Dětský pokoj | Aroma difuzér a noční světlo v jednom

Pokud mám něco na podzimních plískanicích ráda, je to domácí atmosféra. Začínáme zapalovat svíčky, u pohádky se zakrýváme dekou, pijeme teplé kakao a zapínáme aroma difuzér. Jestli počítám dobře, už pět let nám v obýváku dělá parťáka elegán Airbi Magic. Jen měníme olejíčky podle toho, zda děcka aktuálně soplí, nebo matka potřebuje uklidnit. Zvykli jsme si na něj všichni, už ho umí ovládat děti i Chlupáč. Dětem jsem dlouho slibovala jejich vlastní aroma difuzér do pokojíčku a teď ho konečně mají. Airbi totiž myslí i na nejmenší. Už bez sovičky nechtějí usínat a chtějí si ji brát i k babičce na víkend.

Knihy pro děti / Toníkův zlý sen

Známe to všichni. Noční můrou všech rodičů jsou noční můry jejich dětí. Noc. Klid. Vytoužený odpočinek protne hlasitý pláč, případně zběsilý dupot, přinejhorším divoký skok do manželské postele. Ideálně všechno pěkně postupně. A vy máte co dělat, abyste dítě utišili a znovu uspali. Na špatné sny u nás trpí hlavně Klárka, s tou už je ale povětšinou dobrá domluva a stačí jí málo, aby se znovu ponořila do spánku. Kubík trpěl dřív, vzbudil se s šíleným řevem a utišit moc nešel. Matěj si občas něco vykřikne, tomu úspěšně ucpe pusu prso. Noční můry jsou normální reakcí na prožitky během dne, pokud se však dlouhodobě neopakují. Pak už je to na pováženou, co za tím vlastně vězí. A co může pomoct, aby dítě netrpělo. Ucelená dětská kniha o špatných snech nám doma chyběla, i když na nějaké texty jsme narazili během čtení jiných knížek. Knížky "ze života dětí" se o noční můry rádo otřou. Letos vyšla v nakladatelství Portál krásná kniha finského psychiatra Bena Furmana s názvem Toníkův zlý sen. Nese dovětek ...a jak mu s ním babička pomohla.

Miminko / Lehátko Babybjörn

Pokud bych měla vyzdvihnout jen jednu jedinou věc, kterou doporučuju pořídit pro miminko, bylo by to pravděpodobně lehátko švédské značky Babybjörn. U Klárky jsem ho ještě neznala. Pro Kubíčka mi ho na rok půjčila švagrová, která ho zrovna nepoužívala. A já se tenkrát zamilovala. Když jsem otěhotněla potřetí a začala jsem řešit, co budu do výbavičky pořizovat, lehátko jsem jednoznačně chtěla. Ano, pořizovací cena je vyšší. Ale ze své zkušenosti, kdy se v něm spokojeně odhoupaly dvě děti, musím říct, že investovat se tady vyplatí. Lehátko miluju dodnes, za hodně mu vděčím, spoustu věcí mi usnadnilo, hodněkrát mi zachránilo nervy, Matěj si do něj i v roce rád vleze a krmí se v něm raději než ve vysoké židličce.

Matěj / 6. měsíc s třeťátkem

Půlroční mimino. Panejo. To je aspoň milník. Přijde mi, že ho hrozně málo fotím. Klárku jsme fotili od rána do večera, zprava, zleva, ale znáte to... Navíc mi přijde, že ten náš byt je čím dál míň fotogenický. Než najdu nějakou vhodnou kompozici, než odtáhnu hromadu hraček a posbírám svršky a odstrčím Jakoubka, Matěj se přestane chtít fotit. Začíná se silně a hlasitě! prosazovat. Už v břichu to pro něj musel být parádní mejdan, jak slyšel ty dva furt křičet (máte taky hlasité děti??) a teď bez jakékoliv izolace si asi řekl, že už by to stačilo. A začal být taky dost hlučný. Furt na nás něco pořvává, někdy mi přijde, že nám všem v té své miminkovské řeči nadává. Kromě nesmyslného žvatlání a brmlání milionkrát za den použije tyto dva výrazy: "Ka" a "Ag". Klárka s Kubíkem si to přivlastňují, a prej to "káčko" jsou určitě jejich jména. A taky všechno ostatní.

Matěj / 5. měsíc s třeťátkem

Pátý měsíc ve znamení pohybu, milníků a osobních rekordů. V pátém měsíci si Matěj hodně hrál na boku, pozoroval svoje ruce, pojídal svoje ruce, získal větší výdrž na bříšku, kde se dokáže otáčet ve směru hodinových ručiček, pokoušel se jaksi pohybovat vpřed a objevil svá kolena. Když je na břichu, zvedá se na kolínka. Ale žádný pohyb z toho nevzejde. Kolem pětiměsíčních narozenin se Matějkovi podařila první samostatná otočka ze zad na břicho, ze které má pokaždé uslintanou radost. Tím, že začal být poněkud pohyblivým, nastává velká chvíle, kdy ho nemůžu nechat ležet leckde. Bez dozoru teda. Bez dospělého dozoru podotýkám, protože ti dva by ho celkem rádi vyhecovali k nějakým zajímavým kouskům.

Matěj / 4. měsíc s třeťátkem

4. trimestr skončil a jedeme dál. A je to mnohem zábavnější, vyrovnanější a klidnější. Někdy mám pocit, že Matěj doma pláče ze všech děcek nejmíň. Životní paradoxy. Doma víceméně brečí jen z únavy a to jde celkem dobře řešit. Jinak si semtam zamrčí, ale snažíme se seč můžeme. V kočárku si pořvat umí stále vydatně, v pondělí jsem absolvovala pekelnou cestu do školky a ze školky, cca 30 minut jeku. S mírumilovnou přestávkou ve školce, kde se usmíval na všechny ženy v dosahu. Potvora malá. I přes sychravé počasí jsem byla za ty dvě krátké cesty zpocená až na zadku, nevšímala jsem si soucitných pohledů ani nevyžádaných rad. Nejčastější a rozhodně nejzábavnější hláška, která kupodivu ještě nebyla vymýcena: "Jen ať křičí, vždyť je to zdravé." No, jak pro koho.

Za lepší vzduch

Bydlíme v bytě. Doma preferujeme spíš chladnější vzduch. Dost větráme, topit většinou začínáme až v druhé půlce listopadu a udržujeme v místnostech rozumné teploty. V ložnici máme na noc 18, v pokojíku o nějaký ten stupeň víc, obývák s kuchyní je nejteplejší. Když se v zimních měsících v místnostech topí, vzduch se rychle vysouší. Sucho v krku, ucpaný nos, kuckání, chrapot, suchá kůže. Nic zásadního, ale není nic lepšího, než se ráno vzbudit a necítit ani jedno z výše vypsaného. Dlouho jsme vzduch doma zvlhčovali "amatérsky". Znáte to, mokrý ručník na radiátor, případně nějaké ošklivé odpařovací misky. Ručníky nám několikrát na radiátoru vyloženě zasmrádly, množila se v nich určitě kupa bakterií, plísní a bůhvíčeho, nádoby na radiátorech jsou děsně nepraktické, pokud máte malé děti. Navíc ani jedno z toho není moc účinné. Takže máme doma zvlhčovač vzduchu. Je to parádní věc.

Matěj / Noční rozmluvy s mámou

Pokaždé se tak těším na miminko. A tak moc se těším z miminka. Ještě v porodnici ležím fascinovaná tím malým tělíčkem, zadržuju dech, abych nenarušila ten posvátný klid. Miluju ty jejich ručičky sevřené v pěst, ten jejich zamlžený pohled, tu bezpodmínečnou lásku a oddanost. A pak přijde ta realita, která vás dostihne prostě vždycky. Pláč. Nepochopení. Hysterie. A já doma zjistím, že to vlastně s těmi krásnými miminky vůbec neumím. Že jim nerozumím. Že se na ně nedokážu napojit tak, jak by bylo zapotřebí. A že je hodně často nedokážu uklidnit. Matěj pláče. A pláče hodně. Asi. Myslím. Večery jsou posledních pár dnů šílená jízda. Dlouhý a často neutišitelný pláč. A já mám někdy strach, strach ze svých myšlenek. A ano, občas cítím i vztek. A pak v noci přijdou výčitky. Ty mrchy vtíravé, které nejsou ani trochu zdravé. Touha po tom být dokonalou matkou střídá touha po tom být aspoň trochu dobrou matkou. A tak si v noci s Matějem telepaticky povídáme. Objevila jsem osvobozující terapii pro náš vztah. A odpovědi někdy přicházejí. Samy.

 

Hračky pro miminko / Šumící zvířátko ZAZU

Klárce miminku jsem několikrát pouštěla do ucha vysavač. Jako opravdu reálný vysavač. A pak taky na internetu stahovala bílý šum. Párkrát. Kubovi k uklidnění vždycky stačilo prso. Když byl ale malý, začala jsem registrovat hračky s označením "šumící". Tenkrát jsem si říkala, že to je bezva nápad. Nejsem příznivcem cpaní mobilu nebo počítače k hlavě miminka a taková hračka s nějakým strojkem uvnitř by tohle šikovně vyřešila. Teď se třeťátkem jsem měla příležitost. Matějovi jsem chtěla pořídit nějakého plyšáka do postýlky, no dobrá, buďme přesnější: do postele. Aby ho měl hned od narození, aby si na něj brzo zvykl, aby nasál všechny naše pachy a vůně, aby mu v budoucnu pomáhal usínat. Klárka a Kubík své plyšáky mají a statečně a víceméně věrně s nimi spávají. Když jsem na IG narazila na šumící zvířátka, bylo rozhodnuto. S dětma jsem ještě těsně před porodem vybrala oslíka Dona holandské značky ZAZU.

Newborn Essentials / Doplnění výbavičky pro třeťátko

I když jsem někde uvnitř tušila, že budeme mít tři děti, s každým příchodem dalšího dítěte do naší domácnosti jsem si říkala, že už stačí. A tak jsem v návalu snah o očistu domácnosti prodala/darovala většinu věcí, co jsem po dětech měla. Díkybohu jsem nechala ty zásadní položky z klasického newborn seznamu, jako jsou kočárek, autosedačka, vanička, postýlka, látkové pleny, nebo nejlepší fusak na světě od Lodgera. Ve velikosti 56 jsem doma nenašla lautr nic, takže o základní sadu se částečně postarala babička a částečně HM. Protože nevíme, jestli to bude chlapeček nebo holčička, potřebuju neutrální barvy (které mám stejně nejradši). V HM je teď naprosto dokonalá kolekce, která kombinuje hořčicovou a šedou barvu. Moje třetí miminko.

O spánku

Teď jako dvojnásobná matka jsem v ledasčem chytřejší. A to si netahám triko, prostě se cítím sebejistější a jako matka moudřejší. Třeba ve spánkové problematice. A že se jedná o problém s velkým P. Dobrý spánek dětí je něco, k čemu neustále vzhlížíme, k čemu se doslova modlíme, hned po pevném zdraví si ho pro své ještě nenarozené dítě přejeme ze všeho nejvíc. Když se vás kamarádka pár týdnů/měsíců/roků po porodu zeptá: "A jak spí?", často zamáčknete slzu a mezi zuby procedíte: "No, občas...". Pokojný spánek je složitá věc, hlavně pro děti. Zdá se vám to jako blbost, že? Ale příroda mláďata obdařila darem, darem mělkého spánku. Ten je má chránit před číhajícím nebezpečím. Pokud chceme, aby naše dítě spalo jako špalek, ideálně od sedmi do devíti, bez přestávky, ve své posteli ve svém pokoji, bez divokých snů a čůrání (a fakt to chceme všichni), tlačíme přírodu do něčeho, co je za hranicemi přirozena.

Co s nimi, když po obědě nespí

Tiše závidím matkám, jejichž dvouleté (a tříleté a čtyřleté) děti stále spí po obědě a jako bonus večer usínají s úderem osmé. Přiznávám, že Večerníček byl pro nás vždycky trochu scifi, ještě nedávno jsme se v době Večerníčků vracívali z venku. S Klářinou školkovou docházkou se samozřejmě musel upravit denní a hlavně večerní režim. Tyto předškolní děti pořád potřebují aspoň 11 hodin spánku a čísla mluví jasně. Po obědě Klára usne absolutně výjimečně (spíš to u ní značí nějakou chorobu) a nově máme doma nespáče číslo dvě. Před týdnem jsem přestala Jakuba kojit a samozřejmě mi to dává sežrat v podobě bojkotu odpoledního šlofíka. Dobře mi tak :) Jenomže já si po obědě fakt chci dát nohy hore, uvařit si kafe a přečíst aspoň jednu kapitolu. Co s nimi? Aby mi dali aspoň půl hodinu klidu? Většinou u nás zafunguje drobný úplatek v podobě misky oříšků a sušeného ovoce a nějaká audio pohádka poslouchaná pěkně v pokojíčku.

21. a 22. měsíc s Jakubem

Páni, to letí. Máme doma skoro dvouleťáka. Nevím, čím to je, jestli je to výhrada druhorozených, ale Jakub mi přijde pořád takové miminko. Klára v jeho věku byla rozhodně vyspělejší, teda aspoň v mých očích. Já tenkrát před dvěma lety měla pupek jako blázen, Klára měla 22 měsíců, přes den už byla bez plenky, o něco víc mluvila, poznávala barvy a tvrdila, že chce do školky. To byla sice poněkud unáhlená volba, ale to nám ukázal čas. Je taky pravda, že jsem na ni měla víc času, určitě jsem se jí víc věnovala, víc jsme se učily, víc jsme se hrály, víc jsme si spolu četly. Kuba o sobě sám tvrdí, že je "mimo" a rozhodně ne velký kluk, jak tvrdím já. On podle mě tuší, že jakmile přizná, že je velký kluk, přijde o prso. O to mé, samozřejmě. Tak si hraje raději na miminko. Je to chytré dítě a myslí na své vlastní dobro. Fandím mu.

Knihy pro děti / Každý bulí nad cibulí

Správně by se tento příspěvek měl jmenovat "Knihy pro celou rodinu", tak moc je to u této knížky pravdivé. Knížka Každý bulí nad cibulí je na trhu pořád ještě novinkou a já jsem moc ráda, že ji máme doma. Myslím, že je to přesně ta kniha, co bude za pár let v knihovničce pěkně ušmudlaná, hodně ohmataná, no zkrátka vydatně čtená. Sbírka těch nejvtipnějších veršů, jaké si jen dovedete v dětské knize představit. Čtení je fakt jedna velká sranda.

Dětský pokoj / Bavlněná deka Lodger nejen na léto

Naše děti jsou poměrně otužilé a nejsou příznivci velkého tepla. Většinu noci tráví odkopané, protože je jim horko, Klárka bývá i pod slabou peřinou většinou zpocená. Na druhou stranu, když usíná, chce být něčím přikrytá, asi ten pocit známe všichni, je příjemné se do něčeho zachumlat. Jakub je stejný, ten spí navíc většinu noci u nás v posteli, kde je teplo ještě větší. Na jeho přikrytí používám velkou multifunkční plenu Lodger Swaddler Cotton o rozměrech 120 x 120 cm. To je naprosto dokonalá záležitost a je to jedna z věcí, které bych doporučila každé nastávající mamince do výbavičky pro miminko. Tato bavlněná plenka poslouží nejen jako lehká dečka, ale také jako osuška, prostěradlo, zavinovačka, apod. Jakub ji má od narození a bereme ji s sebou i na každou delší cestu, zastoupí totiž hned několik výrobků najednou.

Jenže Kláře už by Lodger Swaddler, jako lehká přikrývka na teplejší dny, rozměrově nestačil. Hledala jsem na trhu něco většího, resp. delšího (Klára měří plus minus 100 cm). A pak jsem objevila tuto nádhernou bavlněnou deku Lodger Dreamer Quilt o rozměrech 100 x 150 cm. Do té doby jsem o ní nevěděla a byla to láska na první pohled. Deka je ušitá z bavlněné pleteniny, je jakoby dvojitá a uvnitř je tenounká vrstva dutého vlákna, kterou bych snad ani nezaznamenala, kdybych si nepřečetla štítek o použitých materiálech. Deka je pro Kláru dostatečně velká, sedí jí tak akorát do postele, je velice příjemná a lehká. Máme šedou variantu, jedna strana je bílá s šedými obláčky, druhá strana je prošívaná tmavě šedá, hodí se nám perfektně k obláčkovým polštářům, které má Klára v posteli. Vybrat si můžete ještě z dalších tří barevných variant - světle šedá, nude a světle modrá.

Deku můžete mít i v menší variantě pro malé děti, pokud čekáte letní a podzimní miminko, mrkněte na deku o rozměrech 75 x 100 cm, bude to skvělá a stylová přikrývka třeba do kočárku.

Na produkty značky Lodger nedám dopustit, je to jedna z mých nejoblíbenějších značek vůbec, máme doma spoustu věcí. Miluju jejich materiály, design a jednoduché nápady.

Knihy pro děti / O králíčkovi, který chtěl usnout

Chci se s vámi podělit o další krásnou knížku pro děti. Pořídila jsem ji nedávno na základě mnoha kladných recenzí. A nezklamala.

 

Kniha O králíčkovi, který chtěl usnout se stala světovým bestsellerem a má pomoci dětem lépe usínat. Autorem je švédský psycholog Carl-Johan Forssén Ehrlin a tuto výjimečnou knihu napsal na základě svých několikaletých zkušeností se spánkem malých dětí. Knížka je psaná trochu nezvyklým způsobem, protože v ní autor využívá různé relaxační techniky, které pomohou, aby se vaše dítě před spánkem uvolnilo. Je určena k tomu, aby rodiče předčítali, některé pasáže se totiž mají záměrně zdůraznit, jiné se mají vyslovit potichu, jméno králíčka se má "zívnout" a na vyzvání často v knize oslovujete své dítě. Je to takové malé představení a přesně tak to mají děti rády.

Příběh je velice jednoduchý, malý králíček Kája se chystá jít spát. Je moc unavený, ale už dopředu tuší, že to nebude tak jednoduché. Má toho přece tolik v hlavě, nad čím musí přemýšlet. Maminko, pomoc! Jeho laskavá maminka ví, co s tím. Vezme Káju na návštěvu k moudrému kouzelníkovi Zíválkovi, ten prý umí uspat každého. Po cestě potká králíček další zvířátka, která mu prozradí, jak jednoduché a příjemné usínání může být.

Už dlouho jsem v knížce neviděla tak nádherné ilustrace. Jsou celostránkové a velice propracované, přitom krásně jednoduché.

Klára už teď s usínáním problém nemá, zhruba od svých dvou let usíná sama (po čtení na dobrou noc) ve svém pokojíčku, ale do té doby to byl boj. Neustálá a dlouhá asistence směřující k usnutí. Mám ale neblahý pocit, že budeme muset začít číst tuto knihu Jakubovi. Ten má sice k usínání prso, ale jinak to vůbec neumí. Vidím, jak je unavený a přitom nemůže vůbec zabrat. Jsem tedy odhodlaná na něm tuto techniku vyzkoušet :)