sobota 1. července 2017

Černá Hora / Den čtvrtý

Kubíček měl v noci ze čtvrtka na pátek teplotu. Bez varování, bez jakéhokoliv dalšího příznaku, bez rýmy, bez pláče. Jen teplota. Dostal jeden paralen a od té doby dobrý. Ale nebudu nalhávat, že nás to trochu znervóznilo. Chlupáč už maloval katastrofické scénáře, že pojedeme domů. Já jsem se snažila zachovat pozitivní mysl. Nechci to zakřiknout, ale jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo. Ráno se mu objevila nějaká vyrážka na chodidlech. Nebýt toho, teplotu přičítám kombinaci únavy a horka. Byl živý jako vždycky, nebyl nijak unavený, běhal a smál se jako vždycky. Ale trochu jsme kvůli tomu přehodnotili plány. Chtěli jsme udělat celodenní výšlap na vrchol Volušnica (1879 m), který začíná přímo u naší chaty. Nechtěli jsme Jakuba zbytečně vystavovat větší zátěži a raději chtěli počkat, jak se jeho zdravotní stav vyvine. Naštěstí tady je pořád co objevovat. Vybrali jsme si menší cíle, které šly zvládnout částečně autem. Pozdní odpoledne jsme chtěli strávit u naší chatky s tím, že si dáme pořádnou tradiční večeři a děti si budou hrát. A popravdě jsme cítili, že všichni potřebujeme trochu odpočinku.



V obci Vusanje je zajímavost s orientálním názvem Ali Pasini Izvori (Ali Pasha's Springs). Z prasklin v zemi vyvěrají malé prameny a přímo tady se tvoří řeka. Vidíte spousty bublinek, jak voda vytéká ze země. Pramínky tvoří jezírka, řeky, splávky a za chvíli už voda nabírá na síle. Je zajímavé být na počátku toho všeho vodního koloběhu a je zajímavé vidět, jak rychle se z několika malých pramenů stane poměrně velká a silně proudící řeka. Tato voda je samozřejmě čistota sama, je tak čerstvá, tak svěží, že se nemusíte bát napít se. Kdy jste naposledy pili vodu z řeky? (A jestli se za pár dní po****, aspoň víme, z čeho :D)




Ještě o pár kilometrů dál, kam jde přijet autem přes malé vesničky, kde z oken visí albánské vlajky a mešitu najdete na každém rohu, je malý kaňon s 30 m vodopádem - Grlja vodopad. Na první pohled malý potok teče neuvěřitelnou silou, padá dolů a vytváří hluboký a nepřístupný kaňon. Na skalách kolem je vidět, jakou sílu voda může mít na jaro, dokonce strhla i část vyhlídkového zábradlí.




Pramen, který teče do kaňonu, vyvěrá z úžasného místa zvaného Oko Skakavice (Savino Oko). Toto jezírko, nebo spíš pramen, je v pohodové docházkové vzdálenosti od vodopádu, šli jsme pomalým tempem asi půl hodiny tam a 20 minut zpět. Krasový útvar (1000 m nad mořem) má kuželovité dno v nejhlubším místě 8 m. Voda je křišťálově čistá, 5°C chladná. Koupání je zakázáno, protože se jedná o velmi vzácný zdroj. My jsme si přesto nohy osvěžili.






Pozdní odpoledne jsme strávili v areálu ubytování. Chlupáč se šel projít kousek do údolí a já s dětma odpočívala. No odpočívala, honila jsem je po hřišti, kopala s Kubou balónem, hrála s Klárou hry, hledali jsme brouky.

2 komentáře:

  1. Krasa krasa! Verim ze je Kubik fit. Uzivejte. Silvia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Silvi, díky, ano, zdá se že je dobrý. Nevím, co to bylo, ale je to pryč :)

      Vymazat