Autor: Samuel Bjork
Nakladatelství: Plus
Rok prvního vydání: 2013
Počet stran: 384
Anotace
Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „Cestuju sama“ na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak jí přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.
Nevím, co se v září dělo, ale měla jsem jaksi málo energie na čtení. I proto jsem se relativně dlouho nemohla do této knížky začíst, což se mi u severských detektivek moc často nestává. Od začátku bylo v knize hodně postav a víc dějových linií (ač mi to jindy nevadí), a to mi to "začtení se" moc neulehčovalo. Je to prostě kniha, na kterou musíte mít čas a klid a denně přečíst hezkých pár stránek, abyste neztratili nit. Po první třetině se mi to podařilo, porozuměla jsem hlavním postavám, zorientovala se v ději a příběh jsem začala hltat.
Samotářský detektiv Holger a podivínská vyšetřovatelka Mia (spolu s dalšími asi deseti členy vyšetřovacího týmu, který šlape jak švýcarské hodinky) jsou na stopě sériovému vrahovi šestiletých holčiček. To je jedna dějová linie. Druhá dějová linka se zaměřuje na náboženskou sektu, která žije v hlubokém lese, tahá peníze z místních důchodců a zneužívá děti. Už tady je všem jasné, že to spolu bude asi nějak souviset. Nebo ne?
Příběh byl zajímavě vymyšlený, napínavý, o tom není pochyb. Knížka se četla dobře, teď ke konci jsem se na další stránky vyloženě těšila. Líbily se mi i hlavní postavy, sympaťáci, kteří samozřejmě kromě vražd řeší spoustu osobních problémů. A samozřejmě se jich tento případ dotkne víc, než by se mohlo zdát. Obě dějové linie byly dobře postavené, a ač spolu podle mě úzce souvisely, nebylo to dotažené do konce. Chybělo mi tam to finální pojítko, protože sektářská linie skončila tak nějak neukončeně. Pokud to je tak, jak předpokládám, že to bylo myšleno, měl si s tím autor víc pohrát. Líp to do sebe zakomponovat. Ale všechno má svůj smysl a aspoň to nutí čtenáře víc domýšlet. Naopak jinde mohl autor zase ubrat, příběh byl lehce překombinovaný a podle mě hůř uvěřitelný. Vrah vás asi překvapí, ale ne nijak extrémně, já ho vytušila pár stránek dopředu. I přes nějaké výtky se mi kniha líbila a jeho druhý román Sova si moc ráda přečtu.
Žádné komentáře:
Okomentovat