Mama tip / Trička s vlastním nápadem

Den matek za námi. Pořád se dojímám, když si prohlížím všechna ta přáníčka a výtvory, co Klárka s Kubíkem nosili ze školy/školky. Tyhle dárečky nikdy neomrzí. Já si letos udělala i svoji vlastní radost. Vyrobila jsem si trička. Nosím ráda klasická bavlněná trika, nejradši v kombinaci s riflemi a teniskami. Když jsem dostala nabídku vytvořit si trička s vlastním originálním potiskem u Vyrobsitričko, v hlavě mi začaly lítat nápady. Některé jsem musela stopnout ve fázi snění, protože dvě ze tří dětí už umí číst a moje staré milované triko LOVE VOLE budí mezi kamarády Klárky a Kubíka poměrně slušné ohlasy. Takže smělé návrhy odkládám na neurčito, ale ty, co prošly, vám chci ukázat.

Půl roku po operaci kýly a diastázy

Nedávno jsem byla na klinice. Zpět na místě činu. Tam, kde mi před půl rokem operovali břišní kýlu a také diastázu. V zařízení, kde jsem si přišla nejen jako vážený pacient, ale i jako člověk, který někoho zajímá. Je to velké medicínské téma, nechci se pouštět do podrobností, protože by mě tady zas mohl někdo napadnout, že šířím bludy. Takže jen pěkně z osobního hlediska. Byla to dlouhá cesta, nebyla jednoduchá, nebyla bezbolestná. A bezbolestná není ani teď, po více než 6 měsících rekonvalescence. Když už jsem se loni v zimě rozhodla, že budu řešit svoji nepříjemnou bouli nad pupkem, mé první setkání s chirurgem bylo vyloženě tragické. Narazila jsem na člověka, který by neměl sedět na místě, na kterém dobře placený sedí, a odpovědí mi bylo posměšné "A co chcete po třech dětech?". Pane doktore, omlouvám se, já nechci mít kýlu. Tak jsem šla jinam. Jsem ráda, že máme tu možnost svobodně si vybrat. Na tom jiném místě mi kýlu potvrdili. Dokonce našli ještě jednu. A taky mi vysvětlili svízele operace kýly v místě, kde je diastáza. A našli řešení. Poměrně nové miniinvazivní řešení. V Česku se takto zatím moc neoperuje. Neztratila jsem tady důstojnost, cítila jsem se respektovaná a pochopená. Ani jsem je neobtěžovala. Mluvili se mnou. Dokonce i diskutovali. A ne, neplatila jsem za operaci.

Pozvánka na online konferenci Růst společně 2022

Jestli se snažíte vychovávat děti jinak, než jak jsme byli vychováváni my, možná si ve vyhrocených situacích kladete nepříjemnou otázku. Bude to dobré? Co když je tohle všechno špatně? Co když přece jen měli naši rodiče pravdu? Co když to neklapne a všechna ta vložená energie do "jiné" výchovy se mi vrátí jako bumerang v podobě nevychovaného spratka? Nikdy vás to nenapadlo? Buďte rádi. Mně to totiž občas naskočí v hlavě, bliká to tam na mě jako policejní maják, někdy pocítím náznak strachu a pochybností. Protože vám nebudu nic nalhávat: semtam je to u nás doma pěkně na hraně respektující výchovy :D Pak si ale o tom popovídám s kamarádkou, s druhou, se třetí, s matkami jiných dětí z Montessori školky, proberu na přednášce a vím, že pochyby máme všechny. Protože chybovat je v pořádku. Protože se pořád učíme, zkoušíme to znovu a lépe, děláme to sice s láskou, ale někdy s vypětím všech sil. Nastavujeme hranice, nabízíme volnost, přinášíme do rodiny vlídnou komunikaci bez manipulace, respektujeme potřeby našeho dítěte. Když přemýšlím, co je v naší "nové" výchově pro mě to úplně nejsložitější, bezpochyby bych řekla, že nalezení rovnováhy mezi disciplínou a svobodou. S tím asi bojuje každý, kdo vyrůstal v době, kdy děti prostě poslouchaly...

Mama tip | VITAE chlorella speciálně pro ženy

My se máme. Že někdo myslí jen na nás ženy. Na naše chutě a na jedinečné potřeby našeho těla. V Los Křupos se zamysleli a ptali se, co ženy od zdravé svačiny očekávají. A když dumali, čím ještě české pečené proteinové tyčinky vylepšit, přišli na chlorellu. Řasa chlorella je superpotravina, o jejíchž zdravotních přínosech se toho ví už docela dost. Kupujeme si ji v prášku i v tabletkách, tak proč ji nezařadit do oblíbené křupavé svačinky. U nás se tyčinky Los Křupos opravdu pěkně zabydlely. Každý má oblíbené ty svoje, tyčinky jsou u nás na denním pořádku jako zdravá svačina do školy, lehký mls do batohu na výlet, přilepšení na dovolenou, vzpruha do jógové tašky.

Moje tělo

Není snadné si to přiznat. Už mi není dvacet. Ba ani třicet. Ve třiceti jsem porodila první dítě, o dva roky později druhé a o další tři roky třetí. Tři těhotenská břicha za osm let. Jeden císařský řez. Diastáza. Břišní kýla. Před čtyřmi měsíci laparoskopická operace kýly a diastázy. Po Vánocích jsem se vrátila k józe. Dnes jsem stála přímo proti zrcadlu. A je to tam. Všechno výše uvedené se na mém těle podepsalo. Je to prostě fakt, kterému je nutno čelit. Chci vám něco říct, něco hrozně osobního. Bojím se lézt na váhu a velmi nerada se dívám na své tělo do zrcadla. A už se nevlezu do riflí 36. A koupila jsem si celkový plavky...

Pozvánka na online konferenci Růst společně 2021

Děti s námi rostou. Právě pro malé děti, pro děti do šesti let, je zásadní role rodiče. Od nás se dítě učí, z nás čerpá pocit bezpečí, u nás hledá pomoc i oporu, my jsme jeho vzorem. To, jak budeme na svoji roli připravení, do velké míry určuje to, jak se bude dítě rozvíjet po všech stránkách. Je těžké se v tom každodenním kolotoči soustředit i sám na sebe, je důležité ale pochopit, že s dítětem porosteme i my sami. Já to tak vnímám, každá dobře zvládnutá "mise", každý milník, každá nekomfortní situace mi dokazuje, že se všichni společně posouváme. A ty nejnáročnější výzvy, ty nejsložitější děti, ty nás posouvají nejvíce. Jednou budu asi fakt hodně posunutá :)

Mama tip / Online kurzy Digitální zdraví dětí

Žijeme ve velice rozporuplné době. Na jednu stranu jásáme z technologií, které nás obklopují a každodenně nám pomáhají. Na druhou stranu nás tyto technologie děsí. Kradou nám volný čas, působí informační chaos, berou nám děti. Čas, který ušetříme tím, že na mobilu najdeme vlakové spojení k babičce nebo ordinační dobu pediatra, zase vložíme do rukou sociálních sítí. My jsme na technologiích ještě nevyrostli, užíváme je až teď, až když jsme rozumní a uvědomělí :) a umíme říct včas stop! Ale co naše děti, které se do éry internetů už narodily? Proto nás to tak straší. Co už je moc? A není to málo? Jedno je jasné. Není jednoduché vybalancovat tu správnou hranici. Míru zapojení digitálních technologií do našeho rodinného života. Digitální zdraví je oblast stále téměř neprozkoumaná, pořád existuje velmi málo dat k tomu, abychom dokázali říct, jaký vliv bude mít tato doba na naše budoucí životy. Protože mi to ale není jedno a hledám cestu, kterou se s dětmi vydat, zaregistrovala jsem se do online kurzů Digitální zdraví dětí.

Neomezený potenciál dětství & Pozvánka na online Montessori konferenci

A zase jsme v tom společně. Zase všichni doma. Zase jsme se semknuli. Tentokrát sice nešijeme celonárodně roušky, protože už jim nejsou dost dobré, ale myslíme na sebe. Jak jsme v tom totiž všichni až po uši. Jak máme všichni všechny děti doma. Už nejsou výjimky. Už si nemáme co závidět. Šup s prvňáčky domů. Šup se školkáčky k mámě. Kubík je nadšený. Klárka je trochu smutná. Mates si užívá tu intenzitu, kdy si může svobodně vybrat, komu udělí tu čest, že si s ním může hrát. Je to jízda. Je to rychlé. Je to často chaotické. Opět je to emočně náročné. Ale zase nás to někam sune. Snad tam brzo budem.

Provlékací BUUK aneb Quiet book úplně pro každého

Já a BUUK jsme už opravdoví kamarádi. A co líp, dobře se spřátelil i s mými dětmi. Známe se nějaký ten pátek, on se mi často ukazuje, já k němu často promlouvám a slibuju, že si na něj udělám víc času. Nejen že pomaličku pokračuju v šití svého prvního quiet booku, ale dětem jsem na podzim pořídila ještě vychytané a jednoduché provlékačky ze stejné rodinné dílny. Princip provlékání evidentně nezaujal jen nás, proto v BUUKu přišli s nápadem vytvořit provlékací quiet book. Je to pořád velmi šťavnatá novinka a jsem šťastná, že ji mám doma. Tady je totiž velká pravděpodobnost, že tuhle homemade knihu Matějkovi připravím ještě do té doby, než nastoupí do školky.

Mama tip / Rostlinný elixír na suchou a unavenou pleť

Hezký podzim mám ráda. Tento, kdy třeba čtrnáct dní nevidím slunko, zas tak moc ne. Přes léto je mé pleti dobře, dýchá, čerpá energii a barvu z paprsků, je hodně na čerstvém vzduchu. Pak přijde hezký podzim a pihy se začínají postupně vytrácet. Pak se to přehoupne v hnusný podzim, začne se topit, svítit, nedejbože nám pan Covid na pusu natáhne roušky a je konec. Konec slušné pleti. Suché ruce, šupinky, vysušená pleť na obličeji, a všechno možné a nehezké k tomu. Přiznejte se, komu roušky taky z kosmetického hlediska nesvědčí?? Tak jsem po lážo plážo letním režimu, kdy na sebe mažu krom opalováku oleje/krémy velmi sporadicky, zase musela najet na dost intenzivní péči. Jak pleť znovu hloubkově hydratovat? 

Matěj / 24. měsíc s třeťátkem

Mám doma dvouletého syna Matěje. Je šikovný, dobře jí, tančí a hraje si s auty. Spokojeně čůrá a kaká do pampersek, skoro nemluví, teda aspoň ne pomocí slov, a během noci se stále vydatně kojí. Je takový ne úplně tabulkový dvouleťák. Jenže jako matka třetího dítěte z toho necítím nervozitu. Nevadí mi, že se na nočník zatím práší, že mu rozumím jen já a děcka, když nám chce něco sdělit. To kojení mi teda trochu vadí, ale to je o mě, ne o něm. Zatím jsem nesebrala tolik odhodlání, abych ho odstavila. Už totiž vím, že některé věci člověk neuspíší, ani kdyby se na hlavu stavěl. Dotazy prarodičů, jestli už by neměl sedět na nočníku, mě nechávají chladnou. Netlač řeku, teče sama. Vzpomínáte?

Mama tip / Do trenek!

Volnost nadevše. Nevím, jak to máte vy, ale ještě před deseti lety bych nedala ani ránu bez tang. Před dvaceti lety jsem v nich snad i spávala, jak mi to přišlo nevyhnutelně sexy. Čím menší, tím lepší. Pche. Mateřství výrazně posunulo mé preference v oblasti spodního prádla, najednou jsem potřebovala dýchat a tangáče začaly obtěžovat. Vyměnila jsem je za brazilky a klasické střihy, které jsou podle mě víc sexy než ta tenká čárka. Vždycky jsem ale záviděla chlapům ty jejich bavlněné trencle. Když se před pár lety začaly objevovat reklamy na dámské trenýrky, zavýskla jsem si. Páni, v těch musí být. Tak jsem si nedávno dvoje pořídila. Na spaní, na doma, pod deku s knížkou. Šla jsem vyloženě po českých trenkách, vyzkoušela jsem dvě značky - stylové Elka a ikonické Styx. Chtěla jsem klasický volný střih a normální gumu. Aby mi v nich bylo doma dobře.

Matěj / 23. měsíc s třeťátkem

Včera jsem potkala sousedku, která mi povídá, že jejich třetí dítě - syn - je za odměnu, že hodně spinká, skoro nepláče. Tak jsem si vzpomněla na naše první týdny a měsíce s Matějem. A trochu naštvaně mu povídám: "Slyšíš to? Takhle se to dělá!". Bylo to tak těžké a očekávání tak odlišná. Jenže s dětmi prostě matka očekávat nemůže, je to zrádné, je to často bolestné. S dětmi nejde nic naplánovat, nátura mimina všechno naškatulkované stejně převálcuje. Matěj nás válcoval několik prvních měsíců. Teď skoro ve dvou letech je strašně veselé děcko. Pořád se směje, pitvoří, dělá blbiny. Baví mě to s ním.

Matěj / 22. měsíc s třeťátkem

Letní mód Matěj snáší celkem dobře. Já taky. Potí se, nechce nosit sandálky, které jsme společně s velkou parádou (a po půlhodinovém řevu, kdy si nechtěl nechat změřit nohu) vybrali - sbohem mé milované Tikki. Je konzervativní až to pěkné není, lpí na věcech, které zná a nechce přijmout změnu. Takže celé léto chodí v teniskách Vivobarefoot Primus, díkybohu, že jsou tak prodyšné. A díkybohu, že se neštítí chodit bosej. Každé ráno si potřebuje sám vybrat ponožky, nejčastěji sahá po červeném páru. Přestal být hysterický ve vaně, ale musíme být extrémně opatrní a ani náhodou se nepřiblížit k hlavě. Ehm, vlasy jsem mu od dovolené nemyla.

 

Matěj / 21. měsíc s třeťátkem

Víte, jak se věci dají zakřiknout? Opravdu. Já to umím zcela dokonale. Když si libujete, jak vám jde společně to či ono, jak je vaše dítě spolupracující v nějaké činnosti, jak dobře jí, jak bezva spí. Tak na to bacha. Nevím, proč nám to ten někdo dělá, ale opravdu se něco zákonitě pokazí, když to s chválou přeženete. Myslím, že nás to má udržet bdělé, ve střehu, v neustálém napětí, abychom byly připravené, že opravdu může být vždycky ještě hůř. Před měsícem jsem měla dítě, které ze sebe rvalo oblečení, když slyšelo téct v koupelně vodu. Řvalo nadšením při zběsilém úprku do vany. Smálo se, když ze sprchy pršela voda. Prosím pěkně, toto období skončilo. A mám co dělat, abych to do puberty ještě zvrátila. Jinak si nenajde holku.

 

Matěj / 20. měsíc s třeťátkem

Svůj den Matěj oslavil s dvěma našimi kamarády ze školky, kteří dnes slavili narozeniny. Matěj si užil první velkou společnost jiných dětí (mimochodem nové slovo "dědi"). A aby tomu dodal na důležitosti, prostě vynechal polední spánek. A dal to. Důstojně, bez emocí, překvapivě i bez prsa. Pašák. Na druhou stranu čekám bouřlivou noc, oni to tak paradoxně někdy mívají...

 

Matěj / 19. měsíc s třeťátkem

Matějův 19. měsíc mám spjatý s prvním pořádným oteplením, kdy léto skoro přeskočilo jaro. Kraťase a tričko. 19. měsíc budu mít taky nadobro spojený s týdnem stráveným v Jeseníkách na chatě, kdy jsme se vzdali veškerých zaběhlých vzorců, režimů a omezení. Týden absolutní svobody a volnosti. Nás pět a příroda. Pan Covid byl na míle daleko. Matěj se v tomto období stává poměrně samostatným článkem rodiny, buduje si své názory, umí dost razantně říct ne, spoustu věcí chce dělat sám. A mě se tím pádem vrací složité období, ve kterém matka brousí hrany své trpělivosti a silné vůle. Pomoz mi, abych to dokázal sám. Kouzelné heslo, které nás už 6 let provází životem v Montessori. Je tak pravdivé. A tak moc to funguje.

 

Jak jsem v karanténě nešila roušky, ale BUUK

Cíle jsou nezbytné. Posouvají nás dál. Ale dovedou i stresovat. Takže můj cíl začít s šitím Quiet Booku o Vánocích vzal za své. Vzpomínáte si na článek o šicí výzvě? Jak jsem se rozhodla otestovat kompletní sadu Buuk.cz? Ha. Plány byly, realita je jako obvykle převálcovala. O svátcích na šití nezbyl čas. Pak jsme odjeli na hory. Pak jsme bojovali měsíc s chřipkou (nebo jsme byli pacienti 0?). Pak přišlo jaro a zanedlouho poté Covid. Pan Covid, který spolu s Babišem donutil šít celé Česko roušky. Ale mě ne. Já si je koupila od holek z Dupeta. I tak jsem s nouzovým stavem vzala do ruky jehlu a nit a začalo mé ultra kreativní období. Překonání sebe sama, hledání časových rezerv, které tam vůbec neměly být. Návod jsem měla pěkně nastudovaný, však jsem ho o Vánocích přelouskala hned několikrát, jsem přece systematik.

Mama tip / Proteinová svačina pro matku v poklusu

Hlavně dobře jez. I polévky, jo? A pořádně se vyspi. A vitamíny, jíš? Jo a nos nátělník, záda v teple jsou základ. To jsou rady mého táty. Rady, které jsem začala dostávat v době, co jsem se odstěhovala z domu na koleje. A které dostávám i teď ve 37 letech. No co, jsem pořád jeho dítě a to, že se dokážu postarat o domácnost a tři malé děti, ještě neznamená, že se dokážu kvalitně postarat o sebe. Vitamíny beru a tílko nosím. Polévky vařím. S tím spánkem víte, jak to je. Dlouhodobým kojením jsem si zavařila a prostě jsem si koledovala o spánkový deficit. A strava? Rozhodně jím líp, co mám děti. Omezilo se koření, přibyla zelenina. Každý den teplé domácí jídlo, někdy i teplá večeře se zadaří. Snídám. Ale svačinky? Kafé a půlka Milky. Tak nějak. Když mě nedávno oslovil český výrobce proteinových, nízkosacharidových a keto produktů - společnost KetoFit, zda bych nechtěla vyzkoušet nějaké dobroty, z výše zmíněného důvodu jsem na spolupráci kývla.

 

Mama tip / Havlíkova přírodní apotéka

Byla jsem nevěrná. Rostlinným olejům, kterým jsem dávala už tak dlouho přednost před krémy. Jenže jsem jenom žena. Jsem žena, která neutrácí za oblečení. Ani za kabelky. Vlastně ani za boty. A čím, krom knížek, si mám dělat radost? Něčím, co dodá mému strhanému obličeji aspoň nějaký ten jas :) Ač se letos žádná zima prakticky nekonala, moje pleť potřebovala na jaro velkou vzpruhu. Asi jsem se v posledních měsících poněkud zanedbávala, možná ze mě Matěj vycucává s mlíkem i veškerou vláhu, ale můj obličej volal sos. Pleť jsem měla suchou, unavenou, napjatou, někdy jsem ji ani olejíčky nebyla schopná promastit. Bylo třeba zakročit. Obličeji jsem pořídila tři malé zázraky. Zázraky ukrývající se pod značkou se sofistikovaným názvem Havlíkova přírodní apotéka. Sice jsem byla krapet nevěrná olejům, zůstávám ale zcela oddaná přírodní kosmetice.