středa 9. srpna 2017

Knihy pro děti / Domov

Umění já nerozumím. Nechápu proč se zrovna to či ono proslavilo a proč umění stojí tolik peněz. Nijak to nezpochybňuju, ale vždycky přemýšlím, proč zrovna tahle jedna kytice slunečnic patří k nejslavnějším obrazům světa. Nerozpoznám styly ani autory. Ok, poznám da Vinciho Monu Lisu a Poslední večeři, zmíněné Slunečnice Van Gogha a taky Munchův Výkřik. Nedokážu o slavných obrazech mluvit, nepoznám techniku ani neocením práci se světlem, ale dokážu u nich stát a přemýšlet. Uklidňují mě. Ani nevím, proč to vlastně nedělám častěji. Já a umění? Je to jednoduché - líbí nebo nelíbí. Mám ráda, když mě něco donutí přemýšlet (nejen na mateřské). Ve všem musím najít smysl. Musí to na mě něčím dýchnout. Pak se cítím spokojená. Máme doma pár dětských knížek, které bych směle nazvala uměním. Rozhodně je to knížka Domov, která vyšla letos v nakladatelství 65. pole, a kterou jsem si zamilovala v knihkupectví na první pohled.


Na tuto knihu musíte být naladění. Není pro každého. Není pro ty, kteří jsou v knihách konzervativní. Není pro ty, co preferují klasické pohádky a příběhy. Není pro ty, kteří hledají veselé barvy. V knížce nenajdete moc slov, o to víc vlastních budete potřebovat, abyste si o obrázcích s dětmi povídali. A to mi vyhovuje. Sedíme s dětmi na posteli a prozkoumáváme detaily. A hodně mluvíme.




Autorkou je americká malířka Carson Ellis a je to její první kniha. Kniha Domov je neskutečně hloubavá, nutí pracovat s fantazií. Celostránkové ilustrace jsou doplněné velmi střídmým popisem. Domovy jsou různé. Nejsou to jen domy a byty. Domovem může být loď, hnízdo, úl, jeskyně. A to jsou jen ty reálné. Pak existuje mnoho vysněných domovů, bájných paláců a ztracených světů.





Celou knihou prolétá holubice a je takovým pojítkem jednotlivých příběhů. Dodává tomu všemu pocit skutečnosti. Druhým pojítkem je postava autorky, která se objevuje na úvodní i na poslední ilustraci a mnohé vysvětluje. Třeba ty snové domovy, na první pohled neskutečné, se nakonec stanou reálnými a docela obyčejnými.



Jestli se vám tento styl taky líbí, neměla by vám doma knížka chybět. Je to přesně ten typ knihy, kterou budete s láskou otevírat znovu a znovu, budete ji opečovávat a vyhradíte ji exkluzivní místo v knihovničce, možná někde trošku výš, aby nebyla dětem tak na ráně :)

2 komentáře:

  1. Jéé, tu potřebuju. Už jen jako stavař ji musím ocenit, snad se bude malýmu libit tak jako mě. Přije mi fajn, když domov není jen bílý domek s červenou střechou...Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, přesně to si taky myslím, to s tím bílým domkem a červenou střechou. Stop stereotypům :) Tahle knížka je hodně o rodičích, jak se k ní postaví, moje děti v ní samy od sebe nelistují, ale když si sednu s nima, vydrží u toho dlouho.

      Vymazat