Knihy pro děti / Sněhová víla

Naše poslední Vánoce a jim předcházející adventní čas jsme si asi opravdu poprvé okořenili vyloženě tematickou literaturou - s dětmi jsme si před spaním četli jen vánoční a zimní příběhy. A chci si je sem odložit, protože vím, že je po takových knihách před svátky velká sháňka. Takže si prosím vezměte deníčky a dělejte si poznámky, všichni víme, že to zas uteče jako voda... Vánoční příběhy jsou plné kouzel a splněných přání, přesně taková je Sněhová víla, která vyšla v nakladatelství Portál v roce 2018. Autorkou je Daniela Krolupperová, jejíž knihy čteme doma moc rádi.

Moje děti kukličkové

Pokud jste víc venku než doma, pokud se nebojíte sněhu, deště, bláta, pokud vás baví mráz a milujete svištění na lyžích, bruslích nebo na kole, dáte mi za pravdu, že designové a nepraktické oblečky nejsou dětem dobrými parťáky. Všechny svoje děti oblíkám do merina prakticky od narození, protože jsem nenašla lepší materiál, který v zimě zahřeje a v létě odvede pot. Bodyčka, legíny, trička, rukavičky i overálky z merina, to všechno se mi už dlouho stará o teplotní komfort mých dětí. Nosí v létě, nosí v zimě. I kdybych se musela vzdát všech těchto kousků, jednoho se vzdám až tehdy, až to ONI odpískají. Merino kukly.

Knihy pro děti / Víš, kam chodí kakat myš?

I když je u nás dávno plenkové a nočníkové téma vyřešeno (fekální rozhovory a vtípky bohužel nikoliv), Matýsek se pořád rád vrací ke knížkám s touto tématikou. Většinu z nich jsme už poslali dál, jedna nám ale zůstala. Ta, kterou měly všechny děti suverénně nejraději. Ta, kterou si stále s radostí prohlídne i Kubík s Klárkou, kterým přijdou její verše pořád vtipné. Nesmrtelná Víš, co má v plínce myš? Psala jsem o ní poprvé před čtyřmi lety, když jsem zmiňovala naši nočníkovou literaturu. Je to kniha veršovaná, bohatě ilustrovaná, nápaditá, s odklápěcími plenkami, hlavně ale zábavná. No a na konci loňského roku se jí v nakladatelství Books & Pipes narodila mladší sestřička. Pro větší a ostřílenější nočníkové dobrodruhy. Nese opět trefné jméno - Víš, kam chodí kakat myš? A co myslíte? Jasně, že doma boduje. Dnes jsme ji dali třikrát. Uf.

Hrajeme / Šnečí závody

Vánoční čas jsme díky virózkám strávili víceméně doma, měli jsme tak fůru času na hraní. Na hraní starých i nových kousků. Pod stromečkem našlo každé dítě jednu společenskou hru. A protože Matěje (3 roky) zapojujeme do našich herních seancí čím dál víc, hledám pořád hry, které s námi v pohodě a bez zbytečné frustrace zvládne i nejmladší člen týmu. Takovou hrou mohou být Šnečí závody, které už před nějakou dobou vydalo ADC Blackfire. Krom notoricky známých Skluzavek a žebříků nemáme doma žádnou jinou závodní hru. Ani Člověče nevlastníme. Takže i díky tomuto neotřelému hernímu mechanismu se u nás Šneci zabydleli poměrně úspěšně.

Knihy pro děti / Kdo krade dětem čtení

Kdo krade dětem čtení? Jednak hodnotná otázka k zamyšlení a druhak krásná dětská knížka, která loni vyšla díky crowdfundingové kampani na Pointě. Kniha, kterou jsme s dětmi víceméně nečekaně zhltli za pár dní mezi svátky, se k nám dostala neobvyklou cestou. Skoro bych až řekla, že si nás našla, když jsem ji sama nějak minula. Půjčovala jsem kamarádům ze školky nějaké naše oblíbené knížky a oni nám na oplátku přinesli tuto. Vůbec netuším, jak mi mohla uniknout, takže jsem měla tu výhodu, že jsem k ní přistupovala naprosto nezaujatě, bez jediné přečtené recenze, bez jediného předsudku. A ano. Tentokrát se konalo to pomyslné literární ach, ani několik dní po přečtení nemůžu knihu Kdo krade dětem čtení dostat z hlavy. Vracím se k ní znovu a znovu, zítra ji vracím a tak nějak tuším, že si ji (ehm pardon, že nám ji) koupím. Za mě je to kniha, která by měla obývat knihovničky lidí, co rádi čtou.

2022. Jaký asi budeš?

Takový, jakýho si tě uděláme. I když nám svět přináší každou minutu nové výzvy, nové radosti i starosti, my si svůj osud dotváříme. To, jak budeme žít, záleží jen na nás. Čím se necháme ovlivnit, čím se necháme vystrašit, čím se necháme pohltit, čemu řekneme ano, čemu se otevřeme. O Vánocích jsem byla prakticky offline. Měla jsem tak spoustu času na rodinu, ale i na sebe. Tím, že na mě před Vánocemi dolehlo psychické i fyzické vypětí z posledních týdnů, tělo řeklo dost a celé svátky jsem prostonala. Já to tak mívám. Někdy totiž neumím sama dobrovolně zatáhnout za brzdu. Tak to mé tělo musí udělat za můj mozek samo. I proto nebyly naše svátky hektické, byli jsme víceméně doma, spolu. Hodně jsme si četli a hráli. Večery jsem trávila s Chlupáčem a novým seriálem. Měli jsme konečně čas probrat naše sny a plány...