pondělí 16. května 2016

8. měsíc s Jakubem

Nechce se mi to úplně přiznávat, ale 8. měsíc byl u nás hodně uplakaný, no vlastně spíš prořvaný. Separační úzkost nezná hranic. Když někdo říká, že separační úzkost pomine, když se miminko začne pohybovat a dostane se za vámi, kam potřebuje, kecá. U nás separák začal ruku v ruce s Jakubovým lezením. Doleze, kam potřebuje, může mě mít pořád na dosah, stejně často béká, když mě ztratí z očí. Fakt se modlím, aby to už přešlo, je to dost náročné. Někde jsem četla, že toto období trvá v průměru 3 měsíce, a to se fakt bojím, že psychicky nedám :). Prakticky bivakuju na zemi. Snídám, obědvám, večeřím. Mám prodřené legíny, otlačená kolena a věčně shrbená záda. Ke spokojenosti Jakuba a k blbému příkladu Klárce, kterou vedeme k tomu, že jíst se má u stolu.


Jakoubek je bezpochyby mámin mazlíček, pořád po mě leze a natahuje ke mně ruce. Když je unavený, chce na mě ležet. Nepoleží ale dlouho, je hodně aktivní, pořád má potřebu někam se zvedat, někde stoupat. Pořád si sám nesedl, zato začíná kolem nábytku ručkovat. Občas padá. Na čele má první pořádnou modřinu, když se ťukl do nohy od židle. Tančí. Když se Klárka dívá na jednu ze svých oblíbených pohádek, Jakub to už pozná, valí k televizi a provádí svoje taneční kreace, buďto na čtyřech, nebo v kleku. Je srandovní.

Slyší na svoje jméno, má jasno v tom, kdo je máma, táta a Klára. Rozumí slovu "ne" a dokáže se u toho pěkně zlobit. Když mu něco zakážu (zásuvku nebo květináč), buď se vztekne nebo ublíženě fňuká. Taky rozumí slovu "prso" :) A to víc než dobře.

Stále kojen podle chuti, chci vydržet aspoň tak dlouho jak s Klárou (18 měsíců). S příkrmy to jde relativně pomalu, skvěle jí maso-zeleninové obědy, které vařím, nepohrdne ale ani skleničkou, za což jsem ráda a ocením to při cestování. Nechce ale vůbec ovocné přesnídávky, kaše ho taky zatím nenadchla. Když mu dáme po kouskách banán, po tom se sápe a chutná mu. Ochutnal i bílý jogurt, kousky jablíčka, ujídá mi pečivo na snídani. Ale kromě obědu nejí nic v takovém množství, aby to nahradilo jedno kojení a mě se tak trošku ulevilo a byla jsem o něco volnější. Asi potřebuje čas. Na rozdíl od Kláry si o kojení umí jasně říct, leze si tam, kde ví, že něco poteče. Konečně se skamarádil s netekoucím hrníčkem Tommee Tippee a dávám mu každý den kojeneckou vodu, vypije denně tak 150 ml.


Noci jsou jak kdy, stále převažují ty blbé. Teď měl sice asi 4 dny lepší období, kdy jsem se po dlouhé době hezky vyspala a kojila jsem jen 3x, pak jsou noci, jako tahle, kdy je 23:30 a už jsem za ním od usnutí dvakrát byla. Ale přijde mi, že už má spánek hlubší. Moc to neřeším, smířila jsem se s tím, že holt nebude super spáč. I u Kláry se nám nejvíc osvědčila trpělivost a na všechno si přišla sama, třeba i na to, že je prima spát celou noc bez prsa :) Začala jsem ho dávat po uspání do postýlky (bez bočnice, přiražené k mé posteli) a dobrý. Sice za nějakou tu hodinu vyleze, ale aspoň část noci spí ve svém. V noci dost cestuje a máme strach, že sletí na zem. Ráno bývá většinou namáčknutý na Chlupáčovi. Přes den spává stále 2-3x. Kočárek většinou dobrý, když se nezadaří, nosítko to jistí. Co se zlepšilo, je autosedačka. Půlhodiny vydrží úplně v klidu si hrát a blbnout s Klárou, pak většinou usne. To nám trochu hraje do karet, protože za měsíc vyrážíme na dovolenou a máme před sebou 8 hodin jízdy autem. Už teď začínám připravovat cestovatelské zábavní kufříky.

"Říká" pravidelně tři věci - rozuměj "vydává tři zvuky" a nevíme, co znamenají. Ale opakuje je stále dokola, takže to asi v jeho hlavičce nějaký smysl dává. Je společenský, když mě má poblíž, na všechny se usmívá a cosi brblá. Má rád děti, na hřišti z nich nespustí oči.


Má dětský atopický ekzém (podle mě jen dočasný, stejně jako Klára), nejvíc dole na zádech v plenkové oblasti a je to nic moc. Nemůžu ho toho zbavit. Přemýšlím, jestli ho to nebolí, nesvědí, neruší v noci ze spaní... Nemáme vůbec používat vlhčené ubrousky, málo koupat, otírat černým čajem a hodně mazat. Nepoužívat mýdla. Do koupele přidávat olejovou přísadu Linola.

Zub nemá žádný a Chlupáč si ze mě furt dělá srandu, že to fakt nepoznám. Prý už to tvrdím dva měsíce, že je to na spadnutí. Já to tam ale opravdu vidím :)

U hraček moc nevydrží, spíš objevuje všechno kolem sebe. Co ho baví nejvíc, je jakýkoliv papír, když se k něčemu dostane a já včas nezakročím, sežere ho. Nedávno mi rozcupoval záložku do knížky. Rád si hraje se lžičkou, dřevěnými potravinami a prohání plastovou zpívající želvu.

Dostihlo ho období prvního vzdoru. Nesnáší přebalování, oblékání, vysvlékání. Všechno ho asi děsně zdržuje a obtěžuje a já to mám pak za trest. Tohle ale určitě zdědil po své sestře, ta tyto činnosti milovala úplně stejně. I když máme doma furt řev, ten bezzubý úsměv a velkej francouzák potom za to stojí.

6 komentářů:

  1. Milé shrnutí a počtení....strašně rychle to utíká...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem strašně ráda, že tyto měsíční reporty píšu, protože moc rychle se všechno zapomíná, tak bude mít Jakub svůj "deníček". Letí to teda neskutečně, to máte pravdu :)

      Smazat
  2. Milá Jani, mám syna o dva dny mladšího, než Vy. Musím říci, že pohybově je ten Váš trochu napřed, ale pokaždé, když čtu "deníček" Jakoubka směju se, že vidím doma totéž! Ale takhle hezky to nenapíšu. Bude to mít Jakoubek krásné počtení, až jednou bude třeba sám rodičem a bude porovnávat.
    Zdenka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, t docea ráda slyším, že i někoho jiného dítě "zlobí" :) No pohybově je sice šikovný, ale sednout sám si zatím nedokáže, na to se už těším. Ano, primárně píšu blog pro nás, takový rodinný deník :) Mějte se s chlapečkem hezky!

      Smazat
  3. Fakt to neuveritelne leti,ved sa teraz narodil,nie? :) ani nasa v tom veku a ani doteraz neholduje presnedavkam,ovocie sme jej davali do sietky na ovocie a to jej moc chutilo. Ja som sa kusy ovocia ale aj cohokolvek ineho bala davat zo strachu z dusenia sa (mojj dedo tak zomrel a mama nas odmalicka neustale napominala pri jedle a tak nejak mam ten strach zakodovany) az po roku,vtedy nam zacali dozrievat v zahrade jahody,maliny,ceresne,kanadske borovky a tak nejak to uz islo a skusali sme aj ine ovocie a potraviny v celku. Ona nam vlastne ani nechcela jest do roka polucene alebo nadrobno krajane,vsetko muselo byt na hladko mixovane,takze do toho jedla v celku sme dospeli tak nejak spolu,i ked ja strach mam stale

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pořád si živě pamatuju těhotenství i porod, taky mi přijde, že jsem rodila včera, akorát mě teda nic nebolí :)) No, záda. Zdá se, že se u nás ovocné přesnídávky zlomily a začíná je jíst. Jsem ráda.

      Smazat