pondělí 31. července 2017

Klára a Jakub / Pošestnácté

Minulý týden jsme válčili doma jen ve třech. Klárka byla celý týden na prázdninách u mých rodičů a za druhou babičkou a dědou pojede v srpnu. Sama si o to řekla. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že to vidí u jiných dětí, nebo proto, že ví, že babičky a dědečci trochu rozmazlují, nebo si od nás všech chtěla odpočinout. Ale prostě chtěla jet. A těšila se. Zvládla to naprosto v pohodě, bez jediné slzy, bez jediného sporu. A smutno bylo asi jenom nám.


Když je Klára na prázdninách, je všude hrozně velké ticho. Ona je totiž takový "Pepin". Jen málokdy umí říct něco klidným a tichým hlasem, nevím, jestli pro jistotu nezajít na ušní. Překvapivě to je doma téměř bez pláče, protože Jakub brečí většinou jen tehdy, když si něco udělá. To Klárka nemusí jít pro důvod k pláči daleko. O poznání líp se vyspíme, protože mínus jedno horké tělíčko v posteli jde taky poznat. Kafé v kavárně si s Chlupáčem vypijeme mnohem snáz, Kuba chodí kolem, pozoruje, sedí na zemi a hraje si s párátkem nebo dvacet minut žužlá lžičku. Týden jsem se nemusela dívat na Sofii první. Týden jsem neslyšela ani slovo o Else. Týden po mě nikdo neškemral zmrzlinu, čokoládu nebo gumového medvídka. Týden se mi neztratila jediná samolepka z diáře. Týden mi nikdo bez varování neskočil na břicho... Idylka?? Jak se to vezme.


Týden jsem neslyšela to její sladké "Ty moje maminko". Týden mě nikdo ve spánku neobjímal (Jakub to zatím nedělá a Chlupáč to už nedělá). Týden jsem neviděla ty nejmodřejší oči na světě. Týden jsem si s ní neodpočinula u Sofie. Celý týden mě nezaskočilo, jak neuvěřitelně je chytrá. Týden si se mnou nikdo nechtěl hrát ani na schovku ani na honěnou. Jo a týden mi nikdo bez varování neskočil do klína... Hrozně mi chyběla.


A to nemluvím o Jakubovi. Hledal. Vyhlížel. Telefonoval. Každé ráno vstával s otázkou "Tája?". Od té doby, co je Klárka zase doma, se jí Kuba drží jako klíště. Dělá úplně všechno, co mu řekne, opakuje všechno, co udělá. Pořád na ni volá a dožaduje se její pozornosti. Celkově se zlepšila jejich komunikace a přijde mi, že nikdo nerozumí Kubíčkovi tolik, co Klárka.

4 komentáře:

  1. Klárka už je fakt velká, když odjela sama na prázdniny! A moc obdivuji prarodiče, kteří si je na prázdniny vezmou. To u nás nehrozí... naši jsou sice moc fajn a když můžou, za dětmi přijedou nebo my prijedeme k nim, ale stále ještě fulltime pracují, takže času není nazbyt. Zato druhá babicka, co bydlí asi 800 metrů od nás, viděla deti tak před 3 týdny na hodinku a Tomika si vzala naposledy v říjnu, když jsem šla s Adélkou k doktorce.... BTW, Tom se chystá od září do školky a sice bude chybět i mně, ale stopro Adelce mnohem víc. Ti sourozenci jsou prostě jedna duše!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lucie, no, až mě překvapilo, že se tak sama rozhodla. Ona by totiž jinak byla nejraději pořád s námi. Takže toto mě zaskočilo :) Ale jinak to máme podobně, všechny babičky i dědečci pracují na full-time také, ale babičky si můžou vzít dovolenou a dědečci si trochu můžou podnikání uzpůsobit :) Ale jsem vděčná, že si ji vzali, že jí připravili program, že to zvládli, protože to není nic jednoduchého. A ty školky - Klárka taky má nastoupit od září, takže nás čeká zcela nová etapa :)

      Vymazat
  2. Musela vam chybet neskutecne! Kubikovi urcite obzvlast. Neumim si moc predstavit, ze by Maty byl tak dlouho pryc. Misa ho hleda, i kdyz jen jednu noc prespi u nasich 😀.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzanko, fakt chyběla! Ale nějak doufám, že když je to její svobodné rozhodnutí, je to zdravé pro její sociální vývoj :))) Ti malí jsou teda závisláci, co? :-*

      Vymazat