Je skoro až vtipné, že to prožíváme po přesně dvou letech znovu, máme asi nějaké začarované plodné období, které budeme muset do budoucna nějak víc pořešit - minimálně do té doby, než si pořídíme větší bydlení :)
Samotné zjištění, že čekám miminko, mě až tak nepřekvapilo. Už když jsem si dělala test (stejně jako u Fazůlky) jsem věděla, že jsem těhotná. Bylo to zhruba po měsíci, takže jsem cítila první náznaky nevolností, divně od žaludku, všechno mi smrdělo a byla jsem totálně vyčerpaná. Kafé mi přestalo vonět, přestala jsem na čas pít dokonce i čaje, nejlepší pro mě byla zcela mdlá jídla. Na zvracení díkybohu došlo jen párkrát, ale to mi na elánu moc nepřidávalo. Tentokrát nevolnosti trvaly jen dva měsíce (s Fazůlkou celé 3). O poznání větší byla únava. Ač tentokrát nechodím do práce, cítila jsem se mnohem víc unavená. Procházky s Klárou mi dávaly zabrat a nemohla jsem se dočkat, až se Chlupáč vrátí z práce a přiloží ruku k dílu :) Neměla jsem na nic moc sílu, jen na nejnutnější, nečetla jsem si, neblogovala jsem, nebrouzdala po netu, moc jsem neuklízela... Asi k tomu všemu přispělo i kojení, které jsem z toho důvodu musela ukončit. Vyčerpání se podepsalo i na imunitě, která se výrazně zhoršila a v zimě jsem si prošla vším možným.
Co mě strašně zaskočilo a dodnes mě trochu znervózňuje, je rychle rostoucí bříško. Když jsem čekala Fazůlku, málokdo na mě poznal těhotenství i v 5. měsíci, tak malé jsem měla břicho. Postava se mi jinak vůbec nezměnila, jen pupík narostl. Celkově jsem přibrala jen nějakých 8 kilo. Teď už se bříško rýsovalo snad od druhého měsíce, ve třetím už bylo zcela jasné, jak se věci mají. No a teď mám pupek jak minule v 7. měsíci. Mám pocit, že "jinak" se nezvětšuju, ale trošku mě děsí, aby to nerostlo úměrně až do porodu, to bych ho neunesla :) Až dnes jsem si koupila olejíček proti striím, s Fazůlkou nevznikla ani jedna, tak snad to tak bude i teď, bez kosmetických následků.
S Fazůlkou jsem měla víc času a elánu na cvičení. Vlastně jsem se projógovala až k porodu, pravidelně jednou týdně, plus domácí cvičení. Dokonce jsem prvních pár měsíců běhala, párkrát jsem jela do práce na kole. Teď je moje skóre o poznání horší. Na józe jsem byla párkrát ze začátku těhotenství, o jiných aktivitách nemůže být řeč. Nicméně dvakrát denně jsme s Klárou na procházce, strávíme několik hodin na hřišti, takže na zadku nesedím. Ale protože už jsem začala cítit smutek po milované józe, konečně jsem se rozhoupala a zaplatila si lekce gravidjógy, snad vydržím cvičit až do porodu, jako před dvěma lety. A snad mi to u porodu pomůže víc než tenkrát.
Gravidjóga; found on Google
Co si neodpustíme asi nikdy, je cestování. Když jsem čekala Fazůlku, byli jsme v zimě týden v Alpách (samozřejmě jsem nelyžovala, ale prošla jsem tam všechny možné stezky), v 5. měsíci jsme strávili dva týdny roadtripem po Sardinii a Korsice, což bylo super, a v červenci jsme ještě strávili prodloužený víkend v Budapešti. Tentokrát máme za sebou pět dní v Římě a před sebou dvoutýdenní dovolenou v Alpách a Dolomitech v červnu. Doufám, že túry v pohodě zvládnu i tentokrát.
Jsem víc nervózní ohledně jednotlivých vyšetření, než tenkrát. Asi proto, že mám zase o dva roky víc a taky proto, že mi v testech vycházely nějaké "blbosti". Všechny sice byly negativní, ultrazvukové screeningy potvrdily zdravé miminko, nicméně v každém testu bylo cosi. Jednou vysoká hladina jednoho hormonu, podruhé druhého. Někdy si myslím, že bych ty testy snad ani podstupovat nemusela, že to akorát přináší strach a nejistotu, ačkoliv je všechno v pořádku.
Na druhou stranu jsem klidnější co se týče zvládnutí péče o miminko. Samozřejmě to bude hukot se dvěma, ale nebojím se, že to nezvládnu. Spoustu věcí už vím, spousta věcí mě ale jistě zaskočí, protože každé dítě je jiné. Když si vzpomenu, jaké patálie jsme měli s kojením Fazůlky, tak horší to snad nebude, první rýmička nás už taky nezaskočí a z prvního očkování snad budu lépe spát. Taky budu víc připravená, dudlíček si pořídím už před narozením (silikonový i latexový), bez zavinovačky neodjedu do porodnice a na zklidnění miminka pořídím nahřívací polštářek a nějaký vak nebo šátek. Budu míň číst chytré knížky a víc věřit sobě. Myslím, že s Klárou mi to celkem jde, tak proč si nevěřit :)
Žádné komentáře:
Okomentovat