Kdo krade dětem čtení? Jednak hodnotná otázka k zamyšlení a druhak krásná dětská knížka, která loni vyšla díky crowdfundingové kampani na Pointě. Kniha, kterou jsme s dětmi víceméně nečekaně zhltli za pár dní mezi svátky, se k nám dostala neobvyklou cestou. Skoro bych až řekla, že si nás našla, když jsem ji sama nějak minula. Půjčovala jsem kamarádům ze školky nějaké naše oblíbené knížky a oni nám na oplátku přinesli tuto. Vůbec netuším, jak mi mohla uniknout, takže jsem měla tu výhodu, že jsem k ní přistupovala naprosto nezaujatě, bez jediné přečtené recenze, bez jediného předsudku. A ano. Tentokrát se konalo to pomyslné literární ach, ani několik dní po přečtení nemůžu knihu Kdo krade dětem čtení dostat z hlavy. Vracím se k ní znovu a znovu, zítra ji vracím a tak nějak tuším, že si ji (ehm pardon, že nám ji) koupím. Za mě je to kniha, která by měla obývat knihovničky lidí, co rádi čtou.
Terezka právě dokončila šestou třídu a od paní učitelky dostala velký prázdninový úkol. Má zjistit, kdo ukradl dětem čtení. Loupež století. Možná tisíciletí. Terezka se s knihami moc nekamarádí, čtení ji nebaví, raději se věnuje modernějším zálibám. Proto si s úkolem neví rady, netuší, kde začít, když toho o knihách a čtení moc neví. Naštěstí na to není sama. Krom nejznámějších knižních postav, které jí přispěchají na pomoc, se může obrátit na tátu a bráchu. Oba jsou knihomolové, mají přehled a společně ji navedou na cestu do nedozírné fantazie, kterou knihy ukrývají. A pachatel? Věřte, že jich spolu s Terezkou odhalíte hned několik.
Prvotina Jiřího Kreče se prostě povedla a s nadšením ji přijmou všechny čtenářské rodiny. Troufám si říct, že nejvíc paf z ní budou právě rodiče. Ti, kteří svou lásku ke knihám na děti přenášejí, ti, kteří děti učí trpělivě číst, ti, kteří jim rádi věnují svůj čas na společné toulky fantazií. Rodiče, co na knihách vyrostli, rodiče, co si do noci četli pod peřinou, rodiče, kteří do knihovny běhali několikrát měsíčně. Tato kniha je pro mě jako dělaná, nemohla jsem jinak, než si ji zamilovat. Je v ní totiž řečeno vše.
Asi už tušíte, kdo může za krádež čtení. Pár pachatelů se v dnešní době přímo nabízí. Nenechte se ale zmást, ani my rodiče v tom nejsme nevinně... Pojďme to dětem ukázat, pojďme jim říct, jak je čtení báječné, a že si ho nemají nechat lacině vzít. Pojďme s nimi hledat ty krásné příběhy, objevovat všechna moudra světa, dělat si naše životy bohatšími.
Kniha zaujme nejen díky promyšlenému, zábavnému a dobrodružnému textu, ale také díky sérii šikovně zvolených doplňujících otázek v závěru každé kapitoly. Ty vás s dětmi do příběhu přenesou, společně se zamyslíte, společně na to přijdete.
Kniha Kdo krade dětem čtení je spíš pro školní děti, ty mladší si ji s chutí poslechnou, ale nedokážou zcela pochopit všechny souvislosti. Přece jen je trochu abstraktní a filozofická, jazyk je už místy poměrně složitý a barvitý. Povedly se také ilustrace, tentokrát však knize nedominují, nezastiňují samotný příběh.
Já knihu vnímám skoro jako povinnou četbu pro mladší školní děti, které vyrůstají v totálně jiném světě, než jsme vyrůstali my. A proto je v tom nemůžeme nechat plácat se. Knížka mi krom čtenářského zážitku dala i velká témata k večerním hovorům s mými dětmi o tom, proč je čtení tak důležité (což dokazuje závěrečná kapitola sledující osudy hrdinů za pár let) a jak je nebezpečné nečíst.
Zaujalo? Nedivím se, stojí opravdu za to. Celý příběh o tom, jak kniha vznikla, můžete sledovat i na webové stránce autora Kdo krade dětem čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat