První třída / 7 dobrých důvodů, proč vybrat školní batoh Ergobag

Tento článek jasně dokazuje, jak je každé dítě jedinečné a jak je dobré první školní aktovku nebo školní batoh před koupí pořádně a osobně vyzkoušet. Už dva roky jsem byla vnitřně nastavená, že i Kubíkovi pořídím aktovku Hama GRADE Step by Step. Stejnou jako má Klárka. Ani po dvou letech nošení jsme na ní totiž nezaznamenali žádné chyby. Hama nabízí i krásné aktovky pro kluky: střízlivé barvy, motivy černého pantera, pavouka, robota nebo třeba fotbalu. Jenže Kubík je útlý kluk. Spíš drobnější a hubené postavy. A ejhle. Našel se batoh, který mu sedl ještě líp. Co líp, on mu sedl přímo dokonale. Ergobag. Německý prvotřídní školní batoh inspirovaný trekovými batohy. I když jsem se před dvěma lety zapřísáhla, že nechci kupovat tak drahou školní tašku, po zkušenostech s Klárčinou aktovkou vím, že se vysoká investice rozprostře minimálně do tří let školní docházky.

Dárková inspirace / Dárky ke 4. narozeninám pro kluka

Tak, už to je měsíc za námi. Před měsícem jsme oslavili vlastně všechny troje narozeniny s prarodiči, před třemi týdny proběhla zahradní oslava s kamarády, minulý týden jsme ještě skromně popřáli Matějkovi. Uf. A můžu pomalu (spíš už docela rychle) začít řešit Vánoce. Vím, že tipy na dárky se vždycky hodí, nafotila jsem tedy to, co se u nás letos osvědčilo. Začnu Jakoubkem a jeho světem. Absolutně největší úspěch slavil modrý nenápadný dalekohled, který si už v létě sám vybral v Decathlonu. Asi týden s ním spával, bral si ho do školky a na každý výlet. Párkrát jsem je na balkóně přistihla, jak šmírují sousedy. Fajn.

Důležité momenty / Jakub čtyřletý

S odchodem Jakoubka do školky, jako bych ze dne na den přišla o pravou ruku, nebo třeba o levou ledvinu. Tak moc mi přijde divné, že ho na sobě nemám nonstop nalepeného, že ho nemůžu co chvíli pohladit, že mě půl dne nikdo netahá za uši. Že neslyším stokrát denně naléhavé a neodkladné "mami". Přes den mi chybí jeho smích, jeho oči rozzářené dětským štěstím. Ale byli jsme tak domluveni, až uhodí čtvrté narozeniny, půjdeš za Klárkou do školky. A tak se stalo. Z Jakuba se rázem stalo velké děcko, zmizely miminkovské rysy, konečně začal smrkat a zapojením do kolektivu se učí mnoha novým věcem. V tomhle školku rozhodně potřeboval. A trocha Montessori řádu mu vůbec neuškodí.

Důležité momenty / Dva školkoví

A je to tady. Další obří milník v dějinách naší rodiny. Já se s nimi těžko loučím. Nevím, jak je možné, že jsem na ně furt fixovaná, že mi je po nich tak moc smutno, i když je doma bez nich vlastně klid a harmonie. Spousta matek říká: "Už aby byl ve školce...". Nevím, proč já to tak necítím. Líbí se mi, jak jsme všichni spolu, jak fungujeme, jak se doplňujeme, jak diskutujeme, jak se jeden od druhého učíme, jak spolupracujeme. A když přijdou odpoledne ze školky, čas bývá neúprosný. Na druhou stranu vím, že kolektiv potřebují a v sociální oblasti jim dá školka víc než introvertní matka. Podle Montessori, kterému pocitově věřím, by dítě mělo do kolektivu ve třech letech. Dítě v tomto věku se prý učí nejvíc v kolektivu jiných dětí. Já jim oběma dopřála o rok víc. Cítila jsem to tak. Navíc Klárka i Kubík půjdou do školy až v skoro v sedmi letech, proto jsem nechtěla, aby do školky chodili čtyři roky. Tři stačí ažaž.

 

Dinosauři / Aktivity s modely dinosaurů Vol.1 & Slevový kód

Slibovala jsem nějaký šikovný soupis aktivit s dinosaury. Když je totiž vaše dítě miluje, dřív nebo později vás začne nudit jen prachobyčejné hraní, lovení a hledání potravy. Jakub si dlouho vystačil sám, ale pak mě do svých her začal přibírat a já jsem chtěla přijít na to, jak naše hry s modely zvířat obohatit. Aby byl Jakoubek spokojený a já měla pocit, že děláme i něco kapku užitečného. Tak jsem koupila knížky, pracovní listy, samolepkové úkoly, Černého Petra i karty ve stylu vojny, puzzle, apod. Někdy vám to tady ukážu. Dnes jsme počítali všechny modely dinosaurů, co máme doma. Máme jich prosím 43. Asi 15 velkých a zbytek malých. Na obranu svých dětí musím říct, že jakékoliv modely zvířat u nás frčí a spolu s legem je to jedna z nejoblíbenějších aktivit. Ve velké krabici máme modely obyčejné, za pár kaček z místního hračkářství, ale z velké části ty kvalitní a realistické. V poslední době jsem se uchýlila ke značce Safari Ltd. Ručně malované figurky, miniatury a vzdělávací pomůcky tohoto amerického výrobce jsem poznala nejprve v našem Montessori centru. Životní cykly, různé přiřazovací série, třísložkové karty... A tak jsem je začala kupovat i domů. Není to levná záležitost, ale je to prakticky nezničitelná hračka, která zůstane klidně k dispozici dalším generacím. Kdysi jsem tady na blogu v článku o knize Mapy dávala volně ke stažení poznávací karty zvířat. Nedávno jsem karty ještě rozšiřovala o nové přírůstky, tak můžete stahovat tady.

Chytrá hračka / Puzzle eeBoo pro všechny milovníky dinosaurů

Dinosauři kam se podíváš. Už asi půl roku tím hlavně Jakub doslova žije. Klárku taky dinosauři zajímají, ale pořád má i spoustu dalšího. Kdyby bylo jen podle Kubíka, lozil by od rána do večera po zemi a bojoval by s T-Rexem. Nechci mu to brát. Je tak zapálený. Jenže občas by to chtělo změnu. Takže každý den vymýšlím, čím ho zabavit, jak napasovat jeho lásku k těmto obrům na něco vzdělávacího. Připravuju pro vás článek o tom, co všechno je možné s dinosaury dělat, jaké aktivity pro malé paleontology nachystat, co všechno je na trhu k dispozici. Ale o tom někdy příště. Snad brzo. Teď vám chci ukázat jedno z nejkrásnějších puzzle, které jsem viděla. Nádherně ilustrované, přitom poměrně reálné, barevné, hezky členěné. A hlavně dinosauří! Puzzle Věk dinosaurů od výrobce eeBoo jsem sehnala v eshopu Mamiee.

 

Rýma, odřený nos a popraskané rty

Jak naučit dítě smrkat? A když už ho to naučíte, jak ho donutit smrkat? Jakub je v tolika věcech jiný než Klára. Klárka ve dvou letech smrkala, dobrovolně a bez keců. Nechala si kápnout do nosu, natřít rty, dát lék. Jakub je bojovník. Bojovník za svou svobodu. Děsí se jakéhokoliv zásahu vůči jeho osobě. Abych se s ním v tomto směru domluvila, jó, to musí mít opravdu dobrou náladu. Takže to u nás vypadá spíš tak, že se k němu plížím o půlnoci s čelovkou, kapu mu do nosu a natírám popraskané rty. Pečlivě a zlehounka mažu tvář, na které má rozšmudlanou všechnu tu hnusnou rýmu, téměř nedýchám, ale on si to stejně ve vteřině hystericky otírá. Takže tak u nás. Co vy? Řekněte mi, že není jediné nespolupracující dítě na světě?

 

Sourozenecké vztahy

Tři děti. Malý věkový rozdíl mezi nimi. Máma jedináček, která se v sourozeneckých vztazích vůbec neorientuje a nemá z čeho čerpat. Na druhou stranu máma, která si řekla, že u nás prostě nepofrčí pravidla ve stylu "Nechej mu to, vždyť je malej!" nebo "Jsi starší, musíš ustoupit.". Samozřejmě všechno má své hranice, ale vždycky jsme se snažili k dětem přistupovat spravedlivě. Je to jedna z věcí, která nám skřípala ve vztahu s prarodiči. Myslím, že tohle je opravdu zásadní věc ve výchově více dětí. Jak asi je tříletému dítěti, které musí všechny své potřeby podřídit dejme tomu ročnímu děcku. Musí si nechat líbit, že mu mladší vezme hračku, se kterou si hraje? Nastolení harmonie v rodinných konstelacích není jednoduché, ale je fajn přistupovat ke každému jako k osobnosti. Chovat se k nim tak, aby měli co nejméně důvodů k žárlivosti. Protože ona ta žárlivost prostě přijde. Bude tam. Vždycky. V nějaké formě je totiž přirozená.

Důležité momenty / Jakub tříletý

Z několika spolehlivých zdrojů jsem slyšela, že prostřední děti to mají nejobtížnější. Nejsou ti první vymodlení a ani to nejsou ti ňufací benjamínci. Jakub je prostřední. A jaksi o něj strach nemám. Ano, sice Klárka přišla první, je pořád ta nejstarší a tím pádem toho umí nejvíc, ano Matěj spává vedle mě v posteli a zaměstnává mě velkou část dne, ale Jakoubek to je takový můj poklad. Poklad, který si musím hýčkat, poklad, který mě dělá dennodenně šťastnou. V září oslavil třetí narozeniny, mohl by jít do školky. Rozhodla jsem se správně. Jeho místo je ještě u mě. Ještě pořád mu dám víc než školka, ať je sebekvalitnější. A ve čtyřech půjde. Fakt. A já se na to zatím nedokážu nastavit.

Knihy pro děti / Wind-up Tractor Book

Věřím, že tohle je bestseller po celém světě a mnozí z vás jej doma máte, ať už v češtině, nebo angličtině, tak jako my. Nakladatelství Usborne je pro mě velkou pokladnicí kvalitních knížek pro děti. Nějaké máme překladové od Svojtky, ale hodně jich máme v originále, protože nám angličtina jednak nevadí a taky překladem kniha občas něco ztratí... Knihy Usborne jdou v originále nakoupit dobře i v Česku, já kupuju od paní v Brně - Rainbow Children's Bookshelf. Na knížku Wind-up Tractor Book jsme s dětmi narazili už před víc než rokem na jedné Montessori akci a Jakoubek ji dostal loni k Vánocům. Děti se do ní zamilovaly na první pohled a Kubík, jakožto velký milovník všech dopravních prostředků, ji prostě musel mít. Byly doby, kdy s červeným traktůrkem spával.

 

Důležité momenty / Jakub ve školce

Jen na jeden den v týdnu. Jen na půl dne. Montessori školka. Malá skupina dětí. Známé prostředí. Známí lektoři. A přece tak velký milník. Pro něj a hlavně pro mě. Dlouhodobě se mi zdál na tento krok připravený. Samozřejmě si to nedokázal představit se všemi důsledky. Bohužel se to neobešlo bez slziček. Nic dramatického, ale smutek tam byl. Dnes mi jedna z lektorek říkala, moc vás chválím jako rodiče, že jste ho naučili dobře vyjadřovat svoje emoce, to moc malých dětí neumí. Kubík prý ráno chodil a říkal všem, že je smutný, že není s maminkou. Na jednu stranu jsem pyšná máma, já sama mám s vyjádřením svých citů dost problém i dnes, na druhou stranu je mi líto, že je moje dítě smutné, byť chvilkově.

 

Dárková inspirace / Dárky ke 3. narozeninám

Jakoubek je kapitola sama pro sebe. Kdyby bylo na něm, hrál by si jen s vláčky, auty, letadly, traktory a dalšími dopravními prostředky. Zavalil by se tím a spokojeně by vrněl, houkal a troubil. Někdy si říkám, že pro něj by byla ideální klasická školka, plná všech těch plastových hraček, se kterými si kluci rádi hrají. Na jednu stranu je velice snadné vybrat pro něj dárek, ale nemůže být u nás "přeautováno". A taky by měl semtam dělat i něco jiného, než šoupat kolena po podlaze.

O spánku

Teď jako dvojnásobná matka jsem v ledasčem chytřejší. A to si netahám triko, prostě se cítím sebejistější a jako matka moudřejší. Třeba ve spánkové problematice. A že se jedná o problém s velkým P. Dobrý spánek dětí je něco, k čemu neustále vzhlížíme, k čemu se doslova modlíme, hned po pevném zdraví si ho pro své ještě nenarozené dítě přejeme ze všeho nejvíc. Když se vás kamarádka pár týdnů/měsíců/roků po porodu zeptá: "A jak spí?", často zamáčknete slzu a mezi zuby procedíte: "No, občas...". Pokojný spánek je složitá věc, hlavně pro děti. Zdá se vám to jako blbost, že? Ale příroda mláďata obdařila darem, darem mělkého spánku. Ten je má chránit před číhajícím nebezpečím. Pokud chceme, aby naše dítě spalo jako špalek, ideálně od sedmi do devíti, bez přestávky, ve své posteli ve svém pokoji, bez divokých snů a čůrání (a fakt to chceme všichni), tlačíme přírodu do něčeho, co je za hranicemi přirozena.

Klára a Jakub / 19

Klára má zase nějaké období. Má ho teda celkem od narození, ale teď to opět nějak vygradovalo. Nevím, do jaké míry to souvisí se školkou, vlastně nevím vůbec nic. Jen to, že mě její chování vyčerpává a scény totálně rozhazují. Trošku to svádím na večerní únavu, ale nevím, jak dlouho se na to člověk může vymlouvat. I když jsem se toho ze společného soužití s ní naučila spoustu, když to trvá dlouho, stejně to nedávám. Umí být ošklivá na mě, Chlupáče, bohužel i na Jakuba. Já vím, že nás má všechny ráda, ale všechno neguje, všechno shazuje, říká zlé věci. Malý drzoun.

Klára a Jakub / Poosmnácté

Mít dvě děti (a více) je takový velký psychologicko-sociální experiment. Denně se na ně koukám se zájmem pozorovatele, mnoho věcí v jejich sociální interakci mě nepřestává udivovat. Například to, jak spolu komunikují. Myslím, že Klárka Kubíkovi začala rozumět mnohem dřív než my dva. Každý den je mi jasné, že si rozumí i beze slov. Samozřejmě to má i matka, taky dokáže většinou docela dobře číst pocity toho malého bezbranného človíčka, ví, kdy má hlad, ví, kdy potřebuje poňufat v náručí. Ale děti jsou v tomto ještě velký krok před námi. Dokáží v nás všech číst. Dokáží slyšet i to, co je vyřčeno za jejich zády šeptem. Odrážejí naše myšlenky, reflektují naše stresy, nálady i bolesti. To, co se děje mezi dospělými, se většinou nějakým způsobem zobrazí na dětech.

24. měsíc s Jakubem

Od soboty mám doma dvouleté děcko. Ještě si živě vybavím porod, ani ne tu bolest, ale ty nekonečně krásné minuty po celé akci. To kluzké teplé tělíčko na mě, otevírající se pusinka intuitivně hledající prso, to klidné a vyrovnané miminko. Hodinu před půlnocí přišel na svět tak samozřejmě, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Ve vteřině vzniklo neskutečně silné pouto mezi námi dvěma, které prakticky trvá dodnes. Pořád je to "mamánek" a útěchu v jakékoliv nekomfortní situaci hledá výhradně u mě.

Inspirace / Dárky ke 2. narozeninám

Druhé dítě v řadě to má v mnoha věcech jednodušší. Ale v mnoha věcech víc naprd. Třeba v tom, že toho spoustu dědí. Dědit se musí co nejdřív, aby mu to nestihlo vadit. Jakubovi je totiž zatím šumák, jestli dostane Klářin deštník, Klářino pyžamo nebo Klářinu motorku. On by klidně nosil i její růžové plavky. Je za to vděčný a rozum z toho ještě nemá. Na druhou stranu je celkem složité vymýšlet pro něj smysluplné dárky. Takové ty zásadní věci už doma vesměs máme a tak je z toho vždycky velká výzva. Jaké dárky dostala ke 2. narozeninám Klára? I přes to se mi podařilo sepsat seznam, co by se mohlo malému dvouleťákovi líbit.

Klára a Jakub / Posedmnácté

Jsem jedináček. Hodně velkou část dětství mi dělal bráchu o pár let mladší bratranec Jakub. Trávili jsme spolu hromadu času, lezli jsme spolu po stromech, házeli jabka po sousedech, hrávali na ulici do noci na schovku. V bouřce jsme si přes stůl přehazovali deku a zalézali s německým katalogem Quelle, odkud jsme si z každé stránky vybírali, co bychom chtěli mít. On si půjčoval moje barbíny, já jeho indiány. Pár let jsme byli nerozluční. Pak se to začalo vytrácet, každý jsme si našli jiné kamarády, jiné zájmy. Dnes si na dálku zamáváme, když přijedu k našim, a náhodou ho někde zahlídnu. Pro mě to bylo krásné dětství a Kuba byl super "brácha". Nebyl ale brácha opravdický, nebydleli jsme spolu, nesdíleli jsme jeden pokoj, nezažívali jsme stejnou výchovu. Nikdy proto nemůžu úplně dobře pochopit sourozenecký vztah. Nevím, jak silná může být sourozenecká láska ani jak bolestná může být sourozenecká rivalita. Nedokážu se vžít do kůže Jakuba a Kláry, nemůžu srovnávat.

23. měsíc s Jakubem

Už skoro dva roky píšu Jakoubkův deníček. Tak moc osobní je můj blog. Je plný emocí, zážitků, detailů z našeho života. Pomalu se připravujeme na narozeniny, které děti společně oslaví v půlce září. Schraňuju pro vás dárkovou inspiraci, nakupuju, distribuuju po rodině. Takže se brzy těšte na tipy pro dvouleťáka (jasně, budou tipy i pro čtyřleté).

Klára a Jakub / Pošestnácté

Minulý týden jsme válčili doma jen ve třech. Klárka byla celý týden na prázdninách u mých rodičů a za druhou babičkou a dědou pojede v srpnu. Sama si o to řekla. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že to vidí u jiných dětí, nebo proto, že ví, že babičky a dědečci trochu rozmazlují, nebo si od nás všech chtěla odpočinout. Ale prostě chtěla jet. A těšila se. Zvládla to naprosto v pohodě, bez jediné slzy, bez jediného sporu. A smutno bylo asi jenom nám.