Mama tip / Kniha Naše výlety

Dárek pro celou rodinu. Jsou dárky, které mají velkou hodnotu. A nemyslím finanční. Třeba když věnujete prarodičům kalendář vytvořený z fotek vnoučat. Nebo když si vzájemně nadělíte rodinnou společenskou hru. Nebo, když si koupíte letenku někam. Kamkoliv. Vstříc dobrodružství. Vzpomínky a zážitky. Společně strávený čas. Ten nám nikdo nevezme. Já mám letos pod stromeček pro nás překvapení v tomto duchu. Dlouho jsem přemýšlela nad nějakým cestovatelským deníkem. Jednu dobu jsem ho chtěla začít sama tvořit. Zatím na to nemám. Ale tím, jak si dopřáváme společné aktivní cestování, se to přímo vybízí. Naštěstí si píšu blogové zápisky ze všech našich cest, fotky zpracovávám do fotoknih, ale nějaká pěkně ucelená kniha, to by byla pomyslná třešnička na dortu. Dobře, tak začneme s Českem (které paradoxně moc procestované nemáme). A rovnou začneme překrásně zpracovanou knihou Naše výlety, kterou vydalo Familium.

Miminko / Tipy na nákupy

Myslím, že tímto článkem definitivně uzavírám kapitolu miminko na mém blogu. Mám pocit, že další miminka už v plánu nejsou a Matěj se posouvá o level výš. V diáři mi ale straší ještě několik poznámek, o které jsem se s vámi chtěla podělit. Něco z toho doma máme, něco bylo v plánu, který se neuskutečnil, něco mě sice zaujalo, ale už to z nějakého důvodu nebylo aktuální. V průběhu těhotenství a prvního roku s Matýskem jsem víceméně náhodně objevila tyto zajímavé značky, které by se nastávajícím a čerstvým matkám mohly hodit. Toto není spolupráce, žádnej barter, žádná placená reklama, aby bylo jasno... Další tipy pro miminka, o kterých jsem se dříve rozepsala na základě naší vlastní zkušenosti, najdete pod tagem "miminko". Jsou tam všechna naše oblíbená kousátka a chrastítka, pěnová podložka, nádobí, lehátko, leporela pro nejmenší, atd.

 

Miminko / Lehátko Babybjörn

Pokud bych měla vyzdvihnout jen jednu jedinou věc, kterou doporučuju pořídit pro miminko, bylo by to pravděpodobně lehátko švédské značky Babybjörn. U Klárky jsem ho ještě neznala. Pro Kubíčka mi ho na rok půjčila švagrová, která ho zrovna nepoužívala. A já se tenkrát zamilovala. Když jsem otěhotněla potřetí a začala jsem řešit, co budu do výbavičky pořizovat, lehátko jsem jednoznačně chtěla. Ano, pořizovací cena je vyšší. Ale ze své zkušenosti, kdy se v něm spokojeně odhoupaly dvě děti, musím říct, že investovat se tady vyplatí. Lehátko miluju dodnes, za hodně mu vděčím, spoustu věcí mi usnadnilo, hodněkrát mi zachránilo nervy, Matěj si do něj i v roce rád vleze a krmí se v něm raději než ve vysoké židličce.

Miminko / Kaučukové hračky 3v1 Tikiri

Než moje miminko přestane být nadobro miminkem, rychle prohledávám jeho krabici s hračkami a hledám vše, o čem by ještě stálo za to napsat, a podělit se tak o naši zkušenost. Ještě se tam najde nějaký ten poklad, který nejspíš poputuje do krabičky vzpomínek. Za zmínku rozhodně stojí kaučuková zvířátka ze Srí Lanky značky Tikiri. Když jsem hračky tehdy ještě před porodem viděla někde na Instagramu, hned mě zaujaly. Na první pohled upoutají svým čistým, přesto hravým designem, na první omak vás dostane ten materiál. Aspoň jedna kaučuková hračka je pro miminko nutnost. Tenkrát to byla novinka, na výběr bylo jen z pár typů, teď už se nabídka pěkně rozrostla.

Knihy pro děti / Povím ti to pastelkami

Zhruba od Matějova narození máme doma i novou knihu. Kniha Povím ti to pastelkami z nakladatelství Pierot mi přišla fajn pro malé děti (cca 3+), které se brzy dočkají malého sourozence. Klárce jsme před narozením pořídili encyklopedii o tom, kde se berou děti, tato knížka je ovšem zcela jiná. Není plná faktů, nevysvětluje ani nevzdělává, je ale plná něžného vyprávění z úst šestiletého Oskara. Oskar se připravuje na svého bráchu Thea, který se má zanedlouho narodit. A aby si Oskar to nekonečné čekání na bratříčka zkrátil, píše mu dopisy, kde ho seznamuje se světem, do kterého se má narodit.

 

Miminko / Česká pěnová puzzle podlaha

Před devíti měsíci jsem vám tady vyjmenovávala, co všechno jsem si pro naše třeťátko připravila, až se vrátíme z porodnice. Tenkrát jsem článek nazvala "newborn essentials", ale spíš se jednalo o příjemné vychytávky než nezbytnosti, bez kterých miminko nepřežije. Všechny moje děti vyrostly na zemi. A to doslova. Naše generace vyrostla v postýlkách a ohrádkách, moje děti se od narození povalují v obýváku na podlaze, případně si čas zkracovaly v lehátku. A protože jsme nikdy neměli doma přetopeno, chtělo to nějakou mezivrstvu. Rozhodně nejlepší podložku dostal Matěj. Nekupovala jsem už žádnou hrací dečku, její životnost mi totiž přišla jepičí. Vybrala jsem tedy rovnou něco většího - pěnové puzzle z českého materiálu Vylen. Pokukovala jsem po něm dlouho, všechno mi hrálo do karet - česká výroba, český certifikovaný a nezávadný materiál, tudíž jasný původ, barevná střídmost, nadčasový design, variabilita a možnost nadstavování. Nenašla bych jediné mínus.

 

Miminko / První dětské nádobí

Už kolem čtvrtého měsíce jsem se začala hlavně duševně připravovat na první příkrmy. Matěj je sice hojně kojen (podle pediatra víc než je zdrávo), ale já se vždycky na období této velké změny těším. Nese s sebou velká očekávání, jestli teda začne líp spát. Prd. Nezačne. Nebo teda aspoň u nás tohle nefunguje, ani u jednoho žádná kaše k lepšímu spánku nevedla. Zatímco Klára byla super jedlík, Jakub byl absolutní nejedlík. A Matěj? Dělá mi radost. Začátky byly velmi opatrné. Ale já byla trpělivá. A trpělivost se tady opravdu vyplácí. Někdy pomůže dát pár dní pauzu. A je fajn být nadšená z každé snězené lžičky. Prakticky od začátku mu vyloženě jedou doma připravované masovo-zeleninové příkrmy, naopak kupované mi v Tatrách razantně odmítl. To znamená jediné, budu vařit i na dovolených. Jupijej. Má rád bílý jogurt a večer si dá trochu kašičky, zatím jsem střídala značky i typy, zdá se, že nemá vyhraněné preference. Pomalu začíná přijímat kousky pečiva a křupky, dnes mě potěšil, když si dal poprvé pár lžiček domácí ovocné přesnídávky, které mi babička z vlastní zahrádky statečně zavařuje. Miluje banán, meruňku, dužinu z hroznů, ožužlává hrušky, jablíčka, okurek i papriku. Jsem velice vděčná oběma našim rodičům, že nás hojně zásobují domácí bio zeleninou a ovocem. Je velká úleva (a tím nemyslím jen tu finanční) nemuset všechno kupovat.

Miminko / Kontrastní leporelo 3-6 měsíců & Giveaway

Jak Matěj roste, vyvíjejí se i jeho zájmy, rostou s ním hračky i knihy. Ke kontrastnímu leporelku pro úplná mimina přibylo i další, pro mimina o kapku větší. I toto Leporelo pro děti ve věku 3-6 měsíců vydalo nakladatelství Pierot a je skvělé. Už zkraje jara jsem na něj netrpělivě čekala a stejně tak čekám na červen, kdy by mělo vyjít další do série - tentokrát pro děti 6-12 měsíců. Matěj po knížkách obecně dost jde, lákají ho hlavně ty moje a Klárčiny, ale když mu vyskládám na zem jeho leporela, většinou se chytne. Obrací, probírá, kouše. A když máme chvilku jen pro sebe, o ilustracích mu povídám. To má rád.

 

Miminko / Vymazlená první kaučuková kousátka

S každým dítětem navíc se mi trochu mění chutě ohledně miminkovských hraček. S Klárkou jsem to ze začátku tolik neřešila, hrála si s klasickými plastovými chrastítky a kousátky, měla hodně textilních hraček. Na přírodní materiály jsem se začala soustředit až trochu povyrostla. Jakub už to měl jiné. Tomu jsem dopřála hodně dřeva, rád ožumlával silikonové kojící korále a jeho největší miláček, který teď odpočívá v jeho truhličce vzpomínek, byla legendární žirafa Sophie. Matěj je ještě trochu jinde, kaučukové hračky na množství přebíjejí ty dřevěné. Ve svém hracím koutku má krabici hraček a mimi knížek, které mu vytahujeme, jako králíky z klobouku. Nikdy bych nevěřila, že moji lásku ke dřevěným hračkám může něco překonat, ale ano, měkké a voňavé kaučukovky jsou za mě pro mimina zkrátka top.

 

Nošení miminka / Šátek Loktu She Cranberry

Matěj bude mít v neděli půl roku. A tak je podle mě nejvyšší čas rekapitulovat šestiměsíční nosící období. Nebylo jednoduché, nešlo to vůbec jako po másle a nošení miminka, věc podle mě tak přirozená, se pro mě chvílemi stávala noční můrou. Tento článek bude jednak láskyplný, ale o to víc upřímný a snad také povzbuzující. Třeba někomu pomůže, třeba někoho uklidní, třeba se v něm některá z vás najde. Zjistila jsem totiž, že ne všechna miminka jsou od narození vděčná a připravená na těsné maminčino objetí. Takže, pokud máte miminko (z velké zpětné vazby od vás předpokládám, že to budou spíš chlapečci), které s vámi v šátku bojuje, pláče, odtahuje se a nechce se nechat ukonejšit, buďte silná a trpělivá. Dejte miminku čas.

 

Miminko / Kontrastní leporelo & Giveaway

Černobílé leporelo měl už Jakoubek a ráda jsem ho jím obklopovala při jeho prvních hrách na bříšku. Koukal na kontrastní obrázky zvířat a vnímal to, co dokázal. Vnímal, co mu jeho miminkovský zrak dovolil. Sice jsme mu četli z klasických knížek, ale černobílé obrázky jsme měli na společné chvíle na zemi, prohlížení, povídání si. Bylo vidět, jak ty obrázky vnímá opravdu velmi brzo, jak dokážou upoutat jeho pozornost. Víc než "běžné" barevnější a složitější ilustrace. O významu černobílých a kontrastních obrazců už netřeba polemizovat. Před třemi lety se o tom mluvit pomalu začínalo, teď už je to věc známá. Jestli bylo před třemi lety na trhu jedno pořádné kontrastní leporelo, teď jich je několik. Jestli si dřív mámy laminovaly černobílé kartičky doma, teď už jich mohou koupit nepřeberné množství. Jestli si člověk musel černobílé hračky objednávat v zahraničí, dnes je najdete v každém lepším eshopu. Já jsem si kartičky pro třeťátko nachystat chtěla, ale vzhledem k náročným začátkům s Matějem jsem to vzdala. Tak jsem raději pořídila knížky. Jednu s černobílými obrázky, druhou s kontrastními. Obě dvě jsou povedené, Matěj na ně reaguje velice dobře. Ta kontrastní je na trhu poměrně nově, tak vám ji chci tady ukázat. A pokud čekáte miminko, o jeden výtisk si můžete na konci článku zasoutěžit.

 

Miminko / O kapku zdravější přebalování

Nelátkuju, to už asi víte. Sdílím tento příběh s nehranou upřímností, s velkou omluvou k matce přírodě a s velkým obdivem ke všem rodičům, co nekupují jednorázovky. Na druhou stranu se nestydím, beru to prostě tak, že něco dělám líp a něco hůř. S Klárkou mě látkovat/bezplenkovat ani nenapadlo. U Kubíka jsem si s myšlenkou začít s látkovými plenkami pohrávala asi tak měsíc, byla jsem i na semináři o zdravém přebalování, pak ale přišla dovolená a tamto a ono a prostě se mi do toho vůbec nechtělo. Vždycky mi to přišlo děsně složité, jak procesně, tak terminologicky. Matěj byl v tomto ohledu k látkovým plenkám nejblíž. A svým způsobem i nejdál. S každým dítětem se matka posouvá, informace filtruje a nehledá ve všem vědu. Jenže toho času je tak bolestně málo. A sáhnout po plence z balíku je tak jednoduché. Takže, pokud mám shrnout svoje alibi: potřebovala bych mít u prvního dítěte nadhled matky třetího dítěte a látkovala bych.

Dudlíková story

Myslím, že poslední roky se dělá z dudlíku děsnej strašák. Jakoby se nasazení dudlíku rovnalo prvnímu mateřskému selhání. Ještě než jsem vůbec poprvé otěhotněla jsem měla v hlavě zapíchnutou myšlenku, že dudlík je něco špatného, něco, co moje (zatím nepočaté) dítě nebude vůbec potřebovat. Když jsem čekala Klárku, měla jsem načteno. Tehdy jsem ještě googlila všemožné rady. Chtěla jsem být strašně přirozená matka. A dudlík přece nejde ruku v ruce s kojením, že ano. On dokonce může to malé miminko natolik zmást, že mu dá přednost před prsem. Ježíš, když mu dám dudlík, nebudu kojit. Co jsem to za matku? Hotovo. Konec. Tečka.

 

Aniball. Balónek pomocník

Dnes čtení pro ženy. Aniball. Pomocník? Předporodní nutnost? Placebo? Pořád vyvolává mnoho otázek, mezi veřejností i mezi gynekology. Podle posledních statistik tenhle český růžový balonek používá 15% těhotných žen. A číslo roste. Je to dobře, rozhodně je to něco, co by mělo patřit k předporodní přípravě. Ať už se na to díváte pozitivně, nebo skepticky, když se na to podíváte selským rozumem, musí vám vyjít, že to smysl dává. Proto jsem se pro něj rozhodla i já. Samozřejmě mi do karet "hrála" také historie mých dvou předchozích porodů...

 

Hračky pro miminko / Šumící zvířátko ZAZU

Klárce miminku jsem několikrát pouštěla do ucha vysavač. Jako opravdu reálný vysavač. A pak taky na internetu stahovala bílý šum. Párkrát. Kubovi k uklidnění vždycky stačilo prso. Když byl ale malý, začala jsem registrovat hračky s označením "šumící". Tenkrát jsem si říkala, že to je bezva nápad. Nejsem příznivcem cpaní mobilu nebo počítače k hlavě miminka a taková hračka s nějakým strojkem uvnitř by tohle šikovně vyřešila. Teď se třeťátkem jsem měla příležitost. Matějovi jsem chtěla pořídit nějakého plyšáka do postýlky, no dobrá, buďme přesnější: do postele. Aby ho měl hned od narození, aby si na něj brzo zvykl, aby nasál všechny naše pachy a vůně, aby mu v budoucnu pomáhal usínat. Klárka a Kubík své plyšáky mají a statečně a víceméně věrně s nimi spávají. Když jsem na IG narazila na šumící zvířátka, bylo rozhodnuto. S dětma jsem ještě těsně před porodem vybrala oslíka Dona holandské značky ZAZU.

Matěj / Můj třetí porod

U každého porodu ve finále, kdy začínají být kontrakce téměř nesnesitelné, se s Chlupáčem držíme za ruku, já fňukám, že už nemůžu a že další porod už fakt ne. A za nějakou tu hodinu opilá hormony a tím vším štěstím, s malým voňavým tělíčkem na břichu fňukám, že už jako naposledy? Pokud bych měla zcela zahodit racionálno, šla bych do toho klidně znovu, ale musím přemýšlet i hlavou. Narodily se mi tři zdravé děti a měla bych být vděčná. Nepokoušet to. Tři je bezva počet.

Miminko / Třetí trimestr

Včera proběhl oficiální termín. Magické datum, které mám napsané v těhotenské kartičce. Datum, které mi celou dobu přišlo na míle vzdálené. Datum, kterému jsem nevěřila. Nevěřila jsem, že se dostaneme až do října. Tajně jsem doufala pro třetí zářijové dítě :) A tak si tady sedím den po termínu, Klárka s Kubíkem ve školce a prázdný tichý byt. Už se mi nic nechce, ještě bych mohla tohle a tamto, ale cítím se unavená. Moc jsem toho v noci nenaspala. A za chvíli vyjíždím směr porodnice Obilňák, na první kontrolu tam, kde budu rodit. Tam to minule vlastně začalo. A cítím, že by mohlo i teď.

Newborn Essentials / Doplnění výbavičky pro třeťátko

I když jsem někde uvnitř tušila, že budeme mít tři děti, s každým příchodem dalšího dítěte do naší domácnosti jsem si říkala, že už stačí. A tak jsem v návalu snah o očistu domácnosti prodala/darovala většinu věcí, co jsem po dětech měla. Díkybohu jsem nechala ty zásadní položky z klasického newborn seznamu, jako jsou kočárek, autosedačka, vanička, postýlka, látkové pleny, nebo nejlepší fusak na světě od Lodgera. Ve velikosti 56 jsem doma nenašla lautr nic, takže o základní sadu se částečně postarala babička a částečně HM. Protože nevíme, jestli to bude chlapeček nebo holčička, potřebuju neutrální barvy (které mám stejně nejradši). V HM je teď naprosto dokonalá kolekce, která kombinuje hořčicovou a šedou barvu. Moje třetí miminko.

Miminko / Do porodnice

Obligátní blogerské téma ve velkém těhotenském finále. Taška do porodnice. Už jsem o tom jednou psala, když jsem se chystala na svůj druhý porod. Ze seznamu pořád čerpám, jen ho lehce upravuju a škrtám věci, které už na Obilňák nehodlám tahat. Tašky si balím s každým dítětem později a později, ale teď ve 39. týdnu můžu konečně z diáře odfajfknout položku "sbalit se do porodnice". Dvě tašky se krčí v komoře a čekají. Jedna na porodní sál, druhá na pokoj. Po technické stránce se zdám být připravená, ale tak nějak cítím, že potřebuju ještě čas. Pro sebe, pro svoji psychiku, pro svoje tělo. I když už bych na jednu stranu chtěla být bez bříška, na druhou stranu aspoň jednou denně přemlouvám miminko uvnitř, ať mi ještě pár dní dá. Ze všech těhotenství, co mám za sebou, se nyní před třetím porodem cítím nejméně připravená. Paradox, co.

Chytrá hračka / Houpací kůň Futu

Další dřevo do domu. Vlastně to byla první oficiální hračka pořízená pro miminko, i když (uznávám) trochu předčasná. Na druhou stranu je to hračka i pro ty dva stávající, protože je to prostě vyvedená záležitost. Koník Futu českého výrobce s krásným jménem Antonie & Emma. Nádherná a poctivá práce. Neodolatelná vůně. Univerzálnost. Nadčasovost. 3 v 1. Vkusný doplněk. Našla bych pro něj spoustu přívlastků.