sobota 28. května 2016

Učíme se doma / Pracovní sešity ze série Akademie

Důvody, proč se s Klárkou učíme doma, jsem popisovala v tomto příspěvku. Snažím se každý den najít aspoň půlhodinku - hodinku, kdy se věnuju čistě a jenom jí, bez toho, aby po mně lezl Jakub a rozptyloval nás. Buď hrajeme nějakou didaktickou hru, nebo spolu kreslíme, nebo něco tvoříme. Nedávno jsme objevily kouzlo pracovních sešitů, když jsme v místním malém papírnictví narazily na tyto sešitky ze série Akademie (Vydavatelství Šikulka).


Tyto pracovní sešity v měkké vazbě jsou k dostání v několika variantách dle věkového určení, viděla jsem pro dvou, tří, čtyř a pětileté děti. My máme ty pro dvouleťáky a tříleťáky. Sešit s archem samolepek je založen na drobných úkolech pro malé děti, každou stránku si navíc mohou děti vymalovat. Úkoly jsou vytvořeny všestranně, aby rozvíjely všechny důležité dovednosti dítěte: zrakové vnímání, koordinaci oko-ruka, soustředění. Práce s malými samolepkami pomáhá k rozvoji jemné motoriky. Pokyny čtou dětem rodiče, děti tak musí udělat něco na základě toho, co slyšely. Musí si to v hlavičce nějak zpracovat, což není asi úplně jednoduché. Grafické zpracování je poměrně jednoduché, textové zadání také - jedna-dvě věty.


Klárku tyto hravé úkoly hodně baví, naučila se hezky pracovat se samolepkami a většinou je nalepí skoro přesně na určené místo. Když se chce této aktivitě věnovat, vždycky říká: "Pojď se mnou, mami, pracovat".

 








Pokud vás tyto sešity taky zaujaly, zkuste se po nich mrknout v papírnictví nebo knihkupectví, na internetu jsem je našla třeba na webu Didaktické hračky, stojí kolem 40 Kč.

2 komentáře:

  1. Pěkný den Jano,
    nejdříve z jiného soudku, reakce na starší příspěvky, nevím, zda čtete zpětně.
    Moc mě dojalo, když jsem si četla, jak jste hospodařili ve třech a jak Klárka říkala Kubíkovi: "Pojď Kubíku, já se o tebe postarám, půjdem spolu do lesa na borůvky..." A celkově mě překvapuje, jak Klárka statečně nese narození sourozence, i když je ještě takto malá. Pro některé děti je to šok, i když já je svým způsobem chápu...představme si, že nám manžel po dvou letech společného soužití přivede domů nějakou Zuzanku a řekne nám: "Milá Kačeno, tohle je Zuzanka, chtěl bych, abyste byly kamarádky." :-D
    A nebo je krásné, jak dvouletá holčička řekne: "Kubí, to nesmíš, ty jsi ještě malej." :-)
    Pak jsem vám chtěla říci, že pro našeho kloučka máme asi stejnou vzpomínkovou knihu, jako vy...také na pět let, od autorky A. G. Musím říci, že tyto věci dělám ráda, ráda si je prohlížím, jednu dobu jsme je hodně prohlíželi se starším synem...ale těch pět let mě docela překvapilo a nevím, nevím. Byl to ale dárek a určitě tedy "spotřebujeme"...ale přijde mi to hodně.
    Já dělám dětem (zatím jen staršímu) ještě klasická fotoalba...starší syn má první album dokonce mnou ilustrované a ta další už jenom dotvářím různými kolážemi a výstřižky z barevných papírů. mám takto jeho čtyři roky, pak už asi nechám jen foto na PC a zakládat budu jen foto školní a ateliérové. Především řeším, kde to všechno skladovat, nejde to dělat dál a dál.
    Jste šikovná, že máte Klárku už hotovou, že to vše stíháte rovnou...já tyto věci dělám hodně zpětně.
    A dále jsem vám chtěla říci, že se mi mooooc líbily vaše vzpomínkové krabice a rozhodla jsem se ten nápad "obšlehnout". Aspoň mi nebude líto těch věcí, co posílám pryč, protože budu mít důvod si něco schovat...tu chrastítko, obleček, přidám notýsek ze školy, první ŽK :-)

    A k pracovním sešitům...také jsem je kupovala a ráda jsem je se synem tvořila. Do školky začal chodit až ve 3,5 letech. do té doby jsem s ním dělala doma, ale tak nějak bez systému...tu modelovat, tu lepit, tu prohlížet encyklopedii. Vyloženě cíleně nějaké téma jsem nevzdělávala...ale proč ne, rozhodně to není na škodu. A na školku je Klárka stejně ještě malá, ne? Počítám dobře, že jí je 2,5 roku? Já bych si ji také nechala doma :-) Mějte krásné dny. Jar

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, díky za hezkou zprávu. Ano, taky mě dojímá, jak mají děti hezký vztah a jsem za to neskonale vděčná. Budou to krásné vzpomínky a hlavně když jsem měla dřív nějakou temnou chvilku a říkala jsem si, že dvouletý věkový rozdíl je moc malý, tak ta jejich láska mě vždy přesvědčí o tom, že je to všechno tak, jak to má být :) Opatrujte se.

      Smazat