neděle 25. října 2015

Sourozenci

Často se mě ptáte na detaily našeho soužití, nebo spíš na fungování mě a mých dvou malých dětí - s věkovým rozdílem pouhé dva roky. Některé z vás to totiž taky brzo čeká, že. Jaké to teda je? Jak zvládáme klíčové momenty dne? Upřímně jsem si myslela, že to bude horší.

Máme za sebou jeden měsíc a kousek, nechci tady proto nikomu nic radit, navíc nejsem člověk, ze kterého by si měly ostatní matky brát příklad. Někdy totiž bývám hysterická, někdy vzteklá, někdy plačtivá a melancholická. Rozhodně nejsem naprostá matka pohodářka, často mi tečou nervy.

Na začátek musím zdůraznit, že Klárka je skvělá, hodně mi tuto novou rodinnou situaci ulehčuje, zatím nežárlí, spolupracuje, pomáhá. Z části se dokáže obsloužit, umí se sama najíst (když chce), spává sama ve svém pokoji, už se umí chvíli zabavit sama. Když má náladu. Když ne, tak řvou duet :)

Ráno děti vstávají zhruba stejně, kolem osmé, já jsem s Jakubem (vinou Jakuba) už většinou chvilku vzhůru, ale ještě ležíme, a Klárka za námi ještě přijde do postele. Máme mazlící chvilku. V ideálním případě ještě Kuba usne a my dvě máme čas na snídani, v tom druhém (bývá to 50 na 50) Klárce pustím na chvíli pohádku a Kubu přemlouvám ke spánku. Snídaně odsunutá a Klára většinou trpělivá. Když v klidu stihneme i ranní hygienu, je to bonus navíc, většinou to ale nestíháme a pak je jeden z nich trochu v nepohodě. Ale nedá se.

Na dopolední procházku se vyštracháme až po 10, někdy až k 11. Je to šílenost, ale dřív to prostě nedám. Jakub díkybohu následuje svoji sestru v lásce ke kočárku a už když dostane kombinézu, zavře oči a ví, že se bude spát (doma dopoledne dává jen nějakých 20 minut, v kočárku klidně i tři hodiny). Klára většinou jde po svých, zpátky domů na plno využíváme skate ke kočárku. Myslím, že dvouleté dítě ještě nějaké svezení potřebuje a pokud bych nic neměla, riskovala bych, že v jedné ruce držím Kláru a druhou tlačím kočárek s Kubou. Dvě hodiny venku utečou jako voda, je to moje nejoblíbenější část dne, Klára je šťastná a Kuba spokojeně spí. Já, jako čerstvá dvojitá matka, jsem výjimečně naprosto v klidu.

Následuje naopak nejdivočejší část celého dne. Poledne, únava, jídlo, uspávání. Po příchodu domů Jakub většinou pláče, má hlad po vydatném spánku. Klára si nechce umývat ruce a křičí "papám" a "sedím" - to znamená, že se chce na kuchyňské desce podílet na přípravě oběda - rozuměj - už něco potřebuje ujídat. Po přemlouvání si umyje ruce a sedne si na linku. Kuba pláče, čeká. Jídlo mám pro Kláru vždycky připravené, jen ohřívám, vařit bych fakt nestíhala, kuchtíme tedy po večerech. Klára si sedne na židli a zkouší jíst sama, já v jedné ruce držím Jakuba a kojím, druhou rukou na střídačku asistuju Klárce a něco sama jím (většinou jogurt a spoléhám se na to, že se později v klidu pořádně najím u Dva a půl chlapa - haha). Jdeme s Kubou uspat Klárku, chovám ho při tom v náručí. Klárka někdy usne sama, někdy mě tam chce mít. Za chvíli jdu uspávat Kubu, většinou zaberu o něco dřív než on. Když se vyhrabu z ložnice, abych si konečně dala ve tři oběd, Klára zrovna vylézá z pokojíku a říká, že stačí. Ok. Ohřívám si oběd, Klára mi ho polovinu sní. Pak máme většinou hoďku dvě pro sebe, snažím se jí naplno věnovat, tak si čteme, stavíme kostky, hrajeme si s legem, blbneme.

Odpoledne a večer už máme doma většinou i tátu, dvě ruce navíc jsou k nezaplacení. Ke spaní chystáme každý jedno dítě, Chlupáč končí šichtu o něco dřív než já, i když se stará o tu starší. Jakub je totiž večer naprostý nezmar a zatímco já už při kojení úspěšně podřimuju, on na mě kulí oči a jistí mě, kdybych se jako náhodou chtěla vypařit.

Tak vidíte, jak to jde skloubit. Předpokladem k bezbolestnému fungování je ale bezmezná láska - jinak by to člověk nedal :)

3 komentáře:

  1. Zvladas to uplne skvele!! Drzim vam moc prsty!

    OdpovědětSmazat
  2. Ty brďo, to je síla! Moc díky za výstižný popis. Vždycky jsem přemýšlela, jak to ostatní maminky dělají, aby stihly pobýt dopoledne venku, ale pak i v rozumný čas obědvat... :-)
    A od zítřka nám znovu začne brzké vstávání a doprovázení do školy + vyzvedávání. To už fakt netuším, kdy budeme obědvat :-D

    OdpovědětSmazat