neděle 31. ledna 2016

Tip / Zábavné čištění zubů

Že by u nás bylo čištění Klářiných zubů úplně veselé a bezbolestné, to se říct nedá. Můžeme vysvětlovat, jak chceme, Kláru to prostě nebaví. Kroutí se, vymýšlí tisíc jiných věcí, co zrovna potřebuje dělat, škrabe se, dělá blbosti. Jenže čištění zubů dvakrát denně je věc, ze které nikdy necouvnu.

O zubech a jejich čištění jsem už dvakrát na blogu psala. Jednou o dětských zubních kartáčcích a jednou o první návštěvě zubaře.

Když jsem přemýšlela, jak Kláře čištění zubů co nejvíc zpříjemnit, jedna z mých pravidelných čtenářek mi dala skvělý tip na dětské pasty (do té doby jsme čistili zubním gelem od Weledy a Elmexem). Jedná se o sadu 7 ovocných zubních past Edel White. Tuby jsou malé (9,3 ml) a hezky barevné, což se dětem líbí. Pasty obsahují výtažky ze zeleného čaje, vitamin E a fluorid pro posílení dětské zubní skloviny. Naopak neobsahuje žádná umělá barviva, dochucovadla ani agresivní pěnidla, celkově na mě pasty působí kvalitně (na rozdíl od spousty dětských ovocných past není aroma těchto švýcarských past nikterak výrazné). Jak balení napovídá, každá pasta má jinou příchuť - jablko, vanilka, pomeranč, třešeň, hruška, citron a lékořice, každý den si tak dítě může čistit zuby jinou pastou.



Děti mají obecně rády možnost volby, jsou vděčné, když mohou samy rozhodovat o tom, co se s nimi děje a tato taktika opravdu zabírá. Klára poměrně nadšeně pastu každý den sama vybírá a zdá se, že jsme jí tuto nutnou záležitost přece jen trochu zpříjemnili.

sobota 30. ledna 2016

Hračky pro miminko / Dřevěná kousátka

Na všemožných fórech mnoho maminek řeší, čím zabavit úplně malá miminka - ve věku jen pár měsíců, jaké pořídit hračky a jak si s nimi hrát. Tito malí ležáčci toho ke štěstí moc nepotřebují, vesměs jim stačí teplé prso a usměvavá matčina tvář. Ale tak od měsíce jejich života je vhodné stimulovat vhodnými hračkami jejich smysly. Pořiďte si na začátek aspoň jedno chrastítko, cinkavé a chrastivé zvuky se miminkům líbí a vy mu tak pomůžete v jeho rozvoji. Uvidíte, jak hezky bude otáčet hlavičku ze strany na stranu, když budete hračkou vydávat nějaké zajímavé zvuky kolem jeho hlavy. No a velice záhy přijdou na řadu všemožná kousátka, většina miminek zbožňuje všechno v dosahu ožužlávat a bezzubými dásněmi okusovat. Miminko je ve většině případů schopné samo uchopit do ruky hračku kolem 3. měsíce, od této doby začíná zas o něco veselejší etapa jeho života, dokáže se na chvíli zabavit samo. Stačí, když kolem něj rozházíte bezpečná chrastítka a kousátka, ono si je kolem sebe nahmátne a bude zkoumat.


Klára si začala "sama" s hračkami hrát, když jí bylo 2,5 měsíce, Jakub začal o Vánocích, tudíž ve 3 měsících. Klárka měla většinu kousátek plastových, Kuba samozřejmě mnohá podědil a nová mu kupuju spíš dřevěná. Nabídka přírodních materiálů je čím dál větší a mám z toho radost. Velký výběr chrastítek a kousátek najdete na feedo.cz.

Už na Vánoce Jakub dostal tři dřevěné hračky od Plan Toys a teď v lednu jsem objevila pro mě novinku - značku LullaLove. A líbí se nám moc. LullaLove je polská značka hraček pro miminka a svoje produkty vyrábí v EU, takže žádná Čína. Zaměřují se na přírodní materiály, v jejich nabídce najdete hlavně dřevěná a kaučuková kousátka, bambusové slintáčky a dečky, nebo třeba klipy na dudlíky. Všechno v moderním nadčasovém designu a jemných pastelových barvách.


První, co mi padlo do oka, je malé kousátko LullaLove MaMari z javorového dřeva ve tvaru želvy. Dřevo není ničím lakované, barvené ani lepené, je tudíž absolutně nezávadné i pro ty nejmenší (doporučený věk 5m+). Je lehounké, přesně padne do malé ručky, navíc se dá pomocí patentků připnout k tmavě modrému pásku s klipem (stejně jako třeba dudlík). Můžete jej klidně brát na procházky a máte jistotu, že jej neztratíte.



A protože Jakub fakt dost slintá, neobejde se bez slintáčků. Proto jsem vybrala tento světle modrý bryndák a kousátko v jednom, také od značky LullaLove. Bryndák je jemný, vysoce absorpční a vyrobený z příjemného bambusu. Pomocí patentků k němu jde připevnit malé dřevěné kousátko, dítě je tak může mít pořád po ruce. Bambusový materiál je antibakteriální, protialergický a jde prát v pračce.

pondělí 25. ledna 2016

Jakub v šátku Mum's Era aneb Zelená nám sluší

Klára se nosila jen v náručí a v krosně na dovolených a myslím, že jsme obě o hodně přišly. Jakub má tedy v tomto směru výhodu, je druhý, potřebuju mít častěji volné ruce a rychlé nohy :) Na to je šátek jak dělaný. O našich začátcích s šátkem jsem psala příspěvek tady.

Teď Jakubovi táhne na 5. měsíc a elastik Hoppediz už visí na Modrém koníkovi. A já mám na nějakou dobu nového miláčka. Zelený pevný šátek Birds Kiwi značky Mum's Era , který mi na testování zapůjčila Katka (tu už taky znáte z mého předchozího článku). Katku jsem kontaktovala ještě před narozením Jakuba, aby mi s výběrem šátku poradila. Provozuje totiž eshop Kontaktní svět a má tudíž k šátkům velmi blízko. Už dlouho jsem nenarazila na někoho tak ochotného a sdílného, poradila mi ohledně délky a materiálu, což jsem jako naprostý laik velice ocenila.


Když mi poštou dorazil tento krasavec, měla jsem radost. Zároveň přišla hysterie, že vlastně pevný šátek neumím vůbec vázat. I s elastikem mi radila lektorka na vázání šátků Míša. No a když už jsem měla úvaz s elastikem vypilovaný, měla jsem přejít na jiný šátek? Tak jsem sjížděla videa, nejlepší jsou rozhodně videa Wrap You In Love. Plus jsem navštívila podpůrnou skupinku a tam jsem doladila kříž s kapsou uvnitř. Je to jediný úvaz, který umím, a dodnes s údivem hledím na matky, které si vážou děti na záda. Fakt mi to přijde jako mission impossible.


Šátek využívám skoro každý den doma, hlavně večer, když už je Jakub ukňouraný. V tuto denní dobu je šátek můj nejmilejší společník. A samozřejmě ho využíváme tam, kde se z nějakého důvodu nedá s kočárkem. Když třeba o víkendu vyrazíme na nějaký jarmark, bazárek, do obchodu, nebo na jiné kulturní vyžití s Klárkou. Kuba je v šátku spokojený, já mám konečně volné ruce a nebolavá záda. Na druhou stranu musím říct, že Jakub není z těch miminek, které by v šátku vydržely věčnost. Je hodně aktivní a zvědavý, pořád se někam vytáčí, naklání, hledá Kláru a opravdu šátek bere jen jako svoji odpočinkovou zónu. Jak si odpočine, dere se ven. Vzhledem k roční době jsem se s šátkem zatím moc neodhodlala ven, ač jsem si koupila na Fleru zateplovací kapsu, nechala ušít merino kukličku a rukavice, koupila jsem capáčky. Prostě mi přijde venku zima. Ale těším se na jaro, až budu Kubovi z šátku ukazovat všechno rozkvetlé :)


Šátek Mum's Era mi všichni chválí a protože je poměrně neokoukaný, všechny zajímá, co je to zač. Je to ruská značka, donedávna nebyly šátky Mum's Era v Česku vůbec k dostání. Tedy do té doby, než se do toho obula Katka. Katka z Kontaktního světa je maminka tří dětí a právě u nejmladšího syna se rozhodla nosit. Pořídila si několik šátků a protože je vystudovaná učitelka ruštiny a Rusko má  ráda, začala obhlížet ruské babyweby. Tak poznala dvě pro Česko neznámé značky - Mum´s Era a Vmeste. Tři týdny (!!) po narození Nikolky rozjela svůj eshop, kde tyto krásné šátky prodává. Nenabízí ale jen šátky, takže využívá látkových odstřižků třeba k výrobě skvělých capáčků, čelenek, slintáčků, apod. Začala prodávat i funkční doplňky k nošení - kukličky, softshellové overaly, vesty na nošení... Katce patří můj neskonalý obdiv, že je schopná se třemi malými dětmi vést takto úspěšný projekt, líbí se mi, že do českého světa šátků vnesla zas něco nového a tímto moc děkuju za zapůjčení šátku.


A jaký teda je Birds Kiwi? Šátek je utkán v Indii a je ze 100% bavlny s žakárovou vazbou. Je krásně lehký a prodyšný, přesto velice nosný. Gramáž je 205 g/m2. Šátek se jednoduše váže a hladce dotahuje. Tento typ šátku se nemusí ani zanášet, už z krabice je krásně měkký. Syn je zatím maličký, má asi 6,5 kilo a nosím ho v pohodě bez pocitu jakéhokoliv diskomfortu. Když srovnám s elastikem, rozhodně je tento pevný šátek na nošení příjemnější. Když byl Kuba úplné miminko, ocenila jsem na elastiku jednoduchost a rychlost úvazu bez nutnosti dotahování. Takže za mě elastik ano, ale pouze na novorozence. Ale už kolem 5 kilo mě z nošení začala bolet záda, což se u pevného Mum's Era nestává ani teď. Mám asi 165 cm, nosím většinou velikost 36-38 a tento šátek mi sedí ve velikosti M - délka 4,7 m. Pokud sháníte nový šátek, zvažte určitě i tuto variantu. Mně se dlouho líbila varianta modrých ptáčků - Birds Capri, je ale fakt, že zelená nám asi sluší víc.

Přišel jejich čas

Ač je mi to líto, nejde to jinak. Byt není nafukovací, proto začínám čistit skříně. Třídím a fotím. Nahrávám a mailuju. Ano, začínám prodávat věci po dětech, které už nepotřebujeme. Nostalgické. Očistné. A pokud budeme mít třetí dítě, holt koupíme oblečky nové :)

Jestli je to pro některou z vás aktuální, mrkněte na náš bazar a pro víc informací se mi ozvěte.

Jak děti porostou, budu album aktualizovat, proto tady v pravém panelu nechám trvalý odkaz.

neděle 24. ledna 2016

Jakube

Už víc než měsíc jsem se kvůli tobě v noci nevyspala a to tak moc miluju spánek.
Už jsi mi vytrhal snad tisíc vlasů a to je jedna z mála věcí, která se mi na sobě líbí.
Už jsi mi na těle těmi svými nehtíky udělal tolik šrámů, že to ani nedokážu spočítat.
Už tolikrát jsem kvůli tobě odflákla oběd, snídani nebo večeři a to tak ráda jím.
Už tolikrát jsi nám překazil procházku pláčem a musela jsem s tebou rychle pádit domů.
Už pěkně dlouho jsem si nedopřála pořádnou vanu, nestíhám cvičit ani číst.
Po tvém příchodu na svět mi zbyla na věky jizva a bříško, které už asi nikdy nebude jako dřív.
 
A víš co? Vůbec se na tebe nezlobím. To je to kouzlo mateřské lásky ♥♥

pondělí 18. ledna 2016

Když mrzne a sněží

Řekli byste "To je radosti". Ale Klárka to nějak extra neprožívá, a že by se drala mermomocí ven, to ani náhodou. Ze sněhu - ač to není její první zkušenost - má celkem respekt a není z něj nijak odvařená. Když už jsme venku a děláme blbosti, skáčeme do sněhu, koulujeme se, sáňkujeme, kloužeme se po zamrzlém rybníku, tak má radost. Ale myslím si, že bude po mě teplomil, a nebaví ji ta zima a všechno to studené kolem. Když jsem na ni poprvé hodila sníh (krásný měkký bílý prašánek), začala fňukat a musela jsem jí toho hned zbavit :)

Do čeho zabalit děti, když je taková zima a sníh? Tady jsou značky, které u nás fungují, některé z nich už druhou sezónu.

Základem Klářiny zimní výbavy je teploučké funkční spodní prádlo - respektive body a legíny - podvlíkačky. Oblíbila jsem si 100% přírodní materiál merino, hlavně kvůli jeho skvělým termoregulačním vlastnostem, prodyšnosti a ohleduplnosti k citlivé pokožce. Oblečení z merina využíváme jak v zimě, tak v létě, třeba na cestách autem, protože rychle odvádí od těla pot. Už druhým rokem se s merinem obracím na prodejkyni Evu, která šije a prodává pod značkou Crawler (pod stejným nickem ji najdete i na Fleru). Nejvíc oceňuju to, že její oblečení roste s dítětem. První rostoucí body s modrými ježky Klárka dostala asi v 10 měsících a stále ho obleče (teď má 28 měsíců), i když rukávy začínají být krátké.


Proto nastal čas pořídit sadu novou, tentokrát jsem vybrala tmavě hnědou variantu s limetkovým lemem. Koupila jsem jak body, tak legíny, investice se vyplatí, vím, že zase hezky dlouho vydrží. Jak body, tak legíny mají široké náplety, takže jsou příjemné na nošení, rukávy se nevyhrnují, apod.




Vážně uvažuju ještě nad nákupem trička pro sebe a taky pyžámek pro děti. Crawler nešije ale jen z merina, na stránkách najdete výrobky ze softshellu, bavlny a také funkční oblečení s UV ochranou. A protože pořád dost bojuju s tím, jak Klárce zakrýt v zimě krk (nic pořádně nedrží a nepřiléhá), vybrala jsem u Evy i mega velký bavlněný oboustranný tubus na krk. Mám ráda českou výrobu a vím, že tady se nezklamu.


Znám Klářinu zálibu skákat v kalužích, proto jsem raději k zimním botám s goretexovou membránou pořídila i sněhule. Aby mohla řádit ve sněhu bez omezení. Vybrala jsem tyto sněhule Coqui. Jsou to takové zimní gumáčky, spodní část je gumová, vrchní část je zase z nepromokavého materiálu a vevnitř mají hřejivý kožíšek. Boty Coqui se vyrábí v Itálii a stélka se skládá ze tří vrstev, proto v nich zima nestudí. Spodní gumová vrstva izoluje, prostřední aluminiová nohu ohřívá a vnitřní filcová zaručuje sucho. Gumová podrážka skoro neklouže, což jsme si ověřili několikrát na ledu. Velikost mi přijde možná o něco menší, noha se do nich nazouvá celkem ztuha. Bota jde ještě stáhnout šňůrkou a přezkou se suchým zipem. S botami jsem spokojená, Klára měla i ve velkých mrazech po příchodu domů teplou a suchou nohu. Na výběr máte ze spousty barevných variant, teď je seženete i s příjemnou slevou.




Jakub to má trochu jednodušší (i když se říká, že miminka by neměla být venku, když je mráz pod mínus pět, a když už je potřeba někam vyrazit, tak by se měla něčím přikrýt tvář, aby byly citlivé sliznice co nejvíc chráněné před mrazem). V kočárku používáme fusak z ovčí vlny, který podědil po Klárce a dokonce ještě po mě. Na běžné oblečení dostane ještě nějakou teploučkou huňatou kombinézu. Před zimou jsem pořídila i pro něj doplňky z merino vlny od Crawler - rukavice a kukličku v krémové barvě. Rukavičky využíváme denně, jsou oboustranné, díky dvojité vrstvě opravdu hřejivé, mají dlouhé náplety, takže z rukou nesklouznou a zahřejí o to víc. Kuklička je mu pořád trochu větší a myslím, že ji naplno využije až na jaro v šátku. Na jaro také dostane svoje první merino body.


V zimě nesmíme ani u dětí zapomínat na vhodnou kosmetiku. Už je asi známou věcí, že se v mrazu nemá natírat obličej klasickými krémy, které obsahují hodně vody, ale že je dobré sáhnout po nějaké zimní variantě. Nám se osvědčily dva krémy. Jeden jsme pořizovali primárně pro Kláru, protože má lehký atopický ekzém, Linola Fett - to je taková hodně hutná lahůdka. Druhý je koupený v lékárně od Biodermy - ABC Derm Cold Cream, ten má zase příjemnou lehkou texturu a dobře se roztírá.

V čem si zimu užíváte vy?

neděle 17. ledna 2016

4. měsíc s Jakubem

V minulém díle seriálu o rostoucím Jakubovi jsem se asi pěkně rouhala, protože to, co jsem si tak pochvalovala se obrátilo o třistašedesát stupňů. Řekla bych, že se pos**** to pro matku nejdůležitější, ale není to pravda, zdraví a kojení jsou určitě důležitější než spánek miminka. Se spánkem začaly být problémy, a to tak, že dost. Přišlo to až moc nápadně pár dní po očkování hexou (a to jsem Kubovi dávala i homeopatika), ale raději na to nemyslím. Začalo to tak týden před Vánocemi, krátce po Jakubových tříměsíčních narozeninách. V noci se začal budit po hodině a protože odmítá jakýkoliv dudlík, neuklidním ho ničím jiným než prsem. První etapa noci je v pořádku, kolem 8-9 usne a spí v průměru do půlnoci, pak (když si k němu lehnu) začíná maratón, hodina co hodina. Někdy je to lepší, jindy horší, ale kojím ho v noci tak 5x. Já na to tak nejsem zvyklá! Já milovník spánku. Na Vánoce jsem si začala číst krásný web Prosím spinkej a kontaktovala jsem laktační poradkyni Míšu. Oba tyto zdroje mě víceméně uklidnily a potvrdily mi, že to dělám dobře. Z nějakého důvodu mě Jakub v noci moc potřebuje a já mu to maximum prostě chci dát. Vyspím se třeba za rok :) Přes den spává většinou třikrát, má dva krátké spánky (minimálně jeden v šátku) a jeden dlouhý v kočárku - to dá klidně i tři hodiny a já jsem šťastná, že si on i já pořádně odpočineme a já se s Klárou v klidu naobědvám.


Kuba dobře roste, má přes 6 kilo a velikost 68. Je dlouhý a začíná se pěkně baculatit.

Na Vánoce si začal konečně hrát s hračkami - poprvé si sám vzal něco do ruky. Jednoznačně vede malý zelený Oball - tímto doporučuju každé nastávající mamince, je to fakt vděčná záležitost. Pak má rád Skip Hop žirafu s aktivitami, dřevěná kousátka a nepohrdne ani plyšáky. Všechno kouše, žumlá, slintá a bouchá se vším po obličeji :) Knížky ho taky baví, čteme každý den aspoň čtvrt hodiny. Má rád, když se mu zpívá, když ho houpe Klára v lehátku, nebo když mu někdo něco povídá. Rád se na sebe dívá v zrcadle. Zapojuje se do hovoru srandovními zvuky. Rád si hraje s mým obličejem, s vlasy, škrabká mě všude, co má po ruce, proto jsem si už konečně pořídila krásné kojící korále Mama Chic - o nich brzo samostatný příspěvek.


Když je na bříšku, věnuje tomu všechno a zdá se, že mu to pořád dává dost zabrat. Na břichu se dokáže otočit o 360°. Někdy se mu podaří překulit z břicha na záda, většinou mi dá ale silným mručením najevo, že ho mám otočit já. Stále mu chybí malý kousek k tomu, aby se sám přetočil na bříško, je na dobré cestě, už se sám "háže na bok" a chybí mu jen ten klíčový švih nohou, aby se dostal až na břicho. Začíná sebou všelijak mlet, už ho moc nemůžu nechávat bez dozoru třeba na sedačce. Dnes si spokojeně hrál na hrací dečce obklopený všemožnými hračkami asi 20 minut.


Vydává už moc různých zvuků, s hračkami si povídá svým miminkovským jazykem, Někdy víská radostí. Když s ním dělám blbosti, směje se hodně nahlas. Klára ho miluje, vyhledává jeho společnost, když Kuba řve, říká: "Já bojím Kubíka". Pořád se mi nepodařilo zcela bezbolestně sladit jejich (naše) denní režimy, furt mi to jaksi nevychází a když už třeba Kuba pláče únavou a my ještě s Klárou nejsme nachystané ven, připadám si úplně marná a je mi to líto.

Nemá rád autosedačku, má za sebou další rýmu, vzadu na hlavě má lysinku, spí s námi v naší posteli v růžovém spacím pytlíku po Klárce, nechce dudlíky, se zájmem pozoruje, když jím, má úplně hnědé obrovské oči a dolíček v levé tváři, nerad si stříhá nehty, rád se koupe a zbožňuje, když ho natírám olejíčkem, rád se nosí v šátku, má hrozně silný skus a u kojení to někdy pěkně bolí, hrozně moc slintá. Takový je náš Jakub. Děsně to letí.


Stejně, jako Klára má svoji píseň (Klára od Chinaski), našla jsem jednu i pro Jakuba. Myslím totiž, že si v té své malé hlavičce od rána do večera zpívá:

Mezi nebem a zemí
jsou věci, který,
moje milá,
můžu jen já.

Tahat tě za vlasy. Dýchat ti do tváře.
Dělat si nároky na tvoje polštáře.
Sahat ti pod sukni. Kousat tě na ruce....

sobota 16. ledna 2016

Praktická svačinka znovu a znovu

Patřím k těm šťastným matkám, jejichž dítě sní téměř cokoliv. A to myslím v tom dobrém slova smyslu. Klára je skvělý jedlík, má ráda dušenou mrkev, špenát i koprovku. Se zeleninou a ovocem nemá nejmenší problém. Ovoce jí nejčastěji syrové, nijak neupravené. Když byla malá a začínala konzumovat ovocné příkrmy, babička pro ni zavařila mraky domácích ovocných přesnídávek z jablek a hrušek. Ze zásob jsme čerpali snad rok. Samozřejmě jak rostla, její zájem o pyré ve skleničkách trochu klesal, zkrátka to pro ni nebylo tak atraktivní, jako celá mandarinka, nebo čtvrtka jablíčka.

Jedna známá kdysi řešila, že její dcera není schopná pozřít žádné jiné ovoce než pyré v takových těch kapsičkách do ruky. A protože má zahradu a dělá domácí přesnídávky stejně jako naše babička, hledala na trhu něco, do čeho by mohla pyré plnit a co by fungovalo na stejném principu jako tyto kapsičky. Tehdy jsem jí poradila tyto skvělé kapsičky na dětskou stravu Zebra & Me. Balení obsahuje dva kusy a seženete je za 150 Kč na proděti.cz.

 
A protože Klára má tyto "cucací" - jak tomu sama říká, taky moc ráda, pořídila jsem jedno balení domů na zkoušku. Přijde mi super, že kapsičku můžu naplnit čím chci, a hlavně, že přesně vím, co do toho dávám. Kapsičky jdou použít znovu a znovu. Jak praktické a ekonomické. No a vlastně i ekologické.


Kapsičky mají veselý design se zebrou a jsou poměrně velké -  mají obsah 150 ml. Můžete do nich dát ovocné nebo zeleninové pyré, jogurt nebo tvarohový krém, snese i smoothie. Neobsahuje BPA, PVC ani ftaláty. Šroubovací uzávěr drží pevně, stejně jako praktický zip ve spodní části. Otevřete zip, otvorem naplníte, co potřebujete, a znovu uzavřete. Rychlovka. Ze zipu jsem byla ze začátku poměrně skeptická, bála jsem se, že to prostě nebude dost těsnit. Obavy se nepotvrdily a obsah drží vevnitř bez nehod a nechtěných ztrát. Kapsičky jdou ohřívat ve vodní lázni, jdou i zamrazit, pokud potřebujete. Údržba je jednoduchá. Já je myju ručně v teplé vodě, pak nechám pořádně vyschnout. Jdou ale i mýt v myčce na nádobí, v horním koši, musíte je ale nasunout na hroty, aby se do nich voda mohla pořádně dostat.



Kapsičky jsou super věc, praktické řešení hlavně na cesty, do kočárku, nebo třeba jako svačinka do školky (na kapsičce je i popisovatelný prostor na jméno dítěte). Dítě (myslím tak od 1 roku) se obslouží samo, možná potřebuje trochu asistence při závěrečném vymačkávání. Pokud navíc máte možnost domácích přesnídávek, neváhejte a tuto vychytávku si pořiďte.

pátek 8. ledna 2016

Klára a Jakub / Poprvé

Přijde mi až neuvěřitelné, jak se ti dva mají rádi. Dneska jsem poprvé Klárce umožnila Kubíka pochovat. Od té doby nemyslí na nic jiného. Furt říká, že to je moc hezké a že je Kuba už velký kluk. Jakub i přes veškeré nepohodlí, které to s sebou zákonitě muselo nést, se na Kláru zbožně díval a chvílemi se na ni dokonce usmíval.

středa 6. ledna 2016

Požehnaný rok 2015

Stejně jako minulý rok patří jedny z prvních lednových příspěvků na mém blogu rekapitulacím a předsevzetím. Mám to pak hezky v kostce, co nám uplynulý rok přinesl a v co věřím v roce přicházejícím.

Rok 2015 byl především o miminku. Prvních devět měsíců jsem byla těhotná a zbylé 3 měsíce už s námi byl Jakub. Naše druhé štěstí. Z Kláry se stala velká sestra. A my jsme kompletní. Nejspíš :)

V lednu jsem oslavila svoje narozeniny a 23. ledna jsem zjistila, že jsem těhotná. Test jsem si dělala spíš jen pro ověření mé předtuchy, byla jsem si víceméně jistá, protože příznaky mi byly až moc povědomé. Vánoční svátky asi naší plodnosti prospívají a já jsem prožívala hezké déja vu, protože přesně před dvěma lety jsem zjistila, že čekáme Klárku. Miminko bylo v plánu (ok, možná o pár měsíců později), ale příroda to tak chtěla a ani tělísko tomu nedokázalo zabránit. Oznamujeme těhotenství rodině, všichni jsou nadšení. Já se děsím přicházejících nevolností a začínám přemýšlet, jak to budeme se dvěma malými dětmi zvládat. S Klárou začíná být sranda, spoustě věcí rozumí, víc ji toho dokáže zabavit, už naprosto s přehledem běhá. V lednu taky napadl na pár dní sníh, tak jsme konečně vyzkoušeli boby a sáňky. Zdá se, že sníh ji baví.

V březnu jsem těhotenství oznámila na blogu a začíná se nová etapa mého blogování. Přicházející miminko totiž s sebou přináší další inspiraci, ze které se těším. Protože jsem už jednou máma, tak spoustu věcí vím, ušetřím tedy nějaký čas googlením nesmyslů. Ukončila jsem taky první trimestr, který byl náročný, ale ne zas tak moc, jako v prvním těhotenství.

V dubnu jsem po dohodě s Klárkou :) přestala kojit. Celou zimu jsem se totiž potýkala s různými nachlazeními a cítila jsem, že moje tělo je už vyčerpané. Šlo to hladce, ale bylo mi z toho smutno. Velikonoce jsme strávili v Římě a já si připomněla, jak moc miluju Itálii. Klárka poprvé letěla a byla nadšená. Těch pár dní uteklo jako voda, výlet jsme si užili maximálně. Už na mě jde těhotenství dost vidět, nijak mě ale neomezuje.

V červnu je za mnou i druhý trimestr, mám velký pupek, pálí mě žáha a spím jen na boku. Chodím na jógu a vyzobala jsem jedny antibiotika. Užili jsme si parádní dovolenou v rakouských Alpách, s Chlupáčem jsme si dali do těla, já nosila svůj těžký pupek, on Kláru v krosně.

Myslím, že neexistuje horší počasí pro těhotnou než to, co bylo loni v létě. Tolik tropických dní si nepamatuju a bylo to dost náročné. Hůř se mi dýchalo, ráda jsem trávila odpoledne na koupališti, plavání a ochlazování mi dělalo dobře. Muž mě nominoval na nejlepší matku na světě a já ho za to miluju snad ještě o něco víc. V červenci začínám řešit Klárčiny druhé narozeniny, vím, že pak to bude hukot.

V srpnu valím do finále. Pupek dosahuje obřích rozměrů a já se těším. Těším se moc a Chlupáč mi to moc nevěří. Myslím, že má strach z porodu. Já se cítím dobře a stejně jak minule se k porodu stavím pozitivně. Věřím, že to tentokrát dopadne líp. Pořád nevíme, jestli čekáme chlapečka nebo holčičku. Přejeme si holčičku, Klára tvrdí, že to bude chlapeček. Začínám všechno připravovat a konečně nakupuju. Balím se do porodnice.

Září mám ráda. V září jsme se brali, Klára se narodila 15. září a druhé miminko má přijít 16. září. Začátkem měsíce se ženil švagr a já se narvala do malých černých a černých lodiček. To byl výkon největší s mými nateklými chodidly :) Klára slaví narozeniny a my máme už velkou dvouletou slečnu. Miminko asi čeká na termín, nebo prostě jen nechce Klárce kazit Její den. Den před termínem přijíždí moje mamka, aby mi pohlídala Klárku, když budu na prvním vyšetření v porodnici. Po vyšetření začínám cítit kontrakce a večer odjíždíme do porodnice, kde 16.9. porodím syna Jakuba. Je úžasný. Jsme šťastní. O tom, jak porod probíhal jsem napsala samostatný článek. Doma to jde poměrně dobře, Klára je skvělá, Jakuba přijala tak, jako by na něj vlastně celý život čekala.

V říjnu jsme překonali šestinedělí, já nepříjemný zánět prsou, zahojily se poporodní rány. Začínáme si na sebe zvykat a už nám to jakžtakž jde. Jakub je ve většině věcí jiný, než byla Klára. Koupila jsem si šátek a Kubu začínám nosit, když to potřebuje. Dělám to s radostí. Začala jsem se připravovat na Vánoce, snad nejdřív za celý svůj život. Doma je občas divočina, protože se stále učím, jaké je to být mámou dvou malých dětí. Taky jsme se byli fotit.

No a prosinec se tradičně točí kolem Vánoc. Dárky mám nakoupené s předstihem, všechno po netu, do obchodu jsme museli jenom na kapra :) Klára odpočítává na adventním kalendáři dny a moc se těší na dárky. Zvažuju, jestli něco upeču, nakonec uválím s mamčinou pomocí perníky a včelí úlky. Dostanu ještě výslužku od obou babiček. Klára miluje perníky a pořád mi je chválí. Říká, že nemá ráda zimu a moc se jí nechce chodit ven. Jenže co furt doma. Chtělo by to sníh, bez něj je ta zima jaksi o ničem. Vánoce prožijeme ve čtyřech, jsou krásné, i když rozhodně ne pohodové.

Náš rok 2015 byl krásný, narodil se nám syn (proto byl pro nás také požehnaný) máme krásnou a zdravou dceru. Jsme unavení, u Chlupáče jsem našla první šedivý vlas, já mám neustále kruhy pod očima a poporodní pneumatiku kolem pasu. Za tu hromadu štěstí kolem to ale stojí.

sobota 2. ledna 2016

PF 2016

V roce 2016 vám přeju vše dobré!
 


Ať je pro nás rok 2016 rokem splněných přání. Přála bych si, abychom se víc smáli, míň přemýšleli, víc se radovali, míň spěchali, víc odpouštěli, míň se strachovali, víc děkovali a míň prosili.
Roky běží až moc rychle, tak si važme každého dne, který před námi stojí.