Po Česku / Vlakem z Brna do Tišnova na rozhlednu Klucanina

Co budeme dnes dělat? Venku bahno, pět nad nulou, sněhový poprašek se rychle mění v hnědou břečku. V "našem" lese za barákem bychom se jistojistě topili v blátě. Zase. A mně se dnes prát nechce. Vyjedeme výš. Ráno si na děti chystáme překvápko. Pojedeme vlakem. Mají velkou radost a dychtivě si balí batůžky. Tak rychle jim vypravování dlouho nešlo. Už dlouho jedeme náš osvědčený model - vydatná snídaně, pestrá svačinka s sebou, čaj do termosek a pozdní oběd, až se vrátíme z výletu. Odpoledne pak bývají unavená, ale většinou moc příjemná. Na nedělní den jsme vybrali nenáročný výšlap na rozhlednu Klucanina, která leží na stejnojmenném kopci za Tišnovem. Tišnov máme navíc na trase z nádraží Brno-Řečkovice (před budovou pohodlně zaparkujete), osobák tam jede každou hodinu.

Chytrá hra / Bingo na výlety

Často mi od vás chodí dotazy, jak motivujeme děti k tomu, aby s námi šly. Že milujete hory, ale děti vaši vášeň nesdílí. Že se jim nechce, že mrčí, že protestují, že už nikam nejdou. Nebojte, i u nás je to tak. My jsme se totiž trochu sobecky rozhodli. Že se dětí nebudeme ptát na všechno. Že něco si chceme rozhodnout sami, že prázdniny nejsou jen hřiště a koupák. A že cestovat chceme, a že děti do toho nějak začleníme. A věříme, že se láska k přírodě a horám prostě dědí. A i když pořád pracuju na sepsání zážitků z letošního Slovinska a Slovenska, ukážu vám notoricky známou aktivitu, avšak šikovně zpracovanou na cesty vlakem, výlety do lesa i na horské túry. Kvídovo Bingo na výlety od Albi. My si ho dosyta vychutnali na Malé Fatře, odkud jsme se vrátili včera.

 

Po Česku / Cesta za pokladem v Moravském krasu

Půlka prázdnin za námi. Nicméně druhá půlka před námi plus doufám v náramně pěkný podzim. Ráda bych se s vámi podělila o náš nedávný zážitek, kdo sleduje na IG, ví... Každé léto mám přímo monstrózní plány. Co všechno s dětma podniknu, kam se podíváme vlakem, která města navštívíme, jaké dobrodružství zažijeme. První dva týdny jsme strávili v zahraničí. Další dva týdny jsme se plácali v nemocech všeho druhu. A jsme zase na začátku - půlka prázdnin za námi. Není čas ztrácet čas, je třeba vyrazit na výlet. Ještě před naší dovolenou jsem si u Albi vybrala jednu připravenou zážitkovou cestu za pokladem. V edici Kvído jich čeká hned několik, troufám si říct, že si vybere každý podle lokality, která je mu blízká. Koupit si můžete buďto papírovou verzi, nebo se můžete spokojit s levnější elektronickou variantou.

 

Jaro v nouzovém stavu & Green April

Nouzový stav se nás všech dotknul. Někoho víc, někoho míň. Já jakožto člověk přijímající beru současnou situaci jako velkou příležitost k mnoha změnám. Myslím, že nás situace navede na novou cestu, která bude jiná, snad i v mnohém lepší. Necítím se oprávněná psát své laické názory na dobu virovou, přiznám se, že už média ani tolik nesleduju, statistiky nezkoumám. Situace je nelehká pro mnoho lidí z ekonomického hlediska, pro oslabené lidi je bezesporu životu nebezpečná. Světové hospodářství se pořádně zatřese. Dlouho jsme žili ve velkém blahobytu, ve velké jistotě, mnoho jsme toho brali za samozřejmost. Teď to bude jiné. Na nějakou dobu. Nám dal nouzový stav čas. Společný čas. Čas v pěti. Konečně máme opravdu dostatek času žít i doma víc Montessori. Víc praktického života, víc přírodních aktivit. Víc respektu, víc sebepoznání, větší pochopení emocí a potřeb celé rodiny.

 

Český handmade / Rostoucí softshellový overal Dupeto

Softshell dětem oblékám odjakživa, ale až s Matějkem jsem přišla na chuť overalům. Minulý podzim jsme narychlo pořídili overal z Lidlu s medvědy, který nosí půlka Brna a ze kterého Matěj postupně vyrůstá, teď na sklonku zimy dostal jeden o hodně vytuněnější - softshellový overal české výroby Dupeto. Za mě je jeden overal v malém dětském šatníku prostě nutnost. Od půl roku do dvou. Hlavně pokud žijete aktivně a venku. Děcko je zabalené v jednom nepromokavém kuse, nehrozí žádná vyhrnutá záda ani ofouklé bříško. Pro mě je overal synonymem svobody pohybu. Můžu dítě nechat lozit v mokré trávě, můžu ho nechat válet se ve sněhu nebo písku, nemusím se zbytečně bát, že bude mít mokrý zadek, když si sedne po dešti na lavičku. Ano, i softshell má své hranice, ale třeba gumové oblečení mě nikdy úplně neoslovilo.

Knihy pro děti / Klub přátel hub

Nejsme vyloženě houbaři. Asi bychom i chtěli, ale musíme se od něčeho odpíchnout. Ideálně, aby nám někdo poradil místečko, kde aspoň něco jedlého roste. Loni se nám poštěstily bedle. Spousta. Jenže to tenkrát nosil bedle z lesa i slepý. Jako děcko jsem na houby do lesa chodila, na chatě s babi a dědou, později dvakrát do roka s našima. Na jedno jediné místo, které už jsem za pár let znala jako svoje boty. Ale bavilo mě to, byl to takový rituál, hezký čas strávený v přírodě s rodiči. A to je taky důvod, proč bychom to chtěli zavést i u nás doma. Kubík už má svůj kapesní nožík, což je zásadní předpoklad úspěšného sběrače. A taky máme doma první houbařskou knížku. Klub přátel hub je krásně ilustrovaná a zajímavě pojatá dětská kniha, která vyšla loni v nakladatelství Host.

Knihy pro děti / Myšák Očko

Když mě (už před rokem!) oslovila na FB Šárka Svobodová, že napsala knihu pro děti s detektivní zápletkou, která se navíc celá odehrává na oblíbených místech v Brně, a jestli bych o knize nenapsala, souhlasila jsem bez velkého váhání. Já jsem sice byla tenkrát čerstvě po porodu s psychikou dost nabouranou neustále řvoucím Matějkem, ale na knihu jsem byla zvědavá. Projekt Myšák Očko je stále aktuální, proto o něm ráda napíšu i teď, věřím, že mnohé z vás zaujme. My si knihu naplno užijeme asi až na jaro, kdy půjdeme s dětmi místa činu osobně navštívit...

 

Český handmade / Láska jménem merino

Zhruba před šesti lety jsem navázala opravdu silný vztah s dětským oblečením z merino vlny. Klárce bylo půl roku a my jsme zatoužili poprvé vyrazit na hory. No, na hory. Na Šumavu, abych byla přesná. Bylo jaro. Velmi studené jaro. A vlhké jaro. Klára byla malý plaz. Do té doby jsem znala jenom štítek "100% bavlna". Ale hory přece! To už zasluhuje trochu funkčního oblečení. Tak Klárka dostala svoje první pidi softshelky a taky první rostoucí body z merina. To bodyčko s modrými ježky od Crawler pořád máme, a věřím, že ho i slušně prodám. Tyto věci mají sice vyšší pořizovací náklady, ale jejich hodnota díky kvalitě zas tolik neklesá. Od té doby jsme spolu s merinem ušli dlouhou cestu. K bodyčkům postupně přistávaly legíny, tílka, trička a kukly. Vidím i cestu, které ušlo samotné české merino. Gramáž, barvy, vzory, vychytávky i kousavost. Té se mnoho lidí bojí. Já osobně klasickou vlnu z tohoto důvodu nemusím, merino mi přijde tak moc odlišné a děti nikdy nekousalo. Nosí ho skoro celoročně při určitých příležitostech - v létě na cestování jim oblíkám letní slabou verzi merina Crawler, od podzimu do jara nosí merino jako hřejivou podvlékací vrstvu a na kukličky nedám dopustit.

Mama tip / Bambusová nerezová termoska Woodway

Myslím, že lepší načasování pro článek o termohrnku jsem si nemohla vybrat. Prudké ochlazení a nástup toho pravého pošmourného podzimu je tady. Já teda této části podzimu říkám zima a toto zimní období zůstává v mém vnitřním nastavení až do března. Prožívám opravdu dlouhou zimu... Mám zhruba dvě tři krátké zpříjemnění. Advent, Vánoce a zimní lyžovačku na horách. Jinak bych se vážně obešla. Loňská zima byla dlouhá. Matěj byl miminko a to velmi nespokojené miminko. Teď už je o poznání spokojenější, ale pořád nechodí. Takže pobyty venku budou v zimě jedním velkým dobrodružstvím, protože mu i tak dopřávám volný výběh z kočárku. Já už si do kočárku přibalila praktický podsedák a termosku na čaj. Brzy přibude i pár drobných na podvečerní svařák.

 

Nošení dětí / České rostoucí nosítko KiBi

Záměrně už v nadpisu nepoužívám sousloví "nošení miminka", protože budu psát i o nošení větších dětí. Klárka se jako malá nosila jen v krosně. Já tenkrát o nějakém šátku nebo nosítku ani neuvažovala, ale hory jsme milovali už tehdy. Takže nutnost nošení vyvstala na jaro 2014, když měla Klára půl roku, a my jsme vyrazili na Šumavu. Pořídili jsme drahou krosnu na nošení dětí Salewa, která byla super kvalitní, pohodlná, nastavitelná, Klárce se tam vysoko strašně líbilo, nicméně o ergonomické nošení asi moc nešlo. Přežila to, přežil to i Chlupáč, který ta kila tahal. V krosně se nosila ještě o dva roky později, kdy jsme strávili týden v Dolomitech, a půlročního Kubíka jsem měla v mém prvním ergo nosítku Beco Butterfly. Teď už mám za sebou šátky, ergo nosítka i krosnu, můžu teda docela dobře posoudit, co mi v jaké situaci vyhovuje nejvíc.

Jaro v únoru a hurá do přechodových oblečků

Kromě vlekařů byste asi v Česku nenašli nikoho, kdo by neměl radost z příchozího jarního počasí. Tak jako máme rádi babí léto, milujeme i tyhlety první nesmělé záchvěvy jara, i když kalendářně panuje ještě krutá zima. Podle Jakoubka je totiž už rovnou léto a tak ho slavnostně přivítal solidním nachlazením. Klára to odskáče beztak brzy, protože frajersky odhazuje čepice a rozepíná si bundy. Chlupáč nám včera zmizel na služebku do ještě většího tepla a tak jsme si o víkendu naplánovali outdoorové jarní odpoledne v pěti. Zatím málokdy se nám totiž podaří sladit zájmy a potřeby všech pěti členů rodiny a popravdě já měla doposud slušné bobky vyrazit s Matějem někam na celé odpoledne. Víte, Matěj a kočárek. Jenže počasí přálo odvážným, do kočárku putoval kromě Matějka i šátek, vlněné ponožky a teplá čepka. Pro jistotu. Děti si vybojovaly jarní bundy a upřímně jsem byla ráda, že aspoň v tomhle ohledu jsem na jaro připravená. Teď mě čeká každosezónní dilema s nákupem barefootek. Jupijej.

 

Kam s dětmi v Brně / Ranč U Rezavé studánky

Další ze série výletů po Brně, protože tuto oblast blogu jsem v poslední době trochu zanedbávala. Vím a kaju se. Po velkém letním cestování přišel čas i na mini výletování a procházky v okolí. Jeden z našich nejoblíbenějších cílů leží v příjemné docházkové vzdálenosti od našeho domu, chodíme sem proto celkem často. Myslím, že by se tento tip mohl líbit i vašim dětem (a vám). Na severu Brna, v polích někde mezi Řečkovicemi a Ivanovicemi funguje už pár let sympatický ranč U Rezavé studánky.

Kam s dětmi v Brně / Otevřená zahrada

Pokud v Brně žijete, nebo se sem chystáte na výlet, nebo jen projíždíte, neměli byste minout nádherné místo uprostřed rušného centra. Na ulici Údolní, přímo naproti porodnice Obilný trh, kde jsem porodila obě své děti, je jeden nenápadný průchod do vnitrobloku. No i když... Zvenčí je sice nenápadný, ale už samotný průchod je barevný a veselý a vlastně hned tady u mě začalo pozitivní naladění... Tady za řadou městských domů se ukrývá skutečná oáza - Otevřená zahrada.

Hello 2017!

Nechci se tady pouštět do sáhodlouhého bilancování ani do svěřování se s předsevzetími. Ale po víc než týdenní vánoční blog-pauze, kdy jsem se opravdu chtěla věnovat jen rodině (fotky z posledních pár dnů najdete ve článku), mám pocit, že krátké ohlédnutí za uplynulým rokem by to přece jen chtělo.

Mrazivo

Je to už asi týden, co přišla zima, kterou mám ráda. Mám ráda, když mrzne, protože je větší šance, že bude jasná obloha. Teploty kolem 10 stupňů moc nemusím, mám to spojené s nízkou oblačností, deštěm a větrem. Zato teploty lehce pod nulou, to je moje. Bacily mrznou, dětem přestane téct z nosu, vyleze sluníčko. Na trávě je dopoledne jinovatka, větve, šípky, listy jsou poprášené bílými ledovými krystalky a to mě baví. Hezky se dýchá, trochu to pálí, kouří se od pusy, červenají tváře a v očích jdou vidět jiskry (rozuměj slzy :))

Tip na výlet s dětmi / Za lesními zvířaty do Obory Holedná

Jak Klára roste, na místních hřištích zná pomalu každý drn, někdy mi přijde, že se tam už trochu nudí, pokud zrovna nedivočí se svým kamarádem Kubíkem, kroužky máme jen přes týden a tak o víkendu vymýšlíme, co podniknout, abychom měli všichni trochu změnu. Máme rádi přírodu, a proto nemůžu uvěřit, že jsme za 9 let, co žijeme s Chlupáčem v Brně nikdy toto místo nenavštívili. Až dnes, s kamarády. Strávili jsme krásné odpoledne mezi lesními zvířaty v oboře Holedná.

Zafoukalo, zafičelo a rázem bylo po létě

Takhle začíná Klárčina oblíbená knížka Krtek a podzim, je to jedno z prvních leporel, které dostala, a za tu dobu už ho umí zpaměti. Pro mě s odchodem léta přichází nejkrásnější období v roce - září, miluju babí léto. Chladný a svěží vzduch, ranní rosa v trávě, mlha, která se drží v okolí nad lesem a rybníkem, ale stále dost slunečních paprsků. Miluju ten pocit, když ráno vlezu na balkon a zebou mě nohy, mám ráda, když se večer vrátíme z procházky a doma je příjemně vyvětráno, mám ráda první žluté poletující listí, šípky a kaštany. Navíc má pro nás všechny září mnohem hlubší smysl, 18. září 2010 jsme se s Chlupáčem brali, 15. září 2013 se narodila Klára a 16. září 2015 Jakub. Kdo by pak září nemiloval, je to prostě náš měsíc.

Milujeme květen

Dnes jsme měli krásný den. Užili jsme si celý den venku, šťastní, že jsme všichni čtyři spolu a konečně přichází léto. Tyto dny pro někoho tak běžné, pro mě tak nějak vzácné. Obecně trávím ráda svůj čas venku, nestarám se o vaření velkého víkendového obědu, prostě to tak nějak běží a hlady nikdy neumřeme :)

První část dne jsme strávili na skvělé akci pořádané rodinným centrem MaTáTa, Klára si vyzkoušela provoz na dopravním hřišti, včetně semaforů a dopravních značek (moc rozumná z toho zatím nebyla, teda semafory zvládá, ale ostatní pravidla ne), my si vyzkoušeli dospělácké koloběžky (chvíli jsem se cítila jako šťastné a bezstarostné, trochu nemotorné dítě), okoukli jsme hasičský vůz a Klárka uhasila aspoň tři požáry, s Chlupáčem jsme si natrénovali resuscitaci (opakování je matka moudrosti a fakt to není sranda), okoukli jsme zajímavé didaktické hry a hlavolamy pro nejmenší (doufám, že pro vás brzo připravím na toto téma příspěvek). Zjistila jsem, že dětská Bioderma s UV faktorem 50 opravdu funguje a ukázala večer "bledé" Klárce svůj červený krk, jako odstrašující případ. Myslím, že pochopila víc než dobře. Jakub tam pokřikoval z kočárku na všechna děcka a zdálo se, že se mezi šlofíky příjemně baví.

Odpoledne jsme se přesunuli na přehradu s plánem svézt se na parníku. Lidí mraky, příjemná hudba a dobré jídlo. Asi jsem dlouho nebyla venku (rozuměj někde jinde než na dětském hřišti), protože jsem zjistila, že se skoro všichni muži proměnili na hipstery a lumbersexuály. Nakojila jsem Jakuba nadivoko na trávě u stromu mezi těmi všemi vousatými a brýlatými kluky a všichni jsme si to dosyta užili :)

Rodinné foto / Duben 2016

Konečně jsem pro nás našla dvorního fotografa, třikrát hurá!!! Hledala jsem dlouho a našla Markétu. Markétiny fotky mě zaujaly na první pohled, krásně přirozené, exteriérové, tak trochu jiné. Přemluvila jsem skeptika Chlupáče k dalšímu rodinnému focení a v podvečer čarodějnický jsme vyrazili do nedaleké přírody na Medlánecké kopce. Byla to vlastně taková rodinná procházka, jen s námi byl jeden člověk navíc, který se snažil zachytit tu mega lásku :) Povedlo se. Já jsem nadšená. Oba jsme. Zachycení atmosféry, emocí, krásná práce se světlem, žádná zbytečná retuš - Markéto, děkuju, a budeme se těšit na příště.

Jakub ve sporťáku / Fusak Lodger Bunker

Jakoubek prostě není úplně kočárkový typ. Vím, že by to mohlo být horší, rozhodně by to ale mohlo být i lepší. Každé dítě je jiné, Klára kočárek milovala, první půlrok spala přes den víceméně jen v něm, dokonce se včera po půl roce svezla v golfkách, když jsme spolu spěchaly do Montessori. Kuba je jiný, je víc kontaktní, pokud to vůbec jde, tak ještě živější než jeho sestra, zvědavý a v hluboké korbě se mu tak v 5 měsících přestalo líbit. Ale totálně. Když se vzbudil, řval. Někdy chvíli a usnul, někdy plakal 30 minut. Připomínám, není ani dudlíkový.

Po dlouhém zvažování jsme přesunuli hlubokou korbu do sklepa a na podvozek nacvakli sporťák. Bylo to koncem února, takže v jeho 5,5 měsících. Jakub je sice stále nesedící, vím, že to není ideální, ale 95% času tráví v lehu, zbylých 5% ve sklonu 45°. Kouká kolem sebe, na mě a zdá se spokojenější. A protože je zima a ve sporťáku není tak chráněný, jako byl v korbě, museli jsme pořídit fusak (v hluboké korbičce jsme měli fusak z ovčí vlny, ve kterém jsem se vozila já, do sporťáku už nebyl použitelný).

V hlavě jsem měla jenom dvě značky a nakonec zvítězila osvědčená nizozemská kvalita. Takže už měsíc  máme doma novinku sezóny 2015/16 - Lodger Bunker Explorer v barvě pískovo-modré. Používáme jej dvakrát denně a nemám mu co vytknout.

Hledala jsem fusak, který bude hodně variabilní, multifunkční, a který vydrží dlouho. Mám ráda dlouhodobá řešení, nerada kupuju takové zásadní věci každý rok znovu. Proto oceňuju i jednoduchý nadčasový design, který se hodí téměř ke všemu. Lodger Bunker Explorer by měl vydržet dítěti až do 4 let a můžu potvrdit, je vážně velký, Klára se do něj ve svých 2,5 letech vešla s přehledem. Fusak se skládá ze 3 vrstev, které jdou odebírat a přidávat v závislosti na ročním období a venkovní teplotě. S tím taky souvisí ta multifunkčnost, lze jej používat ve 4 variantách - třívrstvý fusak pro opravdu kruté zimy, klasický fusak pro přechodové měsíce, podložka do kočárku a v neposlední vrstvě podložka do kočárku s připnutou zateplovací "vestou". Vnější a vnitřní vrstva disponuje stahovací kapucí, takže v extrémních mrazech se dítě do fusaku hezky zakuklí. Spodní část vnějšího fusaku je na zip, v případě špinavých bot jde tato část odepnout a taky jednodušeji vyprat. Fusak je ušitý z funkčních materiálů, vnější vrstva s membránou je voděodolná (máme vyzkoušeno) a neprofoukne ji. Naopak fleecový vnitřek je příjemný, měkoučký, hřejivý, ale přitom prodyšný. Vnější fusak se zapíná pomocí klasického zipu uprostřed a ještě pomocí suchého zipu. Lodger Bunker Explorer je univerzální, měl by jít použít ve všech sporťácích se 3bodovými i 5bodovými pásy, ve fusaku jsou otvory, kterými se pásy provlíknou. Lze prát v pračce na 40°C. Na rubové straně vnějšího fusaku v části pod zadečkem je materiál "protiskluzový", aby fusak hezky seděl na kočárku a nesjížděl dolů.

 Rozevřený fusak bez zateplovací vesty

 Otvory na pásy se suchým zipem

 Vnější vrstva fusaku

 Vložka/podložka do kočárku

 Protiskluzová část pod zadečkem

 Zateplovací vesta

 Dvojitá kapuce

 Rozevřený fusak se zateplenou vestou

Celkový pohled na fusak

Na první pohled můžete být zaskočení velikostí, ze začátku mi přišlo, že jej do kočárku nedostanu, ale chvíli jsem si s tím pohrála a v pohodě hezky sedí. Na druhou stranu máme poměrně velký kočár - Maxi Cosi Mura Plus. Teď, když je venku kolem 7 stupňů používáme fusak bez zateplovací vesty, tu naplno využijeme až příští zimu, kdy se chystáme na hory. Možná bude trochu nepraktická světlá barva, ale to ukáže až čas. Fusak je krásný, čekala jsem, že bude povedený, ale skutečnost ještě předčila moje očekávání. Je dokonale promyšlený, všechno do sebe zapadá a ladí. Investice do něj se určitě vyplatí.