sobota 28. května 2016

Učíme se doma / Pracovní sešity ze série Akademie

Důvody, proč se s Klárkou učíme doma, jsem popisovala v tomto příspěvku. Snažím se každý den najít aspoň půlhodinku - hodinku, kdy se věnuju čistě a jenom jí, bez toho, aby po mně lezl Jakub a rozptyloval nás. Buď hrajeme nějakou didaktickou hru, nebo spolu kreslíme, nebo něco tvoříme. Nedávno jsme objevily kouzlo pracovních sešitů, když jsme v místním malém papírnictví narazily na tyto sešitky ze série Akademie (Vydavatelství Šikulka).


Tyto pracovní sešity v měkké vazbě jsou k dostání v několika variantách dle věkového určení, viděla jsem pro dvou, tří, čtyř a pětileté děti. My máme ty pro dvouleťáky a tříleťáky. Sešit s archem samolepek je založen na drobných úkolech pro malé děti, každou stránku si navíc mohou děti vymalovat. Úkoly jsou vytvořeny všestranně, aby rozvíjely všechny důležité dovednosti dítěte: zrakové vnímání, koordinaci oko-ruka, soustředění. Práce s malými samolepkami pomáhá k rozvoji jemné motoriky. Pokyny čtou dětem rodiče, děti tak musí udělat něco na základě toho, co slyšely. Musí si to v hlavičce nějak zpracovat, což není asi úplně jednoduché. Grafické zpracování je poměrně jednoduché, textové zadání také - jedna-dvě věty.


Klárku tyto hravé úkoly hodně baví, naučila se hezky pracovat se samolepkami a většinou je nalepí skoro přesně na určené místo. Když se chce této aktivitě věnovat, vždycky říká: "Pojď se mnou, mami, pracovat".

 








Pokud vás tyto sešity taky zaujaly, zkuste se po nich mrknout v papírnictví nebo knihkupectví, na internetu jsem je našla třeba na webu Didaktické hračky, stojí kolem 40 Kč.

pátek 27. května 2016

Klára a Jakub / Popáté

Baví je to spolu už i venku. Kubík si dá svoji půlhodinku spánku a hrabe se ven. Je to akčňák, ve svých 8 měsících ochutnal trávu, sedmikrásku, pampelišku, kamínek i písek. Cokoliv z toho, co se mu snažím z pusy vysvobodit, nedá zadarmo, vzdoruje a vzteká se, když se mi to přece jen povede. Klára je někdy dost vtipná, když mu přinese třeba hrst kamínků a povídá: "Na, Kubi, papej". Svého brášku si ale jinak hlídá a pustí k němu snad jen svého největšího kamaráda Kubíka :) 




čtvrtek 26. května 2016

Knižní výzva / Složka 64

Titul: Složka 64 (Journal 64)
Autor: Jussi Adler-Olsen
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání: 2013
Počet stran: 544
 
Anotace
 
Zneužívání, nátlak a týrání patřily ještě před čtyřiceti lety do každodenního života žen deportovaných na dánský ostrov Sprogø. Některým z nich nabídl tamější život neomezenou moc, ale většině způsobil utrpení. Podobný osud potkal i Nete Hermansenovou, jíž se podařilo utéct. Alespoň si to myslela. Její případ se stane jedním z nejtěžších ve vyšetřování oddělení Q. Co ukrývá její minulost? Proč se na ostrov dostala? Kam zmizeli lidé z jejího okolí? A kdo za tím vším stojí?
Tvrdohlaví asistenti Asad a Rose přinutí svého šéfa Carla Mørcka znovu otevřít starý případ. Brzy však zjišťují, že se jedná jen o malou součást něčeho mnohem většího. O nejhorší možné zneužívání moci, kterému stále není konec. Carl mezitím řeší své vlastní problémy - starý případ úmrtí z roku 1978, kdy se za záhadných okolností utopil Carlův strýc. Vyšetřování, jež bylo nakonec uzavřeno pro nedostatek důkazů, mělo dva hlavní podezřelé: bratrance Ronnyho a Carla Mørckovy.
 

Recenze

Severská detektivka - tentokrát dánská ani tentokrát nezklamala. Autora už jsem znala, první případ Carla Mørcka - Ženu v kleci - jsem  před dvěma lety poslouchala jako audioknihu a před rokem jsem mrkla na film. Dobrý, ale hodně brzo jsem přišla na to, kdo je "vrah". Složka 64 je jiná. Vážnější, složitější, propletenější, zásadnější. Hodně mě odrazovala tloušťka knihy (přes 500 stran), ale nevzdala jsem to hned v počátku a jsem zato ráda, čím dál jsem se dostávala, tím víc mě kniha bavila. Nečekejte žádný krvák, žádné přestřelky ani akční scény (i když...), spíš detektivku s nádechem psychologického dramatu. V hlavní roli nenávist a pomsta, úplně oprávněná. Nucená sterilizace je totiž téma, které mě jako ženu-matku zasahuje a běhal mi z toho mráz po zádech, s hlavní hrdinkou musí každý soucítit. Děsivý osud prosté dívky, kterou prostředí a sociální křivdy dostaly na špatné místo. Hodně špatné. Postupné odkrývání pravdy o neonacistické organizaci, která dlouhodobě a cílevědomě třídila lidi na čisté a podřadné. V knize se střídají dvě časové roviny, rok 1987 - rok pomsty a 2010 - rok vyšetřování. Postavy propracované, Carl Mørck vtipný, politické pozadí impozantní. Od začátku se ví, kdo je vrah a přesto se příběh odkrývá čím dál víc až vyvrcholí v naprosto dokonalém a překvapivém finále.

úterý 24. května 2016

Když zůstaneme doma

Ano, i to se občas stává, i když to u nás není běžné. Dnes ráno prostě lilo tak, že se mi nechtělo vylézat a navlékat pláštěnky a gumáky a tak. Hřiště by stejně nepřicházelo v úvahu a Kláru by nebavilo jen tak se procházet v dešti. Potřebuje akci.

Ale co s těmi rarachy doma? Mám tři zásady, aby to fungovalo a přežili jsme jakžtakž v psychickém zdraví.

1. Uplatit je jídlem a nějakými mlsy podle věku, ideální je ovoce, sušené ovoce, oříšky, křupky - zkrátka něco, čeho je moc a udělá to velkou parádu.

 
2. Najít pro ně nějakou aktivitu, která je naprosto neokoukaná a vzácná - půl hodiny jsem nevěděla o Jakubovi, když olupoval z balkónových dveří samolepky na sklo (bral to důkladně jednu po druhé, dosáhl i na ty nejvyšší, to jsem ale měla strach, že se překotí, jak se natahuje). Pak je jednu po druhé ochutnával a mačkal a házel pod sebe.


3. Nechat je blbnout spolu, nenapomínat, neusměrňovat, trochu přimhouřit oči a spoléhat na vyšší moc, že se nic nestane. Domeček z Ikey to přežil, girlanda, světýlka taky. Řev byl jen jednou, zato smíchu bylo habaděj.

neděle 22. května 2016

Z čeho mám radost / Pokojík dětem

Tohle je super zpráva pro všechny fanoušky krásných věcí. Brněnský concept store Pokojík představí v červnu novou kolekci "World is a Playground" poprvé věnovanou dětem. Určitě mi dáte za pravdu, krásných věcí není nikdy dost. Nemusíme se jimi obklopovat jen my sami, ale můžeme potěšit i naše malé. A stylový dětský pokojíček pak bude lahodit i našemu oku.


Slavnostní představení dětské kolekce proběhne na Den dětí - ve středu 1.6. od 13 do 20 v brněnském parku Lužánky. Park tak bude na chvíli plný designových kousků, kvalitních a originálních hraček, dekorací a oblečení. Své výrobky budou prezentovat samotní autoři.

Udělalo mi velkou radost, že jsem byla na tuto krásnou akci pozvaná a těšila jsem se, že pro vás připravím fotoreportáž. Bohužel se nám na poslední chvíli změnily plány a v tu dobu nebudeme v Brně.

Ale vy můžete! Udělejte si čas a běžte se na akci Pokojíku podívat (pak mi o tom třeba napište). Bude to bezvadné odpoledne - prodejní část doplní tričkový workshop s You make T-shirt, parádní zmrzlinový výběr a další dobroty. A nebude chybět ani hudba. Pro aktuální informace sledujte událost na FB.

Na co se můžete těšit?

- slovenská trička a mikiny se svítícími detaily Lemur
- nová česká značka dřevěných hraček Kutulu
- originální cool oblečení Ice Ice Baby
- miminkovská hnízda od MimiConcept
- papírové hry, hračky a malé tiskoviny NaPOLI
- Houpací prkno
- elegantní a sametově jemné deky ve skandinávském stylu Get Inspired
- výběr knih, časopisů a doplňků pro děti z knihkupectví ArtMap
- a mnoho dalšího



Co říká o plánované akci autorská dvojice Andrea Lojkásková a Jana Longaverová?

“Téma hravých dospělých nás lákalo už dlouho a teď se konečně na české designové
scéně objevilo mnoho inspirace a my jsme mohli složit výjimečnou kurátorskou kolekci. A
taky jsme si všimli, že vzniká spousta různých dobrot a zajímavých projektů v oblasti
cateringu. Oslovily nás především výjimečné příchutě nanuků a zmrzlin – takže jsme to
spojili. Symbol růžového nanuku vás 1. června bude provázet celou akcí - a užít si den
plný krásných věciček a ještě si k tomu vychutnat speciální nanuky v nejlepším brněnském
parku, to stojí za to!”

P.S. Mimobrněnští nezoufejte, vybrané produkty si pak v průběhu června můžete koupit i na novém eshopu Pokojíku.

sobota 21. května 2016

Milujeme květen

Dnes jsme měli krásný den. Užili jsme si celý den venku, šťastní, že jsme všichni čtyři spolu a konečně přichází léto. Tyto dny pro někoho tak běžné, pro mě tak nějak vzácné. Obecně trávím ráda svůj čas venku, nestarám se o vaření velkého víkendového obědu, prostě to tak nějak běží a hlady nikdy neumřeme :)

První část dne jsme strávili na skvělé akci pořádané rodinným centrem MaTáTa, Klára si vyzkoušela provoz na dopravním hřišti, včetně semaforů a dopravních značek (moc rozumná z toho zatím nebyla, teda semafory zvládá, ale ostatní pravidla ne), my si vyzkoušeli dospělácké koloběžky (chvíli jsem se cítila jako šťastné a bezstarostné, trochu nemotorné dítě), okoukli jsme hasičský vůz a Klárka uhasila aspoň tři požáry, s Chlupáčem jsme si natrénovali resuscitaci (opakování je matka moudrosti a fakt to není sranda), okoukli jsme zajímavé didaktické hry a hlavolamy pro nejmenší (doufám, že pro vás brzo připravím na toto téma příspěvek). Zjistila jsem, že dětská Bioderma s UV faktorem 50 opravdu funguje a ukázala večer "bledé" Klárce svůj červený krk, jako odstrašující případ. Myslím, že pochopila víc než dobře. Jakub tam pokřikoval z kočárku na všechna děcka a zdálo se, že se mezi šlofíky příjemně baví.







Odpoledne jsme se přesunuli na přehradu s plánem svézt se na parníku. Lidí mraky, příjemná hudba a dobré jídlo. Asi jsem dlouho nebyla venku (rozuměj někde jinde než na dětském hřišti), protože jsem zjistila, že se skoro všichni muži proměnili na hipstery a lumbersexuály. Nakojila jsem Jakuba nadivoko na trávě u stromu mezi těmi všemi vousatými a brýlatými kluky a všichni jsme si to dosyta užili :)

Chytrá hračka / Puzzle

Přiznám se, že na tento milník jsem dlouho čekala. Těšila jsem se až nastane ta správná chvíle začít se učit skládat puzzle. Klára dostala svoje první opravdové puzzle na Vánoce - tedy, když jí byly 2 roky a 3 měsíce.

První puzzle bylo od mé oblíbené francouzské značky Avenue Mandarine a už jsem o něm psala vánoční inspirační příspěvky - tady. Tato skládačka je označena jako "XL", což deklaruje, že dílky jsou fakt velké a je proto vhodné i pro malé děti. Krabice ukrývá 3 zvířátka, které si dítě může složit - páva (4 dílky), pštrosa (8 dílků) a slepici (6 dílků). Dílky jsou silné, pevné. Samozřejmě to pro Kláru byla nová aktivita a bylo potřeba se jí naučit. Vysvětlit princip, ukázat, jak k sobě dílky skládat. Pokud hledáte tip na dárek pro dvouleťáka, toto puzzle je to pravé.




Teď na jaro jsem si řekla, že pokročíme trochu dál. Měla jsem totiž pocit, že Klárka poslední dobou všemožné hry zanedbává na úkor lega. Chtěla jsem ji trochu motivovat a nějakým způsobem dál rozvíjet. Puzzle podporuje rozvoj koncentrace (měli byste vidět to pekelné soustředění završené vypláznutou špičkou jazyka), pomáhá rozvíjet jemnou motoriku (pro děti není vůbec jednoduché dílky k sobě přikládat), brousí trpělivost. Puzzle je pro děti opravdu hodnotnou zábavou.

Tak jsme pořídili další. V obchoďáku si Klára vybrala puzzle s Medvídkem Pú. Obsahuje 40 dílků a je vhodné pro děti od 3 let. S touto skládačkou jí samozřejmě musím pomáhat, je poměrně složitá, ale když jí asistuju, zvládá to poměrně dobře. Snažím se jí vysvětlovat princip skládání. Když je na jednom dílku voda, vedle bude taky voda... Postavy zvířat jí jdou v pohodě, okolní příroda hůř.Toto puzzle není tak propracované, jako výše zmíněné. Vadí mi, že chybí obrázek složeného puzzle, předloha. Ideální by bylo, kdyby byl obrázek na vnitřní straně kartonu, kam se dílky skládají, pro malé děti by to byla cenná pomůcka. Malé dítě podle mě potřebuje vidět obrázek jako celek, aby mu to skládání usnadnilo.



Nejnovější přírůstek do naší puzzle sbírky zatím čeká ve skříni na svoji příležitost. Objednala jsem v dánském eshopu (který je mimochodem úžasný, objevila jsem tady mraky krásných věcí za fajn ceny a hodlám tady objednávat častěji, poštovné bylo jen 160 Kč a doručení do 14 dnů, navíc mají stránky i v trochu "omezené" češtině). Puzzle francouzské značky Djeco z kolekce Malý vlk obsahuje 24 dílků. Jednotlivé dílky jsou velké, obrázek mě osobně uchvátil, taková pěkná stylovka hodná zarámování, ale bojím se, že je pro malé dítě trochu abstraktní. No uvidíme, jak se s tím Klárka popere. A - ach ta krabička!





Co vy a puzzle? Kdy a s čím jste začínali? Kolik jich doma máte?

středa 18. května 2016

Knihy pro děti / Strýček Slon

Pokud máte už trochu větší děti, nebo klidně menší se zájmem o delší čtení, přináším tip na další hezkou dětskou knížku. Subjektivně bych ji doporučovala až tak pro čtyřleté. V knize je dokonce věkové určení 6+, je to totiž kniha z edice "První čtení", díky velkým písmenům a krátkým větám se bude malým čtenářům snadno číst.



Kniha Strýček Slon od známého amerického spisovatele a ilustrátora Arnolda Lobela vypráví v několika kapitolách příběh malého Slona, kterému v bouři na moři uvízli rodiče, a tak se ho na nějakou dobu ujal starý strýček Slon. Strýček Slon se za každou cenu snaží malého ušatce rozptýlit a rozveselit, snad se mu to nakonec i povede. Jednotlivé kapitoly se na sebe nijak nevážou, je tak možné číst knížku na pokračování -  každý večer jednu. Příběhy jsou nenáročné, třeba o počítání, tajných přáních, o radosti z nového dne... Ilustrace jsou originální, jednoduché, na mě působí možná trošku ponuře (to je ale možná dáno spíš postavou slona, která na mě nikdy nijak vesele nepůsobila).






Možná o něco zajímavější a rozhodně lépe hodnocená je autorova série o žabácích. O nich jste toho možná slyšeli víc, jmenují se Kvak a Žbluňk a jsou známi po celém světě. Jsou celkem tři - Kvak a Žbluňk jsou kamarádi, Kvak a Žbluňk se bojí rádi, Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc.

pondělí 16. května 2016

8. měsíc s Jakubem

Nechce se mi to úplně přiznávat, ale 8. měsíc byl u nás hodně uplakaný, no vlastně spíš prořvaný. Separační úzkost nezná hranic. Když někdo říká, že separační úzkost pomine, když se miminko začne pohybovat a dostane se za vámi, kam potřebuje, kecá. U nás separák začal ruku v ruce s Jakubovým lezením. Doleze, kam potřebuje, může mě mít pořád na dosah, stejně často béká, když mě ztratí z očí. Fakt se modlím, aby to už přešlo, je to dost náročné. Někde jsem četla, že toto období trvá v průměru 3 měsíce, a to se fakt bojím, že psychicky nedám :). Prakticky bivakuju na zemi. Snídám, obědvám, večeřím. Mám prodřené legíny, otlačená kolena a věčně shrbená záda. Ke spokojenosti Jakuba a k blbému příkladu Klárce, kterou vedeme k tomu, že jíst se má u stolu.


Jakoubek je bezpochyby mámin mazlíček, pořád po mě leze a natahuje ke mně ruce. Když je unavený, chce na mě ležet. Nepoleží ale dlouho, je hodně aktivní, pořád má potřebu někam se zvedat, někde stoupat. Pořád si sám nesedl, zato začíná kolem nábytku ručkovat. Občas padá. Na čele má první pořádnou modřinu, když se ťukl do nohy od židle. Tančí. Když se Klárka dívá na jednu ze svých oblíbených pohádek, Jakub to už pozná, valí k televizi a provádí svoje taneční kreace, buďto na čtyřech, nebo v kleku. Je srandovní.

Slyší na svoje jméno, má jasno v tom, kdo je máma, táta a Klára. Rozumí slovu "ne" a dokáže se u toho pěkně zlobit. Když mu něco zakážu (zásuvku nebo květináč), buď se vztekne nebo ublíženě fňuká. Taky rozumí slovu "prso" :) A to víc než dobře.

Stále kojen podle chuti, chci vydržet aspoň tak dlouho jak s Klárou (18 měsíců). S příkrmy to jde relativně pomalu, skvěle jí maso-zeleninové obědy, které vařím, nepohrdne ale ani skleničkou, za což jsem ráda a ocením to při cestování. Nechce ale vůbec ovocné přesnídávky, kaše ho taky zatím nenadchla. Když mu dáme po kouskách banán, po tom se sápe a chutná mu. Ochutnal i bílý jogurt, kousky jablíčka, ujídá mi pečivo na snídani. Ale kromě obědu nejí nic v takovém množství, aby to nahradilo jedno kojení a mě se tak trošku ulevilo a byla jsem o něco volnější. Asi potřebuje čas. Na rozdíl od Kláry si o kojení umí jasně říct, leze si tam, kde ví, že něco poteče. Konečně se skamarádil s netekoucím hrníčkem Tommee Tippee a dávám mu každý den kojeneckou vodu, vypije denně tak 150 ml.


Noci jsou jak kdy, stále převažují ty blbé. Teď měl sice asi 4 dny lepší období, kdy jsem se po dlouhé době hezky vyspala a kojila jsem jen 3x, pak jsou noci, jako tahle, kdy je 23:30 a už jsem za ním od usnutí dvakrát byla. Ale přijde mi, že už má spánek hlubší. Moc to neřeším, smířila jsem se s tím, že holt nebude super spáč. I u Kláry se nám nejvíc osvědčila trpělivost a na všechno si přišla sama, třeba i na to, že je prima spát celou noc bez prsa :) Začala jsem ho dávat po uspání do postýlky (bez bočnice, přiražené k mé posteli) a dobrý. Sice za nějakou tu hodinu vyleze, ale aspoň část noci spí ve svém. V noci dost cestuje a máme strach, že sletí na zem. Ráno bývá většinou namáčknutý na Chlupáčovi. Přes den spává stále 2-3x. Kočárek většinou dobrý, když se nezadaří, nosítko to jistí. Co se zlepšilo, je autosedačka. Půlhodiny vydrží úplně v klidu si hrát a blbnout s Klárou, pak většinou usne. To nám trochu hraje do karet, protože za měsíc vyrážíme na dovolenou a máme před sebou 8 hodin jízdy autem. Už teď začínám připravovat cestovatelské zábavní kufříky.

"Říká" pravidelně tři věci - rozuměj "vydává tři zvuky" a nevíme, co znamenají. Ale opakuje je stále dokola, takže to asi v jeho hlavičce nějaký smysl dává. Je společenský, když mě má poblíž, na všechny se usmívá a cosi brblá. Má rád děti, na hřišti z nich nespustí oči.


Má dětský atopický ekzém (podle mě jen dočasný, stejně jako Klára), nejvíc dole na zádech v plenkové oblasti a je to nic moc. Nemůžu ho toho zbavit. Přemýšlím, jestli ho to nebolí, nesvědí, neruší v noci ze spaní... Nemáme vůbec používat vlhčené ubrousky, málo koupat, otírat černým čajem a hodně mazat. Nepoužívat mýdla. Do koupele přidávat olejovou přísadu Linola.

Zub nemá žádný a Chlupáč si ze mě furt dělá srandu, že to fakt nepoznám. Prý už to tvrdím dva měsíce, že je to na spadnutí. Já to tam ale opravdu vidím :)

U hraček moc nevydrží, spíš objevuje všechno kolem sebe. Co ho baví nejvíc, je jakýkoliv papír, když se k něčemu dostane a já včas nezakročím, sežere ho. Nedávno mi rozcupoval záložku do knížky. Rád si hraje se lžičkou, dřevěnými potravinami a prohání plastovou zpívající želvu.

Dostihlo ho období prvního vzdoru. Nesnáší přebalování, oblékání, vysvlékání. Všechno ho asi děsně zdržuje a obtěžuje a já to mám pak za trest. Tohle ale určitě zdědil po své sestře, ta tyto činnosti milovala úplně stejně. I když máme doma furt řev, ten bezzubý úsměv a velkej francouzák potom za to stojí.

neděle 15. května 2016

Knihy pro děti / Lízinka nemůže usnout

Začala jsem s dětmi chodit do místní malé knihovny. Já jsem do knihovny chodila odmala a milovala jsem každou návštěvu. S odchodem na vysokou jsem do vesnické knihovny chodit přestala a ani s přestěhováním do Brna jsem tento svůj koníček neobnovila. Až doteď. Bylo to hezké dopoledne a přinesli jsme si celkem pět knížek. Některé mě zaujaly natolik, že je zařadím do své oblíbené rubriky a třeba zas někomu z vás udělám radost svým tipem na bezva čtení s dětmi :)

Nejvíc nadšená jsem z knihy Lízinka nemůže usnout (Alexander Steffensmeier, vydala Grada v roce 2015). Ilustracemi i koncepčně mi připomíná knihu Ti otravní králíci. Velká kniha s klasickými papírovými listy je určená pro děti od 3 let, myslím ale, že dvouapůlletý to zvládají taky dobře.

Kráva Líza žije na farmě s ostatními zvířaty a farmářka jim vždycky před spaním povídá příběhy. Všechna zvířata pak jdou spát, jen Lízinka ne a ne zabrat. Vyzkouší snad úplně všechno - od bylinkového čaje až po teplé ponožky. Nic. Tak se vydá na průzkum po farmě a svou zvědavostí vzbudí všechny spáče. Příběh nemůže skončit jinak, než že Lízinka spokojeně usíná, zatímco všichni ostatní nemohou znovu zabrat. Příběh je vtipný, ilustrace více než povedené. Texty jsou krátké, stručné věty, jednoduchá slovní zásoba, na každé stránce jen pár vět.








Ilustrace jsou opravdu skvělé a obsahují spoustu milých a vtipných detailů, o kterých si s dětmi můžete donekonečna povídat. Je to přesně tip knihy, který mě i Klárku baví (mě možná o něco víc). Autor napsal ještě další dvě knihy o Lízince - Lízinka roznáší poštu a Lízinka hledá poklad. Mám na ně zálusk.