravidla soutěže najdete tady - klik.

sobota 28. listopadu 2015

Knihy pro děti / Co se děje v noci

Před Vánocemi trocha knižní inspirace pro děti. Podařilo se mi sehnat jednu knihu ze série, o které jsem psala příspěvek v říjnu - klik. Jsou to ta úžasná leporela s ilustracemi Simony Dimitri. Bohužel než jsem se k nákupům rozhoupala, zjistila jsem, že tyto knihy jsou pryč, jsou vyprodané a dotisk se neplánuje. Po Česku jich koluje už jen opravdu málo. Byla jsem z toho dost špatná, moc jsem si je pro Kláru (a později pro Jakuba) přála. Budu ještě hledat, možná i v bazárkových.


Leporelo Co se děje v noci mě nezklamalo. Je vážně úžasné, naprosto dokonale propracované. Nejen samotná myšlenka seznámit dítě s nočním životem (pro Kláru je automaticky noc, když se v půl páté odpoledne setmí), že ne všichni v noci spí, že někdo musí upéct chleba, abychom si jej ráno mohli koupit, a že balíky cestují i potmě. A co teprve zvířata, která ve tmě vidí stejně jako my ve dne. Leporelo je plné otevíracích okének, některá jsou jasná, jiná důmyslně ukrytá čekající na objevení, je plné výřezů, které dokreslují více obrázků najednou, skládaček... Věřím, že tato kniha zabaví každé dítě, třeba i to, které čtení jinak moc nevyhledává. Doporučuju!


pátek 27. listopadu 2015

Originální fotodárek pro vaše blízké

Už brzy tady najdete článek o tom, jak se u Zrzky doma uchovávají vzpomínky. Čas letí a s dětmi je každý den jiný, každý den plný neuvěřitelných okamžiků. Abyste na tyto chvíle nezapomněli, je dobré využít k tomu nějakého pomocníka. Fotorámečky, fotoalba, fotoknihy, možností je spousta. No a pokud přemýšlíte, jakým dárkem byste udělali radost babičkám a dědečkům, věřte, že fotky vnoučat jsou jedna z nejlepších voleb.

Ráda bych tímto upozornila na dnešní cenovou akci u partnerské tiskárny Reptisk. Dnes, tj. v pátek 27.11. nabízí mým čtenářkám slevu ve výši 35% na všechny fotokalendáře. Fotokalendář si vytvoříte online během chvilky z vašich fotek a zaručeně tímto dárkem uděláte radost.

čtvrtek 26. listopadu 2015

Chystáme se na advent

Korpus na věnec leží na balkóně, pomeranče a jabka nasušené, zítra koupím tavnou pistoli a připravíme si s Klárou adventní věnec na dveře, svíčkový zatím pokoušet nebudeme, jediná povolená hořící věc doma je čajová svíčka v aroma lampě s eukalyptovým olejem kvůli rýmečkám.

Jak děti usnuly, začala jsem připravovat adventní kalendář. To hlavní mám z loňska - o našem netradičním adventním kalendáři si můžete přečíst tady - klik. Jak jsem v příspěvku psala, letos jsem konečně dokoupila pytlíky na malá překvapení pro Klárku (Jakub ještě musí rok vydržet). Na Fleru jsem objevila přesně takové, jaké jsem si představovala, jednoduché, přírodní, neutrální. Prodejkyně Petra alias Pjocka mi dodala 24 nádherných režných pytlíčků dozdobených ručním tiskem. Vánoční motivy jsou tradiční - hvězda, anděl, ryba, vločka. Ke každému pytlíku je již přišitá bílá stuha, nemusím se tak bát, že je napřesrok už nenajdu. Pytlíčky jsou poměrně malé (10 x 12 cm), ale na drobnosti akorát. Jsou opravdu nádherné, mám z nich radost.


Trošku jsem bojovala s tím, co do nich dát. Nemohlo to být nic velkého a ani nic drahého. Průmyslové sladkosti zatím Klárce nedáváme, tak je to vždycky trochu oříšek. Nakombinovala jsem tedy všechno možné od Duplo zvířátek, rozstříhaného pexesa, bublifuku, jednoduchých montessori aktivit až po ovocné tyčinky. Těším se na Klářinu radost.

úterý 24. listopadu 2015

Klára a povinná výbava na cesty

Tento příspěvek měl být původně o školce, ale to trochu nedopadlo. Klárka byla už pár dní před svými druhými narozeninami poprvé ve školce. Tenkrát o tom často mluvila, vždycky, když jsme potkali venku nějakou školkovou výpravu, říkala, že chce taky. Tak jsme to v září zkusili a šlo to. Až překvapivě jednoduše. Klárka chodila jednou týdně (s malou pauzou kolem mého porodu), jen dopoledne do soukromé školky. Sympatická skupinka asi 10 dětí a dvě učitelky k tomu. Vlastní zahrada. Maximálně 5 minut chůze od bytu. Líbil se mi i denní program, každý den pobyt venku, chvilka zpívání a říkanek, každý den nějaké tvoření. Klára vypadala spokojeně. Teď v listopadu se něco zlomilo a Klára tam už nechce chodit. Plakala, že nechce jít do školky. Nakonec vždycky dobrý, ale mě ty slzy naprosto dostávaly. Myslela jsem, že to bude jen chvilková záležitost, ale dnes to bylo už potřetí a já se rozhodla, že to ještě odložíme. Nemá cenu to lámat na silu přes koleno, jsem doma, mám prostor se o ni starat, tak proč to dělat, když se na to ještě necítí. Přece jen je ještě malá a díkybohu mě ještě ke svému životu nutně potřebuje :)

Nedávno jsem jí (nejen kvůli školce) na Feedo pořídila tento krásný batůžek Skip Hop. Měla jsem jej v oku už dlouho a čekala jsem jen na vhodnou příležitost. Klára chtěla batoh za každou cenu modrý, tak ho dostala, motiv sovy jsem zvolila já, líbil se mi nejvíc. Tento mini batůžek je určený pro nejmenší děti (1-4 roky), je sice malinký (23 cm x 19 cm x 8 cm), ale vejde se tam základní výbava pro dítě do školky, příp. na hřiště nebo někam do kroužku. Nám se tam v pohodě vejde sada náhradního oblečení (spodní prádlo, ponožky, legíny a body), capáčky, svačina a lahvička s pitím (cca 300 ml). Kromě krásného designu z kolekce Zoo oceňuju hlavně "pohodlnost". Na rozdíl od jiného batůžku, co máme doma, padne na dětská záda jako ulitý, má široké polstrované a nastavitelné ramenní popruhy, hezky na zádech sedí, ramenní popruhy jdou navíc přezkou přes hrudník spojit (batoh tak z ramen nesklouzává). Batůžek je jednoduchý, má jen jednu hlavní kapsu na zip, na boku zvenku je ještě síťovaná kapsa třeba na pitíčko. Vevnitř je všitá jmenovka. Super vychytávka hlavně pro úplně nejmenší děti - my už to nevyužijeme - je bezpečnostní popruh alias vodítko na dítě. Tento popruh můžete pomocí karabinky připnout k zadní části batohu a máte jistotu, že vám dítě nevběhne do silnice. Jediná chyba, nebo spíš nedokonalost, kterou výrobci vytýkám, je chybějící reflexní prvek. Podle mě velmi jednoduchá nezbytnost, škoda, že to Skip Hop nikdo neporadil.




K batůžku si Klárka vybrala ještě novou lahvičku s brčkem na vodu, také Skip Hop kolekce Zoo, tentokrát červenou s pandou. Má objem 350 ml a je nádherná. Je to teda plast, ale v tuto chvíli to shledávám jako nejlepší řešení pro malé dítě vzhledem k hmotnosti skleněných nebo nerezových lahví. Má zaklapávací víčko, které spolehlivě chrání brčko před ušpiněním. V balení byla dokonce jedna náhradní slámka. Na lahvičce je ještě krátké poutko na suchý zip, to mi přijde fajn, když chcete pití připevnit třeba k madlu kočárku, aby bylo stále po ruce. Kláře se z něj pije dobře, nemusí vynaložit při sání extra velké úsilí, aby se napila (na rozdíl od jiného podobného pitíčka s brčkem, které máme doma). Zase jediná nevýhoda - není netekoucí, což jsem si neověřila a při prvním vylití na podlahu jsem byla trochu překvapená. Naštěstí je Klára velká a nechá si to vysvětlit, takže s lahvičkou už manipuluje bezpečně. Když je víčko zaklaplé, láhev neteče.


Americkou značku Skip Hop mám moc ráda, výrobky mi přijdou kvalitní, originální a líbí se mi jejich design. Je hezky hravý, vkusně barevný, vůbec ne dětsky kýčovitý. Od Skip Hop máme doma už několik kousků nádobí, boxík na hračky a na Vánoce budou i nějaké hračky - o tom ale samostatný příspěvek.

pátek 20. listopadu 2015

Knihy pro děti / Leporelo O Popelce

Dnes jsem s dětmi ulovila v Levných knihách další krásnou knížku. Jednoduché, malé leporelo O Popelce za 49,-. Zatím jsem ji nikde jinde neviděla. Autor je Petr K. Tychtl, ilustrace Zuzana Vondráčková (její díla už jsem obdivovala v jiných dětských knížkách), vydalo Nakladatelství XYZ.


Zatím moc klasické pohádky nečteme, hlavně proto, že jsou většinou moc dlouhé a texty poměrně složité. Tato Popelka je naopak krásně veršovaná, texty jsou jednoduché a hlavně se mi líbí, jak je ilustrovaná (stylem mi připomíná Andreu Tachezy, což je moje nejoblíbenější ilustrátorka). Škoda, že jsem nenarazila na víc podobně zpracovaných pohádek, brala bych je všechny, i za vyšší cenu :)

pondělí 16. listopadu 2015

2. měsíc s Jakubem

Jakub už není malinké a křehké miminko. Přijde mi, že se za ten měsíc hodně změnil. Pořád se na něj nemůžu vynadívat, v porodnici mi přišli s Klárkou tak stejní a teď mi přijdou tak jiní. Na druhou stranu v mnoha věcech svoji sestru hrdě následuje, třeba ve spánku.

Řekla bych, že se to všechno trochu uklidnilo, pořád se mě všichni ptají, jak to zvládám se dvěma malými dětmi a já všem říkám, že to jde. Mám totiž skvělého muže, který mi pomáhá, co to jde, a hlavně dvě fajn děti. Jasně, Kuba několikrát za den pláče, hlavně když je unavený, někdy pláče i Klárka, hlavně, když něco není po jejím (hezky nám vlítla do období vzdoru), ale rodinná atmosféra se dost stabilizovala. Já jsem většinou poměrně klidná a vyrovnaná, protože přesně takovou mě moje děti potřebují.


Když je Jakub najezený a vyspaný, je víceméně pohodář, pořád se na nás tři směje. Žádný nevinný a cudný úsměv s trochu zdviženými koutky, ale pořádný otevřený chechtavý (a trochu křivý) úsměv. Tím mě naprosto dostává, odzbrojuje a všechny probdělé nekřesťanské hodiny mu ve vteřině odpouštím. Taky si začíná pěkně broukat a říká něco jako "ggg". Nechci si nijak fandit, ale se mnou je mu nejlíp, vždycky vypadá tak šťastný, když mě zmerčí ve svém zorném poli. Rád mě drží za ruku. Rád se se mnou pusinkuje. Klárka se zase ráda pusinkuje s ním :) Pozoruje, co se kolem něj děje, otáčí se za zvuky. Nijak mu nevadí Klářina "hlasitá" povaha. Klára Jakubovi často zpívá, říká mu básničky, ukazuje knížky a své lego výtvory. Houpe ho v lehátku, hraje si s ním na dečce.

Zatím jsem moc hraček z krabice nevytáhla, pořád u nás frčí Lamaze pandí chrastítko a moc se mu líbí černobílý kolotoč nad postýlkou. Od švagrové jsme si půjčili Baby Björn lehátko/houpátko a vytáhla jsem naši krásnou hrací dečku Oops! Taky jsme mu začali pravidelně číst.

Moc nás těší každý malý pokrok, kterého Jakub dosáhne. Ve vertikální poloze drží hlavu už naprosto s přehledem a na bříšku začíná pást koníky. Dává mu to ještě dost zabrat, ale jde do toho s vervou. Asi ví, že to pak bude mnohem větší sranda. Navíc mu poloha na bříšku vyhovuje k odpočinku (těším se, až tak bude moct spávat, teď se to ještě nedoporučuje kvůli SIDS). Začíná se jaksi víc hýbat, když ho položím na deku, za chvíli je trochu jinde, jak sebou mele, tak je schopný sebou někam šoupat :)


Na kontrole u pediatra v šestinedělí byl Jakub chválen ostošest a my se dmuli pýchou. Krásně prý reaguje na podněty, je pevný, silný, on se na ně mezi řečí chechtal a cosi broukal. V šesti týdnech vážil 4650 g a měřil 57 cm. Klára byla ve stejnou dobu přesně o půl kila lehčí. Jakub přitom není nijak oplácaný, ani baculatý, spíš je jaksi celkově velký. Dobře se prostě stravuje a já jsem za to vděčná. S Klárou bylo kojení první čtyři měsíce děsný boj, jsem proto ráda, že Kuba je jiný a že mu šmakuje.

Na nějakou dobu jsem odložila svůj kojící náramek a nechala to být. Neřeším, kdy kojím. Spoléhám na to, že to on ví nejlíp. Kdybyste se mě zeptali, kolikrát denně kojím, neřeknu vám, protože to už nepočítám. Když mám čas a prostor, kojím ho v ložnici v lehu, při tom jsem přečetla už tři knížky a asi deset časáků, taky jsem si při tom blokla krční páteř. Bez ibuprofenu to nebylo nic moc.

Nejlepší nakonec. Nejčastější otázka, kterou snad každá matka dostává. Jak Jakub spí? V noci spí s námi v posteli, postýlku jsme už před nějakou dobou vzdali (i když dnes jsme oddělali bočnici a přirazili k mé posteli, tak to asi vyzkouším). Usíná kolem 9 u prsa. Budí se v průměru dvakrát na kojení (ale ještě před týdnem měl období - asi 5 dní - kdy se budil jen jednou kolem čtvrté ráno). Někdy spí líp, jindy hůř, obecně bych řekla, že to je celkem fajn. Přes den spí jen dvakrát a pokaždé v kočárku, většinou 3 hodiny. Poprvé od 10 do 13 (někdy i dýl), podruhé od 16 do 19. Toto už má celkem pravidelný režim a vyhovuje nám to. Někdy si v průběhu dne zdřímne na chvilku u mě v náručí, šátku nebo lehátku, ale to jsou takové dvacetiminutovky. Zatím není schopný usnout sám, bez naší asistence, ale moc to neřešíme, prostě nás potřebuje. Klára byla stejná a ještě před svými druhými narozeninami se přestěhovala dobrovolně do svého pokojíku a z 90% usíná sama. Vím, že i Jakub se to naučí, až přijde jeho čas.

Zvládli jsme první návštěvy u prarodičů, máme za sebou rýmu u obou dětí, moji a Klářinu střevní virózu, první delší návštěvu obchodů, kontrolu kyčlí. A šestinedělí taky, díkybohu. Dalších pár kilo mám dolů a už jsem hrubě pod váhou před otěhotněním. Pořád jsem nezačala s cvičením.

Klárka nežárlí, chová se k němu krásně, je to často až dojemné. Každou chvíli slyším "Kubi, dej Tájce ruku, Kubi, dej Tájce pusu" (ona si totiž říká Tája). Na druhou stranu hodně se dožaduje mé pozornosti, někdy nemá pochopení, že se jí třeba zrovna nemůžu věnovat, protože kojím. Jindy ale za námi přijde se svým miminkem a taky ho kojí. Je skvělá a já jsem na ni moc pyšná.

Jedna bývalá kolegyně se mě tento týden ptala, jestli si mateřství užívám. Jak bych si to nemohla užívat? Mateřství je nejlepší věc, která mě v životě potkala.

sobota 14. listopadu 2015

Lego love

Nejde to nazvat jinak. Opravdu to tak je. Klárka vždycky (asi jako každé malé dítě) vyžadovala něčí - nejčastěji mou - asistenci při hraní. Nebyla v tom malém procentu dětí, které si dokážou hrát samy. Teď ve dvou letech už je to jinak a několikrát za den se dokáže soustředit na nějakou svoji činnost, hraní si s panenkou, prohlížení knížky, kreslení, stavění kostek. Nejvíc ji ale zaručeně zabaví lego.


První Duplo dostala k minulým Vánocům, to jí bylo cca 15 měsíců, začali jsme s malou sadou, abychom zjistili, co ona na to. Stavěla jsem já a ji moc bavilo mi tyto stavby rozebírat, ne dramaticky bořit, ale cíleně kostku po kostce rozebírat. Asi v 18 měsících už dokázala z kostek něco postavit. A začalo ji to bavit. Tak jsme postupně dokoupili další. V tuto chvíli má 5 sad - Velký domek na hraní, Vláček plný čísel, Moje první farma, Ošetřovatelku v zoo a jeden kreativní malý box. Skladujeme v originálních Lego krabicích, psala jsem o nich tady - klik.


Teď ve dvou letech už to začíná být vášeň. Je to první, k čemu se ráno vrhne po probuzení, nutno říct, že nejde o žádné super kreativní stavby - staví věže a ploty, do mých domků dává doplňky, zvířátka a postavičky, někdy si hraje s těmi zvířaty a panáčky jen tak. Ukazuje všechno Jakubovi a povídá mu "to je kráva, Kubi, to je pes...". Lego je prostě super věc, podporuje jemnou motoriku, kreativitu a představivost. A stmeluje rodinu, protože já se s legem teda taky pěkně vyhraju :)

čtvrtek 12. listopadu 2015

Jakubovo království

... a kdyby tam tak ještě spával, to by bylo něco :)


Každopádně dekorace SEW4HOME plní svůj krásný smysl, lahodí oku a černobílá srdíčka nad postýlkou jsou navíc Jakubovou první a nejoblíbenější zábavou. Už v necelém měsíci na ně dokázal krátce zafixovat svůj pohled, teď ve dvou si to vyloženě užívá, směje se a brouká si k tomu něco tou svou miminkovskou řečí. Něžný mintový mantinel je zatím nejlepší, jaký máme - přesně sedí na naši postýlku a praporky zdobí postýlku zvenku, než najdou svoje místo v pokojíčku.


O významu černobílých hraček a dekorací pro miminka jsem už psala jeden článek - klik. Za nás můžu říct, že to opravdu funguje, tato srdíčka od Hanky ze SEW4HOME a černobílá panda od Lamaze jsou Jakubovy první "hračky". Ostatní zatím nijak moc nevnímá, ač mu Klárka každou vteřinu ukazuje třeba věže z lega, nebo svoje plyšáky.

středa 11. listopadu 2015

Chytrá hračka / Lahůdky od Plan Toys

Tentokrát trojnásobná radost. Dvě hračky pro Jakuba, jedna pro Kláru, těším se z nich zatím jen já a Klára, Jakub ty svoje dostane o něco později, ještě je sám v ruce neudrží (Klára poprvé držela hračku ve svých 2,5 měsících, tak Jakub si musí počkat ještě aspoň do začátku prosince, pokud bude stejně šikovný jak starší sestra).

Jsem vážně šťastná, že Feedo má tak široký sortiment hraček značky Plan Toys, o které jsem už psala třeba tady. Navíc pořád něco přibývá, tak mám stále co objevovat. Mají dřevěné hračky pro všechny věkové kategorie (myslím ty dětské), skládačky a edukativní hračky pro starší, chrastítka pro miminka. Vybere si opravdu každý, navíc hračky jsou ekologické a absolutně zdravotně nezávadné.


Jakub dostane dvě krásná chrastítka/kousátka. Bude to naše dřevěná premiéra, Klára ani jedno dřevěné neměla (nevím proč) a jsem zvědavá, jak to bude Kubovi sedět. Obě dvě jsou určené pro děti od 4 měsíců, my s nimi začneme asi o něco dřív. Jakubovi se zatím líbí nejvíc černobílé hračky, kontrastní barvy jsou pro jeho oči nejlíp rozeznatelné.
 
První chrastítko zaujme čtyřmi barevnými korálky na velmi krátkých provázcích, které vydávají hezký, něžný zvuk, žádná divočina. Pěkně se drží v ruce za zelené kolečko.
 
 
Druhé chrastítko ve tvaru ptáčka, možná bude sloužit víc jako kousátko. Kromě chrastící dvoubarevné kuličky uprostřed nabízí i další podněty - ozdoby na obvodu jsou z různých látek a hezky šustí.
 
 
Klárce jsem vybrala po dlouhém zvažování tuto skládačku - jednoduché puzzle se čtyřmi ročními obdobími. Celá sada obsahuje 12 barevných dílů, každé roční období se skládá ze tří částí - hlava, trup a nohy. Děti nejenže trénují jemnou motoriku při skládání, ale také se naučí rozpoznávat různé etapy roku, různé oblečení, počasí... Baví nás povídat si o dětech na obrázcích, řešíme, proč se na podzim obouvají gumáky a proč v zimě nosíme čepici. Když skládačku otočíte, najdete na zadní straně u každého ročního období jednu reliéfní kresbu - symbol daného období - např. podzim má deštník. Hračka je vhodná pro děti od dvou let, Klára velmi brzy pochopila princip skládání, někdy sice plete zimu s podzimem, ale to je malým dětem dovoleno :)


úterý 10. listopadu 2015

Učíme se doma / Barvy

Jak se Klárka trochu víc rozmluvila (kolem 2. narozenin), začali jsme spolu poznávat barvy. Baví ji učit se něco nového, je zvědavá a pídí se po informacích. Nejčastější otázka dne "mami/tati, co to je?" bude kolem tří let vystřídána ještě zapeklitější otázkou "proč?" a já mám pocit, že už bych si teď měla načítat encyklopedie :)

Barvy už Klárka umí s přehledem, ale stále je to jedna z nejoblíbenějších činností. Barvy si ukazujeme na autech, máme od babičky dvě knížky, které jsou na barvy zaměřené. První z nich je malé leporelo (Moje první kniha - barvy) - super třeba na cesty, každá dvoustrana jedna barva, v každé barvě asi 10 obrázků. Vadí mi v ní ale ilustrace tipu "žluté tričko" nebo "červený hrnec", dítě se podle mě musí učit na jednoznačných obrázcích "žlutý citrón" nebo "červená krev". Druhá knížka (Barevný svět) už má klasické papírové listy a je úžasná. Ke každé barvě je jedna básnička a Klára se z ní naučila svoji první říkanku o šedé myšce (opravdu ji celou skoro přesně řekne). Barvy jsou zde jednoznačné, ilustrace moc hezké. Nevýhodou je klasická vazba, Klárka přece jen nemá ještě dost citu na šetrné otáčení stránek.

 

A chtěla jsem zmínit jednu notoricky známou DIY aktivitu vycházející z montessori principů, pokud s barvami začínáte. Kláru to nějakou chvíli bavilo (jak výroba, tak samotná hra). Potřebujete jen sadu barevných papírů, papírovou krabici od vajíček, lepidlo, nůžky a třeba barevné lego kostky. My jsme teda třídili lego, ale vy můžete třídit třeba dřevěné barevné kostky, nebo si můžete z tvrdého kartonu vystřihnout kolečka, polepit je barevným papírem a roztřiďovat dle barev tato kolečka. Fantazii se meze nekladou. Z barevného papíru vystřihněte kolečko/čtvereček a nalepte na dno krabice, dítě potom přiřazuje barevné předměty do správně barevného "dolíku".

pondělí 9. listopadu 2015

První profi foto ve čtyřech

Máme za sebou první (a troufám si říct, že i poslední) focení v ateliéru. Možná jsem se trochu unáhlila, jak říká Chlupáč, ale já jsem tak strašně moc chtěla profi fotky s malinkatým Jakubem. Když jsme se fotili, byly mu 4 týdny a newborn fotky mě vždycky fascinovaly. Klárku jako miminko jsme si fotit nenechali (a dost mě to mrzí), profi fotky jsme udělali až v nějakých 6 měsících, ale opravdu stály za to. Bylo to na jaro, v parku, všechno rozkvetlé, slunečné, zelené a veselé. Tomu ateliér nikdy konkurovat nemůže. Už teď mám v hlavě podzimní focení plné žlutých a červených listů.

Každopádně jsem ráda, že i tyto fotky máme, jsou jednoduché, nemám ráda ateliérové rekvizity, nechtěla jsem fotky Jakuba v košíku nebo neckách, nechtěla jsem, aby na sobě měl nějaké půjčené kostýmy, apod. Máme sadu asi 20 fotek, které zachycují naše rodinné štěstí a lásku ve čtyřech.





 
 

středa 4. listopadu 2015

O koupání miminka

O koupání dětí jsem chtěla psát příspěvek už dávno, ještě před Jakubem, nějak jsem se k tomu nedostala. Teď je toto téma znovu aktuální s naším miminkem.

Ač většina rodičů koupe denně, spíš kvůli rituálům než kvůli hygieně, my mezi ně nepatříme :) Není to proto, že bychom byli až tak moc přírodní, ani nijak nešetříme na vodě, prostě si myslíme, že denní koupání není pro dětskou pokožku zdravé. Každým koupáním smýváme cenný ochranný film na citlivé dětské kůži, tím ji narušujeme a zbytečně vysušujeme. Proč bychom to tedy měli dělat, že jo. My děti koupeme 2-3x týdně (Klárku 3x, Jakuba 2x) - děti se sklonem k atopickému ekzému by se měly koupat dokonce jen jednou týdně - Klára má od narození tento problém, takže jsme toto téma konzultovali i s několika specialisty. Nepochybuju o tom, že rituály jsou pro malé děti jakýmsi středobodem vesmíru, jistotou uprostřed všeho zmatku kolem, není ale podle mě problém navodit dítěti pocit bezpečí jinými zvyky než jen večerním koupáním. Za rituál se dá považovat i večerní chystání do postele spojené se čtením (oběma dětem od narození čteme), povídání si a zpívání.

Klárku jsme několik prvních měsíců koupali v kyblíku, který nám půjčila kamarádka (díky Gábi). Přes prvotní obavy z manipulace (nemůže se tam prostě nějak potopit??) jsme si na kyblík dobře zvykli a Klárka byla spokojená. Miminka se prý v kyblíku - v omezeném zakulaceném prostoru - cítí jako u mámy v bříšku. Pokud se na to někdo necítí, nebo váhá, na webu je spousta videí, jak na to - taky jsme je sjížděli. Jak jí začal být kyblík těsný, pár měsíců jsme koupali v klasické vaničce a na látkovém lehátku (ještě po mě), myslím, že tak v 9 měsících šla do velké vany, kde je nejspokojenější. Dlouho jsem se koupávala s ní, což mi přišlo nejpraktičtější. Jakub přeskočil kyblík a je od narození koupaný ve vaničce na lehátku a zdá se být taky spokojený, zatím si to ale nijak neužívá, takže je to vždy poměrně rychlá akce.

Teplota vody pro miminko by měla být 36-37°C, staršího kojence a batolata už je fajn trochu otužovat - teplotu vody snižovat. V létě je dobré už trošku větší dítě (cca 1 rok) sprchovat vlažnou vodou. My jsme Klárku otužovali odmala a jde to poznat. Po zkušenostech s Klárou (téměř od narození sklony k atopickému ekzému) jsme vzdali téměř veškerou koupací kosmetiku. Jakuba koupeme zatím pouze ve vodě, bez mýdla, bez šampónu. Kláru jsme kvůli problematické pokožce koupali třičtvrtě roku v "ovesné kaši" (rozvařené ovesné vločky s přídavkem olivového oleje), která pokožku nádherně zvláčnila a promastila. Opravdu na ni měla tato koupel nejlepší vliv. Pak jsme začali používat olejovou přísadu do koupele Linola Fett Ölbad (hlavně kvůli tomu, že jsme nechtěli dávat ovesnou kaši do naší velké vany), tuto značku používáme rádi, máme od ní i krémy. A do sprchy používáme olejový sprchový gel Exomega Emmolient cleansing oil od A-Derma, taky skvělý. Co se týče promazávání po koupeli, to je velké téma, se kterým jsme dlouho bojovali. Před narozením Kláry jsem se zásobila klasickou (nejprodávanější) dětskou kosmetikou, vč. oleje. Dermatoložka (když jsme s ní řešili Klářin atopák) tyto oleje strašně sepsula a řekla, že oleje mají tendence pokožku spíš vysušovat - logika, že? V lékárně jsme si nechali namíchat kelímek obyčejného glycerinového promašťovacího krému, který je podle mě naprosto bezkonkurenční. A Jakuba, který má zatím pokožku v pořádku, mažu ještě na vlhké tělo panenským mandlovým olejem. Šamponem myjeme vlasy jen Kláře - a to velmi sporadicky, protože má vždycky hysterický záchvat. Mytí vlasů asi není z nejoblíbenějších činností u mnohých dětí, ale ona tím fakt trpí (a my taky). Zkusili jsme kdeco, nic nefunguje. Zbývá ještě poslední možnost - tento koupací kšilt. Pokud nezabere toto, tak asi jen čas.

Konečně jsme podrobili zátěžovému testu i naši novou osušku PUJ, kterou jsem pořídila na Feedo ještě před narozením Jakuba. Psala jsem o ní už jednou tady. Je vážně skvělá. U prvního jsem nedala dopustit na bavlněné nebo bambusové velké "pleny" T-Tomi, které používáme dodnes. Ale krásná bílá PUJ je pro miminko jako dělaná. Jednoduše ho tam po koupání zabalím, zavinu, přes hlavu přetáhnu kapuci a tím, jak je osuška měkká a huňatá, vlhkost se do ní hned vsákne a není potřeba žádného velkého utírání. Doufám, že Kubovi vydrží co nejdéle, jsem s ní nadmíru spokojená.


Větší děti už berou koupání jako skvělou zábavu hlavně kvůli hračkám. Ze začátku u nás frčely klasická gumová zvířátka a gumové knížky. K prvním narozeninám jsme Klárce pořídili kouzelný kohoutek Yookidoo a koupání se stalo nejoblíbenější částí dne. Je to dárek, který můžu všem rodičům doporučit. Pak u nás skvěle zabaví také pastelky do vany, lodičky nebo pěnové samolepky.

Jak často koupete své děti vy? Jakou kosmetiku využíváte? Jaké hračky vaše děti ve vaně baví? A co mytí vlasů, taky bojujete?