středa 2. října 2019

Důležité momenty / Jakub čtyřletý

S odchodem Jakoubka do školky, jako bych ze dne na den přišla o pravou ruku, nebo třeba o levou ledvinu. Tak moc mi přijde divné, že ho na sobě nemám nonstop nalepeného, že ho nemůžu co chvíli pohladit, že mě půl dne nikdo netahá za uši. Že neslyším stokrát denně naléhavé a neodkladné "mami". Přes den mi chybí jeho smích, jeho oči rozzářené dětským štěstím. Ale byli jsme tak domluveni, až uhodí čtvrté narozeniny, půjdeš za Klárkou do školky. A tak se stalo. Z Jakuba se rázem stalo velké děcko, zmizely miminkovské rysy, konečně začal smrkat a zapojením do kolektivu se učí mnoha novým věcem. V tomhle školku rozhodně potřeboval. A trocha Montessori řádu mu vůbec neuškodí.


Kuba vždycky býval taková klidnější povaha. Jasně, že si pamatuju vztekací záchvaty, ale bývaly to takové ty jasně rozklíčovatelné scény, se kterými jsem si docela věděla rady. Zhruba ve třech a půl letech přišel zlom i v Jakubově povaze a umí se pořádně rozčílit. To pak piští a běhá tady jak smyslů zbavený. Klárce už neodkývá všechno, co po něm chce, dokáže si dupnout a nepodlehnout. Ona na něj pak zařve, on ji pak většinou třískne. Sourozenecká idylka. Každodenní.

 
Každý den mi ale na druhou stranu dokazují, jak se mají rádi. Jak se k sobě chovají venku, jak se k sobě chovají ve školce. Když mu Klárka řekne "Kubíčku", Kuba změkne jak máslo. Kubík ve školce dobře zapadl, hraje si s kluky, ale většinou mluví o holčičkách. Holčičky se na něj lepí jak komáři na zářivku. Stelinku si prý vezme za ženu.

 
Během posledního roku se zdokonalil v řeči. Myslím, že i ve třech mluvil obstojně, ale teď ve čtyřech má skvělou výslovnost a dobrou slovní zásobu. Když jsem s Klárkou cvičívala logopedii, cvičil dobrovolně taky a myslím, že s ním za žádným odborníkem chodit nebudeme.

 
Ze Stridera přešel na začátku léta na šlapací kolo. Jeho láska k jízdě jen kvete, jezdí každý den a má z toho hroznou radost. Pokroky jdou vidět každý den. Podědil Klářino žluté ultralehké kolo Woom 3Do košíku sbírá poklady, někdy vyloženě odpadky a buduje si k nim silný citový vztah. Hodně zvláštně se upíná na věci. Ze všech narozeninových dárků mu udělal největší radost malý dalekohled z Decathlonu, který nedal týden z ruky, spal s ním a bral si ho i na záchod. Takto to má s různými věcmi - plastová taštička na doklady, dědův nefunkční mobil, malý usb disk, ... Fascinují ho peníze. Mají pokladničky a Kuba to dost často třídí a koumá. Občas si za své koupí v kavárně sušenku. Finanční gramotnost je důležitá.


 
V jeho hravém světě vedou dopravní prostředky a dinosauři. Už taky přešel na malé Lego, má pár sad a je šikovný na skládání podle návodu. Obecně si ale radši hraje, než by si vzal do ruky nějakou skládačku nebo hlavolam od Mindoku. Rád si s Klárkou kreslí, zlepšuje se v grafomotorice, tužku drží hezky a jeho obrázky dostávají pomalu nějakou podobu. Baví ho plastelína a o prázdninách dostal první sliz. Bavil ho velmi intenzivně asi týden. Taky s ním spával. Se zavřeným teda.

 
Dokáže si hrát s Matýskem, hezky mu něco povídá a ukazuje v knížkách. Ale taky umí zařvat: "Matesi, nemůžeš!". Zatímco Klára projevuje vůči Matýskovi spíš pečovatelské snahy, Kubík se těší, až se z Matějka stane parťák pro klučičí hry.

 
Má takový to trapný období (pevně doufám, že je to normální i ve slušných rodinách), kdy vykřikuje furt něco o hovínkách a prdelích. Díkybohu většinou doma, ale semtam mu to ulítne i na čerstvém vzduchu. Člověk si musí doma dávat pozor na pusu, protože děti občas vyřvávají venku naše politické názory, tak snad někdy nedostaneme od nějakýho důchodce nebo státního zaměstnance na budku.

 
Až bude velký, bude paleontologem, řidičem sanitky a hlavně dobrým tátou. Děti bude mít čtyři. Má v tom dlouhodobě jasno.

 
Vyrostl a přibral, somálské bříško se také trošku srovnává, oči má stále svůdně velké. Má neuvěřitelně husté vlasy. O délce řas ani nemluvě. Je hrozně mlsný, v jídle mi dost připomíná Chlupáče. Je to tak pozitivní a usměvavé dítě, že je těžké nebýt s ním v pohodě. On tu energii přímo sálá, když mám nějakou depku, přitisknu ho k sobě a je mi hned líp. Kuba je nedílnou součástí mě, my spolu tak nějak dýcháme

7 komentářů:

  1. Dobry den. Mohu mít dotaz zamysleni? Snad vas neurazi.Kdyz ctu ale prispevky o Klarce a Kubikovi, tak me napada jiz dlouho, zda mate obe starsi deti stejne rada a pripadne zda to tak vnimaji samy deti. Klarka za rok bude umet cist, za par let na Vas blog jiste narazi. Ustoji, jak ona je dle zdejsich prispevku komplikovana, vas vztah neni jednoduchy apod. a na druhou stranu jak Kubik je nejuzasnejsi a vas vztah to nejlepsi? Nebo za par let blog komplet smazete? Ty clanky k narozeninám obou deti deti jsou vždy tak rozdilne. Snad se vas to nedotkne. Dana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, Dano, nedotkne se mě to. Svoje děti miluju, asi tak jako každá máma, na druhou stranu nebudu tvrdit, že s každým mám stejný vztah. To ani nejde milovat tři děti stejným způsobem. S každým mám vztah jiný, předpokládám, že ani vy nemilujete své děti stejně. Ono to prostě nejde. Na každém z nich mám ráda něco jiného a není tajemstvím, že s Klárkou to bylo nejsložitější. Je prvorozená, všechno jsem se na ní učila a právě ona mě naučila být lepší mámou. Jí vděčím nejvíc. Takto se o tom i bavíme. To jí také v životě hodně vynahrazuju, protože vím, že mě potřebuje. Rozdílné jsou, protože já to jinak napsat neumím, stejně jak jsou rozdílné mé děti, jsou rozdílné i články. Rozumím, jak to myslíte, já moc doufám, že Klárka tu lásku z nás naživo cítí. Online svět je nebezpečné místo, věděla jsem to dřív, než jsem se na tuto cestu vydala. Ale já jsem vždycky chtěla, aby to tady bylo otevřené, ne jen reklamní. Pokud to čtete i vy ostatní - jak to máte vy s dětma? Máte je rádi všechny stejným způsobem? Jana

      Vymazat
    2. Dobry den, dekuji za odpoved. Ja mam deti jeste male (3 a 1 rok), ale zatim opravdu nepozoruji, ze bych mela ke kazdymu jiny vztah. Mozna to prijde casem, az se poradne ukazou povahy deti. Mejte se pekne, Dana

      Vymazat
    3. Martino - děkuju ♥
      Dano - vám také, je fajn se někdy nad těmito věcmi zamyslet, musím se přiznat, že jsem na to myslela celý týden ♥

      Vymazat
  2. Zuzana Zatloukalová7. října 2019 v 13:04

    Jani, v mojom prípade to nám úplne stejne. 3 deti a 3 rôzne vzťahy. Spočiatku ma to trápilo...ako je možné, že to nie je s každým z nich rovnaké? Ale každý sme iný, každý z nich potrebuje niečo iného. Jednému stačí istota, že za ním niekde stojím a druhý potrebuje držať za ruku... Každopádne láska je len jedna a nekonečná. Ďakujem za úprimnú odpoveď a som rada, že to takto cíti i niekto iný ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Zuzi, strasne moc dekuju za tvuj komentar. Ano, nekdy si pripadame nepatricne, kdyz se jedna o to, co a jak citime. Rozumim ti, taky jsem se nekdy citila vinna, ale pak jsem si uvedomila, jak je to prirozene a ze neni za co se stydet. Dulezite je deti milovat bezpodminecne a svet je v poradku. Diky a moc vas zdravime ❤

      Vymazat