Mama tip / Zahrádka v květináči

Přiznám se, že prožívám velmi rozporuplně toto podivné období, které náš zranitelný svět ovládlo. Jsem tak trochu v rozporu, necítím strach, jen mě uvádí do diskomfortu situace, kdy nikdo neví, jak se to celé vyvrbí. Na druhou stranu prožíváme krásné rodinné období, jsme spolu všichni doma, máme na sebe víc času, děti mají doma tátu 24 hodin denně, chodíme na pravidelné výlety do přírody, neztrácíme čas zbytečnostmi, které k životu nepotřebujeme. Do obchodu chodí jen jeden a zdržuje se tam minimální možnou dobu. Hrajeme víc hry, víc čteme, vymýšlíme společné projekty. Večer padáme únavou, na blog nějak nemám chuť, cítím, že teď potřebuju víc času trávit offline. A potřebuju čerstvý vzduch. Víc než kdy dřív. Teď je ideální doba, abych vám ukázala knížku, která nám dělá společnost už docela dlouho. Zahrádka v květináči Anity Blahušové je kniha, která zaujme všechny nadšené pěstitele, kteří nedisponují prostorem. Mají možná jen malou zahrádečku, malý plácek před domem, terasu nebo balkon. A když ani to ne, parapet snad? I na tyto maloprostorové nadšence kniha myslí.

 

Miminko / Tipy na nákupy

Myslím, že tímto článkem definitivně uzavírám kapitolu miminko na mém blogu. Mám pocit, že další miminka už v plánu nejsou a Matěj se posouvá o level výš. V diáři mi ale straší ještě několik poznámek, o které jsem se s vámi chtěla podělit. Něco z toho doma máme, něco bylo v plánu, který se neuskutečnil, něco mě sice zaujalo, ale už to z nějakého důvodu nebylo aktuální. V průběhu těhotenství a prvního roku s Matýskem jsem víceméně náhodně objevila tyto zajímavé značky, které by se nastávajícím a čerstvým matkám mohly hodit. Toto není spolupráce, žádnej barter, žádná placená reklama, aby bylo jasno... Další tipy pro miminka, o kterých jsem se dříve rozepsala na základě naší vlastní zkušenosti, najdete pod tagem "miminko". Jsou tam všechna naše oblíbená kousátka a chrastítka, pěnová podložka, nádobí, lehátko, leporela pro nejmenší, atd.

 

Dovolená s dětmi / Rodinná lyžovačka pod Kraličákem

Po roční pauze jsme vyrazili v zimě na hory. S dětma. Tentokrát v plné palbě, do rakve jsme už rvali čtvery lyže, do kufru saně, dvoje boby a dvě lopaty, aby měl každý svůj dopravní prostředek a nijak nestrádal. V Brně jsme tento rok zatím sníh moc neviděli, na náš termín meteorologové navíc hlásali inverzi a já ještě hodinu před odjezdem váhala, jestli Matějovi brát sáňky nebo kočárek. Obojí do auta totiž nedáme. Bála jsem se vysokých teplot, bláta, a zelených pastvin. Trochu i sněženek. To, co nás přivítalo v prvních kopečcích před cílem, byla navzdory výhružkám pohádka. Azurové nebe, bílá námraza na stromech a všem živém kolem, teploty těsně pod nulou. Sněhu sice na půlku ledna hodně málo, ale sjezdovky bílé. Letos jsme ubytování hledali relativně brzo na podzim, protože jsme měli jednu podmínku. Bydlení na sjezdovce. Nijak nám nezáleželo na středisku, typu lanovek ani na počtu barů v okolí, chtěli jsme jen bydlet v těsné blízkosti svahu, abychom mohli pohodlně přecházet s dětma tam a zpátky. A tak jsme našli naprosto luxusní ubytování v chaloupce Boženka, která je součástí komplexu tří chalup ABJ Kraličák. I teď, týden po návratu, jsme neustále okouzleni a velice ráda předávám prostřednictvím blogu tip na stylové ubytování přátelské k rodinám s malými dětmi v pohodlné docházkové vzdálenosti ke Ski areálu Kraličák. Mám velké podezření, že jsme tady nebyli naposled...

Mama tip / Arganová kouzla

Do arganového oleje jsem se zamilovala už před pár lety, od té doby sice zkouším i jiné pleťové oleje, ale myslím, že arganový je top. Kdybych si měla vybrat jen jeden jediný, sáhla bych po něm - je to jeden z nejdražších a nejcennějších olejů používaných v kosmetickém průmyslu. Strom, z jehož plodů se olej lisuje, roste téměř výhradně v Maroku. V kosmetickém průmyslu je arganový olej používán pro vysoké procento účinných látek (tokoferoly, karoten, esenciální mastné kyseliny vitamín A, E a F), je vhodný na pleť i na vlasy. Když si ho zrovna nevtírám čistý do obličeje, používám jej i v jiných formách, jako součást jiné kosmetiky. Jako třeba hydrofilní odličovací olej nebo karité balzám.

Velikonoční

I když nejsem úplně velikonoční typ, jeden příspěvek si tento významný svátek přece jen zaslouží. Jako holka jsem je vyloženě nesnášela, zvyky s nimi spojené mi nebyly příjemné, byla jsem vděčná mým rodičům, že jsme pravidelně utíkali na chatu uprostřed lesa. Svým dětem ale nechci předávat svůj zaujatý postoj, nechci je ochudit o tradice, nepotřebuju je připravit o všechnu tu srandu kolem. Jako každý, tak i oni si své názory musí vytvořit sami, díky zkušenosti a prostřednictvím zážitků. Jak se k Velikonocům v budoucnu postaví, bude jen a jen na nich. Já si Velikonoce spojuju se svátky jara, baví mě květinové dekorace a s dětmi lehce hravá výzdoba (můj minimalistický duch je notně okořeněný Klárčinými výtvory ze školky). Pečeme perníky, barvíme vajíčka (letos poprvé přírodními barvivy), chodíme do přírody a taky tématicky tvoříme. Kubovi jsme koupili první pomlázku, se kterou zatím proháněl jen holuby, Klárce se snažíme aspoň trochu vysvětlit tradici mrskání, kterou bere jako největší nespravedlnost na světě. Každopádně vám přeju, ať si Velikonoce užijete tak, jak to vyhovuje vaší rodině.

 

Jsem nadšenec aromaterapie

Aromaterapie pro mě není jen rychlým způsobem přebití vůně z právě upečené kačeny nebo čerstvě usmažených bramboráků. Pokud by šlo jen o to, otevřu okna do průvanu a šplíchnu do vzduchu nějaký přebíječ pachů. Aromaterapie mě uklidňuje, dělá můj domov domovem, přidává na atmosféře a navíc věřím v léčebné efekty esenciálních olejů. Kdysi dávno mi stačily vonné svíčky, pak jsem přešla k aroma lampám na čajové svíčky. U nich jsem vydržela celkem dlouho, ale postupem času mi na nich začalo vadit spousta věcí. A tak jsem minulý týden pořídila náš první aroma difuzér Airbi Magic. Mám pocit, že nezůstaneme u jednoho, ve hře je ještě jeden do dětského pokoje.

 

Nejcennější vzpomínky & Giveaway

Kolik si toho z dětství pamatujete? Já moc ne. Vím, že moje rané dětství bylo hezké, prý hodně vzteklé, v mých dětských očích ale celkem dobrodružné. Moc ráda si u našich prohlížím staré fotky, často ještě černobílé, hledám pojítka, snažím se vzpomenout na okamžiky dětského štěstí. Snažím se vrátit v čase a tak nějak doufám, že se mi to povede a já se tak budu moct líp vžít do kůže svých dětí...

 

Advent / Adventní kalendář mlsací

Mám takovou radost, že adventní kalendáře nejsou už jen o čokoládách pochybného původu a nevábné chuti. Čím dál víc firem nad zdravou výživou přemýšlí a hledají alternativy. Stejně jako já. Doteď jsem dětem adventní kalendáře připravovala sama. Do nakoupených lněných pytlíčků jsem schovávala to, co děti běžně jedí. Vždycky to byla kombinace sušeného ovoce, domácích perníčků, sušenek a oříšků. Na střídačku s malou hračkou - buďto Duplo postavička, nebo Schleich zvíře. Popravdě se tím celý adventní kalendář dost prodražil. Navíc, když máte víc dětí. Myslím, že smysl adventu je jinde. To magické odpočítávání. Ta radost, jak se okýnko otevře. Děti neznají hodnotu. Jsou vděčné. Letos jsem si řekla, že udělám změnu. Jedna polovina je připravená, na druhou se musím vrhnout, popravdě ale nevím kdy :)

Mám se ráda / Zářijové radosti

V jedné z bývalých prací jsem prošla kurzem 7 návyků skutečně efektivních lidí. Byla to pro mě jedna z nejlepších zkušeností a je to jedna z věcí, za které jsem svému bývalému zaměstnavateli velmi vděčná. Sama bych si to totiž nikdy nezaplatila. Ač to jsou všechno staré známé pravdy, program mi v mnohém provětral myšlenky. Myšlenky na sebe, myšlenky na svět kolem mě. Hodně jsme tehdy mluvili o rolích. O životních rolích. Kým jsme. Kým chceme být. Už si přesně nevzpomínám, jaké priority jsem tenkrát jako bezdětná měla, ale tak trochu tuším... Teď 5 let poté, se snad Země točí opačně :) Záměrně vynechávám patetické kecy, že mi děti změnily život a že jsem nikdy nebyla šťastnější. To už známe.

 

Mám se ráda / Květnové radosti

Nikdy jsem se nepovažovala za snílka. Vždycky jsem stála nohama pevně na zemi, neuměla jsem být ani vzorným optimistou, ale ani bych se nenazvala nevyléčitelným pesimistou. Brala jsem život takový jaký byl. Samozřejmě, že sny byly a budou, ale nikdy jsem nelítala hlavou v oblacích a nemalovala si vzdušné zámky. Minule jsem psala příspěvek o tom, na co jsem ve svém životě pyšná. Dnes z úplně opačného soudku - svěřím se vám totiž s něčím, za co se na sebe zlobím. Na co nejsem hrdá, co mě štve, co považuju za svou slabou stránku, den co den...

Mám se ráda / Dubnové radosti

Nedávno doma Chlupáč vyplňoval personální dotazník do práce kvůli nějaké kariérní výzvě, či co a jedna z otázek zněla: "Napište tři věci, na které jste ve svém životě nejvíc hrdý". Tak jsme se asi hodinu bavili tím, že jsme vyjmenovávali, na co jsme opravdu pyšní. Ona ta otázka je ale docela zapeklitá. Schválně si na ni zkuste sami odpovědět. Mělo by to být něco, co jste sami dokázali, ne něco, co přišlo tak nějak samo. Nevím, co tam nakonec napsal, ale doufám, že tam nějak zakomponoval svoji otcovskou roli. To bych o něm totiž napsala já. Je skvělým tátou pro naše děti. Od roku 2013, kdy se nám narodila Klára, ušel pořádný kus cesty. Stejně jako já...

Nekonečné možnosti hry s houpacím prknem

Máme doma houpací prkno. Bydlí s Klárkou v pokojíčku už skoro dva měsíce. Někdy spí u balkónových dveří, jindy se choulí před tabulí na kreslení, jindy se v něm u postele choulí všichni Klářini plyšáci. Chtěla jsem ho pořídit dlouho, ale tak nějak jsem vyčkávala. Klárce se líbilo, bála jsem se o Kubíka. Přišel mi malý. Přece jen se na webu píše 3+. Teď zpětně vím, že věk je velmi relativní. Někdo do houpacího prkna dospěje v roce, někdo vůbec. Není to totiž o věku, ale o otevřené mysli.

Mám se ráda / Březnové radosti

Byly doby, co jsem nesnášela svoje kudrnaté vlasy a vlastně jen proto, že si tehdy padesátileté kadeřnice na vesnici prostě s kudrlinami nevěděly moc rady. Od kadeřnice jsem chodila pravidelně s brekem, vypadala jsem jako jedna z Jackson Five. Jednu dobu jsem nechtěla mít pihy. Byly doby, kdy jsem chtěla mít delší nohy a větší prsa. A pak naštěstí přišel čas tyto věci tolik neřešit. Krása člověka je někde vevnitř, tělo nebude nikdy vizuálně dokonalé, podléhá vnějším vlivům a procesům stárnutí, ale duše krásná být může. I když to zní jako děsně trapné klišé, většina z nás ví, že tomu tak je.

Jsem plánovací typ

Vždycky jsem byla. Už na gymplu jsem měla různé diářky ozdobené kolážemi z Bravíčka, kam jsem si ráda značila, kdy máme jakou písemku, a kreslila propíchnutá srdíčka. Na výšce jsem se posunula o level výš tentokrát už bez koláží a po nástupu do pracovního procesu mé systematické srdce zaplesalo a já začala plánovat na profi úrovni. Zatím úplně nejlepší, co jsem v pracovní sféře poznala, jsou plánovače Franklin Covey (dále jen FC). Bylo tam vše, co jsem potřebovala pro denní podrobné plánování, úkoly, cíle, volný čas, záložky a rozřazovače, navíc doplněno o teorii "7 návyků skutečně efektivních lidí", která je takovou mou mantrou. Chlupáč se mi vždycky divil, proč neplánuju v mobilu. Já jsem ale staromódní a na mobilní plánování mě neužije. Jsem papírový typ a k diáři mám podobný vztah jako ke knize, asi proto nemám čtečku a stále chodím do knihovny. Poslední dva roky jsem si kupovala malé týdenní diářky české značky Formace, ale hlavně kvůli blogu mi přestaly stačit co do místa. Tak jsem letos vyzkoušela český Doller. Motivační diář založený dvěma studenty v roce 2015.

Nejlepší vánoční dárky

Na Vánoce jsem se připravovala dost svědomitě (ostatně jako každý rok s dětmi). Vždycky přemýšlím, co jim udělá radost, ale i co je pro ně vhodné z hlediska věku a co je bude nějakým způsobem rozvíjet. Klára se už ale dostala do stádia, kdy si začíná diktovat, co by chtěla, začíná drsně preferovat růžovou barvu a všechny ty holčičkovské "nesmysly", na které já teda vůbec nejsem.

Must-have v dětském šatníku & Soutěž o mikinu Ric Pic

Nejsem asi typická ženská co se nákupů týče. V nákupním centru mě moc často nenajdete (potraviny mě baví o něco víc :)), naštěstí to máme s Chlupáčem podobně a tak do velkých obchoďáků jezdíme tak dvakrát do roka a to většinou tehdy, když se chceme projít a najíst v Ikei :)

Skoro všechno nakupuju online, včetně dětského oblečení, velkou část z toho po internetových bazarech. A taky často pro děti nechám něco pěkného ušít. Ale to už o mě víte.

Minulý týden, když byla Klára u našich, jsme si dali s Chlupáčem rande ve městě a já při té příležitosti nakoukla do Lindexu a H&M (Klára nějak podezřele rychle vyrostla ze všech kalhotek a ponožek, ty po internetu nenakupuju). Když jsem v Lindexu viděla tepláky za 599 Kč, utvrdila jsem se v tom, jak strašně ráda kupuju české hand-made oblečení. Je totiž vždycky naprosto originální, ušité v česku za důstojných podmínek a přizpůsobené na míru. Někteří často argumentují, že hand-made oblečení jim připadá drahé, ale když vidím cenovky z klasických obchodů, tak mi to tak fakt nepřijde. Mám navíc zkušenost, že oblečení, které u mých oblíbených švadlen nakupuju, pokryje několik velikostí. A máte zaručeno, že vaše dítě bude minimálně na hřišti originál :)

Když zůstaneme doma

Ano, i to se občas stává, i když to u nás není běžné. Dnes ráno prostě lilo tak, že se mi nechtělo vylézat a navlékat pláštěnky a gumáky a tak. Hřiště by stejně nepřicházelo v úvahu a Kláru by nebavilo jen tak se procházet v dešti. Potřebuje akci.

Ale co s těmi rarachy doma? Mám tři zásady, aby to fungovalo a přežili jsme jakžtakž v psychickém zdraví.

1. Uplatit je jídlem a nějakými mlsy podle věku, ideální je ovoce, sušené ovoce, oříšky, křupky - zkrátka něco, čeho je moc a udělá to velkou parádu.

 

2. Najít pro ně nějakou aktivitu, která je naprosto neokoukaná a vzácná - půl hodiny jsem nevěděla o Jakubovi, když olupoval z balkónových dveří samolepky na sklo (bral to důkladně jednu po druhé, dosáhl i na ty nejvyšší, to jsem ale měla strach, že se překotí, jak se natahuje). Pak je jednu po druhé ochutnával a mačkal a házel pod sebe.

3. Nechat je blbnout spolu, nenapomínat, neusměrňovat, trochu přimhouřit oči a spoléhat na vyšší moc, že se nic nestane. Domeček z Ikey to přežil, girlanda, světýlka taky. Řev byl jen jednou, zato smíchu bylo habaděj.

Z čeho mám radost / Handmade oblečky pro děti

Víte o mojí slabosti pro handmade oblečky pro moje děti, že. Jsem moc ráda, že kolem existuje tolik šikovných maminek s šicím strojem, které se na mateřské pustily do podnikání v tomto oboru. Jsem za ně vděčná, protože díky nim mohou Klárka a Jakub nosit pěkné designové kousky, které jim já (neschopná jakékoliv tvorby s jehlou a nití) nedokážu ušít.

Před několika týdny jsem narazila na krásné a opravdu originální věci od Karolíny, která šije pod značkou Ric Pic. Oblečky, které vymýšlí a tvoří, vás ohromí na první pohled. Stejně jako mě, já hned věděla, že něco musím dětem na jaro pořídit. Po krátkém zvažování jsem vybrala medvědí overal pro Jakoubka a zebří harémky pro Kláru. A rozhodně jsem tady nenakoupila naposled, pomalu se chystám na letní kousky...

Balíček dorazil rychleji, než jsem čekala a nadšeně jsme jej s Klárou rozbalily. Osobní věnování mě vždycky mile překvapí.

Naprosto dokonalé zpracování, precizní detaily, látky kvalitní a příjemné na dotek (navíc s atestem Öko-Tex Standard). Klára si hned harémky vyzkoušela a nechtěla je sundat ani na spaní. Když se chtěla nasoukat do Kubova overalu, musela jsem ji stopnout.

Jakubův overal s kapucí je šedo-černo-bílý, jednoduchý design s motivem medvědů v lese. Teplákovina. Krásně nahradí teplé kombinézy, ze kterých vyrostl. Na rukávech i nohavicích příjemně dlouhé černé náplety. Zapínání na zip téměř po celé délce. Když se teď oteplilo, začala jsem jej Kubíkovi dávat na ven do kočárku, moc mu sluší a sklízí pochvaly. Je super i do nosítka/šátku, protože nemá ťapky, jak často overaly a kombinézy mívají.

Klářiny harémky mají zebří vzor, kratší černý náplet v pase a na nohavicích. A mají kapsy, které kupodivu nepůsobí nijak rušivě, ani se v jejich místě látka zbytečně nekrabatí. Prostě tam sedí, jako by to nemělo být jinak. A Klára kapes hojně využívá, zlozvyk cpát ruce do kapes má asi po mně. Jsou pohodlné, z pevné bavlny.

Pokud vás oblečky zaujaly, mrkněte na FB profil Ric Pic. Ve fotoalbu najdete vzorník látek, který Karolína neustále aktualizuje a doplňuje. Snaží se na trhu hledat nové a neokoukané vzory, což je super. A v neposlední řadě si prohlédněte fotky její tvorby, je vážně inspirativní.

Karolíno, moc děkujeme!

Z čeho mám radost / Antistresové omalovánky

Minulý týden jsme byli s dětma v kavárně, Klárka si tam našla omalovánky a chtěla, abych jí vymalovávala obrázky. Nechtěla sama, jen mi hledala vhodné barvičky. Tak jsem si u kapučínka zavzpomínala na své dětství. Bylo to příjemné. A tak jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se vyzkoušet to, co tisíce lidí přede mnou. A přitom se podle mě pořád jedná o naprostou novinku ve světě zábavy pro dospělé.

Objednala jsem si svoje první antistresové omalovánky (Klárce jsem taky nějaké omalovánky koupila, aby to nebylo úplně sobecké). Taky jsem si pořídila krásné pastelky, které si schovávám ve skříni nad televizí :) Ještě přemýšlím nad nějakými tenkými fixkami, s nimi bych ty obrázky dovedla k naprosté dokonalosti.

Po dlouhém vybírání jsem šla pro jistotu. Myslím, že autorka Johanna Basfordová se omalovánkami pro dospělé proslavila (Tajná zahrada, Čarovný les). Vybrala jsem si Ztracený oceán. Voda, moře a oceán jsou mi bližší než kytky a stromy, mám ráda modrou. Omalovánky mají šitou vazbu, velký formát (25x25 cm) a jsou vytištěné na silném papíře o gramáži 170g, proto je možné používat nejen pastelky, ale i fixy. Zamilovala jsem se. Pořád se na ně chodím koukat.

A teď trocha teorie pro ty, kteří se k tomu staví skepticky (jako třeba můj Chlupáč). Už dlouho je vědecky dokázané, že každá mozková hemisféra má na starosti zcela odlišné věci. Naše levá hemisféra je zodpovědná za logické, analytické, numerické, racionální a verbální uvažování, zatímco pravá je sídlem intuice, představivosti, tvořivosti a neverbálního vyjadřování. Co si budem nalhávat, v dnešní době většina z nás funguje od rána do večera na levou půlku mozku. A co dělá ta pravá? Odpočívá a leniví. Což není úplně harmonické a i bez znalosti této teorie je nám asi jasné, že naše životy nejsou úplně vyrovnané. Proto naše kreativní část mozku dost krní a když ji potřebujeme, není to nic moc. Proto vznikly omalovánky pro dospělé, měly by nám pomoct odreagovat se, uklidnit a odpočinout si od všeho toho racionálna. Pokud si na kreslení najdete chvilku opravdového klidu, mozek se dokonale uvolní, přestane myslet a zrelaxuje se.

Kreslila jsem zatím jen chvilku, neměla jsem moc času, ale mám pocit, že to funguje. Dnes jsem se přistihla, že jsem Klárku s Jakubem napomínala, aby mě chvilku nerušili, že něco dělám :)

P.S. Navíc jsem k nim dostala omalovánky s Knižní šifrou, o které jsem se tady už zmínila. Jsou super, ale stejně čekám na odkrývání jednotlivých políček na netu. Jsem zatím na čísle 35. Co vy?

Malé radosti

Ani já ani Chlupáč nejsme zrovna shopaholici, v nákupech se nijak nevyžíváme a nejradši ze všeho nakupujeme jídlo. Skoro všechno nakupujeme přes internet, ale jednou za čas nás to stejně nemine.

Takhle to pak vypadá, když vyrazíme někam do obchoďáku... Kuba je nespokojený, mrčí a fňuká, chce se nosit, tak jde do šátku, kde za chvíli zalomí podle mě v dost nepohodlné pozici. Klára naopak září (ač to dřív taky nesnášela), vrhne se k nejbližšímu houpacímu autíčku a křičí "Tati, penízky". Jednou zaplacenou jízdou to však nekončí a okupuje autíčko celou věčnost, dokud ji neodlákáme na nějaké jídlo. V obchodě bere křížovky a křičí "Maminko, velké omalovánky". Za chvilku najde suverénně největšího plyšového medvěda v celém supermarketu a táhne ho k pokladně. Pak si prohlíží všechny knížky. Pak všechny přesnídávky. Pak najdeme jarní bundu, co se nám líbí, hned ji chce nosit a přidá k tomu i svoje první sluneční brýle (i s mega cenovkou), které nesundá z očí ani v garáži (to pak fňuká, proč jako moc nevidí?). Ještěže to máme fakt jen občas :)