Knihy pro děti / Nedráždi bráchu bosou nohou

Existují dětské knihy, které přečtete jednou, a totálně si je tím získáte. Když se u toho budou smát, máte bod k dobru. Když se u toho budete smát vy, pecka. Když si děti po jednom přečtení zapamatují nějaké hlášky, klobouk dolů. Co naplat, že si zapamatují hlavně ty sprosťárny. Kája Mařík to vskutku není. Novinka z brněnského Hostu Nedráždi bráchu bosou nohou je velice punková knížka. Žádný mainstream. Někoho může dokonce zaskočit. Někoho může snad i pohoršit? Je to možné. Pro mě je tato černá kniha velmi zábavnou jízdou životem vícedětné rodiny, kdy jsem se v celé první polovině absolutně propojila s povídkovou matkou. To je tak pravdivé. Tak každodenní. To jsem já? To jsme my?

Matěj / 24. měsíc s třeťátkem

Mám doma dvouletého syna Matěje. Je šikovný, dobře jí, tančí a hraje si s auty. Spokojeně čůrá a kaká do pampersek, skoro nemluví, teda aspoň ne pomocí slov, a během noci se stále vydatně kojí. Je takový ne úplně tabulkový dvouleťák. Jenže jako matka třetího dítěte z toho necítím nervozitu. Nevadí mi, že se na nočník zatím práší, že mu rozumím jen já a děcka, když nám chce něco sdělit. To kojení mi teda trochu vadí, ale to je o mě, ne o něm. Zatím jsem nesebrala tolik odhodlání, abych ho odstavila. Už totiž vím, že některé věci člověk neuspíší, ani kdyby se na hlavu stavěl. Dotazy prarodičů, jestli už by neměl sedět na nočníku, mě nechávají chladnou. Netlač řeku, teče sama. Vzpomínáte?

Matěj / 23. měsíc s třeťátkem

Včera jsem potkala sousedku, která mi povídá, že jejich třetí dítě - syn - je za odměnu, že hodně spinká, skoro nepláče. Tak jsem si vzpomněla na naše první týdny a měsíce s Matějem. A trochu naštvaně mu povídám: "Slyšíš to? Takhle se to dělá!". Bylo to tak těžké a očekávání tak odlišná. Jenže s dětmi prostě matka očekávat nemůže, je to zrádné, je to často bolestné. S dětmi nejde nic naplánovat, nátura mimina všechno naškatulkované stejně převálcuje. Matěj nás válcoval několik prvních měsíců. Teď skoro ve dvou letech je strašně veselé děcko. Pořád se směje, pitvoří, dělá blbiny. Baví mě to s ním.

Matěj / 22. měsíc s třeťátkem

Letní mód Matěj snáší celkem dobře. Já taky. Potí se, nechce nosit sandálky, které jsme společně s velkou parádou (a po půlhodinovém řevu, kdy si nechtěl nechat změřit nohu) vybrali - sbohem mé milované Tikki. Je konzervativní až to pěkné není, lpí na věcech, které zná a nechce přijmout změnu. Takže celé léto chodí v teniskách Vivobarefoot Primus, díkybohu, že jsou tak prodyšné. A díkybohu, že se neštítí chodit bosej. Každé ráno si potřebuje sám vybrat ponožky, nejčastěji sahá po červeném páru. Přestal být hysterický ve vaně, ale musíme být extrémně opatrní a ani náhodou se nepřiblížit k hlavě. Ehm, vlasy jsem mu od dovolené nemyla.

 

Matěj / 21. měsíc s třeťátkem

Víte, jak se věci dají zakřiknout? Opravdu. Já to umím zcela dokonale. Když si libujete, jak vám jde společně to či ono, jak je vaše dítě spolupracující v nějaké činnosti, jak dobře jí, jak bezva spí. Tak na to bacha. Nevím, proč nám to ten někdo dělá, ale opravdu se něco zákonitě pokazí, když to s chválou přeženete. Myslím, že nás to má udržet bdělé, ve střehu, v neustálém napětí, abychom byly připravené, že opravdu může být vždycky ještě hůř. Před měsícem jsem měla dítě, které ze sebe rvalo oblečení, když slyšelo téct v koupelně vodu. Řvalo nadšením při zběsilém úprku do vany. Smálo se, když ze sprchy pršela voda. Prosím pěkně, toto období skončilo. A mám co dělat, abych to do puberty ještě zvrátila. Jinak si nenajde holku.

 

Matěj / 20. měsíc s třeťátkem

Svůj den Matěj oslavil s dvěma našimi kamarády ze školky, kteří dnes slavili narozeniny. Matěj si užil první velkou společnost jiných dětí (mimochodem nové slovo "dědi"). A aby tomu dodal na důležitosti, prostě vynechal polední spánek. A dal to. Důstojně, bez emocí, překvapivě i bez prsa. Pašák. Na druhou stranu čekám bouřlivou noc, oni to tak paradoxně někdy mívají...

 

Matěj / 19. měsíc s třeťátkem

Matějův 19. měsíc mám spjatý s prvním pořádným oteplením, kdy léto skoro přeskočilo jaro. Kraťase a tričko. 19. měsíc budu mít taky nadobro spojený s týdnem stráveným v Jeseníkách na chatě, kdy jsme se vzdali veškerých zaběhlých vzorců, režimů a omezení. Týden absolutní svobody a volnosti. Nás pět a příroda. Pan Covid byl na míle daleko. Matěj se v tomto období stává poměrně samostatným článkem rodiny, buduje si své názory, umí dost razantně říct ne, spoustu věcí chce dělat sám. A mě se tím pádem vrací složité období, ve kterém matka brousí hrany své trpělivosti a silné vůle. Pomoz mi, abych to dokázal sám. Kouzelné heslo, které nás už 6 let provází životem v Montessori. Je tak pravdivé. A tak moc to funguje.

 

Matěj / 18. měsíc s třeťátkem

Tyhle malé narozeniny kolem nás nějak propluly, ani nevím jak. I když se obecně rok a půl považuje za docela důležitý milník, zastihl nás v době intenzivního rodinného covidového soužití, kdy pomalu nevím, co je za den. Natož, abych registrovala datum. Poslední měsíc mám pocit, že se náš život scvrkl na vaření, pečení, hraní deskovek a procházek do okolí. Dnes jsme ale důstojně oslavili Den Země a uklidili jsme okolí našeho domu. Takový náš malý zelený projekt. Matěj asistoval taky. Nevím, jestli je v roce a půl nějaké oficiální období silné separační úzkosti, nočních běsů a strachů, pokud ne, tak mám smůlu jen já.

 

Sourozenci / Lehoučký Woom pro oba & Tip na praktické košíky na kolo

Tento článek tady měl být někdy koncem loňského léta. Ale teď to snad stihnu před plným nástupem cyklo sezóny. Naše děti teda jezdí na kolech celoročně, mírné zimy bez sněhu nám přejí a hlavně Kubík z kola prakticky neslézá. Velice brzo přišel na to, že kolo je rychlejší a na většině tras i míň namáhavé než loudavá chůze. Když jdeme ven, automaticky sahá po kole. Jezdí na něm do školky, na hřiště, do obchodu. Naopak Klárka se nějak zasekla a kolo nám posledních pár měsíců trochu odmítá. No věřím, že je to jen období, které zase brzo přejde. Zvažuju přestříkání kola na růžovo - jde to? Minulé léto měl Jakub už tak perfektně zmáknuté odrážedlo Strider, že jsme museli udělat krok dopředu. Klárka měla tou dobou 20" ultralehké kolo s přehazovačkou Woom 4, tak si mohl Kubík pohodlně podědit žluté kolo Woom 3. Chlupáč si vzal Kubíkovy tréninky na starost a běhal s ním po dlouhých rovinkách u domu. Za pár dní šlapal sám. V necelých čtyřech letech. Sebejistě, lehce, přirozeně. Tyto milníky mě vždycky dojmou.

Matěj / 17. měsíc s třeťátkem

Skoro rok a půl. To už je doslova malý člověk. Člověk se svým temperamentem, svými náladami, svými charakteristickými rysy. Je podobný na Kubíka v jeho věku, až na ty blond vlasy a modré oči, a všichni mi říkají, že je to celý Chlupáč. Já to vidím jen na fotkách. Hrozně rád se nechá opečovávat, miluje čištění uší, natírání, česání, čistění zubů (jen teda nechápe, že je potřeba otevřít pusu :)), nijak zásadně nebojuje ani u stříhání nehtů. Teď jsem ho podruhé sama stříhala strojkem, musela jsem ho teda u toho kojit, ale dali jsme to. Máme za sebou těžké období vymezování hranic, které se teď dočista záhadně vyřešilo, tak nějak ale tuším, že se brzy vrátí jako bumerang. O tom plánuju napsat samostatný článek, stojí za to podívat se na to detailněji. Věřím, že to mnohé z vás rozesměje, jiné uklidní, že nemáte jediné uřvané dítě v okrese.

 

Matěj / 16. měsíc s třeťátkem

Skončilo mi nesmírně plodné a efektivní období na mateřské. Protože Matěj v noci spává na prd, přes den bývá dost unavený a několik měsíců si po obědě dopřával dvě a půl hodiny hlubokého spánku. Já toho stihla! V klidu se naobědvat, zkouknout jeden dva díly Přátel, u úklidu si poslechnout tři kapitoly audioknihy, občas i nějaký ten článek na blog, abych nemusela vysedávat do noci, kafíčko, knížka, nohy hore. Jenže roste, kluk. A spánku už asi tolik nepotřebuje. Poslední dny mu stačí tak hodina a půl. A teď - co z toho osekat? Jde znát, že poslední měsíc strádá blog a poněkud i domácnost :) Naštěstí se budí do růžova a večer se zkrátila doba uspávací. Noční spánek beze změny, škoda mluvit. Dnes v noci byl dvě hodiny vzhůru a byl se mnou značně nervózní, že nemohl zabrat.

Matěj / 15. měsíc s třeťátkem

Díky povánočnímu skluzu dlužím Matýskovi ještě jeden zápisek. Tak aspoň stručně - jaký byl jeho 15. měsíc? Od prosince do ledna? Rychlý. Divoký. Pokrokový. Jak jsem minule psala, Matěj se nádherně rozchodil. Je úžasný, jak mu to jde. Jakoby chodil už mnohem dýl než nějaký měsíc. Doma nabral takovou jistotu, že se pokouší o běh. Nepadá. Jen občas nevybere zatáčku a sejme roh stolu nebo futra. Obecně ale na boule a šrámy trpí míň než ti dva starší. Zajímají ho výšky, téměř si přebral Kubíčkovu rostoucí židličku. Jakub mu to toleruje, ale jen když je ve školce. Nahoru Matěj vyleze v pohodě, občas má ale problém se slezením dolů a občas se snaží ze svého těla udělat most mezi židlí a stolem. Dnes sletěl. Jak hruška zapadl pod stůl. Za minutu tam byl znovu...

 

Matěj / 14. měsíc s třeťátkem

Mám trošku skluz s Matýskovými zápisky. Milník všech milníků - Matěj chodí. Co chodí, běhá! Jak jsem v listopadu psala o jeho prvních bázlivých krůčcích, někdy v první polovině prosince to dal. Ze začátku mu hodně pomohla opora v nás, chtěl se nás držet za ruku. Nebylo to takový to vodění, tahání, ale jen lehká opora a jeho jistota. Tak se nás asi týden dva přidržoval a pouštěl se víc a víc, až se rozchodil tak sebejistě a dokonale, že jsem žasla. Tím, že jsme na jeho první kroky tak čekali (začal chodit minimálně o dva měsíce později než Klára s Jakubem), získal sílu a rovnováhu. Teď už výhradně chodí, na kolena jde jen v případě, když si s Kubíkem hraje na psa. Sbohem prošoupaná kolena a nažehlovací záplaty.

 

Emoce / Když přijde malý sourozenec & Giveaway

Ach ty emoce. Hlavně Klárka se v nich zmítá divoce, dennodenně. Už jsem se ohledně dětských emocí leccos naučila. A stále se učím. Za pochodu. Už jsem zjistila, že naším jediným úkolem je být jí nablízku. Už dávno jsem se naučila její emoce neřešit. To nefunguje. Nezachraňuju ji od emocí. Jsou to její emoce, musí si je prožít. I když nás to sebevíc štve, otravuje a deptá, pláč z nějakého důvodu potřebuje a není dobré ho zastavovat nátlakem a už vůbec ne zjednodušovat. Když je dítě v emocích, tak to poslední, co chce a co potřebuje slyšet, je nějaké racionální dospělácké vysvětlování. Když je ale doma klid, trochu se bojím říct rodinná harmonie, je skvělé o emocích mluvit. O všech. O vzteku. O žárlivosti. O strachu. O lásce. Vysvětlovat dětem něco tak abstraktního jako jsou emoce jde nejlépe na reálných příkladech. Druhu variantou je číst o emocích dětsky jednoduché příběhy. Přesně tak, jak to dělá Scio a jejich Emušáci.

Matěj / 13. měsíc s třeťátkem

Matýsek někdy kolem svých 13timěsíčních narozenin pokořil své první kroky. Před víc než týdnem si začal stoupat bez držení se něčeho. Ze dřepu, pomalu, rozkročmo. A hrozně se tomu smál, měl ze sebe radost a my na něj byli pyšní. Pak Chlupáč odjel na služebku a já se s dětmi vsadila, že za těch 8 dní, co bude táta pryč, Matěj udělá první krůčky. Udělal. Dá jich v průměru tak 3-4. Víc ani ťuk. Má strach. Je tak opatrný, že v něm vůbec nepoznávám svoje děti. Když si pamatuju, jak do toho šla Klárka po hlavě... Ale jsem ráda, jen ať je rozvážný, chlapeček můj. Děsí mě představa, jak je kvapem skládám všechny tři do auta a vyrážíme na pohotovost s rozbitou hlavou.

Důležité momenty / Dva školkoví

A je to tady. Další obří milník v dějinách naší rodiny. Já se s nimi těžko loučím. Nevím, jak je možné, že jsem na ně furt fixovaná, že mi je po nich tak moc smutno, i když je doma bez nich vlastně klid a harmonie. Spousta matek říká: "Už aby byl ve školce...". Nevím, proč já to tak necítím. Líbí se mi, jak jsme všichni spolu, jak fungujeme, jak se doplňujeme, jak diskutujeme, jak se jeden od druhého učíme, jak spolupracujeme. A když přijdou odpoledne ze školky, čas bývá neúprosný. Na druhou stranu vím, že kolektiv potřebují a v sociální oblasti jim dá školka víc než introvertní matka. Podle Montessori, kterému pocitově věřím, by dítě mělo do kolektivu ve třech letech. Dítě v tomto věku se prý učí nejvíc v kolektivu jiných dětí. Já jim oběma dopřála o rok víc. Cítila jsem to tak. Navíc Klárka i Kubík půjdou do školy až v skoro v sedmi letech, proto jsem nechtěla, aby do školky chodili čtyři roky. Tři stačí ažaž.

 

Matěj / 8. měsíc s třeťátkem

Matěj v osmém měsíci získal rychlost, dva zuby a šestou nemoc. Byl to plodný měsíc, doufám teda, že ne doslovně :) Rychlý skok z "jarní zimy" do "jarního léta" celkem prožíval, horka ho poměrně zmáhala, hlavně ta první, než si na ně trochu zvykl. Musel si zvyknout, že máme v bytě hic, že máme i dva balkony, na které jde umístit bazén, musel si zvyknout, že v šátku a v nosítku se oba potíme podstatně víc než v kočárku, musel si zvyknout na to, že pot nepříjemně kouše. Ale konečně jsme do kočárku přibalili piknikovou deku a Matějek může ochutnávat nejrůznější přírodniny. Trávu rád nemá vůbec, když se ho nějaké stéblo nedejbože dotkne, řve. Mohl také konečně vystrčit faldíky na vzduch a pokořit bodyčko s krátkými rukávy.

Chytré tvořivé sady v krabici Ani-Muk & Giveaway

Klára a Jakub. Sourozenci jaksepatří. Někdy si v tichosti a s obrovskou láskou hrají spolu v pokojíku, že o nich skoro nevíme. Jindy Klára drží Kubu pod krkem a ten ji na oplátku mlátí po hlavě. Někdy potřebují animátora. Někdy i dva. Někdy si hrají každý sám, ale vedle sebe. Většinu času ale divočí. Někdy cítím, že přebytečná energie se musí dostat z bytu ven. Jindy poznám, že ke zklidnění pomůže nějaká společná aktivita. Když ode mě dostanou nabídku, že půjdeme společně něco tvořit, chystat, zdobit, přesazovat nebo péct, neváhají a jsou z nich moji velcí parťáci. A poslední dobou taky opravdoví pomocníci. Když člověk totiž přestane řešit, že po nich zbyde nepořádek, nebo že všechno trvá mnohem dýl, zjistí, že i tříleté dítě toho dokáže spoustu. A navíc je dost baví i to samotné uklízení. Přiznám se, že poslední dobou nemám tolik buněk ani energie na vymýšlení nějakých kreativních zážitků pro své děti. Vymýšlím spíš menší věci, ale do větších projektů jsme se z mé vlastní iniciativy dlouho nepustili. A tak si občas pomůžu. Nebo spíš si nechám pomoct. Naposledy jsme si užili několikadenní zábavu s vzdělávací a tvořivou krabicí Ani-Muk. Znáte?

Matěj / 7. měsíc s třeťátkem

Matějův sedmý měsíc se nesl ve znamení usilovného pohybu, hlasitého verbálního projevu a startu separační úzkosti. Jupijej. Já se mám. Matěj už si asi řekl, že by toho polehávání stačilo, že se do toho opře, a že se zkusí přemístit. Po kolenech, ač měl napérováno, to díkybohu ještě není, je to klasické plazení. Na vojáka. Kubík toto stádium trošku zbrkle přeskočil a jsem ráda, že Matějek jede podle vývojových příruček :) Plazení trochu zchromlé, plazí se vpřed jen jednou rukou, tu druhou trošku opomíjí a vláčí si ji pod sebou. Začátkům šoupání výrazně pomohlo dubnové teplo, kdy byl Matěj víc obnažený, a plovoučka mu tolik neklouzala. Občas, když po něčem silně zatouží, se dokáže vybičovat k jakémusi skoku kupředu. Sranda. Děti z něj mají vyloženě radost a hodně u nás teď slyšíte: "Matějíííí, néééé, to mi neber! Mamííí, odtáhni si ho pryč.". Takže tolik k naší uřvané a lehce hysterické domácnosti.

Sourozenecké vztahy

Tři děti. Malý věkový rozdíl mezi nimi. Máma jedináček, která se v sourozeneckých vztazích vůbec neorientuje a nemá z čeho čerpat. Na druhou stranu máma, která si řekla, že u nás prostě nepofrčí pravidla ve stylu "Nechej mu to, vždyť je malej!" nebo "Jsi starší, musíš ustoupit.". Samozřejmě všechno má své hranice, ale vždycky jsme se snažili k dětem přistupovat spravedlivě. Je to jedna z věcí, která nám skřípala ve vztahu s prarodiči. Myslím, že tohle je opravdu zásadní věc ve výchově více dětí. Jak asi je tříletému dítěti, které musí všechny své potřeby podřídit dejme tomu ročnímu děcku. Musí si nechat líbit, že mu mladší vezme hračku, se kterou si hraje? Nastolení harmonie v rodinných konstelacích není jednoduché, ale je fajn přistupovat ke každému jako k osobnosti. Chovat se k nim tak, aby měli co nejméně důvodů k žárlivosti. Protože ona ta žárlivost prostě přijde. Bude tam. Vždycky. V nějaké formě je totiž přirozená.