neděle 14. června 2015

Výlet do Alp

S Chlupáčem jsme cestovatelé tělem i duší, vždycky jsme se snažili vybírat zajímavé destinace a aktivní typ dovolené, většinou roadtripy spojené s výšlapy do přírody. Rozhodli jsme (no dobrá, trochu za jejich zády), že i naše děti budou mít stejnou cestovatelskou vášeň v srdci, proto začínáme odmala.

S Klárou jsme v jejím necelém roku strávili týden na Šumavě a týden na chorvatském Krku, ještě u mě v bříšku se poprocházela v zimních alpách, procestovala Sardinii a Korsiku a strávila pár dní v Budapešti. Před dvěma měsíci jsme 5 dní poznávali Řím a teď jsme se vrátili z týdenní dovolené v rakouských Alpách. Hory milujeme i v zimě, ale hlavně v létě. Teď jsme byli sice trošku limitovaní mým těhotenským bříškem, ale i tak to bylo bezva. Jen těch výšlapů nebylo samozřejmě tolik.

Cesta z Brna do obce Hintermoos trvala cca 5 hodin s jednou pauzou, Klárka se nějak zlepšila co se týče cestování autem a zvládla to naprosto skvěle. Ani jsem nemusela vytáhnout trumfy v podobě pohádek na počítači nebo mobilu. Ubytování jsme měli v apartmánu na strategickém místě poblíž Zell Am See, takže všude bylo blízko. Výhledy byly až trapně kýčovité :)

Výhled z balkonu, Hintermoos

Ještě cestou z Brna jsme se otočili na Hitlerově Orlím hnízdě (v nadmořské výšce 1834 m). Ač nejsem velký fanoušek historie, tak tento komplex je opravdu impozantní, když víte, kdo tady kdysi popíjel čaj. Bylo až do nebe volající, kolik mužských návštěvníků s nápadně krátce střiženými vlasy toto místo a jeho temná stránka dodnes přitahuje.

Orlí hnízdo, Obersalzberg

Další den jsme si projeli Grossglockner Hochalpenstraße vedoucí do srdce Vysokých Taur, kde se dá opravdu kochat. Nám tedy tento okamžik kazilo asi milion milovníků Vesp, kteří tady zrovna někde měli sraz, takže nepříjemný řev ne příliš silných motorů ve dvouapůltisících metrech nám zní v uších dodnes. Ale zážitek to byl krásný, výhled na samotný Grossglockner a ostatní velikány pokryté sněhem nezapomenutelný.

Grossglockner Hochalpenstraße
 
Kousek za Kaprunem leží vysoko v horách dvě přehradní nádrže - Mooserboden (výše položená) a Wasserfallboden (níže položená), ke kterým se pohodlně vyvezete kyvadlovým autobusem. Sice jsme si netroufli na žádnou túru směrem nahoru, ale i tak jsme se tady zabavili na několik hodin. Prošli jsme se v okolí a po hrázi té výše položené nádrže (2036 m), s Klárou jsem prozkoumala tunel vedoucí k jedné menší hrázi, Chlupáč si vylezl na nějakou tu svoji vyhlídku a byli jsme všichni šťastní. Sviště jsme si vyfotili bohužel jen dřevěného.
 
Wasserfallboden a Mooserboden, Kaprun
 
Další den se nám zastesklo po starých časech a řekli jsme si, že už nějakou túru musíme zvládnout. Navíc jsme už dlouho nezatížili naši Salewu. Zajeli jsme do nedalekého Leogangu, odkud vedla strmá červená trasa směrem k vrcholu Birnhorn (2634 m). Náš cíl byl teda o něco níž - Birnbachloch (1400 m), u jednoho z nejníže položeného ledovce v Evropě. Stezka měla převýšení něco přes 600 m a nahoře nás kromě ledovce čekal vodopád a jeskyně s průzračným jezírkem.
 
Výšlap na Birnbachloch, Leogang
 
Večer přišly slibované bouřky (a hromy a blesky a kroupy) a my se trochu báli, co bude s počasím dál. Předpovědi neslibovaly žádný med, tak jsme museli trochu překopat plány. Původně jsme chtěli v Kaprunu vyjet lanovkou na ledovec Kitzsteinhorn a navštívit Gipfelwelt 3000, ale vzhledem k zachmuřenému ránu se nám nechtělo riskovat drahý výlet kabinkou a nahoře nevidět lautr nic. Tak jsme si v průvodcích našli nějaké tipy, co jde zvládnout i za blbého počasí. V kaprunském údolí býval kdysi obrovský ledovec, který tam vyhloubil krásnou soutěsku - Sigmund-Thun Klamm - 32 metrů hlubokou a 320 m dlouhou. Celou soutěsku projdete po systému lávek za půl hodiny, pod sebou divokou řeku, nad sebou hrozivé skály. Klára to celé ušla sama a moc se jí to líbilo. Jak jsou někde schody, je to její ráj :) Radost měl i Chlupáč, mohl se podívat na expozici do místní elektrárny a jeho profesní vášeň byla tak uspokojena.
 
Sigmund-Thun Klamm, Kaprun
 
Na zpáteční cestu jsme si naplánovali zastavit se v Hallstattu, v solných komorách u Salzburku, nicméně GPS nás zavedla trošku jinam :) Do Ramsau am Dachstein. Vyjeli jsme mýtnou silnicí až pod samotný vrchol Dachsteinu, kde jsme strávili příjemné poledne.
 
Dachstein
 
Celkově se nám výlet vydařil, Klára teď pořád říká "dojo" jako dovolená. Mohla by být delší, asi jako každá jiná dovolená, mohlo být stálejší počasí, klidně menší vedro, ale i míň přeháněk. Vzhledem k tomu, že to od nás není nijak daleko, se sem plánujeme brzo vrátit. Tentokrát ale ve čtyřech a s dvěma Salewama :)
 
Ještě k pár praktickým věcem, třeba tipy pomohou někomu, kdo by taky rád vyrazil na aktivní dovolenou s dětmi:
 
- s krosnou Salewa Koala II Kid Carrier jsme velice spokojení, oproti Deuteru je levnější, ale nám dobře slouží už druhým rokem (dcera má nyní 12 kilo), vždycky je to trochu štelování a upravování, aby vše dobře sedělo, ale výsledek stojí za to. Klára nošení miluje, má rozhled a zdá se, že se jí sedí pohodlně. Je pravděpodobné, že dítě v krosně usne, proto je dobré pořídit nákrčník (a nezapomenout ho doma, jako my teď). Nákrčníky pro malé děti už od 9 měsíců vyrábí třeba Jané.
 
- je třeba pořídit trošku funkčního oblečení pro děti. Už přes rok nám skvěle slouží rostoucí body z merina, které jsem si nechala ušít na Fleru od prodejkyně Crawler, rostoucí softshellové kalhoty od prodejkyně Emma09 (ty už nám taky slouží rok) a softshellovou bundu máme od Loapu (velikostně si myslím, že jsou tak o 1 číslo větší). S merinem mám ty nejlepší zkušenosti, máme i rukavice, nákrčníky, legínky - podvlíkačky do chladnějšího počasí. I když toto oblečení působí, že v něm musí být dítěti vedro, není tomu tak, merino má výbornou schopnost termoizolace, ale je velice prodyšné, chrání i před UV zářením. Nejdůležitější vlastností je, že hřeje, i když je vlhká.



Žádné komentáře:

Okomentovat