Mama tip / Odpočítávání s úkoly

Kdy už pojedem na dovolenou? Za kolik dní budu mít narozeniny? Za jak dlouho půjdu do školy? Známe? Myslím, že tohle všechno je ještě lepší verze obligátní a nenáviděné cestovatelské hlášky "Kdy už tam budeme?". Pokud máte podobně horlivé děti, které vás s nějakým druhem odpočítávání často prudí, můžete zvážit nějaké úkolové odpočitávadlo. Funguje na stejném principu jako adventní kalendář, jen nebudete odpočítávat dny do Štědrého dne, ale do toho "vašeho" něčím významného dne.

Po Česku / Vlakem z Brna do Tišnova na rozhlednu Klucanina

Co budeme dnes dělat? Venku bahno, pět nad nulou, sněhový poprašek se rychle mění v hnědou břečku. V "našem" lese za barákem bychom se jistojistě topili v blátě. Zase. A mně se dnes prát nechce. Vyjedeme výš. Ráno si na děti chystáme překvápko. Pojedeme vlakem. Mají velkou radost a dychtivě si balí batůžky. Tak rychle jim vypravování dlouho nešlo. Už dlouho jedeme náš osvědčený model - vydatná snídaně, pestrá svačinka s sebou, čaj do termosek a pozdní oběd, až se vrátíme z výletu. Odpoledne pak bývají unavená, ale většinou moc příjemná. Na nedělní den jsme vybrali nenáročný výšlap na rozhlednu Klucanina, která leží na stejnojmenném kopci za Tišnovem. Tišnov máme navíc na trase z nádraží Brno-Řečkovice (před budovou pohodlně zaparkujete), osobák tam jede každou hodinu.

Od Vánoc v Audiotéka Klubu

Když jsem před Vánocemi psala o Naslouchači (což je mimochodem jedna z nejzajímavějších audioknih, co na kontě mám), zmínila jsem jednu zásadní novinku v Audiotéce, odkud knihy stahuju. V prosinci Audiotéka spustila Audiotéka Klub, který funguje na principu měsíčního předplatného. Tenkrát jsem dostala v rámci dlouhodobé spolupráce měsíční členství v klubu zdarma, abych si novou appku s členstvím vyzkoušela, otestovala, příp. našla něco, co se mi nebude pozdávat. Měsíční členství uteklo jako voda a sama už jsem si předplatila další měsíc. V tuto chvíli, kdy audioknihy poslouchám hodně, mi přijde členství výhodné.

Hrajeme / Ovocný sad pro nejmenší hráče

Matýsek to nemá jednoduché. Většinu času jen přihlíží, jak my ostatní něco hrajeme, a tak moc se chce zapojit. Nicméně v čerstvých dvou letech si s námi nezahraje ani černého Petra. Zatím s ním podnikám jen obrácené pexeso a lotto. Nicméně jsem čekala na ten pomyslný dvouletý milník, který si pamatuju, že proběhl u Klárky i Kubíka. Ve dvou letech se začali orientovat v barvách a tak přichází ta správná doba na první barevné hry. Hry, ve kterých nejde o taktiku, ani matematické znalosti, ani logické uvažování. K tomu, aby mohlo dvouleté dítě hrát svoje první deskovky, potřebuje umět poznávat barvy. O trpělivosti záměrně pomlčím, ta je ve dvou letech na poměrně nízké úrovni a budete ji tak potřebovat hlavně vy.

Knihy pro děti / Bludiště - interaktivní velkoformátovky

Kdo nemá doma Bludiště, jakoby nebyl. Nechápu, jak jsme mohli žít bez těchto velkoformátových knih, které absolutně pohltí celou rodinu. Já bych se nechala v klidu pohltit na půl dne, kdyby ti tři svolili.  Zalezla bych si do postele s konvičkou čaje a pracovala na všech těch tajných misích. Bludiště jsou zatím k dispozici třikrát, rozuměj ve třech dílech. První dva díly - Bludiště: Staň se soukromým detektivem a Bludiště 2: Záhada Zlaté věže dostaly mé děti od našich kamarádů k sedmým a pátým narozeninám. Oni je doma milují a vzhledem k jejich dobrému vkusu na knížky jsem věděla, že se jednoduše ujmou i u nás. Na Vánoce jsme si společně pod stromkem rozbalili díl třetí - Bludiště 3: Zámek v oblacích.

Chytrá hračka / Dřevěné magnetické stavebnice Tegu

Tegu. Kvalitní (i když poměrně drahá) záležitost, která se pořád na českém trhu rozkoukává, protože tady není zas tak dlouho. Nápadité dřevěné stavebnice, které jsou navíc magnetické, přišly do Česka z Hondurasu a poprvé jsem je okoukla na Festivalu kreativního hraní. A pak dostal Matěj jednu sadu k 1. narozeninám a celý rok patřila k jeho oblíbencům. Sice jsem ji už na blogu krátce zmínila, ale je to tak pěkná hračka pro malé děti, že si zaslouží samostatný článek na blogu. A pokud tady sbíráte dárkovou inspiraci průběžně, napište si Tegu na wishlist, rozhodně za to stojí.

Knižní výzva / Dlouhá trať

Titul: Dlouhá trať

Autor: Viktorie Hanišová

Nakladatelství: Host

Rok prvního vydání originálu: 2020

Počet stran: 192

Anotace

Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.

Život se někdy zastaví. Ať už je důvodem vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze nebo prostý strach, nevyhnutelně pak přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… 

Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé trati se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A totéž se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.

Puzzle pro dvouleté děti

Matěj je vděčné dítě. Sám si hraje sice jen občas, ale když se do něčeho ponoří, vydrží dýl než sedmiletá Klárka. Nicméně až moc často na mě pořvává a vyžaduje mou asistenci, která není vždycky možná. Na druhou stranu pokaždé ocení, když si s ním sednu, zalezu někam do klidu a vytáhnu na něj prakticky jakoukoliv aktivitu. Na podzim jsme sáhli po prvním puzzle. Puzzle pro nejmenší. Bavilo ho to moc, ale potřeboval napovídat, co kam patří. Ale princip nacvakávání k sobě dobře zvládal. Před Vánocemi přišel zlom a začalo mu to jít. A tím pádem ho to naprosto pohltilo. Skládá často a rád. Vytáhla jsem ze skříně puzzlíky po dětech, plus jedno s auty dostal ke druhým narozeninám, hasičské zase k Vánocům. Je to bezva aktivita na rozvoj jemné motoriky, koordinace oko-ruka a logického uvažování. A často také obří zkouška trpělivosti.

Knihy pro děti / Jak myška snědla měsíc

Petr Horáček. Tento autor je na poli celosvětové dětské literatury už fenoménem. Čech žijící a tvořící ve Velké Británii píše a ilustruje originální knihy pro malé děti. Já tyto knihy vnímám jako umělecky hodnotné, morálně přínosné a textově kvalitní. Když by je poprvé viděl člověk neznalý dětské literatury, člověk nezaujatý, možná člověk bezdětný, řekne si, co na těch knihách vlastně je? Jenže to je právě to, že v na první pohled nenápadném obalu se skrývá skutečný poklad.

Hrajeme / Zombie Kidz: Evoluce

Zůstaňte doma, hrajte hry. Tohle motto u nás sice úplně neplatí, sedět doma s dětmi je masakr, který není radno podstupovat. Nahromaděná energie musí z těla ven. Nicméně Pan Covid nás už před rokem trochu víc pošťouchl a začali jsme s dětmi hrát mnohem intenzivněji než dřív. Zapojil se i Chlupáč, některé hry hraje s dětmi vyloženě on (ano, některé ho velice chytly), jiné já. Matěj se nám do toho všeho motá hlava nehlava, většinou musí mít pocit, že hraje taky. Hra, kterou s Klárou (toho času 7) a Jakubem (toho času 5) hraju výhradně já, je skvělá kooperativní deskovka Zombie Kidz: Evoluce (vydavatel ADC Blackfire). Děcka ji dostaly společně v září k narozeninám, na základě mnoha kladných recenzí jsem jim ji chtěla dopřát. Chytla je hned, ačkoliv do té doby netušili, co jsou zombíci, téma je samozřejmě totálně pohltilo. Občas se tady po bytě kymácejí s přimhouřenýma očima, jednu nohu vláčí za sebou a šeptají "Zombíííí, zombíííí". I dvouletý Matěj. Je v tom dobrej.

První třída / Sčítací a odčítací proužková tabule

Mám štěstí. Za prvé, prvňáčci mají privilegium a mohou do školy víc než ti starší chudáčci, za druhé mám doma prvňáka, který školu žere. Vstává celkem s elánem, má ráda svou paní učitelku a úkoly dělá s radostí. Všechny obavy, které jsem poslední dva roky cítila, když byla Klára neoficiálně i oficiálně předškolákem, se rozplynuly s prvním dnem ve škole. Vím, že zátěžové zkoušky přijdou, že ji mnohé přestane bavit, že najde háčky i na paní učitelce, ale zatím si teda skáču. Klárka je vyloženě zaměřená na výkon (i když jsem si to pro ni vysnila jinak), takže jí systém státního školství zatím vyhovuje. Když se jí někdo zeptá, nejvíc Klárku baví tělocvik, hudebka a matika. První dvě jí vláda bezostyšně zakázala, zbyla jí matematika.

Knižní výzva / Woodwalker: Hollyino tajemství

Titul: Woodwalker: Hollyino tajemství

Autor: Katja Brandisová

Nakladatelství: Bookmedia

Rok prvního vydání originálu: 2017

Počet stran: 279

Anotace

Po poslední bitvě s Andrewem Millingem je Carag rád, že má své nejlepší přátele Brandona a Holly po svém boku. Žít mezi dvěma světy lidí a zvířat totiž není vždy úplně jednoduché. Když se v okolí školy začnou objevovat záhadné případy loupeží, Holly se chová potrhleji než kdykoli předtím. Má v tom snad malá veverka čikarí prsty? Nebo jsou to vlci, kteří chtějí Caragovi a jeho přátelům zase uškodit? Možná o tom bude něco vědět nový učitel zvířecích jazyků, pan Goodfellow. Carag se vydává na další dobrodružství za dopadením tajemného lupiče a to na co přijde, všem vyrazí dech.

Leden. Nový začátek

Jaký míváte leden? Já vesměs optimistický. Nejméně oblíbená část roku, kdy se dny krátí o minuty, končí, vše se přehoupne do nového světla. Já to tak každoročně vnímám. I když nejsem na předsevzetí, stejně leden cítím jako nový začátek. Čas na změny. Nezaříkám se. Většinou si jenom přeju. A já si přát umím, to zas jo. Myslím, že přání se mění v myšlenky a ty zase v činy. Je dobré si najít ten čas. A leden je na to jako stvořený. Přes všechnu tu hektičnost je hotové umění zastavit se. Tak jako příroda v lednu. Která spí, čerpá síly, aby na jaro překvapila svou novou energií. Dočetla jsem se, že naši předci právě takto žili. Asi si nemůžeme dovolit zalézt do chaloupek na celý měsíc, zachumlat se pod tlustou peřinu a celé dny si vyprávět o životě. Ale tu podstatu, tu si vzít můžeme.

Audiokniha / Faja

Titul: Faja

Autor: Petra Stehlíková

Interpret: Jitka Ježková

Délka poslechu: 12 hodin 23 minut

Seženete na Audiotéce

Anotace

Ilan prošla skárou a vstoupila do nížin, do světa zcela odlišného od toho sklenařského. Přátelství s kapitánem a ostatními členy pětadvacítky je pro ni stále nové a Ilan si začíná uvědomovat, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří během svého života ovlivnili mnoho významných událostí. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její národ, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.

Klid ve sklenařských městech je narušen, když se po mnoha generacích znovu objeví starodávný nápis. Jen krátká věta, která byla kdysi součástí svobodného sklenařského světa. Ale kdo ji píše po zdech palatulů a sklenařských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vyprávějí ta tři slova, na první pohled tak jasná, a přesto nepochopitelná?

Ilan bude muset čelit mnoha nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.