Už je to téměř rok, co jsme s Klárkou začali chodit na logopedii. Tenkrát v pěti letech nemluvila sice dokonale, ale rozhodně se nejednalo o nějak významnou vadu řeči. Asi bych to ani sama od sebe neřešila, nicméně jsme na přelomu roku absolvovali screening školní zralosti, který naše školka pro rodiče "předškoláků" organizovala. My jsme tenkrát počítali s tím, že Klárka v září do školy nepůjde, nicméně screening jsme chtěli zažít. Vzešlo z toho pár bodů, jeden z nich bylo doporučení na logopedii. Upevnit sykavky, naučit se správně vyslovovat L, následně R a Ř. Našli jsme skvělou logopedku asi pět minut od našeho domu, paní, se kterou se potkáváme na procházce i na hřišti, paní, se kterou máme společné známé. Každé setkání tak bylo příjemné. Minimálně pro mě, Klárka sezení moc neprožívala, i když se za půl roku naučila to, co měla. Přišlo mi, že Klára na každém setkání informace jen absorbovala, největší práci jsme ale udělali doma. Na základě rad od logopedky, na základě pracovních materiálů, na základě snahy, trpělivosti a pravidelnosti. Minimálně ze začátku jsme spolu cvičily fakt každý den. Byl to náš společný vzácný čas ve dvou. Možná i toto pomohlo.
