Jaro venku s aktivitami od Kvída

Jaro láká ven. Nás sice nezastaví skoro žádné počasí, ale jaro mám strašně ráda. Letošní duben se jeví opravdicky aprílově, já bych se teda přimlouvala za vyšší teploty. Když máte děti různých věkových skupin, někdy může být oříšek sladit venkovní zájmy. Klárka chce do venkovní posilovny, Kubík nejraději na kolo, Matěj na hřiště. Já nejradši na výlet do lesa. Děcka obecně do lesa chodí rády, i když většinou dělají ofrky a hledí na svoje zájmy. Proto se vždycky snažím vymyslet doprovodný plán, ať už je to nějaké zajímavé místo (kde třeba můžou lozit po skalách, po stromech, nebo můžou přeskakovat potůček), nebo se na cestě nachází nějaká zábava připravená lidmi - naučné stezky, úkolové putování, bojovka nebo stopování. To u dětí zabere vždycky. Jenže kde pořád hledat inspiraci? Už několikrát mi pomohl Kvído. Kvído je chytrá červená chobotnice a také vzdělávací koncept pro děti od Albi.

Moje děti kukličkové

Pokud jste víc venku než doma, pokud se nebojíte sněhu, deště, bláta, pokud vás baví mráz a milujete svištění na lyžích, bruslích nebo na kole, dáte mi za pravdu, že designové a nepraktické oblečky nejsou dětem dobrými parťáky. Všechny svoje děti oblíkám do merina prakticky od narození, protože jsem nenašla lepší materiál, který v zimě zahřeje a v létě odvede pot. Bodyčka, legíny, trička, rukavičky i overálky z merina, to všechno se mi už dlouho stará o teplotní komfort mých dětí. Nosí v létě, nosí v zimě. I kdybych se musela vzdát všech těchto kousků, jednoho se vzdám až tehdy, až to ONI odpískají. Merino kukly.

Slovensko / 4 dny s dětmi na Malé Fatře

Naše letní dovolené mají jednu nevýhodu. Jsou brzo odbyté. Jezdíme totiž pokaždé už závěr června a začátek července a pak jsou letní prázdniny docela dlouhé a už někdy v půlce srpna nás začínají svrbět paty. Ještě by to chtělo nějaké hory... Klárka loni nastupovala do první třídy, tak jsme zabrali, dali hlavy dohromady a ještě jednou utekli. Dlouho nás táhne i Slovensko, ze kterého známe jen Vysoké Tatry a to úplně povrchně. Slovensko má úžasnou přírodu, zajímavé hory a dobrou kuchyni. Pro úplný závěr srpna jsme tak zvolili Malou Fatru, na kterou jsme měli plnohodnotné tři dny plus nějaké drobné.

Časopis pro děti / Ahoj divočino

Kvalitní dětské časopisy. To je téma, které se řeší na všemožných sociálních sítích. A já o nich ráda píšu. Protože každé dítě potřebuje svůj časák. Něco, co v ideálním případě bude přistávat s nějakou pravidelností ve schránce, a děti se na něj začnou těšit. Ke svému oblíbenému skautskému Ben Já Mína, o kterém jsem už dvakrát na blogu psala, přidávám na pomyslný žebříček úplně nahoru ještě jeden. Úžasně zpracovaný a informačně hodnotný čtvrtletník Ahoj divočino. Poznala jsem ho v naší Montessori školce a sedla jsem si z něj doslova na zadek.

Pikniková sezóna s dětmi

Čas pikniků. Každý rok se těším a spřádám velké plány. Jak si vezmeme naši piknikovou tašku, kterou už máme od bezdětna, připravím všechny ty pochutiny, nejlépe upeču francouzskou bagetu a namíchám domácí citronádu. Pche. Takhle zevrubně jsme to pojali naposledy, hm, no někdy za bezdětna :) Ale jo, občas něco podnikneme, akorát to není tak moc elegantní a uhlazené a kompletní. Děti drobí na deku, šlapou na ni v botách, zaberou všechno volné místo a pídí se po dobrotách. A protože na piknik chodíme pěšky nebo jezdíme na kole, musíme zohlednit i tuto skutečnost. Co je v našich silách v batozích odnést.

Pětkrát tip na dárek pro kluka

Kluci si jsou tak moc podobní, časem se skoro všichni dostanou do věku, kdy je zajímají dinosauři, vlaky nebo třeba meče. Baví je akce, síla, dobrodružství. Nedávno mi psala kamarádka, jestli bych jí neporadila, co koupit synovi k 6. narozeninám. Synovi, který má doma hromadu autíček, lego, dřevěnou vláčkodráhu a kolo, které dostal už k pátým narozeninám. Je to složité. Poradila jsem jí pět věcí, které v posledním roce-dvou udělaly radost Jakoubkovi. Něco dostal už k letnímu svátku, něco k pátým narozeninám v září, něco teď na Vánoce. Všechny tyto dárky vycházely z jeho zálib, všechny mu udělaly obrovskou radost. Tak třeba budou inspirovat i vás. Jsou to dárky směřované klukům, rozhodně jimi ale nepohrdne ani akční holčička. Věkové určení? Něco mezi pátým a sedmým rokem.

Po Česku / Vlakem z Brna do Tišnova na rozhlednu Klucanina

Co budeme dnes dělat? Venku bahno, pět nad nulou, sněhový poprašek se rychle mění v hnědou břečku. V "našem" lese za barákem bychom se jistojistě topili v blátě. Zase. A mně se dnes prát nechce. Vyjedeme výš. Ráno si na děti chystáme překvápko. Pojedeme vlakem. Mají velkou radost a dychtivě si balí batůžky. Tak rychle jim vypravování dlouho nešlo. Už dlouho jedeme náš osvědčený model - vydatná snídaně, pestrá svačinka s sebou, čaj do termosek a pozdní oběd, až se vrátíme z výletu. Odpoledne pak bývají unavená, ale většinou moc příjemná. Na nedělní den jsme vybrali nenáročný výšlap na rozhlednu Klucanina, která leží na stejnojmenném kopci za Tišnovem. Tišnov máme navíc na trase z nádraží Brno-Řečkovice (před budovou pohodlně zaparkujete), osobák tam jede každou hodinu.

Výlety s dětmi / Tři naučné lesní stezky na severu Brna

Co dělat v nouzovém stavu, pokud nezvládnete sedět doma na zadku anebo trajdat po hřištích se zapařenou rouškou přes obličej? Spousta z nás utíká do přírody. Tak přeplněnou přírodu nepamatuju, dřív jsme v lese nepotkali živáčka... Ale pořád nám to za to stojí, tak balíme batůžky, chystáme velké svačiny, obouváme pořádné boty, navlíkáme softshelky a já nasazuju Matějka na záda. Ujde toho docela dost po svých, kočárek na výlety netaháme, takže pořád hojně využívám nosítko Kibi. Není to však tak, že by ho Matěj bezmezně miloval. Ale respektuje to. Já v těchto plískanicích naopak řeším, jak to udělat, když dítě chvíli jde, plácne sebou třeba do bláta, o botách ani nemluvím, a pak ho mám posadit do nosítka. Převlíkáte? Já před tím spíš zavírám oči :)

Podzim nás nezlomí. Zatěžkávací zkouška v Reima bundách

Reima. To je pojem. Pojem pro outdoorově zaměřené rodiny. Pojem pro rodiny, co chodí ven za každého počasí. Pojem pro matky, co se bojí, aby jejich dítě neprochladlo. Aby mu nefoukalo na záda. Aby ve školce na výletě nepromoklo. Reima je finský výrobce funkčního a odolného oblečení pro děti. Ve Finsku vznikají samé dobré kousky, na zimu a sychravo jsou totiž zvyklí. A jakoby výrobci moc dobře věděli, že děti se venku jen spořádaně neprochází, ale různě visí, skáčou, válí se. Reima je drahá značka, o tom žádná. Ale kvalita tam bezpochyby je. Materiál vydrží. Promyšlené střihy rostou pár velikostí s dětmi. Reima se dá sehnat bazárková, Reima jde pořídit šikovně i ve výprodejích. Loňskou zimu měl Matěj rok a kousek, když jsme vyrazili poprvé na hory. Moc nechodil. Vozil se na sáňkách a hodně času proseděl na sněhu. Na mokrém sněhu. Měl membránovou kombinézu Reima. Nikdy nepromokla. Ani když přišla obleva a déšť. Nepromrzl, ani když spal dvě hodiny v saních. Vím, že tenkrát jsem si řekla, že do některých věcí se vyplatí investovat. Po odnošení se dá navíc slušně prodat. No a designově jsou taky dokonalé.

Chytrá hra / Bingo na výlety

Často mi od vás chodí dotazy, jak motivujeme děti k tomu, aby s námi šly. Že milujete hory, ale děti vaši vášeň nesdílí. Že se jim nechce, že mrčí, že protestují, že už nikam nejdou. Nebojte, i u nás je to tak. My jsme se totiž trochu sobecky rozhodli. Že se dětí nebudeme ptát na všechno. Že něco si chceme rozhodnout sami, že prázdniny nejsou jen hřiště a koupák. A že cestovat chceme, a že děti do toho nějak začleníme. A věříme, že se láska k přírodě a horám prostě dědí. A i když pořád pracuju na sepsání zážitků z letošního Slovinska a Slovenska, ukážu vám notoricky známou aktivitu, avšak šikovně zpracovanou na cesty vlakem, výlety do lesa i na horské túry. Kvídovo Bingo na výlety od Albi. My si ho dosyta vychutnali na Malé Fatře, odkud jsme se vrátili včera.

 

Po Česku / Cesta za pokladem v Moravském krasu

Půlka prázdnin za námi. Nicméně druhá půlka před námi plus doufám v náramně pěkný podzim. Ráda bych se s vámi podělila o náš nedávný zážitek, kdo sleduje na IG, ví... Každé léto mám přímo monstrózní plány. Co všechno s dětma podniknu, kam se podíváme vlakem, která města navštívíme, jaké dobrodružství zažijeme. První dva týdny jsme strávili v zahraničí. Další dva týdny jsme se plácali v nemocech všeho druhu. A jsme zase na začátku - půlka prázdnin za námi. Není čas ztrácet čas, je třeba vyrazit na výlet. Ještě před naší dovolenou jsem si u Albi vybrala jednu připravenou zážitkovou cestu za pokladem. V edici Kvído jich čeká hned několik, troufám si říct, že si vybere každý podle lokality, která je mu blízká. Koupit si můžete buďto papírovou verzi, nebo se můžete spokojit s levnější elektronickou variantou.

 

Časopis pro děti / Ben Já Mína & Karty s aktivitami

Zatím jsem na trhu nenašla tak vkusně a zajímavě pojatý časopis pro předškolní a mladší školní děti než je skautský Ben Já Mína. Taky už jsem o něm jednou psala. To byl ale ještě v plenkách. Před třemi lety jsem tak s Klárkou přelouskala jedno z prvních čísel o vesmíru. A hned zařídila předplatné. Každé číslo časopisu je tematicky zaměřené a malému čtenáři nabízí celou škálu činností. Krom zajímavého čtení přichází s tipy na tvoření, většinou obsahuje i nějakou společenskou hru, samozřejmostí jsou úkoly, hádanky, křížovky. To všechno na podkladu perfektních ilustrací.

Knihy pro děti / Kdo roste v parku

Ještě nedávno jsem si pochvalovala, jak jsou ty mé děti z Montessori vzdělané co se přírody kolem nás týče. Jak na mě před dvěma roky Klára na naučné lesní stezce vybalila jméno ptáka, co jsem naposledy slyšela v hodinách biologie na gymplu, jak bez mrknutí oka poznala šišky a listy stromů. Ehm. Letos ve Slovinsku jsme na horách dělali už docela slušné výšlapy a občas jsem vytáhla nějaké moudro ohledně fauny a flóry. A když už tak vysoko, kde jsme byli, nerostlo nic jiného než borovice kleč, zeptala jsem se, jestli ten strom poznávají. Nevím, jestli je zmátlo, že je to zakrslý keř, nicméně šišky jsou stejné. I to jehličí. Ale ten DUB jim neodpustím. Ten ne. Tak za trest dostali knihu o listnatých stromech Kdo roste v parku. Je krásná. A mají povinnou četbu, smradi.

 

Jen tak si utéct...

Když se mě někdo zeptá, jak jsme přežili nouzový stav, bez školky, bez kroužků, bez služebek, s homeofficem, odpovídám bez nadsázky, že dobře. Že já jsem si to vyloženě užila. Že dětem to neuvěřitelně prospělo, že si jakoby upevnily svoje místo v rodinném kruhu. Já říkám, že tento omezený režim ukázal, co všechno je možné. To, co bylo dřív považováno za nemožné, nebo alespoň komplikované, se teď ve světle Covidu ukázalo jako naprosto reálné. Že jde pracovat z domu. Že se jde doma i učit. Že to jde vydržet bez častého nakupování, bez kaváren, bez restaurací a hospod, bez hřišť a zábavních parků. Uvědomuju si, že mít doma školáka, nejásala bych tímto způsobem, ale zatím si to můžu dovolit. Cítila jsem paradoxně velkou svobodu. Nic jsme nemuseli. Nemuseli jsme spěchat, nemuseli jsme vyvíjet žádné tlaky. Naší rodině Corona stav prospěl a když jsem chystala děti poprvé ve středu do školky, cítila jsem téměř fyzický smutek. Že nám končí jedno velmi zajímavé a přínosné období. A že tak blízko, jak jsem jim třem byla, už možná nikdy nebudu.

 

Sourozenci / Lehoučký Woom pro oba & Tip na praktické košíky na kolo

Tento článek tady měl být někdy koncem loňského léta. Ale teď to snad stihnu před plným nástupem cyklo sezóny. Naše děti teda jezdí na kolech celoročně, mírné zimy bez sněhu nám přejí a hlavně Kubík z kola prakticky neslézá. Velice brzo přišel na to, že kolo je rychlejší a na většině tras i míň namáhavé než loudavá chůze. Když jdeme ven, automaticky sahá po kole. Jezdí na něm do školky, na hřiště, do obchodu. Naopak Klárka se nějak zasekla a kolo nám posledních pár měsíců trochu odmítá. No věřím, že je to jen období, které zase brzo přejde. Zvažuju přestříkání kola na růžovo - jde to? Minulé léto měl Jakub už tak perfektně zmáknuté odrážedlo Strider, že jsme museli udělat krok dopředu. Klárka měla tou dobou 20" ultralehké kolo s přehazovačkou Woom 4, tak si mohl Kubík pohodlně podědit žluté kolo Woom 3. Chlupáč si vzal Kubíkovy tréninky na starost a běhal s ním po dlouhých rovinkách u domu. Za pár dní šlapal sám. V necelých čtyřech letech. Sebejistě, lehce, přirozeně. Tyto milníky mě vždycky dojmou.

Barefoot tenisky třikrát jinak

Do tepla jsme vybavení, z celoroček děti velice rychle poskočily k teniskám. Naštěstí jsem je letos pořešila poměrně brzo a bez zbytečných stresů. Jsem nadšená, že se barefoot sortiment v Česku tak rozrůstá, přibývají značky, ceny jdou trochu dolů. Barefoot už není luxusem, který si nemůže dovolit každý, nové tenisky pro Kubíka i Klárku jsem pořídila do 900 Kč. Dnes vám chci v jednom článku ukázat troje tenisky, tři značky, tři názory. Vivobarefoot Primus, Protetika Alix a Froddo Barefoot plátěnky. A taky trochu zabrousím do historie, ať to máme kompletní.

Jaro v nouzovém stavu & Green April

Nouzový stav se nás všech dotknul. Někoho víc, někoho míň. Já jakožto člověk přijímající beru současnou situaci jako velkou příležitost k mnoha změnám. Myslím, že nás situace navede na novou cestu, která bude jiná, snad i v mnohém lepší. Necítím se oprávněná psát své laické názory na dobu virovou, přiznám se, že už média ani tolik nesleduju, statistiky nezkoumám. Situace je nelehká pro mnoho lidí z ekonomického hlediska, pro oslabené lidi je bezesporu životu nebezpečná. Světové hospodářství se pořádně zatřese. Dlouho jsme žili ve velkém blahobytu, ve velké jistotě, mnoho jsme toho brali za samozřejmost. Teď to bude jiné. Na nějakou dobu. Nám dal nouzový stav čas. Společný čas. Čas v pěti. Konečně máme opravdu dostatek času žít i doma víc Montessori. Víc praktického života, víc přírodních aktivit. Víc respektu, víc sebepoznání, větší pochopení emocí a potřeb celé rodiny.

 

Mama tip / Zahrádka v květináči

Přiznám se, že prožívám velmi rozporuplně toto podivné období, které náš zranitelný svět ovládlo. Jsem tak trochu v rozporu, necítím strach, jen mě uvádí do diskomfortu situace, kdy nikdo neví, jak se to celé vyvrbí. Na druhou stranu prožíváme krásné rodinné období, jsme spolu všichni doma, máme na sebe víc času, děti mají doma tátu 24 hodin denně, chodíme na pravidelné výlety do přírody, neztrácíme čas zbytečnostmi, které k životu nepotřebujeme. Do obchodu chodí jen jeden a zdržuje se tam minimální možnou dobu. Hrajeme víc hry, víc čteme, vymýšlíme společné projekty. Večer padáme únavou, na blog nějak nemám chuť, cítím, že teď potřebuju víc času trávit offline. A potřebuju čerstvý vzduch. Víc než kdy dřív. Teď je ideální doba, abych vám ukázala knížku, která nám dělá společnost už docela dlouho. Zahrádka v květináči Anity Blahušové je kniha, která zaujme všechny nadšené pěstitele, kteří nedisponují prostorem. Mají možná jen malou zahrádečku, malý plácek před domem, terasu nebo balkon. A když ani to ne, parapet snad? I na tyto maloprostorové nadšence kniha myslí.

 

Český handmade / Rostoucí softshellový overal Dupeto

Softshell dětem oblékám odjakživa, ale až s Matějkem jsem přišla na chuť overalům. Minulý podzim jsme narychlo pořídili overal z Lidlu s medvědy, který nosí půlka Brna a ze kterého Matěj postupně vyrůstá, teď na sklonku zimy dostal jeden o hodně vytuněnější - softshellový overal české výroby Dupeto. Za mě je jeden overal v malém dětském šatníku prostě nutnost. Od půl roku do dvou. Hlavně pokud žijete aktivně a venku. Děcko je zabalené v jednom nepromokavém kuse, nehrozí žádná vyhrnutá záda ani ofouklé bříško. Pro mě je overal synonymem svobody pohybu. Můžu dítě nechat lozit v mokré trávě, můžu ho nechat válet se ve sněhu nebo písku, nemusím se zbytečně bát, že bude mít mokrý zadek, když si sedne po dešti na lavičku. Ano, i softshell má své hranice, ale třeba gumové oblečení mě nikdy úplně neoslovilo.

Dovolená s dětmi / Rodinná lyžovačka pod Kraličákem

Po roční pauze jsme vyrazili v zimě na hory. S dětma. Tentokrát v plné palbě, do rakve jsme už rvali čtvery lyže, do kufru saně, dvoje boby a dvě lopaty, aby měl každý svůj dopravní prostředek a nijak nestrádal. V Brně jsme tento rok zatím sníh moc neviděli, na náš termín meteorologové navíc hlásali inverzi a já ještě hodinu před odjezdem váhala, jestli Matějovi brát sáňky nebo kočárek. Obojí do auta totiž nedáme. Bála jsem se vysokých teplot, bláta, a zelených pastvin. Trochu i sněženek. To, co nás přivítalo v prvních kopečcích před cílem, byla navzdory výhružkám pohádka. Azurové nebe, bílá námraza na stromech a všem živém kolem, teploty těsně pod nulou. Sněhu sice na půlku ledna hodně málo, ale sjezdovky bílé. Letos jsme ubytování hledali relativně brzo na podzim, protože jsme měli jednu podmínku. Bydlení na sjezdovce. Nijak nám nezáleželo na středisku, typu lanovek ani na počtu barů v okolí, chtěli jsme jen bydlet v těsné blízkosti svahu, abychom mohli pohodlně přecházet s dětma tam a zpátky. A tak jsme našli naprosto luxusní ubytování v chaloupce Boženka, která je součástí komplexu tří chalup ABJ Kraličák. I teď, týden po návratu, jsme neustále okouzleni a velice ráda předávám prostřednictvím blogu tip na stylové ubytování přátelské k rodinám s malými dětmi v pohodlné docházkové vzdálenosti ke Ski areálu Kraličák. Mám velké podezření, že jsme tady nebyli naposled...