Důležité momenty / Dva školkoví

A je to tady. Další obří milník v dějinách naší rodiny. Já se s nimi těžko loučím. Nevím, jak je možné, že jsem na ně furt fixovaná, že mi je po nich tak moc smutno, i když je doma bez nich vlastně klid a harmonie. Spousta matek říká: "Už aby byl ve školce...". Nevím, proč já to tak necítím. Líbí se mi, jak jsme všichni spolu, jak fungujeme, jak se doplňujeme, jak diskutujeme, jak se jeden od druhého učíme, jak spolupracujeme. A když přijdou odpoledne ze školky, čas bývá neúprosný. Na druhou stranu vím, že kolektiv potřebují a v sociální oblasti jim dá školka víc než introvertní matka. Podle Montessori, kterému pocitově věřím, by dítě mělo do kolektivu ve třech letech. Dítě v tomto věku se prý učí nejvíc v kolektivu jiných dětí. Já jim oběma dopřála o rok víc. Cítila jsem to tak. Navíc Klárka i Kubík půjdou do školy až v skoro v sedmi letech, proto jsem nechtěla, aby do školky chodili čtyři roky. Tři stačí ažaž.

 

Miminko / První dětské nádobí

Už kolem čtvrtého měsíce jsem se začala hlavně duševně připravovat na první příkrmy. Matěj je sice hojně kojen (podle pediatra víc než je zdrávo), ale já se vždycky na období této velké změny těším. Nese s sebou velká očekávání, jestli teda začne líp spát. Prd. Nezačne. Nebo teda aspoň u nás tohle nefunguje, ani u jednoho žádná kaše k lepšímu spánku nevedla. Zatímco Klára byla super jedlík, Jakub byl absolutní nejedlík. A Matěj? Dělá mi radost. Začátky byly velmi opatrné. Ale já byla trpělivá. A trpělivost se tady opravdu vyplácí. Někdy pomůže dát pár dní pauzu. A je fajn být nadšená z každé snězené lžičky. Prakticky od začátku mu vyloženě jedou doma připravované masovo-zeleninové příkrmy, naopak kupované mi v Tatrách razantně odmítl. To znamená jediné, budu vařit i na dovolených. Jupijej. Má rád bílý jogurt a večer si dá trochu kašičky, zatím jsem střídala značky i typy, zdá se, že nemá vyhraněné preference. Pomalu začíná přijímat kousky pečiva a křupky, dnes mě potěšil, když si dal poprvé pár lžiček domácí ovocné přesnídávky, které mi babička z vlastní zahrádky statečně zavařuje. Miluje banán, meruňku, dužinu z hroznů, ožužlává hrušky, jablíčka, okurek i papriku. Jsem velice vděčná oběma našim rodičům, že nás hojně zásobují domácí bio zeleninou a ovocem. Je velká úleva (a tím nemyslím jen tu finanční) nemuset všechno kupovat.

Důležité momenty / Jakub ve školce

Jen na jeden den v týdnu. Jen na půl dne. Montessori školka. Malá skupina dětí. Známé prostředí. Známí lektoři. A přece tak velký milník. Pro něj a hlavně pro mě. Dlouhodobě se mi zdál na tento krok připravený. Samozřejmě si to nedokázal představit se všemi důsledky. Bohužel se to neobešlo bez slziček. Nic dramatického, ale smutek tam byl. Dnes mi jedna z lektorek říkala, moc vás chválím jako rodiče, že jste ho naučili dobře vyjadřovat svoje emoce, to moc malých dětí neumí. Kubík prý ráno chodil a říkal všem, že je smutný, že není s maminkou. Na jednu stranu jsem pyšná máma, já sama mám s vyjádřením svých citů dost problém i dnes, na druhou stranu je mi líto, že je moje dítě smutné, byť chvilkově.

 

DIY / Dárek do školky

Asi to nebylo nutné. Chlupáč říká, že to bylo zbytečné. Nějak tak tuším, že se to ale dělá. A rozhodla jsem se, že chci. Ve středu měla Klárka ve školce letní slavnost, kde měly děti připravené krásné vystoupení na téma čtyř živlů. A já byla jako správná matka dojatá. Tak nějak mě to sebralo. Jak jsou děti šikovné, co všechno se dokážou naučit. Samy. Pokud je jim k tomu dána příležitost a mají vhodné prostředí. Nežijeme v ideálním světě, i na naší Montessori školce mi některé věci vadí, ale jsem šťastná, že sem Klárka chodí. Že tomu tak osud chtěl a to jedno jediné místečko se v září fakt uvolnilo, jen pro ni. Nebylo to pro ni lehké. Byla jediná nová v poměrně malé skupině dětí. Rozhodně neproplula tím prvním rokem bez šrámu. O školce nám moc nepovídá. Občas řekne něco, co mě potěší, občas prozradí něco, z čeho vnitřně zuřím. A každý den jsem překvapená. Když přijde domů s přihlouplou písničkou. Když dělá ty pitomé grimasy, které ji tam učí bůhvíkdo. A nebo taky, když mi názorně ukáže, že umí s přehledem převázat dárek provázkem. Podceňujeme je. Vědomky i nevědomky. A oni toho umí víc, než si dokážeme představit.

Důležité momenty / Klára jde do školky

A je to tady. Nevím, jestli se na tento milník dokáže matka nějak dopředu připravit. Já se připravená necítím. Celkem nečekaně nám vyšla pro Klárku Montessori školka, o kterou jsme hodně usilovali, kde ale vůbec nemělo být volné místo. Nakonec se jedno nečekaně uvolnilo a školka si vybrala právě nás. Tohle beru jako znamení. Vím, že tady bude o Kláru dobře postaráno. Nejsem si jistá, jak to bude probíhat, vzhledem k povaze své dcery tuším, že minimálně začátky nebudou jednoduché. Ale udělám všechno pro to, aby byla Klárka spokojená. A hlavně šťastná. Taky se budu muset trochu sebrat já, protože mi končí jedno období. Období, kdy jsem s Klárkou doma. Kdy se vedle ní probouzím, kdy mi během vzácných 5 minut ráno dovolí se s ní pomazlit, kdy poslouchám její a Kubíkovo šťastné povídání, kdy se několikrát během dopoledne vztekne, kdy mi pochválí oběd a kdy tvrdě protestuje s odpoledním spánkem. Končí mi tohle vzácné období, období nepřetržité péče, láskyplné období s mojí holčičkou. Jsem nostalgická, patetická a asi i trochu trapná, mnozí z vás mi neporozumí, ale já to tak cítím. Na druhou stranu vím, že Klára ten pravidelný kolektiv potřebuje, a že Montessori pro ni bude zdravým a respektujícím prostředím.

Důležité momenty / První stříhání vlasů

Klára bude mít za měsíc tři a zatím jsme jí vlásky nestříhali. Jednak proto, že měla panickou hrůzu snad ze všeho, co se péče o vlasy týče, jednak proto, že není úplný vlasáč. Vlasy má jemné, blond a vlnité, rostou ji pomalu, nikdy ji nelezly do očí, nešimraly na krku, zkrátka nezavazely jí, proto jsme neměli tendence to řešit. O víkendu ale přišla s tím, že by chtěla ke kadeřníkovi nechat si ostříhat vlasy. Ok, využila jsem příležitosti. Hned jsem ji objednala do dětského salónu a dnes už má vlasy o nějaký ten cenťák kratší. Studio Kid Cut bylo skvělé, sice si celkem zaplatíte, ale máte to se vším komfortem - Klára si u stříhání seděla v zeleném autíčku, koukala na Mášu a medvěda, dostala balónek, vzorek kondicionéru a gumové medvídky (zavřela jsem obě oči). Myslím, že prokoukla a i pro ni samotnou musí být změna příjemná.

 

P.S. Úplně jsem zapomněla vzít si pramínek vlasů k založení do truhličky vzpomínek :(

Začínám nosit v šátku

Ještě před dvěma roky by pro mě bylo nemyslitelné, že tento příspěvek budu vůbec psát. Všechno je tak relativní :) Nepovažovala jsem se za nosící typ, líbila se mi představa krásně spinkajícího miminka v našem hezkém kočárku, na ženy omotané barevným dlouhým šátkem jsem se dívala s rezervou a pochybovala jsem o pohodlnosti pro dítě uvnitř toho kila bavlny. A jak říkal Chlupáč, zas tak "přírodní" nejsme. Takže jsme Klárku nenosili. Teda nosili, ale v rukou. A hodinu před každým spaním jsme skákali na balónu jak diví. Měli jsme to štěstí, že Klára od mala milovala kočárek. Ale! Dva roky utekly jako voda, ke Klárce nám přibyl ještě Jakub a už v těhotenství jsem si byla jistá, že si něco na nošení musím pořídit, protože věkový rozdíl 2 roky je přinejmenším "náročný".

Na bazárku asi ve 3. měsíci těhotenství jsem si koupila multifunkční nosítko od Lodgera. Říkala jsem si, že tato značka mě nemůže zklamat a recenze byly příznivé. Když jsem si do něj poprvé dala Jakuba, nemohla jsem ho chvíli najít, až když jsem uslyšela chrochtavé zvuky, věděla jsem, že kamsi dovnitř zapadl. Tudy cesta nevede a Lodger poprvé zklamal. Možná byl na to ještě malý a s větším dítětem by to bylo lepší, ale zase vyšší váha = větší bolest při zatížení jen jednoho ramene.

Začala jsem googlit, hledat informace k šátkům, jaký je nejlepší na začátek, jak dlouhý, jaký materiál, zanošený versus nezanošený, léto versus zima. Milion variant. Vyšlo mi, že mi stačí šátek kolem 4 metrů dlouhý, z čisté bavlny. Měla jsem v plánu navštívit podpůrnou skupinku, kde by mi určitě poradili. Nechtělo se mi pročítat tisíce diskuzí na modrém koníku. Do oka mi padl šátek Mum's Era Birds Capri. Tak jsem se dostala do kontaktu s Katkou z Kontaktního světa, která se mnou všechno ochotně probrala a tento šátek mi doporučila. Nakonec i z tohoto sešlo, ale myslím, že se sem ještě vrátím :)

A pak jsem potkala kamarádku, o které vím, že úspěšně odnosila své dvě dcery. Povídaly jsme si o šátcích a ona mi jednohlasně doporučila na začátek elastický šátek Hoppediz. Nespornou výhodou elastiku je jednodušší manipulace pro amatéra, jako jsem já. Líp se váže, nemusí se zanášet, dítě se do něj jednodušeji vkládá, natáhne se jak tričko a krásně miminko obepne. Ideální pro malé prcošky a já původně Jakuba stejně chtěla nosit jen v prvních kritických měsících. Příjemná je i cena. Nijak moc jsem neváhala a šátek si koupila v olivové barvě.

Vázání jsem se doma učila podle foto návodu u šátku a videí na youtube. Teoreticky jsem to měla zmáknuté, i s panenkou mi to šlo, s Jakubem jsem měla pořád strach, jestli to dělám dobře. Tak jsem si raději našla lektorku na vázání šátků a domluvila si s ní individuální zaškolení do tajů šátkování :) Míša Topinková byla naprosto skvělá. Pod jejím dohledem jsem vypilovala kříž s kapsou uvnitř a myslím, že nic jiného nepotřebuju. Když jsem si poprvé Jakuba správně do šátku navázala, cítila jsem se dojatá. Vím, že to zní dost divně, ale přišlo mi až neskutečně krásné, že Jakub se hned zavrtal do mého hrudníku a ve vteřině usnul. Spal klidně asi dvě hodiny a já měla volné ruce. Nádhera. Večer doma jsem se předváděla Chlupáčovi a i on uznal, že i přesto, že je to trochu alternativní, mi to s šátkem sluší :)

S Míšou jsem se ještě pobavila o zimní výbavě pro nošence, musím pořídit pár nezbytností, o tom, co a kde jsem pořídila, někdy příště.

Už teď vím, že si za pár měsíců pořídím i pevný šátek, uvidíme, zda se nakonec vrátím k Mum's Era, který se mi opravdu líbí. Jaké máte zkušenosti s pevnými šátky vy? Jaký byste mi doporučili?

Důležité momenty / První návštěva zubaře

Klárce jsou skoro dva roky a včera jsme byli poprvé u zubaře. Proč tak pozdě? Konzultovali jsme s ním dřívější návštěvu, řekl nám mnoho důležitých informací, apeloval na čištění, zeptal se, kolik má zubů, a prý že je zbytečné v roce chodit na prohlídku. Asi v roce a půl jsem byla na dentální hygieně a vzala ji tam s sebou, aby si zvykla na prostředí u zubaře, tenkrát se jí tam moc nelíbilo, řvala a bála se o mě :)

Včera tedy velká premiéra, vyrazili jsme všichni tři, já ji od rána připravovala na to, že půjdeme za panem doktorem, který se nám koukne na zoubky. Prý "hmmm" a "jojo". Nutné dodat, že Klárka nikdy nebyla žádná hrdinka a je poměrně bojácné dítě. No a jak to tedy dopadlo? Poslušně si s tátou sedla na křeslo, otevřela pusu a nechala si důkladně prohlédnout všech 16 zubů. Bez pláče, bez debat, bez sebemenšího zaváhání. Dostala nějaké kindervajíčkové zvířátko za odměnu a byla spokojená. Celou cestu domů nám důležitě opakovala "odná, odná" - rozuměj "byla jsem hodná". A já jsem na ni pyšná.

Found on Google

Několik praktických rad a zajímavých informací od zubaře k dětským zubům

- mléčný chrup se strašně špatně opravuje, kaz se rychle šíří do celého zubu, zuby se blbě vrtají, výplně moc nedrží, často se musí vytrhnout

- proto pečovat hlavně o stoličky, které jsou u dětí zásadní, nejvíc se kazí a musí vydržet relativně dlouho (třeba do 10 let, mluvíme-li o pětkách). Takže když dítě přijde o pětku ve 3 letech, bude velice dlouho bez zubu

- proto držet děti od sladkostí minimálně do tří let věku, apeloval hlavně na slazené nápoje, které jsou největšími kaziči, když dítě něco sladkého má, ať to není denně a vždycky ať to spláchne vodou

- čistit zuby dvakrát denně, není problém, když malé dítě pastu polyká. Pokud si zuby čistit nechce, tak vymýšlet různé aktivity na zabavení, dát dítěti možnost volby kartáčku, pasty, apod. Necouvnout!

- o kartáčcích a pastách jsem tady už jednou psala

- rodiče o zubaři musí vždy mluvit v neutrálním tónu (samozřejmostí je nedávat najevo strach ze zubaře před dítětem), nikdy nepoužívat negativně zabarvená slova "vrtat" a "trhat", ale jen třeba "čistit", děti vnímají víc, než si myslíme

Jakou zkušenost s dětskými zuby a zubaři máte vy? Chtějí si vaše děti zuby čistit?

První úspěch našeho žlutého kamaráda

Klárka má 19 měsíců. Někdy kolem Vánoc dostala od babičky nočník. Od té doby nočník spinká vedle našeho záchodu, Klárka si s ním občas hraje, laškovně si na něj sedá a dělá, že cosi tlačí, posazuje do něj panenku i svého miláčka - opičku Julinku.

S mužem jsme toho názoru, že dítě se nemá do učení na nočník nijak nutit, víme, že všechno má svůj čas. Podle odborníků dítě není schopno zhruba do svých 18 měsíců ovlivňovat vyměšování svou vůlí a známky připravenosti se začínají projevovat právě mezi 18. a 24. měsícem. Navíc, každé dítě je jiné, jinak vyspělé, jinak připravené. Takže No stress!

Naše slečna si v pátek ráno odmítla nechat dát plenku. Chvíli lítala po bytě a užívala si toho krásného pocitu být "naostro", pak jsem jí (po pohledu na poloprázdný hrníček s vodou) raději řekla, ať si sedne na nočník. Po chvíli se jí fakt podařilo vyčůrat a měla z toho velkou radost. Já taky a v té euforii jsem ji nechala bez plenky další půlhodinu. Další dávka už skončila před televizí v úhledné loužičce, ke které si mě z vedlejšího pokoje zavolala :)

Pro ty, které to zajímá, zde jsou známky připravenosti na nočník (Klárka jich opravdu zatím moc nesplňuje):

Během dne zůstane dítě suché alespoň dvě hodiny nebo má suchou plenku po denním spánku

Vyměšování stolice je pravidelné a předvídatelné

Dítě dává najevo, že bude močit či vyměšovat stolici – výrazem tváře, držením těla, ukrýváním se při vykonávání potřeby, gesty nebo slovy

Dítě umí poslechnout jednoduché pokyny

Dítě umí dojít do koupeny a pomáhá s oblékáním a svlékáním.

Dítě se cítí nepohodlně s mokrými plenkami a říká si (jakkoli) o jejich výměnu

Dítě si přeje používat záchod nebo nočník

Dítě si přeje nosit normální spodní prádlo jako rodiče nebo starší sourozenci

Vacanze romane / Prázdniny v Římě

... aneb Chci se přestěhovat!

Asi před týdnem jsme se vrátili z minidovolené v Římě. Itálii miluju, zatím jsem ji však vždycky navštívila jen v létě jako plážový turista, takže bylo na čase poznat i metropoli. A také bylo na čase podrobit Kláru letecké zkoušce. Obstála :)

Letu jsme se celkem báli, ale protože Klára už není miminko (19m), rozhodli jsme se i tak letět. Mého těhotenství jsem se nijak neobávala, už při minulém s Klárou jsme si vyzkoušeli let na Sardinii. Výběr destinace z pohledu délky letu byl nyní ideální, hodina a čtyřicet minut mně přišla rozumná a poprvé bych si asi netroufla letět několik hodin. Hlavně proto, že vím, jak je naše dítě aktivní a jak dlouho dokáže v klidu posedět třeba v autosedačce. Z obav ze změn tlaku a nepříjemné bolesti v uších jsem byla odhodlaná ji při klesání kojit, to by mělo pomoci tlaky v uších vyrovnat. Naše malá slečna však prso rázně odmítla, asi ji to nepřišlo jako vhodné místo k naší obvykle intimní chvilce. Let zvládla skvěle, cestou tam jsme vedle sebe měli volné sedadlo, takže mohla chvíli sedět u mě, chvíli sama, chvíli u táty. Zaručenou zbraní je jídlo a nějaké pamlsky, to ji zabaví. Pak samozřejmě knížky a když je nejhůř, tak pohádky na mobilu. Cestu zpět dokonce skoro celou prospala u mě na klíně, což byl ideální stav. Oficiality na letištích proběhly v pohodě, s dítětem máte nárok na priority check-in, což bylo příjemné. S občerstvením pro dítě nejste na palubě nijak omezení, to je také dobré vědět.

Zadumaná Klárka na bratislavském letišti

Ubytování jsme si našli dlouho dopředu na Booking.com, stejně jako na všech našich ostatních cestách, teď jsme jen hledali baby-friendly zařízení. Našli jsme malý a výborně hodnocený Bed & Breakfast s názvem Domus Carmanello a byli jsme naprosto spokojení. Ubytování bylo nedaleko centra, na stanici metra, jen asi tři zastávky od hlavní stanice Termini. Hodnotím to, jako velice dobrý výchozí bod pro honbu za památkami. Bed & Breakfast se nachází v nádherné obytné budově z konce 20. let minulého století, budova má krásný dvůr plný zeleně, kde Klára každý den trochu proháněla místní kočky a házela přezrálými pomeranči. Ubytování disponovalo jen 3 pokoji, každý měl svoji koupelnu na chodbě. Kuchyně byla sdílená a plně vybavená. V Itálii se podává sladká snídaně a kapučíno, šunku a vajíčka nečekejte :) Zajímavé zjištění bylo, že Bed & Breakfast v Itálii musí dle zákona na snídaně podávat jen "balené" jídlo. Takže žádné teplé croissanty z pekárny, ale kupované (na můj vkus trochu umělé a přeslazené) trvanlivé pečivo, plus toastový chleba (díkybohu za něj), marmeládky, jogurty, malé džusíky, ovoce, apod. Těch pár dní to samozřejmě člověk vydrží, ale měsíc bych se takto stravovat nemohla. Majitelé (mladí manželé s roční dcerkou) byli nadmíru ochotní, každý den jezdili, jestli něco nepotřebujeme. Příjemné bylo, že ostatní pokoje byly v době našeho pobytu prázdné, měli jsme tak apartmán celý pro sebe a nemuseli jsme Kláru moc krotit.

Naše kouzelné ubytování ve vnitrobloku

Počasí na začátku dubna už je v Římě krásné. Užili jsme si sluníčka, trošku nás zlobil vítr, ale byla to příjemná změna po jarních plískanicích u nás. Co jsme nezvolili dobře, bylo načasování. Do Říma jsme přiletěli na velikonoční neděli, takže v neděli a pondělí nás všude doprovázely miliony turistů. Další dny bylo o poznání lépe. Kdo nemá rád davy, ať jede raději v únoru.

Nejsme s Chlupáčem zcela muzejní typy, milujeme přírodu, takže do měst jezdíme spíš za atmosférou, procházkami a jídlem. Ne, nenavštívili jsme Sixtinskou kapli ani Vatikánská muzea. Škoda? Ostuda? Hřích? Pro nás ne. Prošli jsme si důkladněji Koloseum a Forum Romanum. Vše podstatné jsme však okoukli zvenku a zblízka :) Musím říct, že neznám impozantnějšího místa než je Řím. Celý mi přišel až neuvěřitelný. Tolik historie a krás na tak malém placu. Mýtický Pantheon, Konstantinův oblouk z roku 312, obrovské Svatopetrské náměstí ve Vatikánu, Fontána di Trevi (bohužel nyní v rozsáhlé rekonstrukci), pro mě nejhezčí náměstí Navona Piazza a Fontana dei Quattro Fiumi, uměleckou atmosférou nasáklé Španělské schody, bazilika San Giovani in Laterno. Není toho málo, pokud jedete bez dítěte, zvládnete to vše za 3 dny, pokud se dopředu připravíte (rezervujete vstupenky apod.), s dítětem byste potřebovali aspoň o dva dny víc, pokud tedy nemáte ještě zcela "kočárkumilovné" dítě. My jsme Kláru nechtěli nijak trápit a proto jsme si dopřávali četné pauzy a příjemné posezení v parcích, aby se mohla proběhnout s holuby. Nejkrásnější park byl pro mě jednoznačně ten, který obklopuje museum a galerii Villa Borghese na vrcholu kopce Pincio nad Španělskými schody. Krásný je i Palatinský kopec, nebo park u Kolosea Parco Del Colle Oppio. Určitě nezapomeňte na procházku kolem Tibery.

Procházka mezi památkami; Forum Romanum

Vysmátí s tátou na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu

Tak se Klára usmívá, když ji o to požádáme; při prohánění holubů v římských parcích

Zábava v Římě; veřejné fontánky s pitnou vodou byly nejlepší atrakcí

A pokud jste stejně jako my trochu kavárenští povaleči, vůbec nikam nespěchejte, dávejte si pauzičky v malých kavárnách, většinou narazíte na extrémně milé majitele, kteří vám rádi doporučí, který koláč je ten pravý, nebo která zmrzlina stojí za ochutnání. Ve čtvrti Trastevere na opačném břehu řeky najdete mnoho hospůdek, restaurací a kaváren.

Myslím, že se taky zamilovala...

Náš výlet rozhodně stál za to. Mám seznam několika míst, kam bych se někdy ráda vrátila, a Řím se mezi ně bezkonkurenčně řadí. La Dolce vita!

První pojmenovaná kresba

Klára maluje už nějaký ten pátek, teda maluje, spíš čmrká, většinou po stole, míň už na papír. Dnes po snídani se dožadovala propisky, co viděla na stole, dostala k ní papír a volné pole působnosti. Rozjela to ve velkém. Až skončila, zahleděla se na výtvor, ukázala na to a zničehonic vyhrkla "ííííííííííí". Takhle označuje koníčka. Když jsem se zeptala pro jistotu ještě jednou, co to namalovala, řekla znovu "íííííííííí". Takže je to jasné, máme namalovaného koně. To neumím ani já, o Chlupáčovi ani nemluvě :)

Sněhohrátky

I když to na začátku zimy vypadalo s počasím bledě, nakonec se to vyvinulo více než příjemně. Klárka (no dobrá, trochu také my) se konečně mezi svátky dočkala sněhu. Když byla Klára loni ještě miminko, sníh skoro vůbec nebyl, a když jednou jedinkrát padal, spinkala v hlubokém kočárku. Takže jsme se hrozně těšili, co na něj bude letos říkat. Čekala jsem obrovské nadšení, to se nekonalo. Spíš takové obezřetné pozorování a zkoumání. Klárka je totiž takový pozorovatel. Sníh nás zastihl u babičky a dědečka na Slovácku, bez saní (ty by se nám už fakt do auta nevlezly). Děda neváhal a vyštrachal moje historické boby, sice jednou lepené, nicméně stále parádní a plně funkční :) Sníh se líbil den ode dne víc, boby taktéž, pád pusou do sněhu o něco míň. Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem dělávala přesně to, co Klára teď na bobech. Držela se jen jednou rukou a druhou dělala brázdu ve sněhu, jak jím projížděla... Mráz nemráz, vypadala šťastně!

 

 

 

 

Štědré ráno u nás doma

Teoreticky jsou to už 3. Klárčiny Vánoce (první u mě v bříšku, druhé prospala v kočárku na balkoně jako miminko), prakticky však první, ze kterých už bude mít Fazůlka rozum. Strašně jsme se proto na dnešek těšili.

Stromek jsme nazdobili včera v noci, aby Klárinka měla ráno překvapení! A že bylo. Líbily se baňky, světýlka, výzdoba, korálkové řetězy, zkrátka všechno. Klárka reaguje srandovně na něco, co se jí líbí. Ječí, výská. Ječela a výskala. Potom dlouho dělala baňkám "malá malá". Bylo to trochu dojemné.

Jsme zvědaví, co řekne na hromadu dárků, které najde pod stromkem odpoledne, jak jí bude šmakovat kapr se salátem a jak dlouho s námi u stromečku večer vydrží.

Tak mějte taky tak šťastné Vánoce jako my tři!

Šťastné a veselé

Přejeme vám krásné a pohodové svátky. Buďte obklopeni těmi, co máte rádi, Vánoce o ničem jiném ani nejsou. Prožijte je v klidu, bez zbytečných shonů, ať máte na co vzpomínat a ať se o to víc těšíte na ty další.

Poprvé s Klárou v knihkupectví + 5 knih, které mě zaujaly

Dnes jsme byly poprvé s Klárkou okouknout knihkupectví. Já knížky miluju. Odjakživa. Odmala jsem chodila do knihovny a ráda vzpomínám na čtení před spaním. Dodnes je pro mě knížka tím nejoblíbenějším dárkem. Ráda bych, aby v tomto byla Klárka po mě. Prakticky od narození jí s mužem čteme, zatím jsme teda u leporel, ale už se blíží doba těch skutečných, papírových :)

Návštěva domu knih byla "výživná". Klárka je divočák, mohla jsem čekat, jak to bude probíhat, ale důležité je, že mise byla splněna: "Knihy nakoupeny a dítě nic nerozbilo". Budeme to podnikat častěji, takové tématické výlety za kulturou, až se budou blížit druhé narozeniny, začneme chodit do knihovny.

Při té příležitosti mě napadlo podělit se s vámi o 5 dětských titulů, které mě v poslední době zaujaly, a mám v plánu pro dceru (až ještě trošinku povyroste) pořídit.

1. Kuchyňské pohádky (Hana Pinknerová) - kniha vypráví 12 neobvyklých pohádek z prostředí kuchyně, které se však lehce "otírají" o tradiční pohádky. Hrdiny příběhů jsou běžné věci, které každou noc ožívají a podnikají jedno dobrodružství za druhým. Kniha má nádherné ilustrace.

2. Ferdinande! (Robin Král) - trojrozměrné leporelo, ze kterého si s dětmi můžete postavit domeček. Vtipným veršem popisuje příběh ztraceného netopýra, opět mě zaujaly krásné ilustrace.

3. 12 hodin s Oskarem (Eva Maceková) - kniha o pětiletém Oskarovi a jeho všedním dnu je plná veselých detailů, které s dětmi můžete probírat od rána do večera. Obrazová kniha není tak o čtení jako spíš o objevování...

4. Knížka (Tullet Hervé) - neobyčejná knížka, která vám přesně řekne, co s ní máte dělat. Rozvíjí pozornost a zrakové vnímání dítěte, určitě pobaví celou rodinu.

5. Ivanka je nemocná (Kateřina Janouchová) - krátké texty pro nejmenší posluchače přiblíží ty nejběžnější situace v životě dítěte - např. nemoc.