Jógové karty pro začátečníky

Jóga je moje slabost. Zatím jsem ve svém životě nenašla aktivitu, která by mi toho dávala tolik po fyzické i psychické stránce. I když jsem teď velice polevila a musím znovu nastartovat svůj jógový rituál, pořád je to činnost, která mi přijde jako ideální doplněk k mateřství. Před dovolenou jsem si vyzkoušela pár lekcí hot jógy, velice zajímavá zkušenost, nicméně zůstanu spíš u klasiky. Jestli jste u mě na blogu už dýl, možná si vzpomínáte na článek, kde jsem popisovala své jógové ambice, které jsem chtěla přenést na Klárku. Tenkrát to nevyšlo. Teda, nevyšlo to organizovaně, vyšlo nám to doma. Našla jsem Lali jógu a všechny ty úžasné jógové materiály. Za tu dobu se sortiment u Lali pěkně rozrostl a postupně vám tady na blogu ukážu, co přibližuje mé děti józe doma.

 

Český handmade / Láska jménem merino

Zhruba před šesti lety jsem navázala opravdu silný vztah s dětským oblečením z merino vlny. Klárce bylo půl roku a my jsme zatoužili poprvé vyrazit na hory. No, na hory. Na Šumavu, abych byla přesná. Bylo jaro. Velmi studené jaro. A vlhké jaro. Klára byla malý plaz. Do té doby jsem znala jenom štítek "100% bavlna". Ale hory přece! To už zasluhuje trochu funkčního oblečení. Tak Klárka dostala svoje první pidi softshelky a taky první rostoucí body z merina. To bodyčko s modrými ježky od Crawler pořád máme, a věřím, že ho i slušně prodám. Tyto věci mají sice vyšší pořizovací náklady, ale jejich hodnota díky kvalitě zas tolik neklesá. Od té doby jsme spolu s merinem ušli dlouhou cestu. K bodyčkům postupně přistávaly legíny, tílka, trička a kukly. Vidím i cestu, které ušlo samotné české merino. Gramáž, barvy, vzory, vychytávky i kousavost. Té se mnoho lidí bojí. Já osobně klasickou vlnu z tohoto důvodu nemusím, merino mi přijde tak moc odlišné a děti nikdy nekousalo. Nosí ho skoro celoročně při určitých příležitostech - v létě na cestování jim oblíkám letní slabou verzi merina Crawler, od podzimu do jara nosí merino jako hřejivou podvlékací vrstvu a na kukličky nedám dopustit.

Podpora projektu / Agáta pro Dětské krizové centrum

Svět není vždycky bezpečné místo. Děje se tady spousta špatného. Jako každý dobrý rodič se snažím své děti ochraňovat seč mi síly stačí. Jenže ne každé dítě má někoho, kdo ho ochrání. Ne každé dítě se dokáže se svým problémem svěřit. A ne každé dítě může svým blízkým věřit, někdy jsou to totiž právě oni, kdo ubližují... Tato témata jsou pro mě vyloženě bolestná. Teď, když jsem trojnásobnou mámou, vnímám tyto události mnohem citlivěji než dřív. Děti, které by měly prožívat nejšťastnější dny svých životů, se plácají ve složitých problémech, jsou týrané nebo zneužívané, nevědí si rady. Naštěstí existují centra, která pomáhají. A někdo taky pomáhá těmto centrům, aby mohly fungovat. Agátin svět si pro svůj letošní charitativní počin vybral právě Dětské krizové centrum.
 

Důležité momenty / Dva školkoví

A je to tady. Další obří milník v dějinách naší rodiny. Já se s nimi těžko loučím. Nevím, jak je možné, že jsem na ně furt fixovaná, že mi je po nich tak moc smutno, i když je doma bez nich vlastně klid a harmonie. Spousta matek říká: "Už aby byl ve školce...". Nevím, proč já to tak necítím. Líbí se mi, jak jsme všichni spolu, jak fungujeme, jak se doplňujeme, jak diskutujeme, jak se jeden od druhého učíme, jak spolupracujeme. A když přijdou odpoledne ze školky, čas bývá neúprosný. Na druhou stranu vím, že kolektiv potřebují a v sociální oblasti jim dá školka víc než introvertní matka. Podle Montessori, kterému pocitově věřím, by dítě mělo do kolektivu ve třech letech. Dítě v tomto věku se prý učí nejvíc v kolektivu jiných dětí. Já jim oběma dopřála o rok víc. Cítila jsem to tak. Navíc Klárka i Kubík půjdou do školy až v skoro v sedmi letech, proto jsem nechtěla, aby do školky chodili čtyři roky. Tři stačí ažaž.

 

Podpora projektu / Agáta pro Radost dětem

Agátu mám ráda. Nejen, že se u ní moc dobře nakupuje, ale toho dobrého dělá mnohem víc. Anketa Dobrá hračka je užitečným pomocníkem mnoha rodičů při výběru dětských dárků. Mají svoji vlastní kolekci her pro děti. S "Agátou" se také pravidelně vídáme na Festivalu kreativního hraní. Agáta byla také jedním z prvních partnerů mého blogu, čehož si moc vážím. Každý email, který mi od Agáty přijde, mi vyčaruje úsměv na rtech, vlastně ani nevím proč. Jsou to prostě moc fajn lidi, kteří svou prací dokážou inspirovat stovky dalších. Ráda bych vám tímto představila projekt, do kterého se teď pustili.

Miminko / Druhý trimestr

Vlastně ani nevím, kam se tak rychle poděly všechny ty nevolnosti a podivné těhotenské stavy. Úzkosti, strachy a pochyby. První trimestr je náročný na psychiku, na to se nejde nijak připravit. Druhý trimestr se označuje za ten pro ženu nejkrásnější. Já popravdě ani nevím, kdy přesně se ty trimestry dělí. Většinou vnímám ty období podle svého stavu - první trimestr = je mi zle, všechno smrdí a pobolívá mě břicho, druhý trimestr = psychická pohoda, pálení žáhy a hledání veřejných záchodků, třetí trimestr = léto, ufuněnost, komplikované spaní. Když píšu tento příspěvek, jsem ve 31. týdnu. To je jízda. 2 months to go!

Mám teď takový období

Původně jsem tento článek chtěla nazvat "Nejhorší matka na světě" a ejhle, to už tady jednou bylo :) Takže vlastně na stejné téma, ale trochu jinak. Hlavně v jiném období. V období, kdy jsem se od posledního článku snad trochu posunula, i když po svém včerejším výlevu si připadám, že jsem zase na začátku. Fakt mi přijde, že se snažím. Snažím se pracovat se svými emocemi, se svým sebeovládáním a se svými slovy. Snažím se tak moc, že mi Chlupáč několikrát do týdne řekne, že jsem Matka Tereza. Snažím se být dobrá, vyrovnaná a přijímající. Přijímající své dítě takové jaké je.

 

Miminko / První trimestr

Nemělo by, když už je to potřetí, ale stejně mě to vždycky zaskočí. Pokaždé mě překvapí ta neskutečná síla celého fyziologického procesu, toho, jak bouřlivě probíhají první týdny po oplodnění. Ta turbulence. Přijde mi to, jako bych si do těla najednou pustila nějakej fakt hustej fet. Něco, co do mého těla vlítne, co mi zaplní žíly něčím živým a tak mocným, zároveň však něčím, co vás dostane na kolena. Nepotřebuju těhotenské testy, abych věděla, že jsem těhotná. S každým těhotenstvím jsem si byla jistá, ještě než se objevily dvě čárky. Už když jsem se vlekla na slabých nohách na záchod a v třesoucích se rukách jsem svírala koňakovou skleničku na moč, jsem věděla, že to tam bude. A bylo. Tělo křičí a varuje, posílá všechny možné signály - už prosímtě nepij tolik vína, žádný panák na zahřátí ani proti bolesti v krku, nelez furt do sauny, brzdi s těma brambůrkama. Když mi zničehonic začne smrdět kafé, je vymalováno. Nemám chuť na smoothie, které jsem pila denně. Nesnesu cokoliv na cibulce. Je to jasné, jsem těhotná.

 

O spánku

Teď jako dvojnásobná matka jsem v ledasčem chytřejší. A to si netahám triko, prostě se cítím sebejistější a jako matka moudřejší. Třeba ve spánkové problematice. A že se jedná o problém s velkým P. Dobrý spánek dětí je něco, k čemu neustále vzhlížíme, k čemu se doslova modlíme, hned po pevném zdraví si ho pro své ještě nenarozené dítě přejeme ze všeho nejvíc. Když se vás kamarádka pár týdnů/měsíců/roků po porodu zeptá: "A jak spí?", často zamáčknete slzu a mezi zuby procedíte: "No, občas...". Pokojný spánek je složitá věc, hlavně pro děti. Zdá se vám to jako blbost, že? Ale příroda mláďata obdařila darem, darem mělkého spánku. Ten je má chránit před číhajícím nebezpečím. Pokud chceme, aby naše dítě spalo jako špalek, ideálně od sedmi do devíti, bez přestávky, ve své posteli ve svém pokoji, bez divokých snů a čůrání (a fakt to chceme všichni), tlačíme přírodu do něčeho, co je za hranicemi přirozena.

Poslední adventní

Prožívám krásné období, které následuje po náročné, ale bohaté cestě, a které vrcholí něčím, co v dětských očích nemá obdoby. Cítím klid. Vnitřní pokoj. Uklizeno. Zpomalila jsem neplánovaně, intuitivně, přirozeně. Ani nijak zvlášť nad ničím nepřemýšlím, ničím se nezaobírám, žiju okamžikem a nechávám kolem sebe plynout všechno rušivé, stresující a nepříjemné. Bohužel i tak na někoho Vánoce působí. Já si rozhodně náladu zkazit nenechám... 

Inspirace / Dárek, jehož hodnota roste

Jestli mě sledujete na IG, nedávno jste mohli vidět krátké video, kde jsem poprvé představovala vzpomínkové krabičky pro mé děti. A jsem z nich tak nadšená, že vám je prostě musím ukázat i tady. Podrobněji. Když jsem na jaře na veletrhu poprvé viděla Poklady dětství, myšlenka se mi hned zalíbila. A když jsem se v létě k roztomilým plechovým krabičkám dostala znovu, rozhodla jsem se, že je pro své děti chci mít. Možná mám velké oči, ale plán je takový, že jim je budu po večerech postupně plnit, budu psát vzkazy a malovat obrázky, a dám jim je až budou dospělí. Možná k osmnáctinám, možná jako svatební dar. Už teď jsem lehce nostalgická...

Nekonečné možnosti hry s houpacím prknem

Máme doma houpací prkno. Bydlí s Klárkou v pokojíčku už skoro dva měsíce. Někdy spí u balkónových dveří, jindy se choulí před tabulí na kreslení, jindy se v něm u postele choulí všichni Klářini plyšáci. Chtěla jsem ho pořídit dlouho, ale tak nějak jsem vyčkávala. Klárce se líbilo, bála jsem se o Kubíka. Přišel mi malý. Přece jen se na webu píše 3+. Teď zpětně vím, že věk je velmi relativní. Někdo do houpacího prkna dospěje v roce, někdo vůbec. Není to totiž o věku, ale o otevřené mysli.

Hračky pro batole / Dřevěné kostky

Jen opravdu málo hraček mi přijde tak univerzálních a kreativních jako jsou dřevěné kostky. Podle mě by je mělo mít doma každé dítě. Je to perfektní dárek k prvním narozeninám. Tehdy totiž začíná ten správný čas na objevování kostičkových tajů... Navíc je to hračka pro roční dítě, ale i pro čtyřleté. Možností her s kostkami je nespočet a fantazii se meze nekladou. Města. Hrady. Ohrady. Třídění dle barev. Třídění dle tvarů. Nakládání a vysypávání z náklaďáku. Komíny. Věže. Mosty. Máme doma kyblík s 50 klasickými kostkami a teď pokukuju ještě po něčem. Kubík většinu hraček dědí a zaslouží si i něco nového. Tak začal můj lov na hezké kostky. Podmínky jsou jednoduché: dřevo a originalita. Chtěla bych něco trošku jiného než již vlastněnou klasiku. Tak vám přináším výběr toho nejzajímavějšího, co trh v tuto chvíli nabízí.

Podpora projektu / Jak být šťastný

Mám kamarádku Táňu. Táňu znám už z gymplu, byla to jedna z mých nejlepších kamarádek. Tenkrát nás bylo pět, říkaly jsme si "top 5" a byly jsme nerozlučné. A šťastné, i přes nějaké trable s neopětovanými láskami, nervy z písemek a malicherné spory s rodiči. Naše cesty se rozdělily po maturitě, každá jsme odešly studovat na druhý konec republiky. Od té doby jsme se viděly jen párkrát. Táňa hned na výšce začala pracovat u Linky bezpečí a je tam dodnes. Já ji za to strašně obdivuju, ač je to práce velice prospěšná a svým způsobem krásná, nedovedu si představit nést na bedrech, no teda spíš na srdci a v hlavě všechny ty dětské problémy. I díky ní se občas dozvím o nějaké kampani, která zrovna na Lince běží.

Jak pěstovat lásku ke knihám odmala

Myslím, že láska ke knihám (stejně tak jako ke všemu ostatnímu) se přenáší. Když knihy milují rodiče, pravděpodobně něco z toho přenesou i na své děti. Stejně jako my. Já čtu ráda dodnes a jsem vděčná za každou chvíli, kdy si mohu zalézt do kouta sedačky s knížkou. Chlupáč už teď sice nečte, ale i on si uvědomuje, jak je čtení pro děti důležité. Oběma dětem čteme od narození, ze začátku to bylo spíš povídání a ukazování kontrastních obrázků v knihách a zpívání. Dodnes si pamatuju ty krásné chvilky s Klárkou miminkem, vždycky odpoledne jsme spolu ležely na sedačce, já nad hlavami držela obrázky zvířat a povídala jsem jí o nich. Ani nedutala a pak u mě většinou usnula. Děti uklidňuje monotónní předčítání, vnímají všechny ty zvuky a pozorují. S Kubíčkem si čteme přes den, ale už na to nemáme takový klid, když je kolem Klárka. Čteme si i večer v posteli, když není moc unavený. Chlupáč si čte tak hodinu před spaním s Klárkou.

Na semináři o první pomoci dítěti

Na dnešek dopoledne jsme měli už dlouho v kalendáři trochu netradiční plán. Feedo totiž pořádá několikrát do měsíce v Praze a Brně zajímavé semináře. Ať už se jedná o péči o dětskou pokožku, zdravé přebalování, příkrmy, vždy jsou to užitečné informace především pro čerstvé maminky nebo těhotné ženy, které sbírají data kde se dá. Co by ale měla každá maminka určitě aspoň jednou absolvovat, je seminář o první pomoci dítěti. Já se na něj dnes s dětmi do centra Brna vypravila a stálo to za to.

Manuál, který jsme si odnesli domů

Must-have v dětském šatníku & Soutěž o mikinu Ric Pic

Nejsem asi typická ženská co se nákupů týče. V nákupním centru mě moc často nenajdete (potraviny mě baví o něco víc :)), naštěstí to máme s Chlupáčem podobně a tak do velkých obchoďáků jezdíme tak dvakrát do roka a to většinou tehdy, když se chceme projít a najíst v Ikei :)

Skoro všechno nakupuju online, včetně dětského oblečení, velkou část z toho po internetových bazarech. A taky často pro děti nechám něco pěkného ušít. Ale to už o mě víte.

Minulý týden, když byla Klára u našich, jsme si dali s Chlupáčem rande ve městě a já při té příležitosti nakoukla do Lindexu a H&M (Klára nějak podezřele rychle vyrostla ze všech kalhotek a ponožek, ty po internetu nenakupuju). Když jsem v Lindexu viděla tepláky za 599 Kč, utvrdila jsem se v tom, jak strašně ráda kupuju české hand-made oblečení. Je totiž vždycky naprosto originální, ušité v česku za důstojných podmínek a přizpůsobené na míru. Někteří často argumentují, že hand-made oblečení jim připadá drahé, ale když vidím cenovky z klasických obchodů, tak mi to tak fakt nepřijde. Mám navíc zkušenost, že oblečení, které u mých oblíbených švadlen nakupuju, pokryje několik velikostí. A máte zaručeno, že vaše dítě bude minimálně na hřišti originál :)

Cestování s dětmi / Letní funkční oblečení & Soutěž

Před námi první letošní dovolená s sebou nese velké plánování, nějaké ty nákupy, tím pádem i pár tipů pro vás.

Za necelý měsíc se chystáme na první dovolenou ve čtyřech v severní Itálii, týden strávíme v Dolomitech a druhý týden si užijeme u Laga di Garda. Čeká nás teda dost cestování autem, hodně horských výšlapů, asi poměrně teplé počasí a snad i nějaké to koupání.

Dbám na tepelný komfort u svých dětí a proto jsem při nákupu letního funkčního oblečení sáhla pro osvědčenou kvalitu - české handmade oblečení značky Crawler. Tentokrát jsem zvolila letní verzi merina (100% přírodní vlny nižší gramáže), kterou najdete v nové kolekci nejen pro děti, ale i pro dospělé. Už pár týdnů zkoušíme legíny, body a tričko a jsme opravdu spokojení. Tato lehká verze merina je ideální na léto do kočárku, autosedačky nebo nosítka/šátku. Je vzdušné, příjemné, pokožka se v něm fakt nepotí ani ve velkém teple. Dlouhé nohavice a rukávy navíc ochrání před sluníčkem. Z čeho jsem tentokrát nadšená snad nejvíc, jsou barvy - přírodní odstíny, mě úplně dostala kombinace pískovcové se smaragdovou, jak vidíte na fotkách mých dětí :) Oblečení vypadá moc hezky a hlavně vydrží, protože je rostoucí. Mám osobní zkušenost, že pokryje až 3 velikosti, legíny mají dlouhý náplet v pase, stejně tak rukávy a nohavice mají delší lemy, body navíc extendor. Zimní verzi merina máme vyzkoušenou už několikrát, ale i tato letní verze jde v zimě použít jako podvlékací vrstva. Jediné, co bych příště u objednávky zdůraznila, je volnější otvor na hlavu u trička. Klára je dost háklivá na to, když ji něco nejde hladce přetáhnout přes hlavu a bojí se, že jí utrhnu uši :) Nemám pocit, že by měla nějakou velkou hlavu, takže příště si na to musím dát pozor a domluvit se na volnějším výstřihu. Co naopak oceňuju, je délka trička. Krásně sedí, nevyhrnuje se a nemá nikdy holá záda. Kubík podrobuje legíny silnému zátěžovému testu, leze a leze, tak se modlím, aby to krásné merino neprodřel až na kůži. Zatím dobrý a to vymetá kdejaké hřiště.

Na toto léto jsme pořídili ještě jednu vychytávku - UV oblečení k vodě a do vody (já se jako malá často koupala v bavlněném tričku, abych se nespálila, a toto by mělo být přece jen o něco příjemnější). Obě děti dostaly trička s UV ochranou 50+, Klára s krátkým a Kuba s dlouhým rukávem, ve kterých se mohou jak koupat, tak si hrát na pláži. Materiál je kombinací nylonu a lycry, rychle schne a měl by být odolný vůči chloru i mořské vodě. Trička mají malý "stojáček", žádný výstřih, aby byla docílená maximální ochrana před spálením. Pro snadnější oblékání přes hlavu mají praktický zip.

* Jestli vás letní oblečení značky Crawler zaujalo, využijte 12% slevu na nákup v eshopu - slevový kód najdete v pravém panelu tady na blogu *

A pokud jste se prolouskali až sem, čeká na vás skvělá soutěž o tři poukazy v hodnotě 1000,- Kč na nákup v obchodě Crawler.

Co pro to musíte udělat?

1. Dejte like FB stránce crawlershop.
2. Dejte like FB stránce Blog Zrzky.
3. Napište mi tady do komentáře, jestli máte s merino oblečením nějakou zkušenost. Pokud nemáte, napište, proč byste ho chtěli vyzkoušet. S komentářem tady nechejte i svůj email, pro případ výhry.
4.  Pokud budete tuto soutěž sdílet veřejně i na Facebooku (případně Instagramu), můžete mi tady nechat ještě druhý komentář s přímým odkazem na stránku, kde jste soutěž sdíleli. Tím zdvojnásobíte svoji šanci na výhru :)
5. Soutěžit můžete celý týden, do čtvrtka 16.6.2016 do půlnoci, potom vybereme 3 výherce, kteří na svůj email obdrží dárkové poukazy.

Když zůstaneme doma

Ano, i to se občas stává, i když to u nás není běžné. Dnes ráno prostě lilo tak, že se mi nechtělo vylézat a navlékat pláštěnky a gumáky a tak. Hřiště by stejně nepřicházelo v úvahu a Kláru by nebavilo jen tak se procházet v dešti. Potřebuje akci.

Ale co s těmi rarachy doma? Mám tři zásady, aby to fungovalo a přežili jsme jakžtakž v psychickém zdraví.

1. Uplatit je jídlem a nějakými mlsy podle věku, ideální je ovoce, sušené ovoce, oříšky, křupky - zkrátka něco, čeho je moc a udělá to velkou parádu.

 

2. Najít pro ně nějakou aktivitu, která je naprosto neokoukaná a vzácná - půl hodiny jsem nevěděla o Jakubovi, když olupoval z balkónových dveří samolepky na sklo (bral to důkladně jednu po druhé, dosáhl i na ty nejvyšší, to jsem ale měla strach, že se překotí, jak se natahuje). Pak je jednu po druhé ochutnával a mačkal a házel pod sebe.

3. Nechat je blbnout spolu, nenapomínat, neusměrňovat, trochu přimhouřit oči a spoléhat na vyšší moc, že se nic nestane. Domeček z Ikey to přežil, girlanda, světýlka taky. Řev byl jen jednou, zato smíchu bylo habaděj.

Respektovat neznamená rozmazlovat

Jsem moc ráda, že se doba, co se výchovy dětí týče, dost změnila.

Děti bereme jako malé osobnosti, které s láskou respektujeme, stanovujeme sice jasné hranice, ale uvnitř nich dáváme svým dětem prostor a svobodu.
Že ochrana našeho dítěte z něj neudělá neschopné ufňukané dítě a doživotního outsidera.
Že respektujeme jeho vrozené majetnické chování a násilím ho nenutíme půjčovat věci, se kterými si zrovna chce hrát, se slovy: "Musíš se přece dělit".
Že umíme trpělivěji vysvětlovat a naslouchat.
Že ho stále nenutíme něco dělat jen proto, že sousedovic dítě to už dávno umí.
Umíme pohladit, obejmout, pomazlit a říct: "Mám, tě rád".
Že už slepě nehledíme do všemožných tabulek a neškatulkujeme.
Že neděláme věci proto, že je tak dělají "všichni ostatní", ale děláme je tak, jak to vyhovuje nám a našemu dítěti.
Že se nemusíme stydět před ostatními proto, že naše dvou a půl letá dcera ještě neochutnala Kinder vajíčko ani Brumíka.
Že všechno děláme s láskou a úctou k tomu malému člověku.
♥