Protože jsme všichni potřebovali odpočinek, tak jsme si
v Sutomore udělali delší přestávku - jak netypické :) Přijeli jsme v neděli odpoledne a v pátek ráno odjíždíme. V našem plánu byly výlety z místa do okolí, návštěvy různých pláží a historických měst, realita nakonec byla jiná. A i tady se ukázalo, že není potřeba plánovat na 100%, všechno má svůj smysl. A osud nás vede, stačí poslouchat. Vyloženě u moře jsme docela dlouho nebyli - vlastně naposledy s roční Klárkou v roce 2014. Pro Jakoubka byla slaná voda premiéra, které se zhostil sice opatrně, ale radostně.
Já bez obalu přiznávám, že moře odjakživa miluju. Jsem vodní živel, plavu ráda, nestydím se ve 34 letech dělat ve vodě kotrmelce, skákat šipky a potápět se. Neumím plavat tak, abych si nenamočila vlasy, je to pro mě nepřirozené. Když plavat, tak celá. Co na tom, že se ve vlnách někdy poodhrnou bikiny, co na tom, že voda štípe v očích, co na tom, že se to všechno bije i s voděodolnou řasenkou. Takže hned po prvním skočení do vody mi Chlupáč povídá: "Jde na tobě úplně vidět, jak seš šťastná." Jo, jsem. A pokud se teď divíte, proč tak málo jezdíme k moři a vyhledáváme hory, odpověď je jednoduchá. Úplně stejně jako miluju moře totiž miluju i hory. Ideální dovolená je pro mě tedy v zemi, kde jde dobře skloubit oboje. Letos se nám to podařilo.
Zdá se, že Klára bude v tomto úplně po mě. Na to, že nikdy nechodila do žádného organizovaného plavání, vodu miluje, s mořem se sžila ve vteřině i přesto, že první tři dny byly celkem velké vlny. Naučila se v nich fungovat, naprosto intuitivně splynula s tímto vyšším řádem. S kruhem toho sama uplave překvapivě dost, až jsem se vždycky divila, kam až se dostala. Jakub je obecně víc opatrný, nejde do ničeho po hlavě, potřebuje cítit velkou jistotu ve mě. Vln na břehu se bál, ale když byl v kruhu na moři, užíval si všechno to příjemné houpání. Hned ráno na terase volal "moe" a hledal plavky, takže první rande s mořem bylo asi taky vydařené.
Balkán byl pro mě vždycky místem, kde jsem se cítila nadmíru příjemně. Příroda, lidi, život, jídlo. Hlavně teda ta nátura. Samozřejmě, blbce najdete i tady. Hrozně nemám ráda předsudky a škatulkování, ale my Češi jsme fakt "studený čumáky". To, co každý den, každou hodinu zažíváme tady, nás utvrzuje v tom, že v Česku je to prostě jinak. Neříkám, že je to špatně, ale lidi se k sobě nechovají tak srdečně. Mohla bych uvést mnoho příkladů, ale nebudu se do toho pouštět, myslím, že to chápete.
Pláže, Sutomore
Stari Bar
Stari Bar
V páteční ráno ještě naposledy přejíždíme v rámci Černé Hory, do Boky Kotorské, kde budeme dvě noci spát. Pak nás čeká dlouhý návrat přes Chorvatsko domů. Trochu se těším, trochu jsem smutná. Vždycky se ve mě perou tyhlety smíšený pocity a já je vlastně mám ráda. Tak nějak totiž patří ke každé vydařené dovolené.
Žádné komentáře:
Okomentovat