Stejně jako minulý rok patří jedny z prvních lednových příspěvků na mém blogu rekapitulacím a předsevzetím. Mám to pak hezky v kostce, co nám uplynulý rok přinesl a v co věřím v roce přicházejícím.
Rok 2015 byl především o miminku. Prvních devět měsíců jsem byla těhotná a zbylé 3 měsíce už s námi byl Jakub. Naše druhé štěstí. Z Kláry se stala velká sestra. A my jsme kompletní. Nejspíš :)
V lednu jsem oslavila svoje narozeniny a 23. ledna jsem zjistila, že jsem těhotná. Test jsem si dělala spíš jen pro ověření mé předtuchy, byla jsem si víceméně jistá, protože příznaky mi byly až moc povědomé. Vánoční svátky asi naší plodnosti prospívají a já jsem prožívala hezké déja vu, protože přesně před dvěma lety jsem zjistila, že čekáme Klárku. Miminko bylo v plánu (ok, možná o pár měsíců později), ale příroda to tak chtěla a ani tělísko tomu nedokázalo zabránit. Oznamujeme těhotenství rodině, všichni jsou nadšení. Já se děsím přicházejících nevolností a začínám přemýšlet, jak to budeme se dvěma malými dětmi zvládat. S Klárou začíná být sranda, spoustě věcí rozumí, víc ji toho dokáže zabavit, už naprosto s přehledem běhá. V lednu taky napadl na pár dní sníh, tak jsme konečně vyzkoušeli boby a sáňky. Zdá se, že sníh ji baví.
V březnu jsem těhotenství oznámila na blogu a začíná se nová etapa mého blogování. Přicházející miminko totiž s sebou přináší další inspiraci, ze které se těším. Protože jsem už jednou máma, tak spoustu věcí vím, ušetřím tedy nějaký čas googlením nesmyslů. Ukončila jsem taky první trimestr, který byl náročný, ale ne zas tak moc, jako v prvním těhotenství.
V dubnu jsem po dohodě s Klárkou :) přestala kojit. Celou zimu jsem se totiž potýkala s různými nachlazeními a cítila jsem, že moje tělo je už vyčerpané. Šlo to hladce, ale bylo mi z toho smutno. Velikonoce jsme strávili v Římě a já si připomněla, jak moc miluju Itálii. Klárka poprvé letěla a byla nadšená. Těch pár dní uteklo jako voda, výlet jsme si užili maximálně. Už na mě jde těhotenství dost vidět, nijak mě ale neomezuje.
V červnu je za mnou i druhý trimestr, mám velký pupek, pálí mě žáha a spím jen na boku. Chodím na jógu a vyzobala jsem jedny antibiotika. Užili jsme si parádní dovolenou v rakouských Alpách, s Chlupáčem jsme si dali do těla, já nosila svůj těžký pupek, on Kláru v krosně.
Myslím, že neexistuje horší počasí pro těhotnou než to, co bylo loni v létě. Tolik tropických dní si nepamatuju a bylo to dost náročné. Hůř se mi dýchalo, ráda jsem trávila odpoledne na koupališti, plavání a ochlazování mi dělalo dobře. Muž mě nominoval na nejlepší matku na světě a já ho za to miluju snad ještě o něco víc. V červenci začínám řešit Klárčiny druhé narozeniny, vím, že pak to bude hukot.
V srpnu valím do finále. Pupek dosahuje obřích rozměrů a já se těším. Těším se moc a Chlupáč mi to moc nevěří. Myslím, že má strach z porodu. Já se cítím dobře a stejně jak minule se k porodu stavím pozitivně. Věřím, že to tentokrát dopadne líp. Pořád nevíme, jestli čekáme chlapečka nebo holčičku. Přejeme si holčičku, Klára tvrdí, že to bude chlapeček. Začínám všechno připravovat a konečně nakupuju. Balím se do porodnice.
Září mám ráda. V září jsme se brali, Klára se narodila 15. září a druhé miminko má přijít 16. září. Začátkem měsíce se ženil švagr a já se narvala do malých černých a černých lodiček. To byl výkon největší s mými nateklými chodidly :) Klára slaví narozeniny a my máme už velkou dvouletou slečnu. Miminko asi čeká na termín, nebo prostě jen nechce Klárce kazit Její den. Den před termínem přijíždí moje mamka, aby mi pohlídala Klárku, když budu na prvním vyšetření v porodnici. Po vyšetření začínám cítit kontrakce a večer odjíždíme do porodnice, kde 16.9. porodím syna Jakuba. Je úžasný. Jsme šťastní. O tom, jak porod probíhal jsem napsala samostatný článek. Doma to jde poměrně dobře, Klára je skvělá, Jakuba přijala tak, jako by na něj vlastně celý život čekala.
V říjnu jsme překonali šestinedělí, já nepříjemný zánět prsou, zahojily se poporodní rány. Začínáme si na sebe zvykat a už nám to jakžtakž jde. Jakub je ve většině věcí jiný, než byla Klára. Koupila jsem si šátek a Kubu začínám nosit, když to potřebuje. Dělám to s radostí. Začala jsem se připravovat na Vánoce, snad nejdřív za celý svůj život. Doma je občas divočina, protože se stále učím, jaké je to být mámou dvou malých dětí. Taky jsme se byli fotit.
No a prosinec se tradičně točí kolem Vánoc. Dárky mám nakoupené s předstihem, všechno po netu, do obchodu jsme museli jenom na kapra :) Klára odpočítává na adventním kalendáři dny a moc se těší na dárky. Zvažuju, jestli něco upeču, nakonec uválím s mamčinou pomocí perníky a včelí úlky. Dostanu ještě výslužku od obou babiček. Klára miluje perníky a pořád mi je chválí. Říká, že nemá ráda zimu a moc se jí nechce chodit ven. Jenže co furt doma. Chtělo by to sníh, bez něj je ta zima jaksi o ničem. Vánoce prožijeme ve čtyřech, jsou krásné, i když rozhodně ne pohodové.
Náš rok 2015 byl krásný, narodil se nám syn (proto byl pro nás také požehnaný) máme krásnou a zdravou dceru. Jsme unavení, u Chlupáče jsem našla první šedivý vlas, já mám neustále kruhy pod očima a poporodní pneumatiku kolem pasu. Za tu hromadu štěstí kolem to ale stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat