Pohodlné barefoot tenisky Vivobarefoot Primus

Loni Jakoubek v létě nosil svoje první Viva - Primus Mini a dodnes je vychvaluju do nebes a každému je ráda doporučuju. Podrobnou recenzi si můžete přečíst tady. A vlastně nevím, proč jsem je neobjednala i letos, když by mu ještě velikostně seděly. Na tolik věcí jsem konzervativní, ale tady jsem chtěla experimentovat kvůli designu. A proto jsem sáhla sice po Primusech, ale ne po těch s označením Mini, ale s označením Primus Kids. A musím říct, že ty loňské byly o něco lepší.

 

DIY / Dárek do školky

Asi to nebylo nutné. Chlupáč říká, že to bylo zbytečné. Nějak tak tuším, že se to ale dělá. A rozhodla jsem se, že chci. Ve středu měla Klárka ve školce letní slavnost, kde měly děti připravené krásné vystoupení na téma čtyř živlů. A já byla jako správná matka dojatá. Tak nějak mě to sebralo. Jak jsou děti šikovné, co všechno se dokážou naučit. Samy. Pokud je jim k tomu dána příležitost a mají vhodné prostředí. Nežijeme v ideálním světě, i na naší Montessori školce mi některé věci vadí, ale jsem šťastná, že sem Klárka chodí. Že tomu tak osud chtěl a to jedno jediné místečko se v září fakt uvolnilo, jen pro ni. Nebylo to pro ni lehké. Byla jediná nová v poměrně malé skupině dětí. Rozhodně neproplula tím prvním rokem bez šrámu. O školce nám moc nepovídá. Občas řekne něco, co mě potěší, občas prozradí něco, z čeho vnitřně zuřím. A každý den jsem překvapená. Když přijde domů s přihlouplou písničkou. Když dělá ty pitomé grimasy, které ji tam učí bůhvíkdo. A nebo taky, když mi názorně ukáže, že umí s přehledem převázat dárek provázkem. Podceňujeme je. Vědomky i nevědomky. A oni toho umí víc, než si dokážeme představit.

Dárek pro předškoláka (nejen) na prázdniny / Můj první zápisník

Klárka bude sice v nějakém velmi omezeném režimu chodit do školky i přes prázdniny, ale i tak má za sebou velký milník. První rok ve školce. Někdy si sice říkám, že by bylo lepší, kdyby do žádné školky nechodila (naučila se bohužel i spoustu "špatného"), ale ve skrytu duše vím, že děláme dobře, když ji tam posíláme. Montessori vzdělání je něco, co mi dává smysl, s čím se téměř ztotožňuju, líbí se mi neustálý kontakt s přírodou. Jsem pyšná, že moje čtyřletá dcera, ač žije ve městě v bytě, pozná mnoho rostlin a živočichů, nebojí se chytit housenku nebo brouka, nemá strach zout si boty a  proběhnout se v pichlavé trávě nebo jehličí. A já mám pro ni skvělé překvapení. Knihu, se kterou sice začne pracovat už teď v létě, ale bude pokračovat i na podzim, v zimě a na jaře. A určitě se k ní bude vracet i v dalších letech. Nemohla jsem se dočkat, až vám tady na blogu ukážu pracovní knihu Můj první zápisník.

 

Cestování s dětmi / Šikovné knížečky Poketo

Možná si vzpomínáte na článek o přípravách na dovolenou v Neapoli. Letěli jsme s nízkonákladovkou, kdo takto taky cestujete, víte, jak je to s těmi zavazadlovými limity. Chlupáč vždycky říkal, že by na dovolenou mohl jet s malým batůžkem, takže se mu snažíme všichni udělat radost a balíme šetrně. S našima dětma už to celkem jde, žádný plenky ani Bepantheny na opruzeniny. Jedna větší čtecí knížka, ňufáci na spaní, pár cestovních her a nějaká drobná havěť do batůžků. A Poketo knížky. Už dlouho vám je chci na blogu ukázat, tohle byla ale úplně nejvhodnější příležitost. Osvědčily se totiž jako bezvadní parťáci do letadla, na výlet vlakem k moři i do pizzerie na stůl.

 

Nejměkčí barefoot tenisky na širokou nohu

Chtěla jsem je pro Klárku už loni, nakonec jsem je propásla a místo nich koupila osvědčené KidOFity. Ty měla dokonce dvoje - na dvě sezóny - a tak je můžu s klidným svědomím doporučit pro děti s buclatou nožkou. Když Klára z KidOFitů na jaře vyrostla, rozhodla jsem se, že je konečně vyzkouším - finské barefootky Feelmax Luosma Fuchsia. Jsou ultralehké a pyšní se nejohebnější podrážkou na trhu. Modlím se, aby vydržely, aby obstály všechny ty zatěžkávací zkoušky a já je mohla kupovat každý rok znovu a znovu :)

 

Kam s dětmi v Brně / Moravská galerie dětem

Já osobně jsem nebyla k umění nijak vedená, nepoznám styly ani autory, výtvarka ve škole pro mě bývala utrpením. Ale prostředí galerií mi přijde vznešené a příjemně uklidňující. Obě moje děti rády malují a tvoří, ale do žádného pravidelného kreativního kroužku nikdy nechodily. V zimě jsme ale poprvé společně vyzkoušeli program pro děti Moravské galerie a od té doby jsem z něj nadšená. Je super, že galerie už dávno nejsou místa dětskému smíchu a pištění zapovězená a že se tady trochu prolomily stereotypy. Ano, je jasné, že po zdi je tam lézt nenechám a houpat na lustru taky ne, ale taky jim to nemusím nadosmrti otrávit tím, že je budu okřikovat, ať nemluví, jen tiše obdivují.

Knižní výzva / Papíroví duchové & Giveaway

Titul: Papíroví duchové (Paper Ghosts)
Autor: Julia Heaberlin
Nakladatelství: Omega
Rok prvního vydání originálu: 2018
Počet stran: 368
Seženete v knihkupectví Knihy Dobrovský

 

Anotace

 

Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Pak ho ale obvinili z vraždy mladé ženy a následně zprostili obžaloby. Ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Jenomže ve skutečnosti to jeho dcera není. Navíc pokud splní, co si předsevzala, Carl se už do ústavu nikdy nevrátí.

 

Staříka dohnala minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel. Vážně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko – pokud je Carl skutečně sériovým vrahem, v texaské divočině se nikdo pomoci nedovolá.

Látková panenka Bonikka ze Srí Lanky

Plyšáků máme doma víc než bych chtěla. Většinu plyšáků děti od někoho dostaly, každý má toho "svého" na spaní a fungují. Klárčin medvěd a Kubova panda s námi jezdí všude, mají je rádi v autě i letadle, u babičky i na dovolené v horách. Ostatní plyšáci leží v šuplíku, aby se na ně neprášilo, a Klárka si s nimi občas (ale fakt jen občas) hraje. Měkké hračky osobně zas tolik nemusím, ale paradoxně látkové panenky se mi líbí mnohem víc, než ty "tvrdé". Nevýhodou těch látkových bývá často velmi nevkusné zpracování. Ale jsou i výjimky. Neskutečně vydařené výjimky. Třeba krásná panenka Bonikka, kterou jsem Klárce pořídila asi před rokem na veletrhu, a ona ji pojmenovala podle své první kamarádky ve školce - Světlanka.

 

Knihy pro děti / Pošťák Myšák doručuje & Giveaway

Dnes tip na jednu nádhernou knížku, jednoduchou, kterou zvládnou už dvouleté děti. Kniha Pošťák Myšák doručuje vyšla poměrně nedávno v nakladatelství Host. Velká kniha kanadské autorky Marianne Dubucové nabízí velmi jednoduchý a srozumitelný příběh, málo slov, zato nepřeberné množství poutavých ilustrací.

 

Knižní výzva / O dívce Grace

Titul: O dívce Grace (About Grace)
Autor: Anthony Doerr
Nakladatelství: Moba
Rok prvního vydání originálu: 2004
Počet stran: 461
Seženete v internetovém knihkupectví Martinus.cz

 

Anotace

 

David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ‒ muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarketu zamiluje do krásné ženy. Sen o tom, že se mu nepodaří zachránit svou malou dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Odjede tisíce mil daleko, opustí svou rodinu, domov i budoucnost, aby vyplnění tohoto snu zabránil. Na ostrově v Karibiku, kde skončí sám a bez peněz, navíc netuší, jestli jeho dcera přežila a jestli mu manželka útěk kdy odpustí, mu poskytne přístřeší rodina s mladou dcerou. A právě ta ho nakonec probudí zpět k životu a přiměje ho hledat všechny, jež opustil.

Mám teď takový období

Původně jsem tento článek chtěla nazvat "Nejhorší matka na světě" a ejhle, to už tady jednou bylo :) Takže vlastně na stejné téma, ale trochu jinak. Hlavně v jiném období. V období, kdy jsem se od posledního článku snad trochu posunula, i když po svém včerejším výlevu si připadám, že jsem zase na začátku. Fakt mi přijde, že se snažím. Snažím se pracovat se svými emocemi, se svým sebeovládáním a se svými slovy. Snažím se tak moc, že mi Chlupáč několikrát do týdne řekne, že jsem Matka Tereza. Snažím se být dobrá, vyrovnaná a přijímající. Přijímající své dítě takové jaké je.