neděle 30. října 2016

Nejhorší matka na světě

Mí věrní čtenáři si možná pamatují na článek Nejlepší matka na světě. Teď trošku z jiného soudku. I tady doufám, že mě mnohé z vás pochopí. Jiné mě možná zatratí, ale to nevadí, potřebuju to ze sebe vyventilovat ven.


Říjen byl pro mě hodně náročné a nepříjemné období, upřímně jsem ráda, že už končí. Nějak totiž doufám, že s listopadem se všechno vrátí k normálu. Prakticky celý říjen je někdo z nás čtyřech nachlazený, nejhorší na tom je, že i já :) A co je ukrutnějšího než nemocná matka? Jedna pořádná rýma, několikadenní bolest krční páteře a s ní spojené migrénové stavy, stupňující se bolest kolene, teď zánět hrtanu a dusivý kašel. Ano, stále kojím, takže pomoci si od bolesti je pro mě pořád celkem nemožné. Jakubova rýma se s malými přestávkami táhne už třetí týden, takže nám opět začal v ložnici dělat společníka vysavač. Navíc si ten malý lump nechce nic nechat líbit a každé čištění zubů, každé utření nosu, každé oblíkání je za trest a já jsem ten největší tyran na světě. Klára měla poprvé laryngitidu a začínající zánět středního ucha, takže pár posledních dní trávíme doma. Navíc má zas nějaký to svoje blbý období a je to s ní teď hodně náročné, bojuje s námi, je vzteklá, protivná, vrčí na nás, občas se po nás i ožene. Nevíme si s tím upřímně moc rady, můžu přečíst stovky knih o výchově a respektujícím přístupu k dítěti, můžu na to jít po dobrém, ale za poslední měsíc to často sklouzlo i k tomu "po zlém". Já ale prostě někdy už nemůžu a nezvládnu vyhrocenou situaci tak, jak bych chtěla. Může za to moje hysterická povaha a povaha mé hysterické dcery. Když ji plácnu po zadku, hned v té vteřině vím, že jsem neudělala dobře. Pak si někde v koutku natajnačku pobrečím, co jsem to za matku, že "biju" svoji holčičku, svoje prvorozené dítě, svoje štěstí. Poslední dobou o sobě trochu pochybuju, že to nedělám dobře, že nevím, jak ji udělat šťastnou v jejím dozajista složitém období. Nevím, jestli je to forma žárlivosti, nebo období vzdoru, nebo už ji to se mnou prostě nebaví...


Pokud někde ve vzduchu visel otazník v podobě třetího dítěte, říjen byl jednoznačně proti. Přiznám se, že neprožívám nejšťastnější období v životě, na druhou stranu vím, že to jsou stejně jen prkotiny, že všude kolem nás je miliarda závažnějších problémů a díkybohu, že musíme řešit jen protivná děcka a selhávající matku :)

15 komentářů:

  1. Jako nejhorší máma na světě si taky někdy připadám. Třeba teď: včera jsem měla pochybnosti, jestli jsem Tomíka dost oblékla na ven, a dneska už má teplotu. Kolikrát mě štve, že neumím vyřešit vyhrocené situace u vztekajícího dítěte tak, jak bych chtěla. Pak se na to podívám ale z úplně jiné stránky věci: to, že se nad tímto zamýšlíme a snažíme se z předchozích situací poučit, to, že svoje děti milujeme bezmezně, z nás dělá ty nejlepší mámy na světě. Je fajn si tohle připomenout :) No a o to třetí dítě jsem začala škemrat u manžela ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, děkuju, je jasné, že každá dobrá matka o sobě musí někdy pochybovat (ty špatné o sobě určitě nepochybují). Je fakt, že vždycky jsme se z blbého období dostali zas o něco silnější a sebejistější. A škemrejte dál! :)

      Vymazat
  2. Zdravim Vas, musim rict, ze se dnes silene resi, kdyz mama placne diteti po zadku. Podle me to neni takova katastrofa. Mnohem horsi je nechat si dite prerust pres hlavu. Nedelejte si s tim tezkou hlavu. Nase starsi taky kolikrat dostane. Musi. Po dobrym to nejde, zakazy na ni neplati. Tak co zbyva. Dle meho je mnohem dulezitejsi, ze deti milujete a ony to citi. A to ze jim urcujete mantinely, je jen dobre. My jsme tento mesic take porad vsichni nemocni. Probdele noci udelaji s psychikou, at uz nas matek, nebo deti, sve. Ale bude lip. Uvidite.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu, že se otázka "plácnutí" řeší víc než kdy dřív. Na druhou stranu, jaký jim dáváme příklad, když je plácneme? Jak se pak můžu divit, že se ona ožene po mě? Takže na jednu stranu vám plně rozumím, ale na druhou stranu si myslím, že to jde i bez toho. Jen já jsem na to asi blbá neklidná povaha :) Každopádně děkuju!

      Vymazat
  3. Ahoj Jani, podle toho, co píšeš, ti musí být fakt hrozně. Myslím, že asi přesně vím, jak moc...máme takových období s Matýskem za sebou hodně. Ty naše děti si budou náturama fakt asi podobné obě. To, jak to máš s Kubou, s tím taky bojuju s Míšou každý den. Oblékání, přebalování,... nedejbože stříhání nehtů nebo podobná operace! A nejhorší je jeho stolování. Taky toho moc nesní, zato všude na sobě, kolem sebe, pod sebou a na mě je jídlo. Snažím se u toho nevypěnit, ale vždycky se to nepovede...pak si říkám, jestli to nemá jako formu zábavy - rozzuřit maminku :-). No a Klárčino chování mi tolik připomíná Maťu. Prošli jsme toho s ním už tolik! Úplně chápu tu bezradnost, smutek z toho všeho.....pozitivní pro mě na tom ale je, že vždycky, když se nám to povede překonat, si připadám vnitřně silnější. A hlavně ještě přesvědčenější. Absolutně přesvědčená o tom, že způsob, jakým to zvládnout, je sice v daný moment neskutečně náročný, ale podle mého názoru jediný fungující. Tobě je tento přístup plný respektu a lásky určitě taky nejbližší. Já si vždycky říkám, že příště to zvládnu líp, bez křiku a podobných emocí, ale samozřejmě to nikdy nedokážu tak, jak bych chtěla :-). Ale už jenom to, že si to člověk uvědomuje a snaží se s tím pracovat, to z nás přece dělá ty nejlepší mámy pro svoje úžasné děti, ne? :-) :-)
    Snad ti i trochu pomohlo, že ses z toho všeho tady vypsala...
    Přeju ti hlavně hodně zdraví, protože když ti ještě není dobře, všechno je o tolik těžší.
    Zase bude dobře. Já jsem přesvědčená o tom, že jsi skvělá maminka!
    Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Zuzi,bylo mi strašně, navíc jsem si včera rozbila displej u telefonu. Na pos*** i hajzl spadne, tak nějak se to říká, že? :) Ale dnes je první listopadový den, svítí sluníčko a já cítím, že bude líp. Pozitivní přístup dělá moc a já se to musím naučit. Zuzi, moc děkuju za podporu!

      Vymazat
  4. Ahoj Janíku, nic si z toho nedělej, všechny máme občas toto období. Já jsem nedávno Šimona taky pořádně plácla a vyčítala si to ještě několik hodin- i ty slzičky ukáply. Připisovala jsem to svém hormonální nerovnováze v šestinedělí:-)... Věř tomu, že s Klárkou se to zase všechno spraví a bude ta fajn holčička, asi nám všem vadí, že už není tolik sluníčka a pobyt venku musíme trochu zkrátit. Na zdravotní problémy bych určitě doporučila homeopatika- ještě v těhotenství mě potkala ukrutná bolest v krku, nasadila jsem Homeogene a světe div se, za pár hodin, jsem cítila výrazné zlepšení. Na ztuhlou krční páteř papám Schüsslerovy tkáňové soli. Můžeme je při kojení- mě opravdu zabírají- konkrétně beru https://www.alternamedica.cz/alternamedica/eshop/91-1-Schusslerovy-tkanove-soli/676-2-Doplnkove-soli/5/2709-Biomineral-D6-Manganum-Manganum-sulphuricum
    Tak přeji brzké uzdravení, pevné nervy a někdy na sluníčku brzy na viděnou:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani ahój! Ty máš na všechno alibi, jsi šestinedělka! :) Já si fakt musím najít nějakého toho homeopata, protože za říjen jsem snědla tolik paralenu, že se mi to až nelíbí :) Hani, moc doufám, že na vás někdy narazím venku, Zbyňa měl teda větší štěstí :) Pa

      Vymazat
  5. uff Jani...ted si rikam ze jsem to psala ja???:-D uplne stejne s tim ze my ten kasel mame ještě pořád!! a otazník nad třetím potomkem je teď velmi výrazný..říjen hrůza :-0ale jak pises na konci v podstatě jsou to muchy :-) drž se a nejsi v tom sama :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až tak ti to přišlo povědomé? :))) Trochu ráda to slyším, že je nás na to tolik :) Tak jsem zvědavá, co z těch otazníků nakonec bude :D

      Vymazat
  6. Tohle období teď prožívám taky, a to mám doma jen jednoho rošťáka. Už 14 dní v kuse je protivný a vlastně i nachlazený, začalo to šestou nemocí. Každé převlékání je boj, nočník bojkotuje a nadělá si všechno do plínky, ač to dřív nedělal, otírání i prostříknutí nosu prořve tak, že si někdo může myslet, že mu ho snad rvu, a mě z toho všeho chytají žlučníkové záchvaty, během nichž se o něj musí starat manžel, protože já zvládám jen skuhrat a syn během toho samozřejmě řve ještě víc než obvykle. To si pak vyčítám, že jsem máma na dvě věci, když se o něj ani nemůžu v takových chvílích starat. Díky za tenhle článek a komentáře pod ním, nepřipadám si tak moc strašně. Musím věřit, že to zase bude lepší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, u nás se to teda s listopadem trochu zlepšilo. Zdravotne i psychicky. Ono se to u nás doma hodně odráží ode mě, když mi není dobře nebo se necítím v pohodě, poznají to všichni. Matka v pohodě = šťastná rodina.drzte se

      Vymazat
  7. Ahoj Jani, mám konečně trochu času si te přečíst a posílám sílu a ujištění že je to zcela normální a s pocitem, že jsem úplně blbá a nemožná matka se potýkám od Adamovych cca 2,5 let - to se totiz začaly objevovat veci, které je potřeba skutecne řešit jako rodič. co ti budu říkát šťastná matka jsem střídavě, ale stojí to za to. Drz se a brzo navidenou( třeba už jako fakt):) gabi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Gábi, díky! S koncem října se vše obrátilo k lepšímu, takže to bylo hodně o mojí psychice. Teď před Vánocemi je to nějak rychlé, všeho moc, ale v dobrém slova smyslu, takže si užíváme. Tak jako už by to chtělo se vidět. Nevím, jestli se ještě poznáme :)))

      Vymazat
  8. Ahoj Jani, mám konečně trochu času si te přečíst a posílám sílu a ujištění že je to zcela normální a s pocitem, že jsem úplně blbá a nemožná matka se potýkám od Adamovych cca 2,5 let - to se totiz začaly objevovat veci, které je potřeba skutecne řešit jako rodič. co ti budu říkát šťastná matka jsem střídavě, ale stojí to za to. Drz se a brzo navidenou( třeba už jako fakt):) gabi

    OdpovědětVymazat