Černá Hora | Den třetí: Durmitor, Bobotov Kuk, pobřeží

Dnešní den byl Chlupáčův. Zasloužená sólovka. Rozloučení s horami, rozloučení s Durmitorem, kam se chceme zase brzy vrátit. Chlupáč nese obecně mnohem hůř než já, když má kolem sebe všechny ty dostupné vrcholy a je limitován možnostmi našich dětí. Každou dovolenou podnikne nějaký ten svůj trek, tentokrát si zvolil půldenní výstup na nejvyšší horu Durmitoru Bobotov Kuk (2523 m n.m.). Vstával za svítání, myslím, že se mu z teplého spacáku do té kosy ani moc nechtělo, nicméně to dal. To my jsme si ve stanu pěkně pospali...

Černá Hora | Den druhý: Durmitor, Savin Kuk, sedlo Prevoj

První noc ve stanu v Durmitoru byla doslova zatěžkávací zkouškou. Fakt byla kosa a neměla jsem dobrý spánek. S každým dětským zamrčením jsem se složitě soukala ze své mumie, abych zastrkávala všemožné části dětských těl zpět do vyhřátých spacáků a pak se ještě složitěji soukala do mumie zpátky. Udržet malé dítě ve spacáku je podle mě nadlidský úkol. Každopádně děti byly ráno do růžova, zima jim prý nebyla, takže v konečném důsledku dobrý. Máme v plánu další noc tepelně vylepšit a doufáme v nějaký ten stupeň k dobru. Ráno v kempu je svěží, vaříme čaje a kávu, nastavujeme se sluníčku.

Černá Hora | Den první: Durmitor, Žabljak, Ćurevac, Crno jezero

Pokračování balkánského roadtripu nás letos směřuje z Bosny a Hercegoviny do Černé Hory. Jako každý rok chceme naši dovolenou zakončit u moře a s Černou Horou máme dobré zkušenosti. Já jsem byla v Montenegru už za svobodna, to byl hotový ráj na zemi, turismus se tady probouzel, krásné moře, málo lidí, nízké ceny. Pak jsme tady strávili 12 dní v roce 2017, se dvouletým Kubíkem a čtyřletou Klárkou (všechny černohorské příspěvky hledejte pod tagem "Černá Hora"). Tenkrát nás země okouzlila nejen pobřežím, ale hlavně horami. Věděli jsme, že se sem vrátíme. Jsme zpět, po pěti letech. Turismus se rozjel, máme v plánu strávit 3 dny v pohoří Durmitor, protože se nachází blízko bosensko-černohorských hranic. A taky proto, že Durmitor je nádherný a čistý kus země, kde by člověk nejraději prožil celý život...

Bosna a Hercegovina | Den jedenáctý: NP Sutjeska & Trnovačko jezero

Myslím, že jsme se s Bosnou a Hercegovinou nemohli rozloučit důstojněji. I když jsme v horách na pomezí Bosny a Černé Hory chtěli strávit o pár dnů víc, počasí nám dopřálo jen ten den poslední. A jsem vděčná, že nám vyšel aspoň ten. Národní park Sutjeska je krásným místem a dobrým výchozím bodem do okolních dvoutisícovek. My jsme měli v hlavě sen, smělý sen vyjít si na nejvyšší horu Bosny a Hercegoviny - Bosanski Maglič (2386 m n.m.). Sen, který jsme si po zjištění všech možných informací vyhodnotili jako s malými dětmi nereálný. Vybíráme si něco jiného, něco, co nás potěší všechny, pěknou horskou trasu k jednomu z nejkrásnějších jezer Balkánu - Trnovačko jezero.

Bosna a Hercegovina | Den desátý: Trebinje & Bilećko jezero & Tjentište

Někdy se ukáže, že neplánované věci jsou ty nejlepší. Trebinje původně na seznamu nebylo, ale tím, že se nám harmonogram kvůli počasí poněkud rozhodil, jsme tady. A zase platí, že nás život vede tak, jak chce. Protože Trebinje za to rozhodně stojí. Trebinje leží na úplném jihovýchodě Bosny a Hercegoviny, pouhých 30 km od Dubrovníku, do Černé Hory ještě blíž. Ač je to město, které neleží u moře, úplně ho tam cítím. Ta jadranská atmosféra tam prostě je. Je obklopené horami a jezery, radost pohledět.

Bosna a Hercegovina | Den devátý: Stolac & Vjetrenica

Předpověď počasí se beze zbytku vyplnila, od brzkého rána lije jako z konve a neskutečně fouká. Z 35°C je rázem slabých 20°C a jsem docela ráda, že nejsme někde pod stanem v horách, ale povalujeme se ve velké pohodlné posteli ve městě Konjic. Stále zpracováváme adrenalinové zážitky z včerejšího raftu, po bohaté snídani si domlouváme pozdější check-out a odpočíváme. Zároveň s Chlupáčem přemýšlíme, co s dnešním dnem. Pořád sledujeme radarová data a koumáme, jestli je v dojezdové vzdálenosti místo, kde dnes bude lépe. Uvažujeme i nad chorvatským pobřežím, ale nic moc ani tam. Zdá se, že na jihu bude líp. Respektive, že tam přestane dřív pršet. Víme, kde chceme být zítra, takže se rozhodneme, že před polednem vyrazíme směr Mostar - Stolac - jeskyně Vjetrenica - Trebinje. To je dnešní smělý plán s tím, že atrakce číslo jedna v deštivém dnu bude největší jeskyně v Bosně a Hercegovině Vjetrenica.

Bosna a Hercegovina | Den osmý: Konjic & Neretva rafting

Ta studená fronta doprovázená vydatným deštěm nás fakt nakonec nemine. Je to pech, na Balkáně nás to nikdy nepotkalo. Nejsme vyloženě nepřipravení, ale připravení taky ne. Dnes už jsme se měli přesouvat do hor na jihu Bosny a Hercegoviny, jenže to v tom, co má zítra přijít, nemá smysl. Pršet má hodně a na horách má být docela kosa. Navíc stanovat v takových podmínkách taky nepotřebujeme. Musíme tedy přeorganizovat náš roadtrip, pořád jsme vyčkávali, jestli se to někam nestočí, ale zdá se, že od zítřka má pršet na celém Balkáně, nemáme šanci tomu ujet. Je dobře, že poprvé neplánujeme moc dopředu co se ubytování týče, nejsme svázaní žádnými storno podmínkami a můžeme si s itinerářem trošku pohrát. Co teda s posledním slunečným a horkým dnem, když jsme v okolí viděli všechno, co jsme chtěli, a hory odsouváme? Raft na Neretvě! Po třech nocích opouštíme příjemný kemp na řece Buna a jedeme zpátky na sever do města Konjic, kudy už jsme jednou projížděli.

Bosna a Hercegovina | Den sedmý: Počitelj & Vodopády Kravica

Kempový život se nám líbí, stan zvládáme všichni v pohodě, plynový vařič umíme rozjet, pivo se dá dobře vychladit v řece, sbíráme přátele na všech frontách :) Ne, vážně si to užíváme, děti se socializují, nepotřebují ani hračky ani televizi. Kemp na řece Buna je skvělým strategickým místem pro mnoho výletů do okolí, jakmile postavíte velký stan, nemá moc smysl stěhovat se každý den jinam. Ale všechny cíle, co chceme během těchto pár dnů vidět, jsou v příjemné dojezdové vzdálenosti. Dnes máme v plánu objet tři místa - historické městečko Počitelj, turisticky oblíbené vodopády Kravica a poutní místo Međugorje.

Bosna a Hercegovina | Den šestý: Blagaj

První noc ve stanu proběhla v klidu. Až jsem byla překvapená, jak příjemně jsem se vyspala. Matěj zvládl vosí pobodání dobře, žádná alergická reakce, až na to, že už se bude asi nadosmrti bát létajícího hmyzu. Snídáme u stanu vedle řeky a dumáme, jak naložíme s dnešním dnem. A taky s pár následujícími, žene se nějaká dešťová a chladná fronta. Na to nejsme při našich cestách na Balkán zvyklí, tudíž ani moc připravení. Naše úsporné hromádky oblečení neslibují velké věci. No třeba se ta předpověď počasí ještě zvrtne. Dnešní cíl je vesnice Blagaj, která leží hned u Mostaru. Ideální místo na celodenní výlet.

Bosna a Hercegovina | Den pátý: Přírodní park Blidinje & Mostar

Dnes už se chceme přesunout do Mostaru. Mostar znají i ti, kteří o Bosně a Hercegovině nikdy moc neslyšeli. "Jo, tam je přece ten vysoký most, jak z něj skáčou odvážní kluci do divoké řeky.". Ano ten tam je. Ten most je však hlavně dalším smutným symbolem bratrovražedné války v bývalé Jugoslávii. Naštěstí i tato památka, stejně jako mnoho dalších, dokázala vstát z popela a hrdě se vypíná nad modrou řekou Neretva. Spojuje oba břehy, jak fakticky, tak symbolicky.

Bosna a Hercegovina | Den čtvrtý: Sarajevo & Jablanica

Už včera odpoledne jsme přejeli od Prokoško jezera do Sarajeva. Sarajevo. Slyšela jsem o něm tolik z Chlupáčova vyprávění, jezdil sem kdysi dávno na služebky, a vždycky jsem věděla, že se sem jednou podíváme všichni. Mám ráda jižanská města pro jejich temperament. Mám ráda italská města, ale ta balkánská mají ještě něco navíc. K běžně divoké jižanské nátuře se přidává důležitý prvek orientu a ten je takový celý uhrančivý.

Bosna a Hercegovina | Den třetí: Prokoško jezero a pohoří Vranica

Dopřáli jsme si opravdu hluboký spánek, takový jako už dlouho ne. Absolutní tma, absolutní ticho. Hostitelé se snídaní nezklamali, připravili nám menu hodné pastevců, vše lokální a domácí. Lidé u Prokoško jezera jsou odkázáni víceméně sami na sebe, nemůžou cestovat dolů do civilizace každý den. Takže jedí to, co si vypěstují na zahrádce, sbírají plody, houby, byliny, chovají zvířata, mají své mléko i máslo, domácí sýr i maso, marmeládu i med, ajvar. Skvělé je tradiční balkánské pečivo - uštipci - malé kousky kynutého těsta smažené v oleji. Postarali se o nás s láskou a my máme dost energie na to, abychom vyběhli nějaký ten kopec. Nebo rovnou dva.

Bosna a Hercegovina | Den druhý: Prokoško jezero

Probouzíme se do dalšího horkého dne, opouštíme chatu u řeky a máme jasný cíl. Prokoško jezero v centrální části Bosny. Je to totiž místo, co vás uchvátí s první prohlédnutou fotkou. Nesmírně fotogenické místo, hůř dostupné v horách, proto tady nečekáme davy turistů. Prokoško jezero je ledovcového původu, leží v nadmořské výšce 1636 m v pohoří Vranica. Kolem sebe má dvoutisícovky, kolem jezera jsou rozházené dřevěné salaše, všude se pasou krávy a ovce. Malebná bosenská horská vesnička. Přibližně polovina stavení dosud slouží původnímu účelu, coby sezónní salaše. Ostatní jsou už pouhé rekreační chaty (vlastněné převážně bosenskými muslimy), které ne vždy respektují původní architekturu. Vzhledem mi krajina připomíná Velikou Planinu ve Slovinsku. Ale v menším. Místní jezero někdy nazývají horským okem právem, o modrozelené vodě se vám bude i zdát sladký sen... Až teda skončí ta noční můra ohledně pekelné cesty k jezeru :)

Bosna a Hercegovina | Den první: Vodopády Krupa, Jajce a Plivsko jezero

Po nějakých devíti hodinách cesty z Brna překračujeme chorvatsko-bosenskou hranici ve městě Gradiška a vítají nás nížiny a pole. První zastávku máme v plánu u vodopádů Krupa (Krupa Waterfalls / Slapovi na Krupi) hodinu jízdy od hraničního přechodu. Je 35°C ve stínu a devět hodin v autě jde znát, potřebujeme osvěžení a modlíme se, ať ho u vodopádů najdeme. Cestou k němu se ale vyloženě kocháme, krajina se mění a cesta na jih vede těsně podél řeky Vrbas. Řeka Vrbas vyhloubila do krajiny impozantní kaňon plný průzračné vody, je oblíbený nejen u raftařů. Nejkrásnější úsek kaňonu je mezi městem Banja Luka a obcí Bočac. Máme štěstí, že ho projedeme celý, myslím, že by tady šel strávit den plný dobrodružství. My si užíváme jen vyhlídky.

Bosna a Hercegovina s dětmi za 11 dnů

Letos jsme neměli moc naplánováno. Dalo by se říct, že jsme ještě začátkem června nevěděli, kam posledního června vyrazíme. Letošní dovolená se nesla ve znamení "tyjo, možná naše poslední takhle dlouhá letní dovolená", takže jsme měli mozky zavařené dilematem, kam pojedeme. Ve hře byly tři destinace, 3-4 týdny visely ve vzduchu... První varianta samozřejmě Balkán (tu preferovaly děti), druhá varianta byla jihovýchodní Francie (tu chtěl Chlupáč) a třetí možnost byly Pyreneje, které jsem zase chtěla já. Po zvážení všeho možného vyhrál zase Balkán, letos konkrétně Bosna a Hercegovina plus Černá Hora. 21 dní, osvědčená kombinace hor, jezer a moře. Poprvé se stanem.

Jaro venku s aktivitami od Kvída

Jaro láká ven. Nás sice nezastaví skoro žádné počasí, ale jaro mám strašně ráda. Letošní duben se jeví opravdicky aprílově, já bych se teda přimlouvala za vyšší teploty. Když máte děti různých věkových skupin, někdy může být oříšek sladit venkovní zájmy. Klárka chce do venkovní posilovny, Kubík nejraději na kolo, Matěj na hřiště. Já nejradši na výlet do lesa. Děcka obecně do lesa chodí rády, i když většinou dělají ofrky a hledí na svoje zájmy. Proto se vždycky snažím vymyslet doprovodný plán, ať už je to nějaké zajímavé místo (kde třeba můžou lozit po skalách, po stromech, nebo můžou přeskakovat potůček), nebo se na cestě nachází nějaká zábava připravená lidmi - naučné stezky, úkolové putování, bojovka nebo stopování. To u dětí zabere vždycky. Jenže kde pořád hledat inspiraci? Už několikrát mi pomohl Kvído. Kvído je chytrá červená chobotnice a také vzdělávací koncept pro děti od Albi.

Knihy pro děti / Ďolík

Příroda je naše hřiště. Dobrodružství čeká venku - v lese, v křoví, u potůčku nebo třeba v dolíku. Nebo raději rovnou v Ďolíku. Ďolík je název nové severské knihy pro děti, která vyšla na sklonku loňského roku v nakladatelství Host. Tento bilderbuch je skvostný, štiplavý, bolestně a dokonale pravdivý. Autorkou je Švédka Emma AdBågeová, stojí jak za textem tak za ilustracemi, které jsou tak syrové, že se vám rozhodně vryjí do paměti.

Knihy pro děti / Stavitelé z říše zvířat

Milujete doma velkoformátové knihy tak moc, že jste museli posunout jednu poličku v knihovničce? Vyhledáváte bohatě a přitom reálně ilustrované knihy? Jste spíše fanoušky encyklopedií než beletrie? Fascinuje vás fauna? Toto všechno vám lusknutím prstu splní jedna nádherná kniha, která vyšla loni v nakladatelství Host. Knihu Stavitelé z říše zvířat úspěšné polské výtvarnice Emilie Dziubakové (Rok v lese, Obejmi mě, prosím, Nerozluční přátelé) dostal Kubík k 6. narozeninám. On je totiž přesně ten bádavý typ, baví ho prohlížet si stránky v chytrých knihách, baví ho hledat odpovědi a ještě víc ho baví klást otázky... A miluje zvířata.

Mama tip / Můj atlas zvířat a rostlin

Loni jsem naší rodině pod stromek nadělila velkoformátovou knihu Naše výlety. Psala jsem o ní, vzpomínáte? Ač po České republice cestujeme velice málo, pár zápisků už v ní za ten rok máme a děti si knihu s láskou prohlížejí a vzpomínají na prožitá dobrodružství. Pokud třeba hledáte vhodný dárek pro kamarády, nebo nějaké příbuzné, toto je podle mě ideální volba. A letos? Ze stejného nakladatelství Familium jsem letos dětem pořídila knížku obdobného formátu Můj atlas zvířat a rostlin. Je to kniha, kterou si děti dotváří samy, doplňují, kreslí, lepí. Svým vlastním prožitkem se stávají autory velké objevné knihy. A to je paráda.

Knihy pro děti / Jedna dvě v lese & Giveaway

Dnes mám pro vás jeden z posledních předvánočních tipů na dětskou knihu. Tato kniha je pro nás jako dělaná. Mám děti přesně v tom věku! V jakém? No v tom počítacím přece. A taky mám děti, co jsou rády venku. Děti, které s sebou bereme do lesa od kočárku. Ehm, od nosítka. Děti, co v lese sice remcají, kdy už tam budem a co svačina, ale zároveň děti, které vylezou na každý strom, které přebrodí lecjaký potok, které se neštítí bláta. Kniha Jedna dvě v lese je určena pro všechny "zelené" rodiny, pro všechny lesní víly a lesní skřítky. A pro děti, co rády matematiku.

P.S. Žiju ve městě. Vedle lesa. A moje průměrná známka z matiky 1,2 :)