A jaká teda druhá třetina byla? Jak se cítím teď, cca 2,5 měsíce před porodem?
Druhý trimestr je asi vážně nejlepší. Nevolnosti rychle odešly, tentokrát snad po druhém měsíci, tedy o měsíc dřív než u Fazůlky. Zesílila moje imunita, přišlo jaro. Cítila jsem se skvěle. Plná energie. Bříško mi rostlo mnohem rychleji než během prvního těhotenství a váhové přírůstky budou asi taky vyšší. Nicméně minule jsem byla skoro na hranici minima (celkem jsem přibrala jen 8 kilo). Teď už mám zmíněných 8 kg nahoru a to mě ještě čeká nějaký ten týden. Mám opět to hezké kulaté bříško, jako s Klárkou, nijak jinak jsem se výrazně nezměnila ani "nerozjela" - teda doufám :) Strie zatím ani jedna, mažu jednou denně na střídačku olejem Hipp a Bepanthenem. Nemám žádné specifické chutě, jím v podstatě to stejné, co dřív, rostoucí miminko nyní zapříčiňuje zmenšující se žaludek, takže porce nesním tak velké. Mám velkou chuť na ovoce.
28. týden s miminkem
Už mi nejde ležet a spát na zádech, syndrom dolní duté žíly podle mě přišel o něco později, než s Fazůlkou. Na zádech vydržím max. 10 minut, pak se mi blbě dýchá. Taky mě začala pálit žáha, tato nepříjemnost mě minule trápila opravdu do posledního dne, tedy s okamžikem porodu přestala. Nic nepomáhá, tedy nic dlouhodobě, krátkodobě by mě zabralo určitě Rennie a taky jakýkoliv kousek potravy, nemůžu ale něco žvýkat celý den.
Pohyby cítím snad od 17. týdne, teď už je to hotová divočina. Srovnatelná s Fazůlkou před dvěma lety. Teď se miminko zrovna točí do správné polohy hlavičkou dolů, tak už se tam snad probojovalo :)
Oproti prvnímu trimestru jsem se psychicky uklidnila, jak jsem tady dříve psala o výsledcích různých těhotenských testů. Na druhém velkém ultrazvuku mi pan doktor (považovaný za experta v oboru detekce vývojových vad) potvrdil, že podle UTZ vidí krásné zdravé miminko. Nemám důvod mu nevěřit. Podstoupila jsem zátěžový test na těhotenskou cukrovku, tentokrát v jiném prostředí, než s Klárou, a bylo to příjemné. Mohla jsem si vybrat z několika příchutí glukózového drinku a celé následující dvě hodiny jsem strávila v pokojíku na lůžku, kde jsem odpočívala (oproti neosobní čekárně a tvrdé studené plastové židli moc fajn). Těhotenskou cukrovku díkybohu nemám.
Ke konci druhého trimestru jsem se někde nachladila, dodnes nevím, co to způsobilo, možná klima v autě, nevím. Od té doby mě trápil vlhký kašel, skoro měsíc, užívala jsem jitrocelové sirupy a nic. Před pár dny se k tomu přidala bolest v krku a rýma. Už mě to přestávalo bavit, tak jsem objezdila pár doktorů a na ORL mi bohužel doktor potvrdil zánět hrtanu a lehký zánět dutin. Bez antibiotik už bych to prý nevyléčila a po zvážení pro a proti jsem si je předevčírem nasadila. Nejsem z toho vůbec nadšená, nejsem příznivec antibiotik, natož v těhotenství. Plod už je však vyvinutý natolik, že riziko žádné nehrozí, naopak by plod mohla víc ohrozit silná šířící se infekce v těle. Takže tak. Koupila bych si někde silnou imunitu, nevíte o něčem?
Celý druhý trimestr jsem chodila na gravidjógu, ale nějak mě zklamala. Zvolila jsem paní, ke které jsem už chodila v prvním těhotenství, teď mě to však absolutně neuspokojovalo. Necítila jsem ten správný požitek, který mám s jógou vždycky spojený (józe se věnuju už několik let a neznám lepší relax). Cvičení mi nic nedávalo, bylo to až moc pozvolné, nudné, možná spíš pro někoho, kdo není zvyklý na aktivní způsob života. Tento týden mám poslední lekci, rozhodně prodlužovat nebudu a zkusím si najít něco jiného. Kéž bych měla větší morál a donutila se cvičit doma, jógu znám, takže teoreticky by to šlo, ale já mám odjakživa s cvičením doma problém. Nedokopu se.
Před dvěma týdny jsme se vrátili z dovolené z rakouských Alp, o které jsem se podrobněji rozepsala v tomto příspěvku. Dovolená se vydařila, bohužel už jsem nezvládala tolik, kolik bych si představovala. Lehko se totiž zafuním do každého kopce - a těch je v Alpách celkem dost :) Každopádně bych chtěla říct každé těhotné ženě (samozřejmě té bez zdravotních komplikací), aby se cestování nebála a nevzdávala se tohoto koníčku. Stačí jen trochu přemýšlet o destinaci (rozhodně bych nejela někam do exotiky, nebo do rozvojové země z pohledu zdravotnictví), zvážit si počasí (velké horko by asi těhotné moc dobře nedělalo) a rozmyslet si své fyzické možnosti. Krásných míst je spousta a změna prostředí je vždycky vítaná, hlavně pokud jste na mateřské a trávíte svůj život na dětském hřišti.
Klára dává najevo, že se na miminko těší, ale podle mě si vůbec neuvědomuje, co v září přijde. Nebo je možné, že to ty děti nějak cítí? Pořád mi šahá na bříško, říká mu láskyplně "mimi", říká, že mu bude dávat dudlík a pusinky, tak jsem zvědavá. Touto dobou jsem chtěla být dál. Myslím tím, že jsem chtěla, aby Klára už neměla dudlík, plínky a aby spinkala ve svém pokojíčku. Nic z toho se zatím nestalo, nesebrali jsme dostatek odhodlání. Uvidíme, jestli to zvládneme pořešit během léta, nebo jestli skončíme v září 4 v ložnici, se dvěma dudlíčky a dvěma velikostmi plenek.
Co se výbavy týče, moc jsem nepokročila. Pořád mi přijde, že na to mám čas a že se teď musím věnovat maximálně Klárce.
Několik přání do finálové třetiny (netroufám si nazývat je předsevzetími, protože se trochu znám):
- Životospráva. Trošku víc se hlídat s jídlem, no spíš se sladkostmi, každý den po obědě mě honí mlsná a málokdy odolám. Víc dbát na pravidelnost a hlídat se, abych se neodbývala - jíst v rozumnější dobu, ne až Klára spí.
- Jóga. Buďto si najít nový kurz na poslední třetinu, nebo být silná a začít cvičit párkrát týdně doma.
- Příprava k porodu. Na žádný klasický předporodní kurz už chodit nechci, minule jsem absolvovala asi 10 lekcí, ale nic moc mi to nedalo. Nedávno jsem byla na jedné přednášce o přirozeném porodu, chtěla bych ještě něco víc. Vím sice, do čeho jdu, ale přeju si, aby tento porod dopadl jinak a lépe. Aby moje psychika nebyla pošramocená jak po porodu Fazůlky. Stále se mi v hlavě honí myšlenka, že bych u porodu měla svoji soukromou porodní asistentku, nebo dulu.
- Věci pro miminko. Chtěla bych protřídit newborn věci po Klárce, zrekapitulovat, kolik čeho máme a konečně se obout do nákupu výbavičky. Rozhodně to nebudu přehánět, ale pár základních kousků v neutrálních barvách prostě musím mít nových.
- Kočárek. Bylo by potřeba trošku "oprášit" kočárek a malou autosedačku, vyprat potahy a udělat nezbytnou údržbu, dokud jsou síly.
- Klárčin pokojík. Toto dlužím sobě a hlavně Klárce už dlouho. Začala jsem skoro před rokem a stále není hotovo. Většina je, ale chybí dofinišovat světla, detaily a dekorace. Ať už tam bude spávat nebo ne, chci, aby měla Klárka svoje království připravené. V pokojíčku si ráda hraje, má tam většinu hraček, ale chybí poslední krok. Uvidíme, jestli už je připravená.
Jako slovo závěrem musím říct, že se strašně na miminko těším. Ze začátku převažovaly obavy, jak to zvládneme, ale na to už teď skoro vůbec nemyslím, protože vím, že to zvládnu.