Matěj / 8. měsíc s třeťátkem

Matěj v osmém měsíci získal rychlost, dva zuby a šestou nemoc. Byl to plodný měsíc, doufám teda, že ne doslovně :) Rychlý skok z "jarní zimy" do "jarního léta" celkem prožíval, horka ho poměrně zmáhala, hlavně ta první, než si na ně trochu zvykl. Musel si zvyknout, že máme v bytě hic, že máme i dva balkony, na které jde umístit bazén, musel si zvyknout, že v šátku a v nosítku se oba potíme podstatně víc než v kočárku, musel si zvyknout na to, že pot nepříjemně kouše. Ale konečně jsme do kočárku přibalili piknikovou deku a Matějek může ochutnávat nejrůznější přírodniny. Trávu rád nemá vůbec, když se ho nějaké stéblo nedejbože dotkne, řve. Mohl také konečně vystrčit faldíky na vzduch a pokořit bodyčko s krátkými rukávy.

Obnažené tělo s sebou nese i jistá úskalí. Matěj se dost divoce plazí, klasicky na vojáka. Když je oblečený, dobrý, když je holý, trochu to skřípe. Dost dlouho jsem dumala, co za podivnou spáleninu má na spodní části palce na noze. Když jsem jednou ráno popíjela na zemi kávu, koukám na něj, jak valí na druhou stranu kuchyně pro balónek, cvaklo mi to. To má z toho, jak se zběsile odráží. Jednou nohou zabírá víc a palec to schytává v první lajně. Vytírá doma prach. Trochu se stydím, že mám doma takový nepořádek. Anebo se nám tady enormně práší. Když leze například pod stůl, rovnou a bez zbytečných řečí odcházím do skříně pro čistý bodyčko. Na kolena umí, ale hodně se u toho kolébá, lézt si tak ještě netroufá.

 

Velká sláva, má dva zuby. Dvě jedničky dole. Vůbec jsem to nečekala. Na přelomu 7. a 8. měsíce. Je nejrychlejší ze všech mých dětí, co se chrupu týče. Prvnímu zubu vlevo dole předcházela dost divoká noc a velmi málo spánku. Divočejší než obvykle, hodně pláče, pohybu a neklidu. Ale s ohledem na můj článek o zoubkovém alibi jsem na zuby ani nepomýšlela. Když jsem Matějovi ráno cpala do pusy kousek chleba, něco se mi zazdálo. Nějaké narušení celistvosti dásně. Ale nechtěl vůbec otevřít pusu, takže jsem vlastně nic neviděla. Odpoledne přišla ze školky Klára a pusu mu prostě otevřela. Prej: "Ukaž, Maty!". Bylo vidět, jak se klube. A snad, a snad - i ta vedle. Druhý den už první škrabkal a o dva dny později i ten druhý. Bez homeopatik, bez chladivého gelu, bez speciálních namrazovacích kousátek, jen s jantarovými korálky.

 

Na osmiměsíční kontrole u pediatra jsem navážila 8165 g a naměřila 73 cm. Plus mínus stejně jako Klárka i Kubík. Náskok víceméně smazán. První řezanec o papír, když mi lezl po knížce. První zarostený nehet na palci a otravná šestá nemoc. Tu jsme celkem protrpěli. On i já. Tři noci horečky ke 39, obrovská protivnost a uplakanost přes den, potom klasická vyrážka, kterou první dvě děti vůbec neměly. Matěj byl učebnicový případ.

 

Jde vidět, jak se u něj rozvíjí jemnější motorika, už to není jen o zběsilém bouchání do všeho kolem, ale snaží se chytnou mezi prsty např. zip od povlaku polštáře, moji náušnici, prstýnek, nebo malý kousek lega. Cíleně tluče jednou hračkou o druhou, aby to vydávalo zvuk. Dává mi dudlík. Nechává schválně padat věci na zem. Uklízí do krabice - když má vedle sebe box s hračkami, do které se mu podaří sáhnout, vyhazuje z něj hračky jednu po druhé, jindy naopak do krabic věci vrací, včetně zrovna vyzutých ponožek, plenky, dudlíku nebo kousku seschlého rohlíku ze snídaně.

 

Dobře jí obědy, které stále vyvařuju, večer pomalu ochutnává kaše, někdy si dá bílý jogurt, chutná mu ovoce, ale ne povařené a mixované. Nejvíc banán a meruňka. Pečivo a křupky skoro nechce.

 

Když je unavený, škrabe se na hlavě a chytá si ouška (další Jakoubek?). Spí blbě. V noci. Pediatr tvrdí, že bych to měla řešit. Já to asi spíš vydržím. Nevím, co mi dává svým nočním spánkem najevo, nepodařilo se mi to zatím rozklíčovat, ale z nějakého důvodu mě potřebuje víc než je zdrávo.