Jen tak si utéct...

Když se mě někdo zeptá, jak jsme přežili nouzový stav, bez školky, bez kroužků, bez služebek, s homeofficem, odpovídám bez nadsázky, že dobře. Že já jsem si to vyloženě užila. Že dětem to neuvěřitelně prospělo, že si jakoby upevnily svoje místo v rodinném kruhu. Já říkám, že tento omezený režim ukázal, co všechno je možné. To, co bylo dřív považováno za nemožné, nebo alespoň komplikované, se teď ve světle Covidu ukázalo jako naprosto reálné. Že jde pracovat z domu. Že se jde doma i učit. Že to jde vydržet bez častého nakupování, bez kaváren, bez restaurací a hospod, bez hřišť a zábavních parků. Uvědomuju si, že mít doma školáka, nejásala bych tímto způsobem, ale zatím si to můžu dovolit. Cítila jsem paradoxně velkou svobodu. Nic jsme nemuseli. Nemuseli jsme spěchat, nemuseli jsme vyvíjet žádné tlaky. Naší rodině Corona stav prospěl a když jsem chystala děti poprvé ve středu do školky, cítila jsem téměř fyzický smutek. Že nám končí jedno velmi zajímavé a přínosné období. A že tak blízko, jak jsem jim třem byla, už možná nikdy nebudu.

 

Mama tip / Bambusová nerezová termoska Woodway

Myslím, že lepší načasování pro článek o termohrnku jsem si nemohla vybrat. Prudké ochlazení a nástup toho pravého pošmourného podzimu je tady. Já teda této části podzimu říkám zima a toto zimní období zůstává v mém vnitřním nastavení až do března. Prožívám opravdu dlouhou zimu... Mám zhruba dvě tři krátké zpříjemnění. Advent, Vánoce a zimní lyžovačku na horách. Jinak bych se vážně obešla. Loňská zima byla dlouhá. Matěj byl miminko a to velmi nespokojené miminko. Teď už je o poznání spokojenější, ale pořád nechodí. Takže pobyty venku budou v zimě jedním velkým dobrodružstvím, protože mu i tak dopřávám volný výběh z kočárku. Já už si do kočárku přibalila praktický podsedák a termosku na čaj. Brzy přibude i pár drobných na podvečerní svařák.

 

Knižní výzva / Náš velký útěk

Titul: Náš velký útěk (Og den store flugt)
Autor: Andrea Hejlskov
Nakladatelství: Portál
Rok prvního vydání originálu: 2018
Počet stran: 296

 

Anotace

 

Andrea má čtyři děti a ona i její muž jsou stále méně spokojeni se způsobem života, který jim nabízí civilizovaná společnost s přesně stanovenými pravidly. Připadá jim, že jejich existence se skládá jen z vydělávání peněz, za něž pořizují množství věcí, které vlastně tak úplně nepotřebují a které mnohdy vznikají za nepřijatelných podmínek. Jejich rodina je v zajetí nových médií a děti komunikují mnohem více se svými tablety než spolu nebo s rodiči. Ti se proto rozhodnou k radikálnímu kroku: opustit civilizaci, nastěhovat se na rok do opuštěného domku hluboko ve švédských lesích a zkusit tam žít autentickým životem, pomocí vlastních sil a v těsném kontaktu s přírodou. Kniha podle skutečných událostí je založena na autorčině deníku z tohoto období a strhujícím způsobem popisuje, jak rodina znovu objevuje svou vnitřní sílu a soudržnost, ale i konflikty, které civilizace potlačuje, ale mimo ni vyvstanou v plné síle.

 

Knihy pro děti / 23 způsobů, jak se stát ekohrdinou

Nejsme ultra zelená rodina, ale jedno nám to není. Vedeme děti k tomu, aby jim to taky jedno nebylo. Aby si děti vážily toho, co nám bylo dáno, aby neplýtvaly, aby přemýšlely. Mám pocit, že se nám to daří a v něčem jsou fakt moudří. Recyklace je obecně dost velké téma. Třídění, znovupoužití. I proto jsem nám pořídila krásnou knížku z nakladatelství Mladá fronta 23 způsobů, jak se stát ekohrdinou. I když už se nejedná o knižní novinku, je stále víc aktuální a zabaví různě staré děti. Od malých předškoláků, kteří se do projektů pustí společně s rodiči, až po puberťáky, kteří se na to vrhnou sami, a výsledky své práce budou hrdě sdílet s celým světem na sociálních sítích.

 

Sbohem, 2018! Vítej, 2019...

Máme za sebou další požehnaný rok. Nikdo nás neopustil, naopak přišel Matěj. Na začátku 2018 jsem si na naši motivační tabuli v kuchyni napsala tři body: Eat better. Live with less. Be good. Mise splněna. A jedeme dál. My jedeme v pěti, ale na počtech tady nesejde. Každý nadcházející rok beru jako cestu. Cestu, která sice nemusí být úplně jednoduchá ani bezbolestná, ale za každou cenu dobrodružná a povznášející. Nehledím jen k cíli, ale všímám si každého klopýtnutí i každého radostného zavýsknutí. Neřeším, co na mě bude čekat na konci té cesty, ani se moc neohlížím zpátky, koukám jen kolem sebe. Věřím, že přečkám všechny bouřky, které mě na cestě potkají, že se nechám inspirovat těmi zajímavými a že se nenechám otrávit těmi, co tvrdí, že něco nejde. I vám přeju šťastnou cestu.

 

♥ Ať každý den víte, kam jít. Ať máte vždycky místo, kam se můžete vrátit. A nezapomeňte, že k tomu, abyste nezabloudili, potřebujete mít svůj sever ♥

 

Mama tip / Raw pro zdraví a krásu

Nejíme hloupě, myslím, že nad jídlem celkem poslední dobou přemýšlíme, ale některé klasiky se vzdát nedokážeme a ani nechceme (mimochodem, děti ji mají stejně nejraději). Zastávám názor: všechno s rozumem. Sama nevyznávám žádný nutriční extremismus, na druhou stranu ho ostatním toleruju a svým způsobem obdivuju. Že jsou mezi námi lidé, kteří dokázali udělat ten nelehký krok a vydali se prostě úplně někam jinam. Vyjeli z prošlapaných kolejí stravovacího standardu, začali se zajímat a "jiné" stravě věnují dost času, energie a rozhodně i finančních prostředků. Za alternativy se totiž stále dost platí. V jídelníčku u nás doma rozhodně nechybí maso ani mléko, mám doma i obyčejnou hladkou mouku, dokonce i rafinovaný cukr :) Na druhou stranu mám i mouky špaldové, žitné a pohankové, do buchet a koláčů používám už skoro výhradně třtinový a kokosový cukr, když sladíme kaše, používáme domácí med, a množství čerstvého ovoce a zeleniny sní naše rodina na kila. Pořád ale vnitřně oba dva víme, že by to ještě něco chtělo. Že by to chtělo míň pečiva, ještě víc luštěnin, ještě víc ryb. Já se poslední dobou na mnohých akcích potkávám s lidmi, kteří frčí na raw. Základ je jasný, dává mi to i smysl, ale že bych si na raw dezertech pošmákla tak jako na "normálních", to se prostě říct nedá. Ale pořídila jsem si knížku Raw pro zdraví a krásu (Jitka Adamová, Smart Press, 2016). Je krásná, je fajn číst ji v létě, kdy je kolem tolik krásné zeleniny a ovoce, ale jedno je jisté, zatím ze mě teda vitarián nebude.

 

Velikonoční

I když nejsem úplně velikonoční typ, jeden příspěvek si tento významný svátek přece jen zaslouží. Jako holka jsem je vyloženě nesnášela, zvyky s nimi spojené mi nebyly příjemné, byla jsem vděčná mým rodičům, že jsme pravidelně utíkali na chatu uprostřed lesa. Svým dětem ale nechci předávat svůj zaujatý postoj, nechci je ochudit o tradice, nepotřebuju je připravit o všechnu tu srandu kolem. Jako každý, tak i oni si své názory musí vytvořit sami, díky zkušenosti a prostřednictvím zážitků. Jak se k Velikonocům v budoucnu postaví, bude jen a jen na nich. Já si Velikonoce spojuju se svátky jara, baví mě květinové dekorace a s dětmi lehce hravá výzdoba (můj minimalistický duch je notně okořeněný Klárčinými výtvory ze školky). Pečeme perníky, barvíme vajíčka (letos poprvé přírodními barvivy), chodíme do přírody a taky tématicky tvoříme. Kubovi jsme koupili první pomlázku, se kterou zatím proháněl jen holuby, Klárce se snažíme aspoň trochu vysvětlit tradici mrskání, kterou bere jako největší nespravedlnost na světě. Každopádně vám přeju, ať si Velikonoce užijete tak, jak to vyhovuje vaší rodině.

 

Šťastné a veselé

Malý noční fotopozdrav. Věřím, že jste měli krásný den a snad vás nedostihl shon a rutina. Byla by to škoda. Vždyť zrovna tento den by měl být impulzivní a podřízený aktuálním chutím. Tak si tak tady sedím s dvojkou červeného, těším se na svoji pravidelnou kapitolu před spaním, z chůvičky slyším odfukování obou dětí a přemítám. Jak moc jsem vděčná, že trávíme Štědrý den po svém.

 

Milí čtenáři, z celého srdce vám přeju kouzelné Vánoce ♥

 



Nejcennější vzpomínky & Giveaway

Kolik si toho z dětství pamatujete? Já moc ne. Vím, že moje rané dětství bylo hezké, prý hodně vzteklé, v mých dětských očích ale celkem dobrodružné. Moc ráda si u našich prohlížím staré fotky, často ještě černobílé, hledám pojítka, snažím se vzpomenout na okamžiky dětského štěstí. Snažím se vrátit v čase a tak nějak doufám, že se mi to povede a já se tak budu moct líp vžít do kůže svých dětí...

 

Inspirace / Dárek, jehož hodnota roste

Jestli mě sledujete na IG, nedávno jste mohli vidět krátké video, kde jsem poprvé představovala vzpomínkové krabičky pro mé děti. A jsem z nich tak nadšená, že vám je prostě musím ukázat i tady. Podrobněji. Když jsem na jaře na veletrhu poprvé viděla Poklady dětství, myšlenka se mi hned zalíbila. A když jsem se v létě k roztomilým plechovým krabičkám dostala znovu, rozhodla jsem se, že je pro své děti chci mít. Možná mám velké oči, ale plán je takový, že jim je budu po večerech postupně plnit, budu psát vzkazy a malovat obrázky, a dám jim je až budou dospělí. Možná k osmnáctinám, možná jako svatební dar. Už teď jsem lehce nostalgická...

Zpomaluju

Další ze série mých zpovědí. K tomuto kroku se chystám už několik měsíců, sbírám ale odvahu. Odvahu obhájit si tento krok sama před sebou. Odvahu přestat řešit něco, co vlastně není nijak zásadní. Odvahu přijmout fakt, že mi možná ujede vlak. Odvahu přiznat si, že tu změnu opravdu potřebuju. Překonat strach z toho, že je to jen v mé hlavě a že to vlastně nikdo ani nezaregistruje.... Jsem unavená (neberte to prosím jako fňukání, uvědomuju si, že snad každá matka je unavená). Snad je to podzimem, ale spíš se bojím, že ne. A taky jsem se dostala do fáze, která je mi dána mojí náturou. Občas mě zachvacují vyloženě nepříjemné záchvaty paniky, že nestíhám. Chápete to? Já nemusím ani chodit do práce, já se umím vystresovat i na mateřské. Jsem blázen, vím to a je na čase si to přiznat. A je na čase s tím něco udělat.

Kam s dětmi v Brně / Ranč U Rezavé studánky

Další ze série výletů po Brně, protože tuto oblast blogu jsem v poslední době trochu zanedbávala. Vím a kaju se. Po velkém letním cestování přišel čas i na mini výletování a procházky v okolí. Jeden z našich nejoblíbenějších cílů leží v příjemné docházkové vzdálenosti od našeho domu, chodíme sem proto celkem často. Myslím, že by se tento tip mohl líbit i vašim dětem (a vám). Na severu Brna, v polích někde mezi Řečkovicemi a Ivanovicemi funguje už pár let sympatický ranč U Rezavé studánky.

Kam s dětmi v Brně / Otevřená zahrada

Pokud v Brně žijete, nebo se sem chystáte na výlet, nebo jen projíždíte, neměli byste minout nádherné místo uprostřed rušného centra. Na ulici Údolní, přímo naproti porodnice Obilný trh, kde jsem porodila obě své děti, je jeden nenápadný průchod do vnitrobloku. No i když... Zvenčí je sice nenápadný, ale už samotný průchod je barevný a veselý a vlastně hned tady u mě začalo pozitivní naladění... Tady za řadou městských domů se ukrývá skutečná oáza - Otevřená zahrada.