Titul: Italské jednohubky
Autor: Marta Kučíková
Autor: Marta Kučíková
Anotace
Vlídné a humorné postřehy ze života domorodců z podhůří italských Dolomit očima české Marty.
Proč jsou italští staříci stále frajeři a jejich osmdesátileté manželky upravené šťabajzny? Proč nosí Ital malou peněženku? Proč se nebojí mluvit o lásce v jakémkoli věku? Proč jim asfaltově silná káva nezpůsobí infarkt? Proč respektují úřady i autority? Proč má horal něžnou duši? A čím je podle Italů známá naše krásná rodná česká hrouda? Proč se ke všem dětem chovají jako k vlastním? A proč si vůbec stále zpívají, i když mají pracovní soboty?
O lehkosti i nelehkosti života v podhorském italském maloměstě, viděné nejen ze zpovědní kasy hokynářského krámku, vypráví autorka žijící v těchto končinách již třináct let s vtipem i nadhledem.
Proč jsou italští staříci stále frajeři a jejich osmdesátileté manželky upravené šťabajzny? Proč nosí Ital malou peněženku? Proč se nebojí mluvit o lásce v jakémkoli věku? Proč jim asfaltově silná káva nezpůsobí infarkt? Proč respektují úřady i autority? Proč má horal něžnou duši? A čím je podle Italů známá naše krásná rodná česká hrouda? Proč se ke všem dětem chovají jako k vlastním? A proč si vůbec stále zpívají, i když mají pracovní soboty?
O lehkosti i nelehkosti života v podhorském italském maloměstě, viděné nejen ze zpovědní kasy hokynářského krámku, vypráví autorka žijící v těchto končinách již třináct let s vtipem i nadhledem.
Recenze
Příběh české Marty a její rodiny v italských Dolomitech. Jednoduché a svižné historky z jejich života zachycují všechny strasti i radosti, které je tady potkávají. Povídání většinou oslavuje charakter místních, jejich recept na štěstí a věčné mládí.
Občas si chci odpočinout od všech těch vážných témat a děsivých příběhů, které v knihách preferuju. Tak semtam sáhnu po nějaké oddechovce. Kniha Italské jednohubky byla na můj vkus oddechová až moc. Téma české rodiny, která se usadí v podhůří Dolomit, mě v anotaci oslovilo natolik, že jsem ji chtěla mít. Rodina se musí poprat se všemi sociálními a kulturními odlišnostmi, což mi přijde jako velmi atraktivní a čtivé téma, zvlášť pro lidi s cestovatelskou duší.
Marta je blogerka a své zápisky publikovala nejdřív online, pak knižně. Jasně, svádí to k tomu, nespočet blogerek už vydalo své knihy, do kterých se snaží otisknout kus sebe. Mám ale pocit, že to, co funguje online, nemusí vždycky fungovat na papíru. Virtuální svět je mnohdy shovívavější, od knih většinou čekáme víc.
Ano, jednotlivé kapitoly byly zajímavé, místy dokonce poučné, párkrát jsem se zasmála, párkrát jsem si udělala do diáře poznámku ohledně nějakého ultrarychlého a ultrajednoduchého italského receptu. Ale nic to ve mě nezanechalo. Už pět minut po odložení sluchátek jsem nevěděla, že jsem něco poslouchala. Tady to možná jen dokazuje ten totální oddych a možná právě toto byl účel. Žádná těžká hlava, žádné tíživé myšlenky.
Nějak mi neseděl ten styl, to Martino neustálé shazování se, že je tlustá, neupravená, že je neschopná naučit se italsky, pak takový to slintaní nad každým italským švihákem... Možná tohle je trend, co moderní český čtenář/posluchač chce. Já tento způsob humoru nevyhledávám, ba ani ve filmech. Ale díkybohu já nejsem žádné měřítko, vím, že v těch svých thrillerech moc filozofie taky nenajdu, ale baví mě to jaksi víc. Jak neteče krev a nemám stažené půlky, nebo pokud se nejedná o složité mezilidské vztahy a rodinná dramata, bývám náročná :)
Ano, jednotlivé kapitoly byly zajímavé, místy dokonce poučné, párkrát jsem se zasmála, párkrát jsem si udělala do diáře poznámku ohledně nějakého ultrarychlého a ultrajednoduchého italského receptu. Ale nic to ve mě nezanechalo. Už pět minut po odložení sluchátek jsem nevěděla, že jsem něco poslouchala. Tady to možná jen dokazuje ten totální oddych a možná právě toto byl účel. Žádná těžká hlava, žádné tíživé myšlenky.
Nějak mi neseděl ten styl, to Martino neustálé shazování se, že je tlustá, neupravená, že je neschopná naučit se italsky, pak takový to slintaní nad každým italským švihákem... Možná tohle je trend, co moderní český čtenář/posluchač chce. Já tento způsob humoru nevyhledávám, ba ani ve filmech. Ale díkybohu já nejsem žádné měřítko, vím, že v těch svých thrillerech moc filozofie taky nenajdu, ale baví mě to jaksi víc. Jak neteče krev a nemám stažené půlky, nebo pokud se nejedná o složité mezilidské vztahy a rodinná dramata, bývám náročná :)
-
Tento článek vznikl na základě dlouhodobé spolupráce s Audiotékou.
Žádné komentáře:
Okomentovat