Dnes poklidnější den, nemáme za sebou tolik nachozených kilometrů, ale za to výškově to bylo slušné. Vyjeli jsme na nejvyšší horu Dolomitů, až na vrchol rozsáhlého vápencového masivu Marmolada (nejvyšší vrchol Punta di Penia 3343 m). Je super, když se na třítisícovku dostanete i se dvěma malými dětmi. Abych byla přesná, my jsme se dostali na druhý nejvyšší vrchol Marmolady - Punta di Rocca (3265 m). Lanovka za 30 EUR na osobu ve stylu "dobytčák" (až pro 70 lidí) vyjížděla prudce vzhůru z městečka Malga Ciapela a po dvou přestupech jsme byli za nějakých 10 minut nahoře. Můj strach z výšek přetrvává (tolik lidí se mi diví, jak můžu milovat hory), ale zhluboka jsem dýchala a v nosítku uspávala Jakuba. Nevýhodou těchto výstupů bývá nejisté počasí. V perfektním výhledu nám bránily mraky, občas se mlha rozplynula a my se tak mohli podívat směrem do údolí na jezero Fedaia. Zahlédli jsme několik lyžařů, kteří sjížděli skály přímo z vrcholku a nahoru to zase šlapali po svých. Na severní straně Marmolady leží poměrně velký ledovec, jediný takové velikosti v celých Dolomitech. V mezistanici lanovky se taky nachází malé muzeum První světové války, ze kterého mi doteď běhá mráz po zádech (během války tudy vedla hranice mezi Rakouskem-Uherskem a Itálií a šla tudy fronta). Vojáci si budovali hluboké tunely uvnitř ledovce, dodnes se tady občas nacházejí ostatky a válečné vybavení.
Na zpáteční cestě na hotel jsme se prošli kolem modrého jezera Lago di Fedaia (2053 m) v průsmyku pod Marmoladou. Až nám bylo líto, že se v té průzračné nádheře nemůžeme vykoupat.
Žádné komentáře:
Okomentovat