čtvrtek 27. července 2017

Cestování s dětmi / Balkán & Rekapitulace & Tipy

Před více než čtrnácti dny jsme se vrátili z Balkánu. Už se nám stýská. Prohlížíme fotky a vzpomínáme. Bez malé rekapitulace by to nešlo. Každý den mi od vás chodí zprávy, ve kterých se mě ptáte na spoustu detailů z naší cesty. Jak s ubytováním? Co lékárnička? Kolik jsme brali dětem hraček? Jak jsme všechno narvali do auta? Jak dlouho dopředu jsme všechno plánovali? Bylo to bezpečné? Na co si dávat pozor? Přiznávám, nejsme tak úplně konzervativní cestovatelská rodina, ale na druhou stranu nejdeme do extrémů. Já jsem dost opatrná a nikdy bych vědomě nevystavila děti žádnému riziku. Trvám na tom, že Balkán je bezpečná země, pokud člověk nijak neprovokuje a nevyhledává konflikty.


Plánování

Ještě jednou velká pusa Chlupáčovi, který si to tentokrát vzal na bedra beze zbytku. Už někdy v zimě začal střádat tipy, kde to na Balkáně stojí za to. Internet je úžasná věc. Takže četl, hledal, dělal si poznámky. Posílal mi odkazy a konzultoval. Původně naše cesta měla být ještě větší, včetně západní části Rumunska a Bulharska. Ale z časových důvodů jsme to vzdali a pro tentokrát se smířili jen se Srbskem a Černou Horou. Vytiskli jsme si mapy obou zemí a zaznačili na nich místa, kam se chceme podívat (ta místa, která byla geograficky moc vyloučená, jsme rovnou vyškrtli - nechtěli jsme například kvůli jednomu hradu dělat dvouhodinovou zajížďku). Všechna tato místa se na mapě hezky propojila do jedné velké okružní cesty. Věděli jsme, že v autě chceme kvůli dětem "najednou" strávit jen pár hodin, takže jsme si tuto cestu rozkouskovali na dílčí úseky a podle toho jsme začali hledat ubytování. Tohle je asi ta nejsložitější část plánování, rozmyslet se, jak dlouho někde strávíte a jak dlouho bude trvat cesta do dalšího bodu. Ale "ubytovací" místa vyšla nakonec perfektně a všechno na sebe krásně navazovalo. A jako vždy platí, někdy i ty neplánované akce bývají nejlepší :)


Balení zavazadel

Tohle byla vaše nejčastější otázka - jak jsme se mohli vlézt do jednoho auta (máme Kiu cee'd) se všemi věcmi na tři týdny aktivní dovolené s malými dětmi. Vlezete se, musíte. U balení musíte přemýšlet, počítat s tím, že něco na místě přeperete, počítat s tím, že se bez něčeho budete muset obejít. Případně, že něco dokoupíte. My jsme se rozhodli, že nebudeme brát pro Kubíčka kočárek, ani golfky. Měla jsem s sebou ergo nosítko, pro Kláru máme krosnu Salewu. Samozřejmě, někdy by se nám kočárek hodil - ve městech, nebo na pláž (v Sutomore nám ho naštěstí půjčila Ana, majitelka apartmánu). Ale šlo by to v pohodě i bez něj. V sobotu před dovolenou jsme děti odvezli na odpoledne k babičce a sbalili jsme v klidu 80% všech věcí. Zavazadla jsme měli rozdělená - v jedné tašce funkční oblečení a boty do hor, v druhé zase všechno na pláž, ve třetí kosmetiku, ve čtvrté mlsání pro děti, apod. Protože jsme přejížděli z místa na místo, spoustu věcí jsme nechávali v autě a brali jen to, co jsme potřebovali. A většinou jsem věděla, kam šáhnout, když jsem něco potřebovala. Příště koupím nějaké přepravky a tento systém dovedu k dokonalosti :)


Cesta autem

Vyjíždět na delší trasu se vyplatí v brzkých ranních hodinách, tolikrát se nám to už osvědčilo. Vstaneme o půl čtvrté, ve čtyři už jsme na dálnici a děti pokračují ve spánku. Při troše štěstí jsme v poledne na místě. 7 - 8 hodin je podle mě maximální přípustná dávka cestování pro malé děti (a to minimálně s jednou delší pauzou). Spoustu tipů pro samotné cestování autem jsem sepisovala už loni, když jsme se vrátili z Dolomitů. Moc se toho od té doby nezměnilo, snad jen to, že obě děti už mají svoji velkou autosedačku Kiddy Guardianfix Pro 2 (ano, k recenzi jsem se stále ještě nedostala). A Kubík je o poznání spokojenější, když vidí ven a částečně na mě. Rozhodně bych potřebovala větší auto k tomu, abych si mohla občas přesednout mezi děti dozadu nebo aspoň odepínací ruku. Jakoubek potřeboval často hladit a já si za půl hodiny s vykroucenou horní končetinou připadala jako mrzák. Máme to štěstí, že obě děti snášejí cestování dobře, myslím tím, žádné nevolnosti nedejbože zvracení. Žádné speciální vychytávky jsme do auta nekupovali, využíváme vše, jako minulý rok. Vlastně ano, pořídili jsme přenosný DVD přehrávač do auta Sencor a rozhodně všem cestovatelským rodinám doporučuju. Ideální je všechny dálniční známky koupit předem, ať nemusíte zbytečně zastavovat na hranicích. Zajímavé je, že slovenskou a maďarskou si můžete koupit přes internet a pouze si vytisknete doklad k případné kontrole. V Srbsku a Chorvatsku se platí mýtné a v Černé Hoře dálnice nejsou (jeden tunel je zpoplatněný mýtem). V odlehlejších místech Srbska a Černé Hory (převážně v horách) to není nijak valné s benzínkami, takže sledujte pozorně ručičku a jakmile pojedete kolem nějaké pumpy, raději natankujte. V Srbsku jsme nenarazili snad na žádné policajty na silnici, zato v Černé Hoře měřili na každém kroku. Na rychlosti fakt pozor. Naštěstí protijedoucí řidiči na to upozorňují dálkovými. Pokud se řeší rychlost, neřeší se nic jiného, v obcích se parkuje nadivoko, klidně v protisměru, auta se často ve městech míjejí z druhé strany, lidi si povídají ze stažených okýnek. Nemůžu říct, že by tam však jezdili nějak nebezpečně a divoce. Velká většina silnic byla v dobrém stavu, na některá odlehlejší místa vedla cesta kamenitá, to musíte opatrně, ať nezničíte auto. Pokud potřebujete poradit s cestou, lidé vám velice ochotně pomůžou, nebojte se zeptat.


Jazyková bariéra

V tomto je Balkán úžasný - my Češi (a Slováci) se tady prostě nějak domluvíme. Je to často neuvěřitelně srandovní paskvil (ze kterého měly děti velkou zábavu), ale obě strany jsou šťastné, že si rozumí. Některá slova jsou podobná, jiná si odvodíte a pochopíte celkový kontext. A za ty tři týdny se toho spoustu naučíte. Pro příště bych si do mobilu asi stáhla nějaký slovník. Ve větších městech a v ubytovacích zařízeních umí anglicky, alespoň základy. Největším problémem nebyl paradoxně jazyk, ale písmo - V Srbsku je stále nejvíc používána cyrilice a to i na ukazatelích. S tímto se minimálně ze začátku trochu zapotíte, za pár dní si zvyknete a dokážete si písmo jakžtakž transformovat.


Ubytování

Všechna ubytování jsme měli domluvená asi měsíc dopředu. Nejedná se zrovna o turisty přeplněné destinace, takže jsme nemuseli rezervovat půl roku předem, jako třeba Itálii. 90% jsme měli přes booking.com a zbytek přes airbnb.com. Všechno v pořádku, nikde nenastal žádný zásadní problém. Se všemi penziony, pokoji a chatami jsme byli spokojení a ráda předám konkrétní tipy na vyžádání. Všem poskytovatelům jsme dopředu řekli, že máme dvě malé děti a snažili jsme se domluvit cenu za pokoj/apartmán pro dva, ne pro čtyři. Nebojte se o toto požádat, ať neplatíte nesmyslně vysoké částky za děti, které stejně budou spát ve vaší posteli. Sice jsme s sebou vezli půjčenou cestovní postýlku, ale ani jsme ji nevytáhli z kufru. Vybírali jsme si ubytování se snídaní. Tam, kde to nešlo, jsme si koupili něco v pekárně - těch bylo všude dost.


Jídlo

Jídlo jsme s sebou nevezli. Teda asi jedny těstoviny a jednu konzervu tuňáka, kdyby došlo k nějaké krizové situaci :) Dětem jsme v ČR koupili asi 40 maso-zeleninových skleniček Hami, naštěstí jsou oba dva zvyklí je na dovolených jíst. Pro ně jsme měli i spoustu dobrůtek - oříšky, sušené ovoce, sušenky, perníčky, ovocné kapsičky a tyčinky, křupky a chlebíky všeho druhu. Jednou denně jsme se někde pořádně najedli v restauraci a další jídla jsme pořešili buďto nákupem potravin v obchodě, nebo jsme si koupili něco malého v pekárně, nebo na pláži. Kupovali jsme taky hodně ovoce a zeleninu. Srbsko je levné jak v obchodech tak hospodách, Černá Hora jak v čem. Jídlo v restauraci - např. ryba byla za srovnatelné peníze jako u nás, rychlé občerstvení na pláži (pizza, čevapi, pljeskavica) za 1-2 Eura, což je pěkné. My máme tamní jídlo rádi, takže jsme si to po této stránce užívali. Úplně nejlepší je domluvit se na ubytování, jestli by vám nepřipravili něco domácího, tradičního. Minimálně v horách vám vyjdou vstříc a to je potom hostina. Domácí suroviny, poctivé jídlo, neskutečná pohostinnost. Dodnes cítím na jazyku chuť domácího mléka a másla, ovčího sýra, slaniny a tradičně upraveného hovězího. V tomhle bylo o něco přívětivější Srbsko.


Počasí

Vychytali jsme to. Za celé tři týdny pršelo dvakrát, v obou dvou případech jsme zrovna jeli autem. Celou dobu jsme měli přes 30°C, v horách bylo pocitově trochu líp. Bez klimatizace v autě to bohužel nešlo ani chvíli. V Černé Hoře dost foukalo, jak v horách, tak u moře, kde byly díky tomu poměrně velké vlny. Softshellové oblečení jsme myslím nepoužili ani jednou, ale vzít ho s sebou stejně musíte. Nutností kvůli horku je dostatek vody, něco na hlavu, sluneční brýle a opalovací krém.


Zdraví a lékárnička

Vůbec jsem tomu nevěřila, ale všichni jsme prožili tři týdny v naprostém zdraví. Kromě Jakubovy jednonoční teploty neproběhlo nic. Ani rýma, ani kašel, ani bolest v krku. Jen štípance od komárů a odřeniny. Jo a jedno klíště. Kdo jiný než Kubík. Bylo asi málo přisáté, vytáhla jsem ho pinzetou napoprvé. Takže nepodcenit - repelent a pinzeta všude s sebou, dokonce i do vysokých hor, dokonce i k moři. Ale sbalila jsem pro jistotu prakticky celou lékárničku:

1. Vše na drobná poranění - dezinfekce ve spreji Septonex, hojivý krém Bepanthen plus, klasická pinzeta, jehla na třísky, velká spousta náplastí s obrázky, pinzeta na klíště, tea tree oil, Fenistil krém
2. Na teplotu - čípky Paralen a sirup Nurofen, abych měla obě léčivé látky
3. Na rýmu - sprej do nosu s mořskou vodou, aroma kapky na rýmu, odsávačka na nos
4. Na kašel - Fenistil kapky na dráždivý (jdou použít i na alergickou reakci), Stoptusin, Levopront
5. Na sluníčko - krém na opalování s biologickým filtrem OF 50, krém po opalování a Panthenol
6. Na průjem, zvracení - Černé uhlí, Enterol, Smecta, Kulíšek nápoj na léčbu dehydratace
7. Krém na opruzeniny
8. Na oči - Ocuflash
9. Na případnou alergii (i když žádnou nemáme) - Zirtec
10. V neposlední řadě česnek jako nejsilnější přírodní antibiotikum (stejně bych ho do dětí nedostala, ale mně zabere vždycky. Kdo ví, třeba by fungoval i na medvědy :))


Zábava pro děti

Chlupáč by nejraději nebral nic, já na tom trvám. Cestování není pro děti jednoduché a chci jim ty chvíle co nejvíc zpříjemnit. Každému beru 3 knihy, ideálně nějaké interaktivní. A každý má svůj malý plechový kufřík, kam společně sbalíme hračky a hry. Kubík tam měl například malý balónek, dřevěný vláček, autíčko, gumovou knížku nebo zvířátkové lotto. Klárka zase pár zvířat Schleich, Elsu a Annu, postřehovou hru Barvínka, Story Cards, pastelky. Kufříkové pravidlo se nám osvědčilo, sbalit můžeme jen ty opravdu kompaktní věci. Mimo to jsem s sebou vzala pár omalovánek a úkolových sešitů se samolepkami, to je sázka na jistotu a Klárka lepení miluje. Jsem ráda, že jsem našla samolepkové sešity i pro Kubíka, Svojtka vydává edici pro nejmenší se Zajíčkem. V autě v organizéru mezi sebou navíc mívají stabilně pár drobností - dětský výukový tablet, telefony - hračky, ale najdete tam třeba i kolíky nebo blikačku z kola. A spoustu kamínků. Jo a Klárka by nejela bez svého "ňufáčka" na spaní.


Jezera, moře a plavání

Hračky do vody s sebou nevozím a kupuju je až na místě, vždycky koupím nějakou malou sadu (kyblík, lopatka a bábovičky) za pár Eur. Máme plážový stan, který dětem poskytne ten nejlepší stín, na druhou stranu je v něm dost horko a vítr je problém. Ale za nás rozhodně nutnost. Každému dítěti dvoje plavky - Klárka už má druhý rok klasiku, Kubík má ještě neoprenové plavečky SplashAbout. Oběma dětem oblékáme i UV trička. Určitě nesmíte zapomenout na pokrývky hlavy a sluneční brýle - my jsme spokojení s KiETLA. Mnohem lepší než osušky a ručníky jsou pro děti osušková "ponča". My pro ně k vodě nic jiného nebereme a letos si poprvé užíváme měkoučkých a rychleschnoucích Lodger Bubbler. Kubík plave v kruhu se sedátkem, Klárka má normální kruh a letos jsme poprvé vyzkoušeli tento plovací top Sevylor. Je to dokonalá věc, která fakt funguje, Klára bez problémů přeplave sama celý bazén. Jsem nadšená a příští rok to pořídím i Jakoubkovi.


Fakta, postřehy a zajímavosti

V Srbsku platíte Dináry a v Černé Hoře Eury. Ani jedna ze zemí není v EU, takže za roaming si dost připlatíte. Potřebujete pasy. Cena benzínu je srovnatelná s ČR. V obou zemích mají stejné zásuvky, jako máme v ČR, není potřeba adaptérů. Jak už to na jihu bývá, potrpí si na hrozné polštáře, takže my spávali často bez. Oba národy jsou prorodinné a děti mají moc rádi - není neobvyklé, že vaše děti začnou objímat anebo hladit. Klára s Kubíkem jsou netykavky a byli spíš vyděšení :) Rozhodně si pořiďte turistické mapy. Není od věci naučit se základní fráze v jejich jazyku, budou potěšení. Doporučuju přečíst si něco ohledně válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii. Nezapomínejte, že všechny tyto národy, co si válkou prošly, jsou velice hrdé. Važte slova a nepouštějte se do zbytečných polemik ani hodnocení. Historii člověk nezmění a my nejsme od toho, abychom soudili. V Srbsku všude podél silnic vidíte malé hřbitovy, což u starších dětí vyvolává otázky (v Černé Hoře ani Albánii tolik ne). V Albánii jsou zase všude bunkry. Rozhodně nejhorší turisté, co jsme kdy potkali, byli bezohlední Japonci a hluční a nezkrotní Arabové. Čechů jezdí do těchto míst pořád poměrně málo, v Srbsku jsme potkali jedinou Češku a v Černé Hoře už pár českých turistů bylo. Příroda je pořád panenská. Nádherná.


Celý náš cestovatelský deníček si můžete přečíst na blogu v červnových a červencových příspěvcích. Nebo zkuste tagy "Srbsko" a "Černá Hora". Začátek naší třítýdenní cesty tady.
 
A pokud se vám tento styl psaní den po dni líbí, mrkněte i na naši loňskou cestu do Itálie, čtrnáct dní jsme strávili v Dolomitech a v okolí Lago di Garda. Články najdete v roku 2016, opět červen a červenec, nebo pod tagem "Itálie". První den tady.

4 komentáře:

  1. Diky za článek a popisy. Podobnou cestu jsme s detmi podnikli pred lety. Chce to odvahu a od mala zvykat. Jsme uz 10 dni v USA a vracime se v zari. Tedy sest tydnu jak momadi v aute. Presuny nejdelsi devet hodin. Kluky mame 14 a 10 a pul a nebyt takovych pripravnych cest po EU tezko by to kluci zvladli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, to je nádhera, ale kluci už jsou velcí. USA nás taky láká, ale ještě chvíli počkáme :) Buďte opatrní a hlavně se ve zdraví vraťte! Jana

      Vymazat
  2. Moc krasne napsane a uprimne zavidim. My se jeste neodvazime takto cestovat. Kazdopadne dalsi rok uz nam to snad vyjde. Jinak co se tyka te autosedacky, tak jsem take o ni uvazovala, nakonec jsem se rozhodla pro tuto - https://www.detske-kocarky.cz/autosedacka-nuna-pipa-icon-2017.html a opravdu vyborna - jak designove, tak bezpecnosti hlavne. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, každý to má nastavené jinak a vždycky je to o odhodlání rodičů. Do té doby, než se cítí připraveni, že to v klidu zvládnou, to nemá smysl. Však on ten čas přijde! Tato sedačka, co posíláte, je ale pro úplný miminka. My už máme děti trošku větší :)

      Vymazat