Mama tip / Kniha Naše výlety

Dárek pro celou rodinu. Jsou dárky, které mají velkou hodnotu. A nemyslím finanční. Třeba když věnujete prarodičům kalendář vytvořený z fotek vnoučat. Nebo když si vzájemně nadělíte rodinnou společenskou hru. Nebo, když si koupíte letenku někam. Kamkoliv. Vstříc dobrodružství. Vzpomínky a zážitky. Společně strávený čas. Ten nám nikdo nevezme. Já mám letos pod stromeček pro nás překvapení v tomto duchu. Dlouho jsem přemýšlela nad nějakým cestovatelským deníkem. Jednu dobu jsem ho chtěla začít sama tvořit. Zatím na to nemám. Ale tím, jak si dopřáváme společné aktivní cestování, se to přímo vybízí. Naštěstí si píšu blogové zápisky ze všech našich cest, fotky zpracovávám do fotoknih, ale nějaká pěkně ucelená kniha, to by byla pomyslná třešnička na dortu. Dobře, tak začneme s Českem (které paradoxně moc procestované nemáme). A rovnou začneme překrásně zpracovanou knihou Naše výlety, kterou vydalo Familium.

Chytrá hračka / Kuličková dráha pro nejmenší děti

Matějka poslední týdny zajímá pohyb věcí. Víc než kdy dřív. Líbí se mu pozorovat, jakou akci vyvolal nějaký jeho čin. Je fascinovaný balónky všeho druhu, jak se kutálí, jak padají z výšky, jak letí. Líbí se mu dráha autíčka, které pružinou vystřelí kupředu. A totálně ho hypnotizuje kuličkodráha. Ještě před nouzovým stavem někde v kolektivu okukoval u cizích dětí jednoduchou plastovou kuličkovou dráhu, v Montessori máme pro změnu kouzelný zvukostrom. Sedí, stojí, kouká a s každým patrem, které kulička překoná, kývne hlavou, jakože jo. Před několika dny se u nás zabydlela tato barevná spirálová věž značky Quercetti a opravdu žasnu, kolik radosti může pár plastových skluzavek udělat třídětné smečce. Tady se jen dokazuje, jak je dětská fantazie dokonalá.

Miminko / Tipy na nákupy

Myslím, že tímto článkem definitivně uzavírám kapitolu miminko na mém blogu. Mám pocit, že další miminka už v plánu nejsou a Matěj se posouvá o level výš. V diáři mi ale straší ještě několik poznámek, o které jsem se s vámi chtěla podělit. Něco z toho doma máme, něco bylo v plánu, který se neuskutečnil, něco mě sice zaujalo, ale už to z nějakého důvodu nebylo aktuální. V průběhu těhotenství a prvního roku s Matýskem jsem víceméně náhodně objevila tyto zajímavé značky, které by se nastávajícím a čerstvým matkám mohly hodit. Toto není spolupráce, žádnej barter, žádná placená reklama, aby bylo jasno... Další tipy pro miminka, o kterých jsem se dříve rozepsala na základě naší vlastní zkušenosti, najdete pod tagem "miminko". Jsou tam všechna naše oblíbená kousátka a chrastítka, pěnová podložka, nádobí, lehátko, leporela pro nejmenší, atd.

 

Matěj / 16. měsíc s třeťátkem

Skončilo mi nesmírně plodné a efektivní období na mateřské. Protože Matěj v noci spává na prd, přes den bývá dost unavený a několik měsíců si po obědě dopřával dvě a půl hodiny hlubokého spánku. Já toho stihla! V klidu se naobědvat, zkouknout jeden dva díly Přátel, u úklidu si poslechnout tři kapitoly audioknihy, občas i nějaký ten článek na blog, abych nemusela vysedávat do noci, kafíčko, knížka, nohy hore. Jenže roste, kluk. A spánku už asi tolik nepotřebuje. Poslední dny mu stačí tak hodina a půl. A teď - co z toho osekat? Jde znát, že poslední měsíc strádá blog a poněkud i domácnost :) Naštěstí se budí do růžova a večer se zkrátila doba uspávací. Noční spánek beze změny, škoda mluvit. Dnes v noci byl dvě hodiny vzhůru a byl se mnou značně nervózní, že nemohl zabrat.

Ponožkové capáčky s gumovou podrážkou Attipas

Attipas, to už je myslím pojem. Ač jsem tyto barefoot botičky znala už dřív, reálně jsem je vyzkoušela až na Matějkovi. Většinou jsem je vídala na dětech v různých kroužcích, venku jsem je moc neregistrovala. Já je Matějkovi pořídila právě na ven. Na podzim, kdy bylo ještě relativně teplo a sucho, tenkrát všude hodně postával a lezl a já měla pocit, že silikonová podrážka bude chlad od země izolovat víc než kůže. Trochu jsem se jich bála. Klaunské boty. Jak se budou oblíkat? Nebude se mu potit noha? Nebude mu ta mohutná špička zavazet? Všechny moje obavy se rozplynuly a po pár měsících nošení se s nimi loučíme. Malé zhodnocení by bylo fajn, k článkům o barefoot se dlouhodobě vracíte.

 

Matěj / 15. měsíc s třeťátkem

Díky povánočnímu skluzu dlužím Matýskovi ještě jeden zápisek. Tak aspoň stručně - jaký byl jeho 15. měsíc? Od prosince do ledna? Rychlý. Divoký. Pokrokový. Jak jsem minule psala, Matěj se nádherně rozchodil. Je úžasný, jak mu to jde. Jakoby chodil už mnohem dýl než nějaký měsíc. Doma nabral takovou jistotu, že se pokouší o běh. Nepadá. Jen občas nevybere zatáčku a sejme roh stolu nebo futra. Obecně ale na boule a šrámy trpí míň než ti dva starší. Zajímají ho výšky, téměř si přebral Kubíčkovu rostoucí židličku. Jakub mu to toleruje, ale jen když je ve školce. Nahoru Matěj vyleze v pohodě, občas má ale problém se slezením dolů a občas se snaží ze svého těla udělat most mezi židlí a stolem. Dnes sletěl. Jak hruška zapadl pod stůl. Za minutu tam byl znovu...

 

Matěj / 14. měsíc s třeťátkem

Mám trošku skluz s Matýskovými zápisky. Milník všech milníků - Matěj chodí. Co chodí, běhá! Jak jsem v listopadu psala o jeho prvních bázlivých krůčcích, někdy v první polovině prosince to dal. Ze začátku mu hodně pomohla opora v nás, chtěl se nás držet za ruku. Nebylo to takový to vodění, tahání, ale jen lehká opora a jeho jistota. Tak se nás asi týden dva přidržoval a pouštěl se víc a víc, až se rozchodil tak sebejistě a dokonale, že jsem žasla. Tím, že jsme na jeho první kroky tak čekali (začal chodit minimálně o dva měsíce později než Klára s Jakubem), získal sílu a rovnováhu. Teď už výhradně chodí, na kolena jde jen v případě, když si s Kubíkem hraje na psa. Sbohem prošoupaná kolena a nažehlovací záplaty.

 

Mama tip / Ekologická domácnost

Naše domácnost by si přála být mnohem víc minimalistická. Už jsem se do toho jednou pustila, očistila jsem byt od všech zbytečností a v milované Ikea mám nastavený vnitřní zákaz kupovat dekorace jen tak. Všechny ty svíčky, stojánky, rámečky, polštářky a plédy. Fakt je nepotřebuju. Dýchá se mi líp, provětrala jsem tenkrát botník, šatní skříň, prošla jsem místnost po místnosti a zbavila se spousty věcí. Mnohem méně nakupuju, víc přemýšlím. Minimalismus preferuju nejen v domácnosti, ale i v kosmetice. Čím míň blbostí flakónek obsahuje, tím líp. Skoro výhradně používám přírodní kosmetiku a sedí mi. I dětem. Jeden z dalších dílků skládačky, jak mít čistší domácnost, je drogerie - mýdla, prací prášky, přípravky na nádobí. Dřív mě u těch eko značek pro domácnost dost odrazovala cena. Když jsem ale na podzim nakupovala v eshopu Garden Carrier, objevila jsem značku Ecos, která mi přijde i cenově dostupná.

 

Miminko / Péče o zuby odmala

Matěj má osm zubů. Chtěla bych říct, že jsem v péči o jeho mladý nevinný chrup pečlivá, že mu dvakrát denně poctivě čistím zuby. Jenže ne. Občas zapomenu. Na to, že mám už dva starší, kterým zuby čistíme na 100%, to u Matýska pořád nemám zautomatizované. Od prvního zubu má sice kartáček, jsem si vědoma všech úskalí a nebezpečí, které jeho zoubky ohrožují. Ale. Zapomínám. Matěj má výhodu v tom, že má dva velké vzory, které ho táhnou dopředu. Odmala projevoval enormní zájem o kartáčky všeho druhu, když dostal svůj, tak s ním semtam i spával. Na povel si sedl a ochotně otevřel pusu a já mu mohla ty malé perličky začít čistit. Jenže tam, kde jeho ochota nechat si čistit zuby začínala, netrpělivost mít pusu tak dlouho otevřenou to většinou ukončila. Nikdy jsem ho sice nemusela zalehnout a pusu násilím otevřít, ale nevím, jak mu mám vysvětlit, aby pusu otevřel dokořán a držel. Ale neva, to nějak vybojujeme.

Miminko / Lehátko Babybjörn

Pokud bych měla vyzdvihnout jen jednu jedinou věc, kterou doporučuju pořídit pro miminko, bylo by to pravděpodobně lehátko švédské značky Babybjörn. U Klárky jsem ho ještě neznala. Pro Kubíčka mi ho na rok půjčila švagrová, která ho zrovna nepoužívala. A já se tenkrát zamilovala. Když jsem otěhotněla potřetí a začala jsem řešit, co budu do výbavičky pořizovat, lehátko jsem jednoznačně chtěla. Ano, pořizovací cena je vyšší. Ale ze své zkušenosti, kdy se v něm spokojeně odhoupaly dvě děti, musím říct, že investovat se tady vyplatí. Lehátko miluju dodnes, za hodně mu vděčím, spoustu věcí mi usnadnilo, hodněkrát mi zachránilo nervy, Matěj si do něj i v roce rád vleze a krmí se v něm raději než ve vysoké židličce.

Matěj / 13. měsíc s třeťátkem

Matýsek někdy kolem svých 13timěsíčních narozenin pokořil své první kroky. Před víc než týdnem si začal stoupat bez držení se něčeho. Ze dřepu, pomalu, rozkročmo. A hrozně se tomu smál, měl ze sebe radost a my na něj byli pyšní. Pak Chlupáč odjel na služebku a já se s dětmi vsadila, že za těch 8 dní, co bude táta pryč, Matěj udělá první krůčky. Udělal. Dá jich v průměru tak 3-4. Víc ani ťuk. Má strach. Je tak opatrný, že v něm vůbec nepoznávám svoje děti. Když si pamatuju, jak do toho šla Klárka po hlavě... Ale jsem ráda, jen ať je rozvážný, chlapeček můj. Děsí mě představa, jak je kvapem skládám všechny tři do auta a vyrážíme na pohotovost s rozbitou hlavou.

Dárková inspirace / Dárky k 1. narozeninám

Matějek toho hodně dědí, oblečení, hračky, ve sklepě na něj čeká Puky a Strider, boty, lyže, doufám, že i Woom to po těch dvou přežije. To jsou výhody i nevýhody vícedětných domácností. Zatím mu to samozřejmě nevadí (Kubíčkovi nevadilo dědit po Klárce hodně dlouho). Nicméně mu chci dopřát i něco nového, za prvé pro radost z unikátních rodinných fotek a za druhé spoustu věcí jsem v průběhu prodala. Dnes poslední z narozeninového seriálu, ukážu vám, co Matěj k roku dostal, plus na závěr přidám to, co jsme doma už měli po dětech a hodí se pro ročáka. No a nakonec přidám tipy, co doma sice nemáme, ale rozhodně stojí za zmínku... Uf. Jdeme na to.

 

Dětský pokoj / Hrací podložka s motivem silnic

Při každé návštěvě Ikey to slyším z obou stran. Mami, my chceme do pokojíku koberec s těmi silnicemi. To nás bude děsně bavit, fakt. Docela to chápu, taky by se mi to jako děcku líbilo. Kubík s těmi svými dopravními prostředky by si užil. Jenže my před rokem zrušili doma skoro všechny koberce. Něco jsme vyhodili, ty z pokojíku jsme odnesli do sklepa, kdyby nám v zimě bylo zima. Namísto toho mají děti v pokojíčku českou pěnovou podlahu Vylen, o které jsem už mnohokrát psala. A koncem léta děti dostaly ty svoje vytoužené silnice. Ale ne na koberci. Je to taková pěnová hrací podložka, která jde krásně složit do malého kvádříku a zavřít do skříně na tu dobu, co ji nikdo nepoužívá. Mám hodně ráda skladné věci.

Nošení dětí / České rostoucí nosítko KiBi

Záměrně už v nadpisu nepoužívám sousloví "nošení miminka", protože budu psát i o nošení větších dětí. Klárka se jako malá nosila jen v krosně. Já tenkrát o nějakém šátku nebo nosítku ani neuvažovala, ale hory jsme milovali už tehdy. Takže nutnost nošení vyvstala na jaro 2014, když měla Klára půl roku, a my jsme vyrazili na Šumavu. Pořídili jsme drahou krosnu na nošení dětí Salewa, která byla super kvalitní, pohodlná, nastavitelná, Klárce se tam vysoko strašně líbilo, nicméně o ergonomické nošení asi moc nešlo. Přežila to, přežil to i Chlupáč, který ta kila tahal. V krosně se nosila ještě o dva roky později, kdy jsme strávili týden v Dolomitech, a půlročního Kubíka jsem měla v mém prvním ergo nosítku Beco Butterfly. Teď už mám za sebou šátky, ergo nosítka i krosnu, můžu teda docela dobře posoudit, co mi v jaké situaci vyhovuje nejvíc.

Matěj / 12. měsíc s třeťátkem

Září je fičák. Vždycky. Je to náš měsíc. Začátek školky, jedny narozky, druhý narozky, výročí svatby (to je teď trochu na vedlejší koleji). Ze všech 12 měsíců s Matějem, ten poslední utekl nejrychleji. Vlastně ani nevím, jak. Jak jsem se na nelehkém začátku modlila, aby to švihem poskočilo dopředu, teď už mám zas děsy z toho, že to nezastavím. Že se náš život řítí dopředu závratnou rychlostí, že ani nestíhám vnímat všechny ty krásy a pokroky, co mé děti dennodenně dělají. Matěj měl v pondělí rok! V pondělí večer jsem si málem navodila porodní bolesti, jak moc intenzivně jsem myslela na svůj třetí porod. Jak moc to bylo jiné, jak moc to bylo hezké (i když to bolelo jako prase a v tu chvíli jsem to rozhodně jako žádnou velkou nádheru nevnímala). Vzpomínám si na následnou pohodičku v porodnici. A taky si vzpomínám na první uplakané měsíce doma. Jak moc to bylo náročné, jak moc mě to překvapilo, jak moc mě to zasáhlo. Já už jsem to přece jako trojnásobná máma měla všechno znát a umět. A třetí už by nemělo řvát. A když už, měla bych ho umět rychle utišit. První měsíce jsem si připadala totálně marná. Teď to zpětně beru zase jako krok dopředu. Zocelení. Posunutí hranic. Další level mateřství.

Miminko / Zvířecí leporelo pro děti 6-12 měsíců & Giveaway

Haf. Mňau. Bů. Tohle je (trošku přikrášlený) výsledek ročního snažení, každodenního čtení a prohlížení knížek. Ani jedno z dětí neumělo v roce mluvit. Jakože skoro vůbec. Co si pamatuju (a Matěj mi to teď oživuje), skoro všechno bylo "Ba" a "Da". Prostě se jim moc rozmlouvat nechtělo, což doháněli poněkud ostřejšími zvuky a pokřiky. Dnes jsem šla s Matýskem do školky pro Klárku a Kubíka a Matěj furt v kočárku poskakoval a pištěl "Ha. Ha. Ha!". Já se usmívala, ano, ano, miláčku. Nerozumněla jsem ani zbla. Když pak kroutil hlavu z kočárku ven a koukal kamsi za mě, otočila jsem se. Šel tam pes. Haf, haf, jasně. Takže dobrý, ty zvířecí knížky mají smysl. Přece jen si něco pamatuje. Matěj si čtení posledních pár měsíců vyloženě zamiloval, každý večer si jako rituál (vytvořil si ho sám) tahá do postele knížky a prohlížíme, povídáme. Pořád preferuje jednoduché ilustrace, ideálně jeden osamocený obrázek na stránce. Začíná propadat kouzlu "pohybujících se" výřezů a okýnek. Do sbírky malých šikovných leporel pro miminka z nakladatelství Pierot přibyl třetí díl, tentokrát pro děti od půl roku zaměřený jen na zvířata.

 

Matěj / 11. měsíc s třeťátkem

Matěj se minule asi doktora zalekl, přijde mi totiž, že po odchodu z ordinace s verdiktem plošší růstová křivka, se rozjedl. Ne nijak závratně, ale mám pocit, že jsem kdysi zahlédla faldík na stehýnku. Konec léta jsme strávili hodně ve čtyřech, Chlupáč byl v Rumunsku na horách a taky na služebce, jeden týden byli pryč i Klárka s Kubíkem, tak jsme byli s Matějkem úplně sami doma. Mám pocit, že si tu absolutní pozornost vyloženě užíval. Moje plány stihnout pročistit celý byt, vytřídit oblečky, přesadit zhruba dvacet rýmovníků a umýt okna jednoduše ztroskotaly. Den byl stejně krátký jako kterýkoliv jiný. Ve čtyřech jsme také podnikli velkou cestu vlakem k našim, kdy jsem namísto hodiny a půl jízdy autem dětem umožnila strávit zhruba čtyři a půl hodiny na cestě. Výhodná nabídka, kterou jsme si nakonec strašně užili.

Matěj / 10. měsíc s třeťátkem

Někdy je to s ním vážně na palicu. Nevím, jestli tak řve, protože je vážně nespokojený, nebo prostě proto, aby nás všechny jednoduše přeřval. Nemá to jednoduché. Nejsme tichá domácnost a možná není fér chtít to zrovna po něm. Jestli ta separačka brzo nepřejde, je dost pravděpodobné, že mě odvezou na psychinu. A jestli konečně nezačne v noci spát, budu muset zvýšit denní dávku kafe o jedno. Anebo snížit o dvě? Každopádně se máme nádherně, jsme šťastní, zdraví, sousedi nás milují nejvíc na světě a přejeme si další dvě v rozmezí tří let :)

 

Miminko / Kaučukové hračky 3v1 Tikiri

Než moje miminko přestane být nadobro miminkem, rychle prohledávám jeho krabici s hračkami a hledám vše, o čem by ještě stálo za to napsat, a podělit se tak o naši zkušenost. Ještě se tam najde nějaký ten poklad, který nejspíš poputuje do krabičky vzpomínek. Za zmínku rozhodně stojí kaučuková zvířátka ze Srí Lanky značky Tikiri. Když jsem hračky tehdy ještě před porodem viděla někde na Instagramu, hned mě zaujaly. Na první pohled upoutají svým čistým, přesto hravým designem, na první omak vás dostane ten materiál. Aspoň jedna kaučuková hračka je pro miminko nutnost. Tenkrát to byla novinka, na výběr bylo jen z pár typů, teď už se nabídka pěkně rozrostla.

Barefoot / Matěj stojí - co mu dát na nohy?

Už jsem o tom psala v Matýskově deníčku, na dovolené si naše miminko sedlo, kleklo a stouplo. Takže máme doma dítě, které neustále někde postává, šplhá, vylézá z lehátka i z kočárku, tím vším neuvěřitelně pokouší moje nervy. Protože jsem se asi už nadobro uchýlila k barefoot filozofii, nic moc mu zatím na nohy nedávám. A až dám, bude to barefoot. Věřím, že to má smysl, a sama na sobě dokážu posoudit, jak moc je bosá chůze pohodlná. Doma tedy úplně na boso, maximálně v protiskluzových ponožkách (protože mívá spáleninky od divokého plazení po podlaze), venku teď v létě také bosky. Ale už pomalu přemýšlím, že mu na podzimní (suché!) výpravy nechám ušít kožené capáčky. A jaké jiné než milované a tolikrát ozkoušené Hali Beli. Vím, že výrobců, kteří šijí dětské capáčky, výrazně přibylo, ale mně se popravdě už nechce hledat. Capáčky Hali Beli mým dětem vyhovují, už jsme jich měli několik a já jsem z nich taky nadšená. Takže i Matěj dostane ručně šité, české, měkké capáčky, třeba s autíčkem, stejné jako ty, co má teď Jakoubek...